Rozhodnutí krajského soudu trpí nedostatkem důvodů [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], jestliže krajský soud zaměnil obsah přezkoumávaného roz- hodnutí a na takto zaměněném obsahu rozhodnutí založil svůj úsudek © je- ho zákonnosti. Nejvyšší správní soud takové rozhodnutí pro nepřezkou- matelnost zruší, i když stěžovatel v kasační stížnosti tento důvod neuplatní (6 109 odst. 3 s. ř. s.).
Rozhodnutí krajského soudu trpí nedostatkem důvodů [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], jestliže krajský soud zaměnil obsah přezkoumávaného roz- hodnutí a na takto zaměněném obsahu rozhodnutí založil svůj úsudek © je- ho zákonnosti. Nejvyšší správní soud takové rozhodnutí pro nepřezkou- matelnost zruší, i když stěžovatel v kasační stížnosti tento důvod neuplatní (6 109 odst. 3 s. ř. s.).
Podle $ 31 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, má pojištěnec nárok na starobní důchod před dosaže- ním důchodového věku tehdy, získalli dobu pojištění nejméně 25 let a do do- sažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše tři roky. Výplata starobní- ho důchodu, na který vznikl nárok podle $ 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytováno hmotné za- bezpečení uchazečů o zaměstnání ($ 37 odst. 2 citovaného zákona). Výdělečnou činností se přitom rozumí ($ 27 cit. záko- na) činnost osob uvedených v $ 5 odst. 1 písm. a) až I) vykonávaná v rozsahu, kte- rý zakládá účast na pojištění. Podle $ 5 odst. 1 písm. f) náleží do tohoto okruhu osob i zaměstnanci činní na základě do- hody o pracovní činnosti. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizací a provádění sociálního zabezpečení, za- kládá v $ 118a plátci důchodu vůči jeho příjemci nárok na vrácení částek důcho- du neprávem vyplacených nebo nená- ležejících. Podle $ 118a odst. 1 je nárok na vrácení neprávem vyplacených čás- tek důchodu (nebo vyšších částek, než náležejí) dán tehdy, jestliže důchod byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, proto, že příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou po- vinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší 1015 387 částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel. Podle $ 1184 odst. 2 platí, že pokud byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny pod- mínky stanovené zákonem o důchodo- vém pojištění pro výplatu tohoto důcho- du (poznámkou pod čarou zde zákon výslovně odkazuje na ustanovení $ 37 zákona o důchodovém pojištění, upra- vující souběh starobního důchodu s pří- jmem z výdělečné činnosti), má plátce důchodu nárok na vrácení těch vyplace- ných částek starobního důchodu, které nenáležely. Z výše uvedeného vyplývá, že ustano- vení $ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. obecně zakládá nárok plátce důchodu na vrácení neprávem vyplacených čás- tek důchodu příjemcem důchodu. Tento nárok je založen na subjektivní odpo- vědnosti příjemce důchodu a je podmí- něn tím, že příjemce nesplnil některou jemu uloženou povinnost a současně přijal důchod, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že mu byl vyplacen ne- právem, nebo vědomě jiným způsobem způsobil neoprávněné vyplacení důcho- du. Nárok podle $ 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. je samostatnou skut- kovou podstatou, zakládající nárok na vrácení neprávem vyplacených částek důchodu v případech, kdy $ 37 zákona č. 155/1995 Sb. vylučuje nárok na výpla- tu důchodu při souběhu starobního dů- chodu s příjmem z výdělečné činnosti; je nárokem založeným na objektivní od- povědnosti příjemce důchodu, tedy bez ohledu na to, zda příjemce pominul po- vinnost mu uloženou, a též bez ohledu na to, zda věděl nebo měl předpokládat, že mu nárok na výplatu důchodu nená- leží. 1016 V předmětné věci však žalovaná - přestože posuzovala, zda žalobkyni byl vyplácen důchod, jehož výplata jí podle $ 37 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. ne- náležela - postupovala podle ustanove- ní $ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. a rozhodla o povinnosti žalobkyně vrátit přeplatek na důchodu; zavinění žalobky- ně shledala v tom, že žalobkyně vykoná- : vala výdělečnou činnost jako poživatelka důchodu přiznaného podle $ 31 zákona č. 155/1995 Sb., ačkoliv dosud nedosáh- la důchodového věku. Nárok plátce dů- chodu na vrácení vyplacených nenále- žejících částek starobního důchodu tak opřela o jiné zákonné ustanovení než to, které takový nárok zakládá. Rozhodnutí žalované tedy bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a trpělo tak va- dou, k níž měl soud při přezkumu napa- deného rozhodnutí přihlédnout zúřední povinnosti, neboť nepřezkoumatelnost činila takové rozhodnutí nezpůsobilým přezkumu z hlediska žalobkyní uplatně- ných námitek (i když lze předpokládat, že zrušení napadeného rozhodnutí ne- může přivodit stav pro stěžovatelku pří- znivější). Krajský soud však přezkoumal a po- soudil napadené rozhodnutí nikoliv z hlediska nároku, o němž bylo jednáno a rozhodováno (tedy o nároku na vráce- ní přeplatku podle $ 118a odst. 1 záko- na 582/1991 Sb.), ale z hlediska nároku, o němž jednáno a rozhodováno být mě- lo, tedy odvíjejícího se od ustanovení $ 118a odst. 2 citovaného zákona. Do- vodil tak existenci nároku na vrácení přeplatku za zcela jinak zákonem stano- vených podmínek, jejichž naplnění se žalovaná svým rozhodnutím vůbec ne- dovolávala. Takové rozhodnutí krajské- ho soudu je nepřezkoumatelné pro ne- srozumitelnost. Rozhodnutí totiž nelze považovat za srozumitelné, jestliže kraj- i ský soud zaměnil obsah přezkoumáva- ného rozhodnutí a na takto zaměněném obsahu rozhodnutí založil svůj úsudek 0 jeho zákonnosti. Nepřezkoumatelnost kasační | stíž- ností napadeného rozhodnutí je podle $ 109 odst. 3 s. ř. s. důvodem, k němuž Nejvyšší správní soud přihlédne i tehdy, jestliže jej stěžovatel neuplatní v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podle $ 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, aniž bylo lze zkoumat důvodnost námitky stěžovatelkou uplatněné. (Šk) 388 Azyl: k podmínkám udělení azylu za účelem sloučení rodiny G k $ 13 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Po- licii České republiky (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Udělení azylu rodinnému příslušníku azylanta podle $ 13 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je možné jen v případě existence pravomocného rozhodnutí o udělení azylu osobě, která je rodinným příslušníkem žada- tele o azyl. Postup podle citovaného ustanovení nelze odůvodnit tím, že v případě stěžovatelových rodinných příslušníků dospěl soud k nezákon- nému závěru, pokud zamítl jejich žalobu proti zamítavému rozhodnutí o neudělení azylu.
Jarmila T. v O. proti České správě sociálního zabezpečení o přeplatek na starob-
rý vznikl nárok podle § 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání (§ 37 odst. 2 citovaného zákona). Výdělečnou činností se přitom rozumí (§ 27 cit. zákona) činnost osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až l) vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na pojištění. Podle § 5 odst. 1 písm. f) náleží do tohoto okruhu osob i zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti.
Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zakládá v § 118a plátci důchodu vůči jeho příjemci nárok na vrácení částek důchodu neprávem vyplacených nebo nenáležejících. Podle § 118a odst. 1 je nárok na vrácení neprávem vyplacených částek důchodu (nebo vyšších částek než náležejí) dán tehdy, jestliže důchod byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, proto, že příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel. Podle § 118a odst. 2 jestliže byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu (poznámkou pod čarou zde zákon výslovně odkazuje na ustanovení § 37 zákona o důchodovém pojištění, upravující souběh starobního důchodu a příjmem z výdělečné činnosti), má plátce důchodu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely.
Z výše uvedeného vyplývá, že ustanovení § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. obecně zakládá nárok plátce důchodu na vrácení neprávem vyplacených částek důchodu příjemcem důchodu. Je založen na subjektivní odpovědnosti příjemce důchodu a je podmíněn tím, že příjemce nesplnil některou jemu uloženou povinnost a současně že přijal důchod, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že mu byl vyplacen neprávem, nebo vědomě jiným způsobem způsobil neoprávněné vyplacení důchodu. Nárok podle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. je samostatnou skutkovou podstatou, zakládající nárok na vrácení neprávem vyplacených částek důchodu v případech kdy § 37 zákona č. 155/1995 Sb. při souběhu starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti nárok na výplatu důchodu vylučuje; je nárokem založeným na objektivní odpovědnosti příjemce důchodu, tedy bez ohledu na to, zda příjemce pominul uloženou mu povinnost a též bez ohledu na to, zda věděl nebo měl předpokládat, že mu nárok na výplatu důchodu nenáleží.
V předmětné věci však žalovaná, přestože posuzovala, zda žalobkyni byl vyplácen důchod, jehož výplata jí podle § 37 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. nenáležela, postupovala podle ustanovení § 118 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. a rozhodla o povinnosti žalobkyně vrátit přeplatek na důchodu a zavinění žalobkyně shledala v tom, že vykonávala výdělečnou činnost jako poživatelka důchodu přiznaného podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., ačkoliv dosud nedosáhla důchodového věku. Nárok plátce důchodu na vrácení vyplacených nenáležejících částek starobního důchodu tak opřela o jiné zákonné ustanovení než to, které takový nárok zakládá a rozhodnutí žalované bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a trpělo tak vadou, k níž měl soud při přezkumu napadeného rozhodnutí přihlédnout z úřední povinnosti, neboť nepřezkoumatelnost činila takové rozhodnutí nezpůsobilým přezkumu z hlediska žalobkyní uplatněných námitek (i když lze předpokládat, že zrušení napadeného rozhodnutí není způsobilým přivodit pro stěžovatelku stav příznivější).
Krajský soud však přezkoumal a posoudil napadené rozhodnutí nikoliv z hlediska nároku o němž bylo jednáno a rozhodováno (tedy o nároku na vrácení přeplatku podle § 118a odst. 1 zákona 582/1991 Sb.), ale z hlediska nároku, o němž jednáno a rozhodováno být mělo, tedy odvíjejícího se od ustanovení § 118a odst. 2 citovaného zákona. Dovodil tak opodstatnění nároku na vrácení přeplatku za zcela jinak zákonem stanovených podmínek, jejichž naplnění se žalovaná svým rozhodnutím vůbec nedovolávala. Takové rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Nelze totiž za srozumitelné považovat rozhodnutí, jestliže krajský soud zaměnil obsah přezkoumávaného rozhodnutí a na takto zaměněném obsahu rozhodnutí založil svůj úsudek o jeho zákonnosti.
Nepřezkoumatelnost kasační stížností napadeného rozhodnutí je podle § 109 odst. 3 s. ř. s. důvodem, k němuž Nejvyšší správní soud přihlédne i tehdy, jestliže jej stěžovatel neuplatní v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, aniž bylo lze zkoumat důvodnost námitky stěžovatelkou uplatněné. V dalším řízení, v němž je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.), rozhodne též o nákladech řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. 6. 2004
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu