1 Ads 222/2024- 30 - text
1 Ads 222/2024 - 32
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: M. P., zastoupena Mgr. Janou Velhartickou, advokátkou se sídlem Palackého 3145/41, Jablonec nad Nisou, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2024, č. j. X, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 10. 5. 2024, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 3. 9. 2024, č. j. 60 Ad 10/2024 39,
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 3. 9. 2024, č. j. 60 Ad 10/2024 – 39, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
[1] Česká správa sociálního zabezpečení („žalovaný“) rozhodnutím ze dne 8. 1. 2024, č. j. X, snížila výši invalidního důchod žalobkyně z invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, o nichž žalovaná rozhodla rozhodnutím ze dne 25. 4. 2024, č. j. X („rozhodnutí I.“). Výrok 1. rozhodnutí I. žalovaná formulovala takto: „Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 8. 1. 2024 se potvrzuje, protože účastníku řízení náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně jen do 9. 6. 2024.“ Výrokem 2. rozhodnutí I. žalovaná odňala žalobkyni od 10. 6. 2024 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. V odůvodnění rozhodnutí I. žalovaná konzistentně vztahuje posouzení zdravotního stavu žalobkyně k invaliditě prvního stupně. Uvádí, že o invaliditu prvního stupně jde tehdy, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles pracovní neschopnosti posuzované osoby nejméně o 35 %. V rámci námitkového řízení však poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 30 %.
[3] Dne 10. 5. 2024 vydala žalovaná rozhodnutí č. j. X („rozhodnutí II.”), které označila jako „opravné rozhodnutí” podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („spr. ř.“). Výroky rozhodnutí II. změnila výroky rozhodnutí I. tak, že slova „prvního stupně“ nahradila slovy „druhého stupně“. V odůvodnění rozhodnutí II. pak uvedla, že „ve výroku i v odůvodnění druhoinstančního rozhodnutí ze dne 25. 4. 2024 má být uveden invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně (nikoli prvního stupně) a pokles pracovní schopnosti 25 % (nikoli 30 %) [tj. pokles pracovní schopnosti žalobkyně – pozn. Nejvyššího správního soudu]“. Poté žalovaná do rozhodnutí II. „pro srozumitelnost“ překopírovala odůvodnění rozhodnutí I., ve kterém však provedla další změny, a to jak do procentuálního snížení pracovní schopnosti (rozhodné pro ten či onen typ invalidity), tak i citace odpovídajících právních usnesení (kupř. § 39 odst. 2 písm. b) namísto písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).
[4] Žalobkyně brojila u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec proti rozhodnutí I. „ve spojení s“ rozhodnutím II. žalobou podanou 12. 7. 2024. Krajský soud její žalobu odmítl v záhlaví označeným usnesení pro opožděnost. Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí I. uplynula 1. 7. 2024. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 As 112/2008 56, vydání opravného rozhodnutí nemá za následek, že by dnem jeho doručení začala běžet nová lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí, k němuž se opravné rozhodnutí vztahuje. II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalované
[5] Žalobkyně („stěžovatelka“) napadá usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodu, který podřadila pod § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Navrhuje, aby NSS napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka namítá, že včas využila svého práva na soudní přezkum, když podala žalobu na zrušení rozhodnutí I. ve spojení s rozhodnutím II., jehož poučením o možnosti podat žalobu se řídila. Rozhodnutí I. bylo ve výrokové části stiženo takovou vadou, která jej činila vnitřně rozporným, a tak bylo de facto nicotné. Stěžovatelka se proto nemohla řídit poučením o právu na soudní přezkum v rozhodnutí I. Rozhodnutí II. bylo stěžovatelce doručeno samostatně a s řádným poučením o právu na soudní přezkum a nahradilo původní, nicotné, rozhodnutí žalované.
[6] Ke kasační stížnosti se vyjádřila žalovaná, která se ztotožňuje se závěry krajského soudu a navrhuje, aby NSS kasační stížnost odmítl. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Kasační stížnost je přípustná. Stěžovatelka ji podává z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a Nejvyšší správní soud neshledal nedostatky podmínek řízení či jiné překážky, které by bránily dalšímu postupu a rozhodnutí ve věci.
[8] Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce. V souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není
li tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[9] Právě posledně jmenovaná situace nastala v projednávané věci. Kasační stížnost je proto přijatelná. Napadené usnesení poté NSS přezkoumal v rozsahu a z důvodů vymezených v kasační stížnosti s přihlédnutím k případným vadám, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] NSS se v první řadě zabýval právní povahou rozhodnutí II., o kterém stěžovatelka tvrdí, že nahradilo rozhodnutí I. Rozhodnutí II. žalovaná označila jako „opravné usnesení“ podle § 70 spr. ř., které dle jeho záhlaví má sloužit k „opravě zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí“. V jeho odůvodnění se pak rovněž uvádí, že jím z moci úřední opravuje zřejmé nesprávnosti obsažené v rozhodnutí I.
[12] Podle ustálené judikatury NSS je možné aplikovat institut opravy zřejmých nesprávností (§ 70 spr. ř.) pouze v případě zjevných omylů ohledně údajů, které jsou dostatečně podloženy zjištěními, jež prokazují jejich správné znění. Nelze připustit, aby se pomocí opravy zřejmých nesprávností měnil vlastní obsah (smysl) opravovaného správního rozhodnutí, protože se nejedná o opravný prostředek ani o nové rozhodnutí. Institut opravy zřejmých nesprávností slouží pouze k odstraňování různých méně významných překlepů, zkomolenin a k opravám dat, početních či „technických“ chyb, o jejichž existenci a povaze není pochyb (srov. kupř.
rozsudek NSS ze dne 15. 1. 2024, čj. 4 As 284/2022 160). Nesprávností ve smyslu § 70 spr. ř. může být pouze méně významná chyba, zkomolenina či překlep, např. chyba v letopočtu (rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2012, č. j. 5 Afs 48/2011 66, nebo ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009 541, č. 2119/2010 Sb. NSS), chyba v parcelním čísle pozemku (rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 51/2010 214, č. 2235/2011 Sb. NSS) nebo chyba spočívající v rozhodnutí o „zamítnutí rozhodnutí“, a nikoliv „zamítnutí odvolání“ (rozsudek NSS ze dne 30.
9. 2010, č. j. 5 Afs 84/2009 64).
[13] Rozhodnutí II. lze vnímat různě. V žádném případě se ale nejedná o prostou opravu zjevných chyb či překlepů, kterou by bylo možné věcně podřadit pod právě citovanou judikaturu. Teprve v rozhodnutí II. žalovaná relevantně reagovala na skutkové a právní okolnosti stěžovatelčina případu (tzn. posuzovaný stupeň invalidity, procento poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky). Úpravy, které žalovaná provedla v textu rozhodnutí I., když ho celý znovu vydala v přepsané podobě rozhodnutí II., tak zásadním způsobem změnily obsah „opravovaného“ rozhodnutí, a to jak výroku, tak jeho odůvodnění. Přestože je tedy rozhodnutí II. označené jako „opravné rozhodnutí“, materiálně se jedná o samostatné rozhodnutí o námitkách stěžovatelky proti rozhodnutí ze dne 8. 1. 2024.
[14] Ve světle těchto závěrů NSS přezkoumal žalobu, o které krajský soud rozhodl napadeným usnesením. Jak plyne z hlavičky napadeného usnesení, krajský soud o návrhu žalobkyně rozhodoval jako o žalobě proti rozhodnutí I. „ve znění opravného rozhodnutí“ – rozhodnutí II. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že rozhodnutí II. je samostatným rozhodnutím, nikoli opravným rozhodnutím ve smyslu § 70 spr. ř., v jehož „znění“ by bylo možné napadat jiné rozhodnutí, není takové hodnocení nastalé procesní situace možné.
[15] NSS se proto zabýval správností závěru krajského soudu, že stěžovatelčino podání je žalobou pouze proti jednomu rozhodnutí, a to proti rozhodnutí I. Úkony v řízení před správními soudy je nutno posuzovat podle jejich skutečného obsahu [§ 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, za použití § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“)]. Stěžovatelka ve své žalobě uvedla, že ji podává proti rozhodnutí I. „ve spojení s“ rozhodnutím II., jejichž zrušení se u krajského soudu domáhala.
Předložené žalobní námitky rovněž směřují proti oběma rozhodnutím. S ohledem na to, že rozhodnutí II. je samostatným rozhodnutím, měl krajský soud podání vyhodnotit jako žalobu proti dvěma rozhodnutím ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. Měl se tedy samostatně zabývat naplněním procesních podmínek k projednání žaloby (včetně včasnosti návrhu) proti každému z rozhodnutí žalované. Tím, že krajský soud nerozhodl o žalobě proti rozhodnutí II., a pouze odmítl žalobu proti rozhodnutí I., zatížil své usnesení vadou, která způsobila nezákonnost usnesení o odmítnutí žaloby.
[16] NSS v této fázi řízení záměrně nepředjímá, jakým konkrétním způsobem má krajský soud v souzené věci dále postupovat k vyřešení této procesně nestandardní situace, která má svůj původ v nesprávném postupu žalovaného. Ten se snažil své předchozí zjevné pochybení sanovat způsobem pro to nemožný, a to snahou vydat pod hlavičkou „opravného rozhodnutí“ rozhodnutí materiálně jiné. Stejně tak NSS nepředjímá, jaký je vlastně právní status obou rozhodnutí. NSS v tomto rozhodnutí pouze říká, že tento vysoce nestandardní postup žalovaného v tomto případě nemůže jít k tíži stěžovatelky a vést k odepření jejího přístupu k soudní ochraně.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Z uvedených důvodů proto NSS podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude podle § 110 odst. 4 s. ř. s. krajský soud vázán právním názorem NSS vysloveným v tomto rozsudku. Krajský soud v novém řízení rozhodne o žalobě stěžovatelky proti dvěma rozhodnutím žalované, přičemž zohlední skutečnou povahu rozhodnutí II. Krajský soud v novém rozhodnutí rovněž rozhodne o nákladech řízení o této kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky. V Brně dne 12. prosince 2024
Michal Bobek
předseda senátu