1 Ads 223/2019- 24 - text
pokračování 1 Ads 223/2019 - 27 [OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: V. M., zastoupené Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou se sídlem ul. Míru 17, Rokycany, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2018, č. j. MPSV-2018/69800-914, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2019, č. j. 16 Ad 32/2018 - 43,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
1. vstávání a usedání,
2. stoj,
3. zaujímat a měnit polohy,
4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu,
5. otevírat a zavírat dveře,
6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů,
7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je. Za schopnost zvládat životní potřebu ad d), tj. stravování, se podle přílohy č. 1 téže vyhlášky považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat
1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny,
2. nalít nápoj,
3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji,
4. najíst se a napít,
5. dodržovat stanovený dietní režim,
6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu,
7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. b) Posouzení námitek stěžovatelky
[18] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, kterou ve své kasační stížnosti uplatnila stěžovatelka, protože byla-li by shledána tato vada, mohla by představovat překážku posouzení důvodnosti ostatních kasačních námitek.
[19] Stěžovatelka však ve své kasační stížnosti nijak blíže nespecifikuje, v čem konkrétně nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřuje. Z obsahu kasační stížnosti se lze domnívat, že se jedná o nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Stěžovatelka konkrétně zmiňuje, že se krajský soud (ani PK MPSV) nevypořádal se skutečností, že v předchozím řízení bylo konstatováno omezení stěžovatelky i v oblasti mobility s tím, že její zdravotní stav se nezlepšil. Tímto je podle stěžovatelky rovněž prokázáno, že není schopna tuto namítanou základní životní potřebu zvládat.
[20] V odůvodnění rozsudku krajského soudu, konkrétně v bodech [14] a [16] tohoto rozsudku, je zcela jasně a přesvědčivě vysvětleno, z jakých důvodů považoval krajský soud nyní zjištěný skutkový stav za prokázaný a úplný. Krajský soud mj. uvedl, že u PK MPSV byla stěžovatelka přítomna dne 30. 1. 2018, neboť byla vyšetřena ortopedem. Před vydáním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i žalovaného měla možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, o čemž byla písemně informována, případně mohla předložit další lékařské zprávy vztahující se k předmětné době či namítat neúplnost podkladů, navrhnout jejich doplnění atd.
Této možnosti v řízení před správními orgány (konkrétně před vydáním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 26. 8. 2016 a žalovaného ze dne 9. 4. 2018) však nevyužila. Žádné další lékařské zprávy na podporu svých tvrzení nepředložila, tudíž skutkový stav byl k uvedeným datům zjištěn dostatečně. Krajský soud rovněž uvedl, že PK MPSV v posudku ze dne 19. 3. 2018 srozumitelným způsobem vyjádřila důvod snížení stupně závislosti z II. na I. stupeň.
[21] Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku pro nedostatek důvodů proto není důvodná, neboť vlastní ucelená argumentace krajského soudu, kterou vypořádal žalobní námitky stěžovatelky, je plně dostačující.
[22] Pokud jde o ostatní kasační námitky stěžovatelky, stěžovatelka v zásadě toliko opakuje svoji argumentaci uplatněnou již v řízení o žalobě před krajským soudem. Ohledně námitky, že nelze dospět k závěru, že stanovení stupně závislosti II v návaznosti na oblast mobility bylo v předchozích posudcích nadhodnoceno, Nejvyšší správní soud souhlasí se závěrem krajského soudu, že důvod snížení závislosti z II. na I. stupeň je v posudku PK MPSV ze dne 19. 3. 2018 vysvětlen přesvědčivým způsobem a je v něm i přesvědčivě zdůvodněno zvládání namítaných základních životních potřeb mobility a stravování (viz rekapitulace hlavních závěrů tohoto posudku v bodu [2] výše).
Stěžovatelka v řízení o žalobě, ani v kasační stížnosti nepředložila žádné argumenty, které by citované závěry posudkové komise zpochybňovaly. Stěžovatelka toliko odkazuje na předchozí posudky, v nichž byla potřeba pomoci při zvládání těchto základních životních potřeb shledána, aniž by však nějakým konkrétním způsobem vyvrátila závěry posudku PK MPSV ze dne 19. 3. 2018.
[23] Stěžovatelka dále namítá, že obsah zprávy sociální pracovnice nebyl obsahem správního spisu, ačkoliv krajský soud o něho své závěry opírá. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že krajský soud výslovně ve své argumentaci na závěry zprávy sociální pracovnice neodkazuje, toliko obecně popisuje principy řízení ve věci příspěvku na péči v případě osob, u nichž byl konstatován dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Krajský soud v této souvislosti upozornil na skutečnost, že v tomto řízení je rozhodující posouzení posudkovými lékaři i komisí, kteří zdravotní stav hodnotí zejména na základě lékařských zpráv ošetřujících lékařů žadatelů s přihlédnutím k výsledku sociálního šetření provedeného sociálním pracovníkem, který nehodnotí obsah lékařských zpráv, ale vychází z údajů sdělených žadatelem o příspěvek.
Nadto Nejvyšší správní soud podotýká, že záznamy úřadu práce ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči jsou ve správním spise obsaženy (viz např. záznam ze šetření ze dne 20. 1. 2016 na č. l. 41 správního spisu a záznam ze šetření ze dne 16. 6. 2016 na č. l. 57 správního spisu). Námitka proto není důvodná.
[24] Pokud jde o stěžovatelkou namítané chyby obsažené v rozhodnutí žalovaného, konkrétně o jeho konstatování v závěru odůvodnění, že po přezkoumání shledal napadené rozhodnutí jako správné, a proto je změnil, ačkoliv výrok jeho rozhodnutí je zamítavý – k těmto písařským chybám se již dostatečně vyjádřil krajský soud (viz bod [17] rozsudku krajského soudu) a Nejvyšší správní soud se s jeho posouzením plně ztotožňuje. Ve zbývající části rozhodnutí žalovaného je zcela přesvědčivě vysvětleno, z jakých důvodů zamítl odvolání a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Námitka proto není důvodná.
[25] Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že předmětem tohoto řízení je žádost stěžovatelky o změnu výše příspěvku na péči ze dne 7. 1. 2016, tj. zdravotní stav stěžovatelky byl v řízení posuzován k tomuto datu. Pokud je stěžovatelka přesvědčena o tom, že se její zdravotní stav od roku 2013 nejen nezlepšil, ale naopak zhoršil, jak rovněž tvrdí ve své kasační stížnosti, má možnost kdykoli podat novou žádost o změnu stupně příspěvku na péči bez ohledu na výsledek tohoto řízení.
VI. Závěr a náklady řízení
[26] S ohledem na shora předeslané Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. ledna 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu