Samotné snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod na 55 let nemá na aplikaci § 76a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žádný vliv. Uvedené ustanovení se proto při výpočtu výše procentní výměry důchodu použije jen tehdy, pokud pojištěnec splní podmínku výkonu zaměstnání aspoň po dobu 15 let v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech), které bylo podle předpisů účinných před 1. 1. 1993 zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, aniž by přitom bylo podstatné, zda byl jeho důchodový věk takto stanoven s ohledem na uvedenou skutečnost, či z důvodů jiných.
[22] Rozšířený senát se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc stanovená § 17 odst. 1 s. ř. s. rozhodnout v předložené věci. První senát dospěl ohledně aplikace § 76a zákona o důchodovém pojištění k odlišnému závěru, než šestý senát v rozsudku čj. 6 Ads 179/2014-46. Hodlá-li se předkládající senát odchýlit od dosavadních závěrů, přísluší rozhodnout rozšířenému senátu. Není sporu ani o tom, že předložená otázka má význam pro rozhodnutí ve věci, neboť stěžovatelka v uplatněném kasačním důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. namítá chybné posouzení právě této otázky.
IV.2 Právní názor rozšířeného senátu
[23] Podstatou sporné otázky je, zda ke specifickému zvýšení procentní výměry starobního důchodu u vybraných osob zaměstnaných v hornictví postačí toliko získání nároku na starobní důchod ve věku 55 let věku (pracovní kategorie I.AA, I.A, I.B) nebo, zda se vztahuje pouze na osoby, jejichž zaměstnání bylo navíc po stanovenou dobu zařazeno do I.AA kategorie, resp. I.AA-URAN.
[24] Dle § 76a zákona o důchodovém pojištění „se procentní výměra starobního důchodu, který je přiznáván po 30. červnu 2006 pojištěncům, jejichž důchodový věk byl stanoven podle § 74a odst. 1 nebo § 76 odst. 1, a pojištěncům, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech), které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, zvyšuje ode dne přiznání tohoto důchodu podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává tento důchod“.
[25] Účelem § 76a je vypočtení procentní výměry starobního důchodu podle tohoto ustanovení a nikoliv podle obecných zákonem stanovených pravidel, a to za předpokladu, že je to pro pojištěnce výhodnější.
[26] Z obsahu spisové dokumentace je zřejmé, že žalobci nebyl stanoven důchodový věk ani podle § 74a odst. 1, ani podle § 76 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Žalobci byl stanoven důchodový věk dle § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Pro zvýšení procentní výměry starobního důchodu by proto v úvahu připadalo pouze zařazení žalobce do třetí skupiny pojištěnců, uvedené v § 76a uvedeného zákona.
[27] Podle § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se „[u] pojištěnců, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 10 let zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, činí důchodový věk 55 let, pokud tohoto věku dosáhli po 30. červnu 2006 a nesplňují podmínky uvedené v odstavci 1. Za zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy se pro účely věty první nepovažuje zaměstnání v hornictví vykonávané pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na radioaktivní suroviny“.
[27] Podle § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se „[u] pojištěnců, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 10 let zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, činí důchodový věk 55 let, pokud tohoto věku dosáhli po 30. červnu 2006 a nesplňují podmínky uvedené v odstavci 1. Za zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy se pro účely věty první nepovažuje zaměstnání v hornictví vykonávané pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na radioaktivní suroviny“.
[28] Účelem citovaného ustanovení je vymezení podmínek, za kterých činí důchodový věk pojištěnce 55 let, fakticky jde o snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod. O výši důchodu, jeho výpočtu či výpočtu procentní výměry se zde vůbec nehovoří.
[29] Porovnáním tohoto ustanovení s třetí alternativou § 76a zákona o důchodovém pojištění je zcela zřejmé, že se uvedené normy nepřekrývají ani co do jejich obsahu. Ze znění § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění vyplývá, že ze svého osobního rozsahu vylučuje ty zaměstnance v hornictví, kteří pracovali „pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na radioaktivní suroviny“, nerozlišuje naopak zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech a ostatní zaměstnaní v hornictví pod zemí v hlubinných dolech. Oproti tomu třetí alternativa § 76a zákona o důchodovém pojištění výslovně omezuje svou osobní působnost na pojištěnce, kteří po stanovenou dobu vykonávali zaměstnaní v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. Její osobní rozsah je tedy užší, než osobní rozsah § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění.
[30] Nelze proto konstatovat, že účelem § 76a uvedeného zákona bylo upustit od rozlišování mezi zaměstnáním v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech a mezi jiným zaměstnáním v hornictví pod zemí v hlubinných dolech. Posuzované zvýhodnění totiž není určeno všem pojištěncům, kteří vykonávali za vymezených podmínek zaměstnání zařazené mezi zaměstnání I. pracovní kategorie, ale výslovně pouze těm, kteří byli ztíženým pracovním podmínkám vystaveni více méně trvale, a to z důvodu stálého pracoviště v podzemí hlubinných dolů tj. pracovní kategorie I.AA. Ostatně pokud by tomu tak nebylo, pak by zákonodárce pravděpodobně místo třetí alternativy popsané specifickými podmínkami učinil pouze odkaz na § 74a odst. 2 tak, jak to učinil u prvních dvou alternativ. Jinými slovy pro použití tohoto způsobu stanovení procentní výměry starobního důchodu musí pojištěnci spadající do třetí kategorie pojištěnců (ti, jimž nebyl důchodový věk stanoven podle § 74a odst. 1 nebo § 76 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění), splnit potřebnou dobu zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech.
[30] Nelze proto konstatovat, že účelem § 76a uvedeného zákona bylo upustit od rozlišování mezi zaměstnáním v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech a mezi jiným zaměstnáním v hornictví pod zemí v hlubinných dolech. Posuzované zvýhodnění totiž není určeno všem pojištěncům, kteří vykonávali za vymezených podmínek zaměstnání zařazené mezi zaměstnání I. pracovní kategorie, ale výslovně pouze těm, kteří byli ztíženým pracovním podmínkám vystaveni více méně trvale, a to z důvodu stálého pracoviště v podzemí hlubinných dolů tj. pracovní kategorie I.AA. Ostatně pokud by tomu tak nebylo, pak by zákonodárce pravděpodobně místo třetí alternativy popsané specifickými podmínkami učinil pouze odkaz na § 74a odst. 2 tak, jak to učinil u prvních dvou alternativ. Jinými slovy pro použití tohoto způsobu stanovení procentní výměry starobního důchodu musí pojištěnci spadající do třetí kategorie pojištěnců (ti, jimž nebyl důchodový věk stanoven podle § 74a odst. 1 nebo § 76 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění), splnit potřebnou dobu zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech.
[31] Zmírňující výklad § 74a uvedeného zákona, tj. posouzení rudného dolu zatíženého ionizujícím zářením z přítomného radonu v míře srovnatelné s doly uranovými jako dolu uranového, nelze vztáhnout na posuzování podmínek, jejichž splnění zákon výslovně vyžaduje pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu. Ustanovení § 74a a § 76a zákona o důchodovém pojištění sledují různé účely, tj. snížení důchodového věku na straně jedné a zvláštní způsob stanovení procentní výměry důchodu na straně druhé.
IV.3 Aplikace na nyní projednávanou věc
(...)
[34] Ze správního spisu vyplývá, že žalobci byl dle § 4a odst. 2 a § 29 zákona o důchodovém pojištění přiznán nárok na starobní důchod při dosažení věku 55 let, ode dne 30. 5. 2011 ve výši 11.698 Kč. Stěžovatelka následně určovala podle příslušných nařízení vlády a vyhlášek ministerstva valorizované výše důchodu až do dne vydání žalobou napadeného rozhodnutí.
[35] Spor je veden v rovině skutkové, neboť žalobce a stěžovatelka se přeli o to, zda žalobce pro použití zvláštního způsobu stanovení procentní výměry splnil potřebnou dobu zaměstnání v I.AA kategorii, proto mu nemá být procentní výměra stanovena podle obecných ustanovení zákona o důchodovém pojištění. Za nesporné je považováno období od 1. 1. 1984 do 31. 12. 1991, v němž žalobce vykonával profesi revírníka v I.AA kategorii v rozsahu 2922 dnů (rudný důl Vrančice) a dále období 1976-1977, v němž žalobce vykonával zaměstnání v I.AA pracovní kategorii na pozici vzorkař v rozsahu 37 dnů a období roku 1992, kdy má vykázáno v kategorii I.AA 48 dnů (rudný důl Vrančice). Nesporným je v zásadě i zařazení žalobce do I.C a do I.AA pracovní kategorie v roce 1983, kde je spor veden mezi oběma kategoriemi o jeden den (242 dnů v C.I. dle žalobce, 243 dnů dle stěžovatelky; 123 dnů v I.AA kategorii dle žalobce, 122 dnů dle stěžovatelky).
[35] Spor je veden v rovině skutkové, neboť žalobce a stěžovatelka se přeli o to, zda žalobce pro použití zvláštního způsobu stanovení procentní výměry splnil potřebnou dobu zaměstnání v I.AA kategorii, proto mu nemá být procentní výměra stanovena podle obecných ustanovení zákona o důchodovém pojištění. Za nesporné je považováno období od 1. 1. 1984 do 31. 12. 1991, v němž žalobce vykonával profesi revírníka v I.AA kategorii v rozsahu 2922 dnů (rudný důl Vrančice) a dále období 1976-1977, v němž žalobce vykonával zaměstnání v I.AA pracovní kategorii na pozici vzorkař v rozsahu 37 dnů a období roku 1992, kdy má vykázáno v kategorii I.AA 48 dnů (rudný důl Vrančice). Nesporným je v zásadě i zařazení žalobce do I.C a do I.AA pracovní kategorie v roce 1983, kde je spor veden mezi oběma kategoriemi o jeden den (242 dnů v C.I. dle žalobce, 243 dnů dle stěžovatelky; 123 dnů v I.AA kategorii dle žalobce, 122 dnů dle stěžovatelky).
[36] Jádrem sporu je výkon práce žalobce ve vybraných obdobích let 1980, 1981, 1982 a 1983. V těchto obdobích byl žalobce formálně evidován a placen ve funkci provozního inženýra a samostatného technologa, namítá však, že i v tomto sporném období fakticky pracoval ve funkci revírníka a vedoucího úseku se stálým pracovištěm pod zemí.
[37] Dle stěžovatelky tato svá tvrzení neprokázal, přičemž výkon profese provozního inženýra nelze pro příslušný resort zařadit do kategorie I.AA. Podle čl. II nařízení vlády č. 74/1982 Sb., o některých úpravách v nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení pracujících v hornictví se zaměstnáním v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech (tzv. I.AA kategorie) v rezortu Federálního ministerstva hutnictví a strojírenství rozumí (do jehož resortu spadá důl Vrančice) mj. „revírník“.
[38] Profese „provozního inženýra“ (dříve též důlního provozního inženýra či inženýra úseku) se za zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech považovala jen v resortu Federálního ministerstva paliv a energetiky. Profese technologa byla podle příslušného resortního předpisu zařazena do I. pracovní kategorie s nárokem na odchod do starobního důchodu v 60 letech ve skupině 51 – Technickohospodářští pracovníci v hornictví s popisem činnosti „Zajišťování komplexní technologické přípravy báňské výroby“.
[38] Profese „provozního inženýra“ (dříve též důlního provozního inženýra či inženýra úseku) se za zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech považovala jen v resortu Federálního ministerstva paliv a energetiky. Profese technologa byla podle příslušného resortního předpisu zařazena do I. pracovní kategorie s nárokem na odchod do starobního důchodu v 60 letech ve skupině 51 – Technickohospodářští pracovníci v hornictví s popisem činnosti „Zajišťování komplexní technologické přípravy báňské výroby“.
[39] Rozšířený senát dospěl k jednoznačnému závěru, že úvaha dle které není splnění rozhodné doby zaměstnání vykonávaného v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech nadále podmínkou pro přiznání zvýšení procentní výměry starobního důchodu, nemá oporu v zákoně. Tato podmínka je výslovně vyjádřena v textu § 76a zákona o důchodovém pojištění a nelze ji opomíjet na základě nepodložené úvahy, dle které je zvýšení procentní výměry motivováno snahou zákonodárce zvýhodnit všechny osoby, které byly při svém zaměstnání po delší dobu vystaveny účinkům ionizujícího záření. Účelem § 76a je, aby za splnění zde vymezených podmínek, je-li to pro pojištěnce výhodnější, mu byla procentní výměra vypočtena podle tohoto ustanovení a nikoliv podle zákonem upravených obecných pravidel. Zákonodárce toto zvýhodnění výslovně omezil pouze na osoby, které byly ztíženým podmínkám vystaveny více méně trvale z důvodu stálého pracoviště v podzemí hlubinných dolů.
(...)