1 Ads 320/2024- 30 - text
1 Ads 320/2024 - 31
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: M. Š., zastoupen opatrovnicí Šárkou Řezbovou, bytem tamtéž, právně zastoupen JUDr. Petrem Kocurem, advokátem se sídlem Osvobození 829, Orlová, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2023, č. j. MPSV 2023/101740
923, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2024, č. j. 19 Ad 19/2023 97,
I. Kasační stížnost se o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Ministerstvo práce a sociálních věcí (žalovaný) rozhodnutím ze dne 11. 5. 2023, č. j. MPSV 2023/101740 923, změnilo rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě, Kontaktního pracoviště Orlová, ze dne 9. 7. 2021, tak, že přiznalo M. Š. (žalobce) od 1. 1. 2021 příspěvek na péči v I. stupni, tedy ve výši 880 Kč měsíčně. Žalovaný své rozhodnutí vystavěl zejména na závěrech Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí Ostrava (dále „PK MPSV Ostrava“) a Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí Praha (dále „PK MPSV Praha“). Ty shodně vyhodnotily, že žalobce nezvládá tři základní životní potřeby ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud shledal závěry posudků PK MPSV Ostrava a PK MPSV Praha nepřesvědčivé a neúplné, a to ve vztahu k žalobcovu zvládání životních potřeb b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání a f) tělesná hygiena ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Posudkové komise se řádně nezabývaly otázkou, zda žalobce zvládá v přijatelném standardu jednotlivé aktivity spadající pod tyto základní životní potřeby (dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách). Žalovaný pochybil, pokud posudky považoval za dostatečné pro své rozhodnutí. Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 30. 9. 2024, č. j. 19 Ad 19/2023 97, neboť žalovaný vycházel z neúplného a nepřesvědčivého posouzení otázek zvládání namítaných základních životních potřeb. Krajský soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu doplnit závěry zdravotních posudků.
[3] Rozsudek krajského soudu napadá žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), neboť je toho názoru, že krajský soud neposoudil správně skutkovou podstatu, z níž žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel. Stěžovatel „poukazuje na běžně dostupné veřejné zdroje“ a popisuje na jejich základě psychickou nemoc, která je důvodem žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Připomíná, že v odvolacím řízení bylo vypracováno celkem šest posudků, včetně srovnávacího, a vždy se stejným posudkovým závěrem, tedy že žalobce není schopen zvládat celkem tři základní životní potřeby. Nelze stroze konstatovat, že byla žalobci diagnostikována schizofrenie, a proto je osobou závislou na pomoci jiné osoby, ale je nutné vycházet ze všech podkladů, které byly nashromážděny. U žalobce došlo k postižení duševních funkcí, ale ne v tom smyslu, že by se u něj jednalo o sociální dezintegraci, mentální retardaci nebo demenci těžkého stupně. Stěžovatel rovněž žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, „neboť v případě jeho nepřiznání a pokračování v řízení bude žalovaná vázána rozsudkem krajského soudu, který, jak se žalovaná domnívá, není v souladu s platnou legislativou“.
[4] Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti zabýval její přijatelností ve smyslu §104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně (§ 31 odst. 2 s. ř. s.).
[5] Podstatný přesah zájmů stěžovatele NSS vymezil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS (k uplatnitelnosti zde vyslovených názorů na současnou úpravu srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021 28). Podstatný přesah bude dán pouze v případech, kdy se kasační stížnost (1) týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu anebo (2) právních otázek řešených dosavadní judikaturou rozdílně. Podstatný přesah zájmů stěžovatele bude dán (3) rovněž v případě potřeby učinit odklon od ustálené judikatury. Konečně bude kasační stížnost přijatelná (4) tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Takovým pochybením jsou především případy, kdy krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zároveň však platí, že NSS není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. V rámci posouzení přijatelnosti také z povahy věci není místo pro plnohodnotný věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tudíž se v uvedené souvislosti NSS omezuje na případy zjevných pochybení krajského soudu.
[6] V projednávané věci žádný z těchto případů nenastal. Stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti soudu nepředestřel. Samotné kasační námitky také neobsahují důvody, které by mohly založit přesah vlastních zájmů stěžovatele, natož přesah svým významem podstatný. NSS v napadeném rozsudku krajského soudu rovněž neshledal žádná pochybení, natož pochybení zásadního rázu, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Kasační stížnost je proto nepřijatelná.
[8] Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah a zejména rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí, kterého se stěžovateli dostane (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 08. 2010, č. j. 4 As 3/2008 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, a judikatura na něj navazující). Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Je tedy namístě, aby stěžovatel v kasační stížnosti jasně označil, v čem konkrétně spatřuje vady napadeného rozhodnutí krajskému soudu, a aby svá tvrzení podložil vhodnou právní argumentací. Podaná kasační stížnost však nepředkládá žádnou relevantní polemiku s napadeným rozsudkem nad rekapitulace dosavadního řízení a zopakování závěrů učiněných posudkovými komisemi MPSV.
[9] Z kasační stížnosti lze usoudit, že stěžovatel nesouhlasí se způsobem, jakým krajský soud vyhodnotil posudky PK MPSV Ostrava a PK MPSV Praha. Nicméně standardem přezkumu rozhodnutí správních orgánů založených na zdravotních posudcích se NSS již opakovaně zabýval např. v rozsudcích ze dne 4. 12. 2013, č. j. 3 Ads 24/2013 34, ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014 37, ze dne 26. 3. 2015, č. j. 4 Ads 263/2014 60, anebo ze dne 15. 4. 2015, č. j. 6 Ads 217/2014 23. Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Ads 156/2014 28).
[10] K řešení právní otázky nastolené stěžovatelem v kasační stížnosti tedy již existuje ustálená judikatura. Rozhodnutí krajského soudu reflektuje závěry citované judikatury. NSS neshledal tuto judikaturu rozpornou a rovněž necítí potřebu se od ní odchýlit. Proto odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost podle § 104a s. ř. s.
[11] NSS nerozhodoval samostatně o stěžovatelově žádosti o odkladný účinek, neboť o kasační stížnosti samé rozhodl bez zbytečného odkladu.
[12] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, část III. 4.). Stěžovatel neměl v řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce sice v řízení o kasační stížnosti úspěšný byl, žádné náklady mu však nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. ledna 2025
Michal Bobek
předseda senátu