čení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákonů č. 160/1993 Sb., č. 307/1993 Sb., č. 42/1994 Sb. a č. 241/1994 Sb. (v textu též „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“) Rozhodovat o určení výše vyměřovacího základu [$ 5 odst. 1 písm. a) zá- kona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti], od něhož se odvíjí výše pojistného, kte- rou je povinna organizace odvést za sebe i za zaměstnance, nenáleží do pra- vomoci soudů v občanském soudním řízení, a proto ani soud v řízení 0 ža- lobě na určení výše vyměřovacího základu pro účely sociálního pojištění nemůže schválit smír, jímž se účastníci dohodli na vyměřovacím základu pro určité období.
Jestliže soud přesto svým usnesením takový smír schvá- lil, nelze z něj vyvozovat zjištění o jiném vyměřovacím základu, z něhož by měla být žalobci stanovena výše plného invalidního důchodu, a tím i dány důvody pro zvýšení důchodu podle $ 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
Z hlediska skutkového je nesporné, že žalobce byl na základě rozhodnutí ze dne 13. 3. 1998 poživatelem plného in- validního důchodu ode dne 30. 12. 1995; výše důchodu byla vypočtena z měsíčního průměru hrubých výdělků zjištěných za rok 1994. Žalobce vedl u Okresního soudu v Českých Budějovi- cích se svým bývalým zaměstnavatelem Mgr. Jiřím Ř. spor o určení vyměřovací- ho základu pro účely svého sociálního pojištění; ten byl ukončen usnesením tohoto soudu ze dne 9. 6. 1999, jímž byl schválen smír uzavřený účastníky o kon- krétních ve smíru uvedených částkách, které v měsících říjnu - prosinci 1994 činily vyměřovací základ pro účely ža- lobcova sociálního pojištění.
Nový evi- denční list důchodového zabezpečení na rok 1994, který žalobci vyhotovil bý- valý zaměstnavatel dne 5. 12. 2000, byl doručen žalované 29. 12. 2000. Žalobcův vyměřovací základ za poslední čtvrtletí 1994 tak podle nového evidenčního listu činil 10 000 Kč, nikoliv částku 5100 Kč, jak bylo uvedeno v evidenčním listu pů- vodním. (...) Žalobce svou žádost o úpravu plného invalidního důchodu opírá o usnesení Okresního soudu v Českých Budějovi- cích ze dne 9. 6. 1999, kterým soud v ří- zení o určení výše vyměřovacího zákla- du pro účely sociálního pojištění schválil smír uzavřený mezi žalobcem a jeho tehdejším zaměstnavatelem; obsa- hem smíru bylo určení vyměřovacího zá- 90 kladu pro účely žalobcova sociálního po- jištění za měsíce říjen až prosinec 1994, a to v částkách vyšších, než činil vymě- řovací základ uvedený na evidenčním li- stu důchodového zabezpečení, z něhož vycházel žalovaný při rozhodnutí o při- znání plného invalidního důchodu.
Okresní soud však, jestliže schválil smír účastníků uzavřený o výši vyměřovacího základu pro účely sociálního pojištění, rozhodoval o věci, která nenáleží do pra- vomoci soudu. Podle $ 4 zákona o pojistném na soci- ální zabezpečení se výše pojistného sta- noví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období. Vyměřovacím základem zaměstnance je podle $ 5 odst. 1 písm. a) úhrn příjmů zúčtovaných mu organizací nebo malou organizací v souvislosti s výkonem za- městnání, které zakládá účast na nemo- cenském pojištění, s výjimkou výslovně uvedených nezapočitatelných příjmů.
Do vyměřovacího základu zaměstnance se dále zahrnují příjmy uvedené v od- stavci 2 téhož ustanovení. Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud není stanoveno ji- nak. V $ 7 odst. 1 písm. a) a b) pak cito- vaný zákon stanoví procentním vyjádře- ním sazby pojistného z vyměřovacího základu u organizací a malých organizací a u zaměstnanců. Organizace a malá or- ganizace je povinna pojistné sama vypo- čítat a odvádět pojistné sama za sebe i odvádět pojistné, které je povinen pla- tit zaměstnanec ($ 8 zákona).
Pokud po- jistné nebylo zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo zaplaceno v nižší část- ce, než ve které mělo být zaplaceno, stí- há organizaci či malou organizaci povin- nost zaplatit penále ($ 20 zákona). O pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstna- T —- NÍ NA |) I I, . LUL.É£€É£ů£Éů 753 nosti včetně záloh, o penále a o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení rozhodují podle $ 6 odst. 4 písm. a) bodu 7 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o or- ganizaci a provádění sociálního zabezpe- čení, okresní správy sociálního zabezpe- čení.
Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že určení výše vyměřovacího zá- kladu, od něhož se odvíjí výše pojistné- ho, kterou je povinna organizace odvést za sebe i za zaměstnance, nenáleží do pravomoci soudů v občanském soudním řízení, a proto ani soud v řízení o žalobě na určení výše vyměřovacího základu pro účely sociálního pojištění nemůže schválit smír, jímž se účastníci dohodli na vyměřovacím základu pro určité ob- dobí. Jestliže Okresní soud v Českých Budějovicích přesto svým usnesením ta- kový smír schválil, nelze z něj vyvozovat zjištění o jiném (vyšším) vyměřovacím základu roku 1994, z něhož měla být ža- lobci stanovena výše plného invalidního důchodu, a tím i dány důvody pro zvýše- ní důchodu podle $ 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. Vrchní soud v Praze v dovoláním na- padeném rozhodnutí, jímž potvrdil roz- sudek Krajského soudu v Českých Budě- jovicích, proto vycházel z nesprávného právního názoru, jestliže dovodil, že smírem schváleným Okresním soudem v Českých Budějovicích o výši vyměřo- vacího základu pro účely žalobcova so- ciálního pojištění za měsíce říjen až pro- sinec 1994 se tyto v něm uvedené částky staly vyměřovacími základy za uvedené měsíce roku 1994, a bylo proto povin- ností žalované postupovat v souladu s ustanovením $ 56 odst. 1 písm. b) zá- kona č. 155/1995 Sb. Z obdobného ne- správného právního názoru vychází i rozhodnutí Krajského soudu v Čes- kých Budějovicích ze dne 29.
3. 2001, jímž bylo zrušeno rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2000 a věc jí vrácena k dal- šímu řízení. 753 Restituce a rehabilitace: povaha lhůty pro uplatnění nároku k $ 2 odst. 2 zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky přísluš- níkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 Lhůta k uplatnění nároku podle zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jed- norázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních ar- mád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, je lhůtou prekluzivní a je- jí zmeškání nelze prominout ($ 2 odst. 2 citovaného zákona).
Roman T. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalované.