nách a občanů před nástupem do zaměstnání, ve znění vyhlášky č. 312/1990 Sb. Odstupné poskytnuté pracovníkovi podle 6 17a vyhlášky č. 195/1989 Sb., o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před ná- stupem do zaměstnání, nelze zahrnout do hrubých výdělků pro účely dů- chodového zabezpečení.
nách a občanů před nástupem do zaměstnání, ve znění vyhlášky č. 312/1990 Sb. Odstupné poskytnuté pracovníkovi podle 6 17a vyhlášky č. 195/1989 Sb., o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před ná- stupem do zaměstnání, nelze zahrnout do hrubých výdělků pro účely dů- chodového zabezpečení.
Z hlediska skutkového je nesporné, že stěžovatelce bylo v souvislosti s ukon- čením jejího pracovního poměru ke dni 31. 12. 1990 (na základě dohody uzavře- né podle $ 43 zákoníku práce) poskytnu- to tehdejším zaměstnavatelem odstupné podle $ 17a vyhlášky č. 195/1989 Sb. ve výši pětinásobku průměrného výdělku v celkové částce 28 755 Kč. Odstupné 1027 391 bylo stěžovatelce vyplaceno v roce 1991, v evidenčním listu důchodového zabez- pečení vystaveném tímto zaměstnavate- lem dne 17. 4. 1991 nebylo zahrnuto do příjmů stěžovatelky za rok 1990 ani rok 1991; zaměstnavatel vystavil dne 15. 8. 2001 opravný evidenční list důchodové- ho pojištění, potvrzený Okresní správou sociálního zabezpečení v Chcbu dne 17.9. 2001, v němž byla vyplacená částka odstupného zahrnuta do vyměřovacího základu za rok 1991. V napadeném roz- hodnutí žalovaná nezapočetla výši vypla- ceného odstupného do vyměřovacího základu stěžovatelky. O námitce nesprávného právního posouzení uvážil Nejvyšší správní soud následovně. Podle $ 16 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je vyměřova- cím základem pojištěnce za dobu před 1. lednem 1996 hrubý výdělek stanove- ný pro- účely důchodového zabezpečení podle předpisů platných před 1. lednem 1996. Těmito předpisy se rozumí přede- vším $ 12 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, podle něhož jsou hrubými výdělky před 1. 1. 1993 výdělky podléhající dani ze mzdy bez odečtení této daně. Co se považuje za hrubý výdělek pro účely důchodového zabezpečení, pak rozvádí $ 11 vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, a zároveň taxa- tivním výčtem stanoví, které další příjmy a za jakých podmínek jsou započitatelné do hrubých výdělků. Současně je v tom- to ustanovení i vyjmenováno, v kterých případech je hrubým výdělkem pevně stanovená částka a výše této částky. Odstupné podle $ 174 vyhlášky č. 195/1989 Sb., o zabezpečení pracovní- ků při organizačních změnách a občanů 1028 před nástupem do zaměstnání, je for- mou hmotného zabezpečení poskytova- ného uvolňující organizací pracovníku, který byl v souvislosti s organizačními změnami uvolňován na základě doho- dy o rozvázání pracovního poměru, za předpokladu, že se na tom organizace s pracovníkem dohodla. Pokud uvolňo- vanému pracovníku skončil na základě dohody o rozvázání pracovního poměru pracovní poměr nejpozději v době do jednoho měsíce poté, co byl po roz- hodnutí 0 organizační změně seznámen s důvody uvolnění, náležela mu jednorá- zová částka odstupného v základní výši, která činila pětinásobek průměrného měsíčního hrubého výdělku zjištěného naposled v uvolňující organizaci podle pracovněprávních předpisů o zjišťování a používání průměrného výdělku; od- stupné odvíjející se od nižšího násobku průměrného měsíčního hrubého výděl- ku pak podle $ 17a odst. 3 citované vy- hlášky náleželo pracovníku tehdy, jestli- že mezi seznámením s důvody uvolnění a skončením pracovního poměru uply- nula doba delší než jeden měsíc, a to v závislosti na délce této doby. Odstup- né nepříslušelo tehdy, jestliže pracov- ník uvolněný z ústředního orgánu státní správy, v jehož čele je člen vlády, nebo z úřadu vlády nastoupil opět do zaměst- nání v některém z těchto ústředních orgánů státní správy nebo v některém z úřadů příslušné vlády před uplynutím doby, která odpovídá výši poskytnutého odstupného; v takovém případě byl uvol- něný pracovník povinen odstupné nebo jeho část vrátit ($ 17a odst. 4). Uvolňova- nému pracovníkovi, jemuž bylo poskytnu- to odstupné, nepříslušelo mzdové vyrov- nání podle $ 12 a násl. citované vyhlášky s výjimkou případu, kdy byl uvolňovaný pracovník povinen vrátit odstupné v pl- né výši. Odstupné a jeho výše podle této vyhlášky, byť je vyhláškou označeno ja- ko forma hmotného zabezpečení posky- tovaného uvolňovanému pracovníkovi, tak (s výjimkou uvolňovaných pracov- níků ústředních orgánů) nebylo závislé na tom, zda a kdy uvolněný pracovník nastoupí do zaměstnání u jiného, popř. i stejného zaměstnavatele, ani na výši . jeho příjmů v novém zaměstnání. Z výše uvedeného vyplývá, že od- stupné poskytované pracovníkovi po- dle $ 17a vyhlášky č. 195/1989 Sb. ne- má charakter mzdy a ani náhrady mzdy ve smyslu $ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 149/1988 Sb. Není ani mzdovým vyrov- náním započitatelným do hrubých výděl- ků pro účety důchodového zabezpečení podle ustanovení $ 11 odst. 1 písm. a) bodu 4 této vyhlášky, jak se mylně domní- vá stěžovatelka. Ustanovení $ 11 odst. 1 písm. a) bodu 4 totiž výslovně zahrnuje do hrubých výdělků pro účely důcho- dového zabezpečení jen mzdová vyrov- nání, poskytovaná občanům uvolněným nebo převedeným v souvislosti s prová- děním strukturálních změn v národním hospodářství, s likvidací neefektivních provozů, se snižováním správního a řídí- cího aparátu a s jinými racionalizačními nebo organizačními opatřeními, jejichž poskytování bylo předmětem úpravy vy- hlášky č. 74/1970 Sb., kterou se upravuje uvolňování, umísťování a hmotné zabez- pečení pracovníků v souvislosti s prová- děním racionalizačních a organizačních opatření, ve znění pozdějších předpisů; dále pak mzdová vyrovnání, poskytova- ná občanům uvolněným v souvislosti s přestavbou národního hospodářství a ústředních orgánů na základě vyhlášky č. 82/1988 Sb., kterou se upravuje uvol- ňování, umísťování a hmotné zabezpeče- ní pracovníků v souvislosti s přestavbou národního hospodářství a ústředních orgánů; a konečně mzdová vyrovnání, poskytovaná pracovníkům v hornictví uvolněným nebo převedeným na jinou práci ze zdravotních důvodů na základě vyhlášky č. 102/1987 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pra- covníků v hornictví trvale nezpůsobi- lých k dosavadní práci. Podle předmět ného ustanovení [$ il odst. 1 písm. a) bod 4 vyhlášky č. 149/1988 Sb. tak ne- lze zahrnout do hrubých výdělků pro účely důchodového zabezpečení nejen odstupné poskytované podle $ 17a vy- hlášky č. 195/1989 Sb., ale ani mzdové vyrovnání poskytované pracovníkům podle $ 12 až $ 14 téže vyhlášky, s nímž - jakožto s alternativní formou hmotné- ho zabezpečení - stěžovatelka poměřu- je jí poskytnuté odstupné. Stěžovatelce nelze přisvědčit ani v tom, že teprve zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na stát- ní politiku zaměstnanosti, s účinností od 1. 1. 1993 ustanovením svého $ 5 odst. 2 písm. a) bodu 10 vyloučil odstup- né z vyměřovacího základu pro výpo- čet pojistného na sociální zabezpečení s důsledkem pro výpočet starobního dů- chodu. Z úpravy obsažené v $ 12 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. a v $ 11 vyhlášky č. 149/1988 Sb. vyplývá, že neumožňo- vala zahrnout do vyměřovacího zákla- du nejen odstupné poskytované uvol ňovaným pracovníkům podle vyhlášky č. 195/1989 Sb., ale též odstupné, jež náleželo podle zákona č. 195/1991 Sb., o odstupném, poskytovaném při skon- čení poměru, a rovněž odstupné, kte- ré mohlo být poskytnuto na základě ji- ných právních předpisů (např. vyhláška č. 74/1970 Sb.). Vrchní soud v Praze rozhodl v sou- ladu se zákonem, jestliže dospěl k závě- ru, že odstupné poskytnuté stěžovatelce bývalým zaměstnavatelem nemůže být zahrnuto do hrubého výdělku, z něhož se vypočítává důchod, a rozsudek kraj- 1029 392 ského soudu změnil tak, že napadené rozhodnutí žalované potvrdil. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost (do- volání) jako nedůvodnou zamítl ($ 110 odst. 1 s. ř. s.). (Šk) 392 Řízení před soudem: lhůta pro podání kasační stížnosti k $ 46 odst. 1 písm. b) a $ 106 odst. 2 soudního řádu správního Nesprávné vyznačení dne nabytí právní moci rozhodnutí v době, kdy rozhodnutí již bylo pravomocné a kdy již uplynula i lhůta pro podání ka- sační stížnosti, nemá žádný vliv na stěžovatelova práva. Je-li za této situace kasační stížnost podána po uplynutí lhůty, pak bez ohledu na to, jaké da- tum právní moci kasační stížností napadeného rozsudku bylo vyznačeno, soud kasační stížnost odmítne jako opožděnou podle $ 46 odst. 1 písm. b) S. ř. s. za použití $ 120 s. ř. s.
Lilian O. ve V. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod,