Prejudikatura: č. 2085/2010 Sb. NSS. Věc: Společnost s ručením omezeným PHL - Petrská proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalovaného. Dne 20.5.2009 vydal Finanční úřad v Plzni platební výměr na daň z převodu nemovitos- tí, proti kterému se žalobce odvolal. Žalovaný odvolání rozhodnutím ze dne 22. 9. 2009 za- mítl. Finanční orgány vyšly z toho, že v da- ném případě nešlo využít $ 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., který upravuje předmět daně při výměně nemovitostí. Reálně sice šlo o vý- měnu nemovitostí mezi dvěma obchodními společnostmi (jednou z nich je žalobce), nic- méně výměna nebyla provedena prostřednic- tvím směnné smlouvy, ale prostřednictvím dvou samostatných kupních smluv. V tako- vém případě je ovšem předmětem daně z pře- vodu nemovitostí každý převod samostatně. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalob- ce žalobu u Krajského soudu v Plzni, který rozsudkem ze dne 29. 10. 2010 rozhodnutí ža- lovaného zrušil. Výměnu ve smyslu $ 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb. posoudil v materiál- ním smyslu, a nikoliv podle toho, jakou for- mou byla uskutečněna. Rozsudek krajského soudu napadl žalova- ný (stěžovatel) kasační stížností, v níž pouká- zal na $ 57 odst. 2 v rozhodné době účinného zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a po- platků (dále jen „daňový řád“), dle něhož pla- tí, že „[d]laňová povinnost vzniká okamži- kem, kdy nastaly skutečnosti zakládající daňovou povinnost podle tohoto zákona ne- bo zvláštních předpisů“. Jestliže je předmě- tem daně úplatný převod vlastnictví k nemo- vitostem, je nutno den převodu považovat za skutečnost zakládající daňovou povinnost. Ze žádného ustanovení zákona č. 357/1992 Sb. nevyplývá, že by za rozhodující den vzniku daňové povinnosti měl být považován jiný den, než ten, který je rozhodujícím z pohledu $ 57 odst. 2 daňového řádu. Daňová povin- nost v případě této daně nemá zdaňovací ob- dobí, ale vzniká k určenému datu (v daném pří- padě ke dni právních účinků vkladu - $ 133 odst. 2 občanského zákoníku a $ 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a ji- ných věcných práv k nemovitostem). Ke sku- tečnostem nastalým po tomto datu nelze při- hlížet. Vzhledem k rozdílným účinkům vkladů vlastnického práva v dané věci tak jde o dva nesouvisející převody. Také výše daňové povinnosti (resp. výše základu daně) vychází z $ 10 zákona č. 357/1992 Sb., přičemž i pro stanovení výše základu daně je rozhodný ten den, který zakládá vznik daňové povinnosti. Právní úprava stojí na jedinečnosti oka- mžiku, kdy vzniká předmět daně, tedy na oka- mžiku právních účinků vkladu. Ke směně může dojít různou formou, tedy i dvěma kup- ními smlouvami, ale je nutno vždy dodržet výše uvedený princip jedinečnosti okamžiku (aby v mezidobí nemohlo dojít ke změně sku- tečností či dokonce právní úpravy). Okamžik právních účinků vkladu může být jeden a ten- týž. To se ale v daném případě nestalo. Nešlo o výměnu, ale o dva prodeje. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornil, že stěžovatel v daňovém řízení iv řízení před krajským soudem setrvával na stanovisku, že k výměně nemovitostí může dojít jen prostřednictvím směnné smlouvy. V kasační stížnosti ovšem tento svůj názor opustil; přiznal, že může být transakce zaštítě- na i dvěma kupními smlouvami, ale setrval na názoru, že účinky vkladů musí nastat ve stejný den. Ani s tímto závěrem však žalobce nesou- hlasil, neboť nejde o názor opřený o dikci zá- kona. Žalobce byl přesvědčen, že postačí blíz- ká časová souslednost obou vkladů. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Z odůvodnění: C.) Ve věci samé je třeba nejprve zodpo- vědět otázku, zda vůbec lze uvažovat o tom, že výměna nemovitostí i pro účely daně z pře- vodu nemovitostí může být uskutečněna ji- nak než směnnou smlouvou (např. dvojicí 805 2373 smluv kupních). Pokud bude tato otázka zod- povězena kladně, je třeba se věnovat tomu, zda transakce, která byla uskutečněna v nyní projednávané věci, je výměnou nemovitostí i pro daňové účely, a to zejm. s přihlédnutím k tomu, že v nastolené věci se účinky vkladů obou kupních smluv o den liší. Ustanovení $ 9 zákona č. 357/1992 Sb. upravuje předmět daně z převodu nemovi- tostí. V obecné rovině (dle odstavce 1) je předmětem daně z převodu nemovitostí úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Ustanovení $ 9 odst. 3 je vů- či odstavci 1 ustanovením zvláštním; dle od- stavce 3 platí, že „[vlyměňujíli se nemovitos- ti, považují se jejich vzájemné převody za jeden převod. Daň se vybere z převodu té ne- xx“ moviítosti, z jejíhož převodu je daň vyšší. Z dikce tohoto ustanovení neplyne žádný imperativ, aby výměna nemovitostí byla reali- zována (jedině) prostřednictvím směnné smlouvy podle $ 611 občanského zákoníku. S tím ostatně v kasační stížnosti již stěžovatel ani nepolemizuje (dokonce výslovně při- pouští, že transakce může být realizována sé- rií kupních smluv). V tomto ohledu lze tedy poukázat na závěry krajského soudu, s nimiž se zdejší soud ztotožňuje a s nimiž souhlasí i obě strany sporu. Jak upozornil krajský soud, zákon č. 357/1992 Sb. pouze stanoví, že musí dojít k „výměně nemovitostí“, a to „vzájemnými převody“. Jakými formami se tak stane, je z pohledu tohoto zákona zcela nerozhodné. Důležitý je toliko výsledek, tj. zda v konkrét- ním případě došlo či nedošlo k výměně ne- movitostí vzájemnými převody. Vzájemnost převodů vypovídá o pluralitě účastníků „vý- měnné transakce“, tj. deklaruje, že k výměně nemovitostí musí dojít mezi nejméně dvěma subjekty. Vzájemnost převodů dále vypovídá o tom, že každý ze subjektů výměnné transak- ce musí být současně převodcem a nabyvate- lem. V případě dvou účastníků sobě navzájem. Pokud jsou účastníci výměnné transakce více než dva, neodporuje charakteru výměny ne- movitostí, pokud jeden z účastníků je naby- vatelem nemovitosti k jednomu, zatímco pře- vodcem ve vztahu k jinému účastníku. 806 Vzájemnost převodů konečně vypovídá o nutnosti blízké časové souslednosti dílčích převodů. Pokud by byl od jednotlivých díl- čích převodů velký časový rozestup, bylo by nutné převody považovat za samostatné. Vzá- jemnost totiž vyžaduje uskutečnění sobě na- vzájem, tj. nikoli nejprve jeden samostatný převod a teprve následně převod další. Po- kud jde o samotný pojem „výměny nemovi- tostí“, je pod ním nutné rozumět stav, kdy každá ze stran výměnné transakce za své ne- movitosti obdrží nemovitosti druhé strany. Zbývá tak posoudit, zda transakce, která byla uskutečněna v nyní projednávané věci, je výměnou nemovitostí i pro daňové účely, a to zejm. s přihlédnutím k tomu, že v nasto- lené věci se účinky vkladů obou kupních smluv o den liší. Jak bylo zjištěno v řízení před finančními orgány a následně před krajským soudem, posuzované výměnné transakce se účastnily dva subjekty, konkrétně obchodní společnos- ti TaFieas, spol. s r. o., a CIMEX PRAHA, a. s. (právní předchůdce žalobce). Prvá ze společ- ností do výměnné transakce vstoupila s neby- tovými prostory č. 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8,9 v budo- vě č. p. 2081 stojící na pozemku č. 266/2 a spoluvlastnickými podíly o velikosti 1387/1640 na společné části budovy č. p. 2081 a pozem- cích č. 266/2 a č. 266/3, zapsanými v katastru nemovitostí v k. ú. Nové Město, hl. m. Praha. Druhá ze společností do výměnné transakce vstoupila s budovou č. p. 84 stojící na pozem- ku č. 89 a pozemkem č. 89, zapsanými v k. ú. Plzeň, město Plzeň. Prvá ze společností z vý- měnné transakce vystoupila s budovou č. p. 84 stojící na pozemku č. 89 a pozemkem č. 89, zapsanými v k. ú. Plzeň, město Plzeň, a nárokem na finanční doplatek. Druhá ze společností z výměnné transakce vystoupila s nebytovými prostory č. 1, 2, 3,5,6,7,8,9 v budově č. p. 2081 stojící na pozemku č. 266/2 a spoluvlastnickými podíly o velikos- ti 1387/1640 na společné části budovy č. p. 2081 a pozemcích č. 266/2 a č. 266/3, za- psanými v katastru nemovitostí v k. ú. Nové Město, obec Praha, a závazkem uhradit fi- nanční doplatek. Z toho plyne, že byla nasto- lena pluralita účastníků výměnné transakce a nedošlo k transferu finančních prostředků, nýbrž k transferu nemovitostí (s povinností uhradit v penězích rozdílovou cenu). Byla dána taktéž blízká časová sousled- nost dílčích převodů. Obě kupní smlouvy by- ly uzavřeny v Praze dne 5. 6. 2007. K přeruše- ní této časové souslednosti nedošlo ani při zápisu vlastnických práv do katastru nemovi- tostí. V případě jedné smlouvy byl vklad prá- va zapsán dne 9. 7. 2007 s tím, že právní účin- ky vkladu vznikly ke dni 5. 6. 2007. V případě druhé smlouvy byl vklad práva zapsán dne 25. 6. 2007 s tím, že právní účinky vkladu vznikly ke dni 6. 6. 2007. Rozdíl mezi právními účinky vkladů činil pouze jeden den. Přesto stěžovatel namítá, že nebyla dodržena jedinečnost okamžiku vý- měny, a tedy nelze na transakci pohlížet jako na výměnu. Chtěly-li smluvní strany optimali- zovat daňovou povinnost, měly tak dle stěžo- vatele učinit buď smlouvou směnnou, nebo dvěma kupními smlouvami s tím, že právní účinky vkladů nastanou ve stejný okamžik. K tomu je ovšem nutno podotknout, že jedi- nečnost právních účinků vkladů nemusí být nastolena ani v případě směnné smlouvy, kte- rou stěžovatel preferuje. Dle odborné civilis- tické literatury (Švestka, J.; Spáčil, J.; Škárová, M;; Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II JS 460-880. Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 1595) je směnná smlouva dvou- stranně zavazující smlouvou, podle níž si smluvní strany směňují věc za věc. Svou po- vahou jde o synallagmatický závazkový práv- ní vztah, jehož účelem je převod vlastnictví. Směnnou smlouvou se účastníci vzájemně za- vazují, že odevzdají do vlastnictví druhému určitý předmět směny a že převezmou od něj do vlastnictví jiný určitý předmět směny. Jen na jejich ujednání přitom záleží stanovení do- by, kdy každému z nich vzniká povinnost pl- nit (splatnost). Ta tedy může být sjednána ne- jen shodně, ale stejně tak i rozdílně pro obě strany. Směnná smlouva se řídí ustanoveními o kupní smlouvě ($ 588 až $ 610 občanského zákoníku) přiměřeně s tím, že každá ze stran se ohledně věci, kterou dává směnou, pova- žuje za prodávajícího a ohledně věci, kterou přijímá, za kupujícího. Z toho tedy plyne pří- buznost obou smluvních typů (tj. smlouvy kupní a směnné) a také to, že ani v případě směnné smlouvy nemusí být nastolena jedi- nečnost okamžiku převodu obou (všech) směňovaných statků, na které stěžovatel v ka- sační stížnosti lpí. Jedinečnost okamžiku pro účely daňové je nastolena citovaným $ 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., z něhož plyne, že vzájemné převody vyměňovaných nemovitostí se pova- žují za převod jediný. Vzájemné převody tak jsou navázány na jeden okamžik z hlediska daňového ex lege a stěžovatel se mýlí, pokud tvrdí, že zákon č. 357/1992 Sb. neobsahuje v tomto ohledu žádné ustanovení. Transakce provedená tak, že právní účinky každého z dílčích převodů nastanou v různé dny, je perfektní okamžikem právních účinků po- sledního dílčího převodu. Rozhodující pro to, aby šlo o výměnu, je to, aby byla zachová- na příčinná i časová souvislost jednotlivých převodů. V tomto ohledu nelze paušalizovat a apriorně stanovit, jaká může být ještě mezi dílčími převody prodleva a vždy je třeba po- suzovat konkrétní skutkovou situaci zvláště. V daném případě jde o jednodenní prodlevu a naprostá příčinná souvislost obou dílčích převodů ukazuje, že šlo o výměnu z hlediska $ 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb.; ve smlou- vách byla také skutečnost výměny nemovi- tostí výslovně konstatována. Zároveň je po- každé třeba zkoumat i to, zda nedošlo ke zneužití práva či k disimulaci dle $ 2 odst. 7 daňového řádu (k tomu blíže rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2010, čj. 1 Afs 11/2010-94, č. 2085/2010 Sb. NSS). Je ovšem zřejmé, že k ničemu takovému v souzeném případě ne- došlo, což dokládá již jen skutečnost, že sám stěžovatel připouští, že celá transakce mohla být v tomto případě bez problému realizová- na směnnou smlouvou, která by měla z hledis- ka civilního práva stejné účinky jako uvedené smlouvy kupní. Žalobce tedy nepotřeboval svým úkonem žádný jiný úkon zastřít, neboť možnost uzavřít směnnou smlouvu se mu bez problémů nabízela. Rozhodl se ovšem vy- užít dispozitivního charakteru soukromého práva a zvolit vícero smluv kupních. Tato sku- tečnost však na veřejnoprávním posouzení věci nic změnit nemůže. 807 2374 2374 Cla: antidumpingové clo; integrovaný sazebník Evropských společenství Taric k čl. 2 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění nařízení Rady (ES) č. 254/2000, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku k čl. I nařízení Rady (ES) č. 954/2006, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovo- zu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli, pocházejících z Chor- vatska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny, kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 2320/97 a (ES) č. 348/2000, kterým se ukončuje prozatímní přezkum a přezkum před pozbytím platnosti antidumpingových cel z dovozu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze že- leza nebo nelegované oceli, pocházejících mimo jiné z Ruska a Rumunska, a kterým se ukončují prozatímní přezkumy antidumpingových cel z dovozu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo nelegované oceli, pocházejících mimo jiné z Ruska, Ru- munska, Chorvatska a Ukrajiny I. Integrovaný sazebník Evropských společenství Taric (Tarif Intégré Commu- nautaire) nemá podobu právního předpisu, není publikován v Úředním věstníku, a proto nemůže být právně závazný; jeho obsahem jsou však informace o obchod- ních opatřeních obsažených v jiných předpisech Společenství (Unie), které jsou právně závazné. II. Užije-li deklarant v celním řízení určitý kód Taric, je celní orgán oprávněn předpokládat, že tím odkazuje na konkrétní zboží a konkrétní obchodní opatření, s nimiž je příslušný kód Taric svázán. Shodně je třeba nahlížet na užití kódu Taric celním orgánem ve správním rozhodnutí. III. Pro uložení antidumpingového cla podle čl. 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006 je rozhodující dovoz výrobků definovaných v tomto článku. Kódy Taric (případně doplňkové kódy Taric) obsažené v tomto nařízení samy o sobě uložení konečného antidumpingového cla nezakládají, nýbrž slouží pouze jako stručná identifikace do- vozů, na něž čl. 1 citovaného nařízení dopadá.
Prejudikatura: č. 2085/2010 Sb. NSS. Věc: Společnost s ručením omezeným PHL - Petrská proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalovaného. Dne 20.5.2009 vydal Finanční úřad v Plzni platební výměr na daň z převodu nemovitos- tí, proti kterému se žalobce odvolal. Žalovaný odvolání rozhodnutím ze dne 22. 9. 2009 za- mítl. Finanční orgány vyšly z toho, že v da- ném případě nešlo využít $ 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., který upravuje předmět daně při výměně nemovitostí. Reálně sice šlo o vý- měnu nemovitostí mezi dvěma obchodními společnostmi (jednou z nich je žalobce), nic- méně výměna nebyla provedena prostřednic- tvím směnné smlouvy, ale prostřednictvím dvou samostatných kupních smluv. V tako- vém případě je ovšem předmětem daně z pře- vodu nemovitostí každý převod samostatně. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalob- ce žalobu u Krajského soudu v Plzni, který rozsudkem ze dne 29. 10. 2010 rozhodnutí ža- lovaného zrušil. Výměnu ve smyslu $ 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb. posoudil v materiál- ním smyslu, a nikoliv podle toho, jakou for- mou byla uskutečněna. Rozsudek krajského soudu napadl žalova- ný (stěžovatel) kasační stížností, v níž pouká- zal na $ 57 odst. 2 v rozhodné době účinného zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a po- platků (dále jen „daňový řád“), dle něhož pla- tí, že „[d]laňová povinnost vzniká okamži- kem, kdy nastaly skutečnosti zakládající daňovou povinnost podle tohoto zákona ne- bo zvláštních předpisů“. Jestliže je předmě- tem daně úplatný převod vlastnictví k nemo- vitostem, je nutno den převodu považovat za skutečnost zakládající daňovou povinnost. Ze žádného ustanovení zákona č. 357/1992 Sb. nevyplývá, že by za rozhodující den vzniku daňové povinnosti měl být považován jiný den, než ten, který je rozhodujícím z pohledu $ 57 odst. 2 daňového řádu. Daňová povin- nost v případě této daně nemá zdaňovací ob- dobí, ale vzniká k určenému datu (v daném pří- padě ke dni právních účinků vkladu - $ 133 odst. 2 občanského zákoníku a $ 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a ji- ných věcných práv k nemovitostem). Ke sku- tečnostem nastalým po tomto datu nelze při- hlížet. Vzhledem k rozdílným účinkům vkladů vlastnického práva v dané věci tak jde o dva nesouvisející převody. Také výše daňové povinnosti (resp. výše základu daně) vychází z $ 10 zákona č. 357/1992 Sb., přičemž i pro stanovení výše základu daně je rozhodný ten den, který zakládá vznik daňové povinnosti. Právní úprava stojí na jedinečnosti oka- mžiku, kdy vzniká předmět daně, tedy na oka- mžiku právních účinků vkladu. Ke směně může dojít různou formou, tedy i dvěma kup- ními smlouvami, ale je nutno vždy dodržet výše uvedený princip jedinečnosti okamžiku (aby v mezidobí nemohlo dojít ke změně sku- tečností či dokonce právní úpravy). Okamžik právních účinků vkladu může být jeden a ten- týž. To se ale v daném případě nestalo. Nešlo o výměnu, ale o dva prodeje. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornil, že stěžovatel v daňovém řízení iv řízení před krajským soudem setrvával na stanovisku, že k výměně nemovitostí může dojít jen prostřednictvím směnné smlouvy. V kasační stížnosti ovšem tento svůj názor opustil; přiznal, že může být transakce zaštítě- na i dvěma kupními smlouvami, ale setrval na názoru, že účinky vkladů musí nastat ve stejný den. Ani s tímto závěrem však žalobce nesou- hlasil, neboť nejde o názor opřený o dikci zá- kona. Žalobce byl přesvědčen, že postačí blíz- ká časová souslednost obou vkladů. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Z odůvodnění: C.) Ve věci samé je třeba nejprve zodpo- vědět otázku, zda vůbec lze uvažovat o tom, že výměna nemovitostí i pro účely daně z pře- vodu nemovitostí může být uskutečněna ji- nak než směnnou smlouvou (např. dvojicí 805 2373 smluv kupních). Pokud bude tato otázka zod- povězena kladně, je třeba se věnovat tomu, zda transakce, která byla uskutečněna v nyní projednávané věci, je výměnou nemovitostí i pro daňové účely, a to zejm. s přihlédnutím k tomu, že v nastolené věci se účinky vkladů obou kupních smluv o den liší. Ustanovení $ 9 zákona č. 357/1992 Sb. upravuje předmět daně z převodu nemovi- tostí. V obecné rovině (dle odstavce 1) je předmětem daně z převodu nemovitostí úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Ustanovení $ 9 odst. 3 je vů- či odstavci 1 ustanovením zvláštním; dle od- stavce 3 platí, že „[vlyměňujíli se nemovitos- ti, považují se jejich vzájemné převody za jeden převod. Daň se vybere z převodu té ne- xx“ moviítosti, z jejíhož převodu je daň vyšší. Z dikce tohoto ustanovení neplyne žádný imperativ, aby výměna nemovitostí byla reali- zována (jedině) prostřednictvím směnné smlouvy podle $ 611 občanského zákoníku. S tím ostatně v kasační stížnosti již stěžovatel ani nepolemizuje (dokonce výslovně při- pouští, že transakce může být realizována sé- rií kupních smluv). V tomto ohledu lze tedy poukázat na závěry krajského soudu, s nimiž se zdejší soud ztotožňuje a s nimiž souhlasí i obě strany sporu. Jak upozornil krajský soud, zákon č. 357/1992 Sb. pouze stanoví, že musí dojít k „výměně nemovitostí“, a to „vzájemnými převody“. Jakými formami se tak stane, je z pohledu tohoto zákona zcela nerozhodné. Důležitý je toliko výsledek, tj. zda v konkrét- ním případě došlo či nedošlo k výměně ne- movitostí vzájemnými převody. Vzájemnost převodů vypovídá o pluralitě účastníků „vý- měnné transakce“, tj. deklaruje, že k výměně nemovitostí musí dojít mezi nejméně dvěma subjekty. Vzájemnost převodů dále vypovídá o tom, že každý ze subjektů výměnné transak- ce musí být současně převodcem a nabyvate- lem. V případě dvou účastníků sobě navzájem. Pokud jsou účastníci výměnné transakce více než dva, neodporuje charakteru výměny ne- movitostí, pokud jeden z účastníků je naby- vatelem nemovitosti k jednomu, zatímco pře- vodcem ve vztahu k jinému účastníku. 806 Vzájemnost převodů konečně vypovídá o nutnosti blízké časové souslednosti dílčích převodů. Pokud by byl od jednotlivých díl- čích převodů velký časový rozestup, bylo by nutné převody považovat za samostatné. Vzá- jemnost totiž vyžaduje uskutečnění sobě na- vzájem, tj. nikoli nejprve jeden samostatný převod a teprve následně převod další. Po- kud jde o samotný pojem „výměny nemovi- tostí“, je pod ním nutné rozumět stav, kdy každá ze stran výměnné transakce za své ne- movitosti obdrží nemovitosti druhé strany. Zbývá tak posoudit, zda transakce, která byla uskutečněna v nyní projednávané věci, je výměnou nemovitostí i pro daňové účely, a to zejm. s přihlédnutím k tomu, že v nasto- lené věci se účinky vkladů obou kupních smluv o den liší. Jak bylo zjištěno v řízení před finančními orgány a následně před krajským soudem, posuzované výměnné transakce se účastnily dva subjekty, konkrétně obchodní společnos- ti TaFieas, spol. s r. o., a CIMEX PRAHA, a. s. (právní předchůdce žalobce). Prvá ze společ- ností do výměnné transakce vstoupila s neby- tovými prostory č. 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8,9 v budo- vě č. p. 2081 stojící na pozemku č. 266/2 a spoluvlastnickými podíly o velikosti 1387/1640 na společné části budovy č. p. 2081 a pozem- cích č. 266/2 a č. 266/3, zapsanými v katastru nemovitostí v k. ú. Nové Město, hl. m. Praha. Druhá ze společností do výměnné transakce vstoupila s budovou č. p. 84 stojící na pozem- ku č. 89 a pozemkem č. 89, zapsanými v k. ú. Plzeň, město Plzeň. Prvá ze společností z vý- měnné transakce vystoupila s budovou č. p. 84 stojící na pozemku č. 89 a pozemkem č. 89, zapsanými v k. ú. Plzeň, město Plzeň, a nárokem na finanční doplatek. Druhá ze společností z výměnné transakce vystoupila s nebytovými prostory č. 1, 2, 3,5,6,7,8,9 v budově č. p. 2081 stojící na pozemku č. 266/2 a spoluvlastnickými podíly o velikos- ti 1387/1640 na společné části budovy č. p. 2081 a pozemcích č. 266/2 a č. 266/3, za- psanými v katastru nemovitostí v k. ú. Nové Město, obec Praha, a závazkem uhradit fi- nanční doplatek. Z toho plyne, že byla nasto- lena pluralita účastníků výměnné transakce a nedošlo k transferu finančních prostředků, nýbrž k transferu nemovitostí (s povinností uhradit v penězích rozdílovou cenu). Byla dána taktéž blízká časová sousled- nost dílčích převodů. Obě kupní smlouvy by- ly uzavřeny v Praze dne 5. 6. 2007. K přeruše- ní této časové souslednosti nedošlo ani při zápisu vlastnických práv do katastru nemovi- tostí. V případě jedné smlouvy byl vklad prá- va zapsán dne 9. 7. 2007 s tím, že právní účin- ky vkladu vznikly ke dni 5. 6. 2007. V případě druhé smlouvy byl vklad práva zapsán dne 25. 6. 2007 s tím, že právní účinky vkladu vznikly ke dni 6. 6. 2007. Rozdíl mezi právními účinky vkladů činil pouze jeden den. Přesto stěžovatel namítá, že nebyla dodržena jedinečnost okamžiku vý- měny, a tedy nelze na transakci pohlížet jako na výměnu. Chtěly-li smluvní strany optimali- zovat daňovou povinnost, měly tak dle stěžo- vatele učinit buď smlouvou směnnou, nebo dvěma kupními smlouvami s tím, že právní účinky vkladů nastanou ve stejný okamžik. K tomu je ovšem nutno podotknout, že jedi- nečnost právních účinků vkladů nemusí být nastolena ani v případě směnné smlouvy, kte- rou stěžovatel preferuje. Dle odborné civilis- tické literatury (Švestka, J.; Spáčil, J.; Škárová, M;; Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II JS 460-880. Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 1595) je směnná smlouva dvou- stranně zavazující smlouvou, podle níž si smluvní strany směňují věc za věc. Svou po- vahou jde o synallagmatický závazkový práv- ní vztah, jehož účelem je převod vlastnictví. Směnnou smlouvou se účastníci vzájemně za- vazují, že odevzdají do vlastnictví druhému určitý předmět směny a že převezmou od něj do vlastnictví jiný určitý předmět směny. Jen na jejich ujednání přitom záleží stanovení do- by, kdy každému z nich vzniká povinnost pl- nit (splatnost). Ta tedy může být sjednána ne- jen shodně, ale stejně tak i rozdílně pro obě strany. Směnná smlouva se řídí ustanoveními o kupní smlouvě ($ 588 až $ 610 občanského zákoníku) přiměřeně s tím, že každá ze stran se ohledně věci, kterou dává směnou, pova- žuje za prodávajícího a ohledně věci, kterou přijímá, za kupujícího. Z toho tedy plyne pří- buznost obou smluvních typů (tj. smlouvy kupní a směnné) a také to, že ani v případě směnné smlouvy nemusí být nastolena jedi- nečnost okamžiku převodu obou (všech) směňovaných statků, na které stěžovatel v ka- sační stížnosti lpí. Jedinečnost okamžiku pro účely daňové je nastolena citovaným $ 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., z něhož plyne, že vzájemné převody vyměňovaných nemovitostí se pova- žují za převod jediný. Vzájemné převody tak jsou navázány na jeden okamžik z hlediska daňového ex lege a stěžovatel se mýlí, pokud tvrdí, že zákon č. 357/1992 Sb. neobsahuje v tomto ohledu žádné ustanovení. Transakce provedená tak, že právní účinky každého z dílčích převodů nastanou v různé dny, je perfektní okamžikem právních účinků po- sledního dílčího převodu. Rozhodující pro to, aby šlo o výměnu, je to, aby byla zachová- na příčinná i časová souvislost jednotlivých převodů. V tomto ohledu nelze paušalizovat a apriorně stanovit, jaká může být ještě mezi dílčími převody prodleva a vždy je třeba po- suzovat konkrétní skutkovou situaci zvláště. V daném případě jde o jednodenní prodlevu a naprostá příčinná souvislost obou dílčích převodů ukazuje, že šlo o výměnu z hlediska $ 9 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb.; ve smlou- vách byla také skutečnost výměny nemovi- tostí výslovně konstatována. Zároveň je po- každé třeba zkoumat i to, zda nedošlo ke zneužití práva či k disimulaci dle $ 2 odst. 7 daňového řádu (k tomu blíže rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2010, čj. 1 Afs 11/2010-94, č. 2085/2010 Sb. NSS). Je ovšem zřejmé, že k ničemu takovému v souzeném případě ne- došlo, což dokládá již jen skutečnost, že sám stěžovatel připouští, že celá transakce mohla být v tomto případě bez problému realizová- na směnnou smlouvou, která by měla z hledis- ka civilního práva stejné účinky jako uvedené smlouvy kupní. Žalobce tedy nepotřeboval svým úkonem žádný jiný úkon zastřít, neboť možnost uzavřít směnnou smlouvu se mu bez problémů nabízela. Rozhodl se ovšem vy- užít dispozitivního charakteru soukromého práva a zvolit vícero smluv kupních. Tato sku- tečnost však na veřejnoprávním posouzení věci nic změnit nemůže. 807 2374 2374 Cla: antidumpingové clo; integrovaný sazebník Evropských společenství Taric k čl. 2 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění nařízení Rady (ES) č. 254/2000, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku k čl. I nařízení Rady (ES) č. 954/2006, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovo- zu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli, pocházejících z Chor- vatska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny, kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 2320/97 a (ES) č. 348/2000, kterým se ukončuje prozatímní přezkum a přezkum před pozbytím platnosti antidumpingových cel z dovozu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze že- leza nebo nelegované oceli, pocházejících mimo jiné z Ruska a Rumunska, a kterým se ukončují prozatímní přezkumy antidumpingových cel z dovozu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo nelegované oceli, pocházejících mimo jiné z Ruska, Ru- munska, Chorvatska a Ukrajiny I. Integrovaný sazebník Evropských společenství Taric (Tarif Intégré Commu- nautaire) nemá podobu právního předpisu, není publikován v Úředním věstníku, a proto nemůže být právně závazný; jeho obsahem jsou však informace o obchod- ních opatřeních obsažených v jiných předpisech Společenství (Unie), které jsou právně závazné. II. Užije-li deklarant v celním řízení určitý kód Taric, je celní orgán oprávněn předpokládat, že tím odkazuje na konkrétní zboží a konkrétní obchodní opatření, s nimiž je příslušný kód Taric svázán. Shodně je třeba nahlížet na užití kódu Taric celním orgánem ve správním rozhodnutí. III. Pro uložení antidumpingového cla podle čl. 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006 je rozhodující dovoz výrobků definovaných v tomto článku. Kódy Taric (případně doplňkové kódy Taric) obsažené v tomto nařízení samy o sobě uložení konečného antidumpingového cla nezakládají, nýbrž slouží pouze jako stručná identifikace do- vozů, na něž čl. 1 citovaného nařízení dopadá.
Základním předpisem na úrovni Evrop- ské unie (resp. v době realizace předmětných dovozů Evropských společenství), který upravuje kombinovanou nomenklaturu, Ta- ric a sazební zařazení zboží, je nařízení Rady (EHS) č. 2658/87; pro projednávaný případ ve znění nařízení Rady (ES) č. 254/2000, kte- rým se mění nařízení (EHS) č. 2658/87 o cel ní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. Toto nařízení je v souladu s čl. 249 Smlouvy o založení Evropského spo- lečenství (nyní čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie) závazné v celém rozsahu a pří- mo použitelné ve všech členských státech. Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 zavádí kombinovanou nomenklaturu založenou na osmimístných číselných kódech a slovním popisu zboží, která splňuje požadavky jak společného celního sazebníku, tak statistiky zahraničního obchodu Společenství a jiných politik Společenství týkajících se dovozu a vý- vozu zboží. Kombinovaná nomenklatura se- stává z harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží Světové celní or- ganizace (prvních šest čísel), dalšího třídění Společenství k této nomenklatuře (podpolož- ky kombinované nomenklatury na sedmém a osmém místě), předběžných ustanovení, doplňkových poznámek ke třídám a kapito- lám a poznámek pod čarou vztahujících se k podpoložkám kombinované nomenklatury. Kombinovaná nomenklatura je uvedena v příloze I. Citovaného nařízení včetně cel- ních sazeb a je každoročně novelizována na- řízením Komise publikovaným v Úředním 809 2374 věstníku Evropské unie. V tomto ohledu je te- dy zřejmé, že kombinovaná nomenklatura je jakožto součást nařízení závazná a přímo použitelná. Článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 pak ukládá Komisi, aby zavedla „integrovaný sazebník Evropských společenství (dále jen „Taric“), jenž splňuje požadavky společného celního sazebníku, statistiky zahraničního obchodu a obchodní, zemědělské a jiných politik Společenství týkajících se dovozu ne- bo vývozu zboží. Tento sazebník se zakládá na kombinované nomenklatuře a skládá se Z a) opatření stanovených v tomto nařízení; b) doplňkového třídění Společenství (dále Jen „podpoložky Taricu“), nezbytného k pro- vádění specifických opatření Společenství uvedených v příloze II c) jakýchkoli jiných informací nezbytných pro uplatňování nebo správu kódů Taricu a doplňkových kódů vy- mezených v čl. 3 odst. 2 a 3; d) sazeb cel a ji- ných dovozních nebo vývozních poplatků, včetně osvobození od cla a preferenčních cel uplatňovaných při dovozu nebo vývozu spe- cifického zboží; e) opatření uplatňovaných při vývozu nebo dovozu specifického zboží, uvedených v příloze II.“ Podle čl. 3 odst. 2 ci- tovaného nařízení jsou podpoložky Taricu určeny devátým a desátým místem, tvořícím spolu s číselnými kódy kombinované nomen- klatury číselné kódy Taricu. Neexistuje-li žád- né další třídění Společenství, označí se devá- té a desáté místo číslicemi „00“. Podle čl. 5 odst. 1 téhož nařízení používá Komise a člen- ské státy Taric při uplatňování opatření Spo- lečenství týkajících se dovozu do Společen- ství a vývozu z něj. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se kódy Taricu a doplňkové kódy použijí na veškerý dovoz a případně veš- kerý vývoz zboží zahrnutého v odpovídají- cích podpoložkách. V souladu s čl. 6 uvede- ného nařízení „Komise zajišťuje zavedení, aktualizaci, správu a zveřejnění Taricu a vy- užívá přitom podle možností prostředků au- tomatického zpracování dat. Zejména při- jme opatření nezbytná k a) integrování opatření obsažených v tomto nařízení nebo uvedených v příloze II do Taricu; b) zavede- ní kódů Taricu a doplňkových kódů; c) ne- 810 prodlené aktualizaci Taricu; d) okamžitému zveřejnění změn Taricu v elektronickém formátu.“ Taric (Tarif Intégré Communautatre) te- dy obsahuje veškerá obchodní opatření sta- novená v právních předpisech Společenství (Unie), ať už tarifních, zemědělských či ob- chodních. Taric má podobu internetové data- báze a je denně aktualizován. Ačkoliv původ- ně Komise každoročně zveřejňovala úplné znění Taricu v Úředním věstníku, rozhodla se v roce 2004 v této praxi nepokračovat s ohle- dem na možnost každodenní změny obchod- ních opatření, která nutně vedla k zastarávání publikovaného textu (viz Sdělení o Taric, Úř. věst. C 258, 20. 10. 2004, s. 18). Z výše uve- deného plyne, že Taric nemá podobu právního předpisu, není publikován v Úředním věstní- ku, a proto nemůže být právně závazný; jeho obsahem jsou však informace o obchodních opatřeních obsažených v jiných předpisech Společenství (Unie), které jsou právně závaz- né. Účelem Taricu je právě shromáždění in- formací o těchto opatřeních na jednom mís- tě, aby se veřejnost mohla okamžitě seznámit s jejich změnami a nemusela přitom prochá- zet velké množství právních předpisů Spole- čenství (Unie), které tato opatření a jejich změny závazně formulují. Podpoložky Taric (deváté a desáté číslo zbožového kódu) při- tom nejsou ničím jiným než spárováním zbo- ží (definovaného osmimístným kódem kom- binované nomenklatury) a | příslušného obchodního opatření k tomuto zboží nebo je- ho některým druhům (zavedeného závazným právním předpisem Společenství). Z tohoto pohledu je nutné vnímat kódy Taric jako uži- tečný identifikátor zboží a k němu se vztahu- jících obchodních opatření (tarifních i neta- rifních, případně žádných). Stejně je třeba vnímat i užití čtyřmístného doplňkového kó- du Taric (předvídaného v čl. 3 odst. 3 citova- ného nařízení), který zpravidla identifikuje konkrétní osobu - např. výrobce - z konkrét- ní země a konkrétní obchodní opatření, jež se ho týká. Užijeli deklarant v celním řízení určitý kód Taric, je celní orgán oprávněn předpokládat, že tím odkazuje na konkrétní zboží a konkrétní obchodní opatření, s nimiž je příslušný kód Taric svázán. Shodně je třeba nahlížet na užití kódu Taric celním orgánem ve správním rozhodnutí. Toto vnímání kódů Taric odpovídá postoji Soudního dvora, který kódy Taric podrobuje výkladu z hlediska správného zařazení zboží pod tyto kódy a v případě nesprávného zařazení aprobuje uložení antidumpingového cla a dokonce i pokuty příslušnému deklarantovi (viz rozsu- dek Soudního dvora ze dne 7. 10. 2010 ve vě- ci Srils Met, C-382/09). Z tohoto důvodu ne- považoval Nejvyšší správní soud za nutné předkládat Soudnímu dvoru v této věci před- běžnou otázku (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 10. 1982 ve věci CILFIT, 283/81, Recueil s. 3415, body 13 a 14). Podstatou projednávané věci je uložení konečného antidumpingového cla na základě nařízení Rady (ES) č. 954/2006. Článek 1 to- hoto nařízení stanoví: „[n]a dovoz některých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli, kruhového průřezu, s vnějším průměrem nejvýše 406,4 mm, s hodnotou uhlíkového ekvivalentu (CEV) nejvýše 0,86 podle vzorce a chemického rozboru Světové- ho svářečského institutu (ITW), kódů KN ex73041010, © ex73041030, | ex73042100, ex73042911,. ex73043180, | ex73043958, ex73043992, | ex73043993, ex73045189, ex73045992 a ex73045993 (kódy TARIC 7304101020, © 7304103020, | 7304210020, 7304291120, | 7304318030, 7304395830, 7304399230, 7304399320, 7304518930, 7304599230 a 7304599320), pocházejících z Chorvatska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny se ukládá konečné antidumpingové clo“. Dá- le je v čl. 1 obsažena tabulka se sazbami ko- nečného antidumpingového cla ve vazbě na jednotlivé výrobce z předmětných zemí spo- lečně s doplňkovým kódem Taric. Pro ukra- jinského výrobce OJSC Dnepropetrovsk Tube Works je stanovena sazba cla 12,3 % a doplň- kový kód Taric A742. Nařízení vstoupilo v platnost dne 30. 6. 2006, bylo publikováno v Úředním věstníku (L 175, 29. 6. 2006, s. 4), a je proto obecně závazné a přímo použitelné v členských zemích Evropských společenství (Unie) včetně České republiky. Argumentace žalobkyně rozporující opráv- něnost celních orgánů uložit konečné anti- dumpingové clo podle předmětného naříze- ní je založena na předpokladu, že pro uložení antidumpingového cla je rozhodující Taric kód. Tato úvaha je však nesprávná. V souladu s poznámkou 18 k čl. 1 uvedeného nařízení se vymezení rozsahu výrobku, na nějž dopa- dá konečné antidumpingové clo, určuje kom- binací popisu výrobku v čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení a popisem výrobku podle přísluš- ných kódů kombinované nomenklatury. Anti- dumpingové clo se tedy neukládá na dovoz veškerého zboží ze třetích zemí uvedeného pod příslušným kódem kombinované no- menklatury, ale jen na tu část zboží, která je uvedena popisem výrobku v úvodu čl. 1 odst. 1 citovaného nařízení. Konkrétně v případě ža- lobkyně bylo antidumpingové clo uloženo za dovoz zboží uvedeného pod kódem kombi- nované nomenklatury 7304 39 58, které mělo vnější průměr nejvýše 406,4 mm a hod- notu uhlíkového ekvivalentu nejvýše 0,86. Tomuto zboží odpovídá nařízením výslovně uvedený kód Taric 7304 39 58 30. Sazba ko- nečného antidumpingového cla je pak v čl. 1 citovaného nařízení stanovena v závislosti na zemi původu zboží a výrobce zboží. V přípa- dě žalobkyně se jedná o ukrajinského výrob- ce OJSC Dnepropetrovsk Tube Works a sazbu cla ve výši 12,3 %. Tomuto sazebnímu zařaze- ní pak odpovídá nařízením výslovně uvedený doplňkový kód Taric A742. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodující pro uložení antidumpingového cla podle čí. 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006 je dovoz vý- robků definovaných v tomto článku. Kódy Taric (případně doplňkové kódy Taric) obsa- žené v tomto nařízení samy o sobě uložení konečného antidumpingového cla nezaklá- dají, nýbrž slouží pouze jako stručná identifi- kace dovozů, na něž čl. 1 uvedeného nařízení dopadá. Užití kódů Taric v celním řízení vyplý- vající z čl. 5 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 je záležitost čistě praktická, neboť jinak by bylo třeba vždy přesně slovně popisovat dovážené výrobky. Tato praxe je ostatně žalobkyni zná- ma, neboť sama použila kód Taric při dovozu předmětného zboží na Jednotném správním 811 2375 dokladu, kde v položce 33 vyplnila zbožový kód 7304 39 58 99. Tím žalobkyně deklarova- la, že dováží určité zboží - mimo jiné takové, které nepodléhá konečnému antidumpingové- mu clu podle nařízení Rady (ES) č. 954/2006. Následná kontrola však prokázala, že žalobky- ně dovezla jiné zboží, než deklarovala, na nějž navíc konečné antidumpingové clo podle ci- tovaného nařízení dopadá. Tím došlo k poru- šení právní povinnosti žalobkyně (deklarace nesprávných, resp. nepravdivých údajů); skuteč- nost konstatovaná celními orgány, že žalobkyně měla správně použít kód Taric 7304 39 58 30, je pouze nutným důsledkem nesprávné dekla- race dováženého zboží, nikoliv příčinou ulo- žení konečného antidumpingového cla. Nej- vyšší správní soud proto uzavírá, že konečné antidumpingové clo bylo žalobkyni uloženo za dovoz výrobků definovaných v čl. 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006, nikoliv za užití ne- správného kódu Taric. Kasační námitku ža- lobkyně proto soud shledal nedůvodnou. 2375 Veřejné zakázky: veřejný zadavatel k $ 2 odst. 1 písm. a) bodu 4 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách“ Sama skutečnost, že předmětem činnosti subjektu jsou činnosti vykonávané rov- něž soukromými podnikateli, ještě nevylučuje závěr, že subjekt je veřejným zadava- telem (6 2 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách). Postavení veřejné- ho zadavatele může být od postavení jiných soutěžitelů na trhu nabízejících stejné zboží či služby odlišeno jiným způsobem.
Společnost s ručením omezeným IRON ©% STEEL GROUP proti Celnímu ředitelství Hra- dec Králové o antidumpingové clo, o kasační stížnosti žalobkyně.