1 Afs 107/2016- 69 - text
1 Afs 107/2016
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: WATTSUN s. r. o. (vymazána z obchodního rejstříku ke dni 11. 5. 2016), se sídlem Vrahovická 2527/5, Prostějov, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Sádky 1605/2, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2014, č. j. 13039/14/5000-14501-711438, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 3. 2016, č. j. 65 Af 21/2014 – 31,
I. V řízení se pokračuje.
II. Kasační stížnost se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského.
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 29. 4. 2016 doručena kasační stížnost žalobkyně (stěžovatelky), která směřuje proti v záhlaví označenému rozsudku krajského soudu.
[2] V projednávané věci bylo zjištěno, že ke dni 11. 5. 2016 byla stěžovatelka vymazána z obchodního rejstříku, tedy zanikla, a to bez právního nástupce.
[3] Dne 12. 7. 2016 informoval právní zástupce stěžovatelky, že byl učiněn návrh dle § 209 občanského zákoníku na zrušení výmazu stěžovatelky. Toto řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 134/2016.
[4] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedeným skutečnostem usnesením ze dne 13. 10. 2016, č. j. 1 Afs 107/2016 - 35, řízení o kasační stížnosti přerušil, neboť nebylo jisté, zda bude mít stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti procesní způsobilost, tedy zda budou splněny podmínky řízení. Řízení bylo přerušeno do doby rozhodnutí krajského soudu o návrhu na zrušení výmazu stěžovatelky.
[5] Dne 6. 12. 2019 obdržel Nejvyšší správní soud sdělení právního zástupce stěžovatelky, že dne 12. 11. 2019 rozhodl krajský soud usnesením č. j. 9 Cm 134/2016 – 154, o zrušení výmazu stěžovatelky tak, že návrh se zamítá. Zástupce dále sdělil, že toto usnesení nabylo právní moci.
[6] Nejvyšší správní soud proto výrokem I. rozhodl o pokračování v řízení, neboť překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, odpadla (§ 48 odst. 6 s. ř. s.).
[7] Dle § 33 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní: „Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a správní orgán; jinak i ten, komu ji zákon přiznává.“
[8] Dle § 15 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Dle § 118 občanského zákoníku: Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku. Dle § 185 občanského zákoníku: Právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku.
[9] Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
[10] S ohledem na skutečnost, že stěžovatelka zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 11. 5. 2016 a krajský soud výmaz nezrušil, konstatuje Nejvyšší správní soud, že v projednávané věci chybí podmínka řízení na straně účastníka, neboť stěžovatelka nemá procesní způsobilost být účastníkem řízení. Stěžovatelka zanikla bez právního nástupce, nelze tak uplatnit ani postup dle § 107 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tedy rozhodnout o procesním nástupnictví. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[12] Nejvyšší správní soud současně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost, a to na základě § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut. Soud si je vědom specifičnosti situace, za níž byl soudní poplatek uhrazen zástupcem žalobkyně v době její právní neexistence. Soudu však nepřísluší posuzovat otázku soukromoprávních nároků k poukázané částce; použitá standardní výroková podoba nemá žádné konstitutivní účinky co do vlastnického práva k vrácenému peněžitému plnění. To zcela závisí na uspořádání vztahů mezi zástupcem žalobkyně a jí samotnou, resp. případnými dalšími osobami jednajícími v jejím zájmu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu