pro zdaňovací období roku 1998 Ustanovení $ 23 odst. 8 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, se užije nejen v případech poplatníků uvedených v $ 2 téhož zákona, pokud přeruší svoji podnikatelskou nebo jinou samostatnou činnost, ale dopadá i na poplatníky, kteří změní způsob uplatňování výdajů. Stanovíli zákon, že stejným způsobem jako při ukončení činnosti postupují poplat- níci i při změně způsobu uplatňování výdajů podle $ 24 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nebo při zahájení účtování, jestliže nebyli účetní jednotkou, pak se základ daně (dílčí základ daně) upraví za zdaňovací období předcházející zdaňo- vacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo.
C.) Za onu nesprávně posouzenou právní otázku označila stěžovatelka výklad ustanove- ní $ 23 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., ve zně- ní účinném pro rok 1998. C.) V kasační stížnosti stěžovatelka pole- mizuje s možností aplikace tohoto ustanove- ní na její případ. Domnívá se, že na věc by ta- kové řešení dopadlo pouze tehdy, kdyby zdaňovací období roku 1998 bylo obdobím, které by předcházelo ukončení podnikatel- ské činnosti. Navíc by bylo možné toto usta- novení aplikovat pouze tehdy, kdyby již v ro- ce 1998 nebyla účetní jednotkou.
Soud navíc stěžovatelce nevyložil, proč na danou věc aplikoval novelu zákona č. 316/1996 Sb. V tom se stěžovatelka mýlí. Ustanovení $ 23 bylo novelou č. 316/1996 Sb. upraveno tak, že se s účinností k 1. 1. 1997 do $ 23 odst. 8 písm. b) za body 1 až 3 připojily věty, které znějí: „Stejným způsobem postupují poplatníci uvedení v f 2, pokud v průběhu zdaňovací- ho období přeruší podnikatelskou nebo ji- nou samostatnou výdělečnou činnost (f 7) nebo pronájem (f 9), a podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost (f 7) nebo pronájem (f 9) nezahájí do termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, ve kterém byly podnika- telská nebo jiná samostatně výdělečná čin- nost (f 7) nebo pronájem (f 9) přerušeny.
Stejným způsobem dále postupují poplatníci uvedení v f 2 při změně způsobu uplatňová- ní výdajů podle f 24 na způsob podle f 7 odst. 9 nebo f 9 odst. 4 anebo při zahájení účtování, jestliže nebyli účetní jednotkou. Základ daně (dílčí základ daně) se upraví za zdaňovací období předcházející zdaňo- vacímu období, ve kterém ke změně způso- bu uplatňování výdajů došlo.“ Znamená to, že se novelizované znění $ 23 užije nejen v případech poplatníků uve- dených v $ 2 (tedy poplatníků daně z příjmů fyzických osob, což byl případ stěžovatelky), 171 1471 pokud přeruší svoji podnikatelskou nebo jinou samostatnou činnost, ale dopadne i na poplat- níky, kteří změní způsob uplatňování výdajů.
Zákon totiž stanoví, že stejným způsobem jako při výše uvedeném ukončení činnosti postupují poplatníci - fyzické osoby při změ- ně způsobu uplatňování výdajů podle $ 24 zákona č. 586/1992 Sb. (tj. ve skutečně vyna- ložené výši) na způsob podle $ 7 odst. 9 uve- deného zákona (tj. paušálem z dosažených pří- jmů), nebo při zahájení účtování, jestliže nebyli účetní jednotkou (tzn. uplatňovali výda- je paušální částkou z dosažených příjmů). Zá- klad daně (dílčí základ daně) se upraví za zda- ňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňo- vání výdajů došlo.
Uplatnila-li stěžovatelka v roce 1998 výda- je podle $ 24 zákona č. 586/1992 Sb. (ve sku- tečné výši) a v roce 1999 výdaje paušálem z do- sažených příjmů (o čemž není sporu), musela proto upravit základ daně již za r. 1998. Pro jistotu soud dodává, že uplatňuje-li poplatník výdaje paušálně (ne ve skutečné výši), nemohl být považován v dané souvis- losti za účetní jednotku. Proto dané ustanove- ní dopadá i na opačné případy, tedy nebylli poplatník původně účetní jednotkou (neboť uplatňoval výdaje paušální) a poté (další zda- ňovací období) zahájil účtování.
Soudy vždy rozhodují podle skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozho- dování správního orgánu ($ 75 odst. 1 s. ř. s.), a proto při aplikaci zákonů vždy užijí právní- ho předpisu v té době účinného. Stěžovatelka se proto mýlí i v tom, že pokud soud nevylo- žil, proč užil citovanou novelu zákona č. 586/1992 Sb., je jeho rozhodnutí nepře- zkoumatelné. V daném případě soud správně aplikoval novelu č. 316/1996 Sb., neboť právě jí novelizované ustanovení $ 23 zákona č. 586/1992 Sb. dopadalo na souzenou věc, týkající se úpravy základu daně z příjmů fy- zických osob zdaňovacího období roku 1998.
1471 Daňové řízení: předběžná povaha z s. ajišťovacího příkazu; zastavení řízení 2. 2 k $ 27 odst. 1 písm. g) a $ 71 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. Okamžikem splatnosti dosud nesplatné nebo dosud nestanovené daně, jejíž úhrada byla zajišťována dle $ 71 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplat- ků, zajišťovací příkaz pozbývá platnosti, a stává se tak neúčinným ve smyslu $ 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zajišťovací exekuce (tedy exekuce prováděná z titulu zajišťo- vacího příkazu) proto musí být formálně ukončena, a to zastavením exekučního ří- zení dle $ 27 odst. 1 písm. g) zákona o správě daní a poplatků, za přiměřeného pou- žití výše uvedeného ustanovení občanského soudního řádu (viz 6 73 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků).
II. Je-li v rámci daňové exekuce exekuční příkaz napaden opravným prostřed- kem a ještě před rozhodnutím o tomto opravném prostředku dojde k pravomocné- mu zastavení exekučního řízení, nezbývá orgánu vyřizujícímu tento opravný pro- středek než opravné řízení také zastavit, neboť odpadl důvod řízení [$ 27 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o'správě daní a poplatků].
Ludmila D. proti Finančnímu ředitelství v Praze o daň z příjmů fyzických osob, o kasační
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 24. května 2006
JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu