ků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) I. Z povinnosti daňového subjektu zajistit vhodné místo a podmínky pro provedení daňové kontroly [$ 16 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] nelze dovodit, že správce daně je také povinen na takovém místě daňovou kontrolu provádět. Při své úvaze bere správce daně V potaz např. rozsah kontrolovaných písemností, časovou náročnost kon- troly, dostupnost místa pro jeho pracovníky nebo jejich vytížení dalšími úkoly. II. Povinnost správce daně potvrdit převzetí dokladů ke kontrole ($ 16 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) neznamená povinnost potvrdit převzetí listin individuálně určených, zvláště za situace, kdy těchto listin jsou tisíce nebo desetitisíce. Postačí, pokud správce daně shrne v protokolu o převzetí listiny spolu související do jednotlivých polo- žek, jejichž označení (zde např.: „1. 12 složek výdajových dokladů 1998, č. 1 - 1310“) určí jejich počet a druh. Je na vůli daňového subjektu, aby si nechal potvrdit převzetí na seznamu podrobnějším, který si však sám připraví. 603
ků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) I. Z povinnosti daňového subjektu zajistit vhodné místo a podmínky pro provedení daňové kontroly [$ 16 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] nelze dovodit, že správce daně je také povinen na takovém místě daňovou kontrolu provádět. Při své úvaze bere správce daně V potaz např. rozsah kontrolovaných písemností, časovou náročnost kon- troly, dostupnost místa pro jeho pracovníky nebo jejich vytížení dalšími úkoly. II. Povinnost správce daně potvrdit převzetí dokladů ke kontrole ($ 16 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) neznamená povinnost potvrdit převzetí listin individuálně určených, zvláště za situace, kdy těchto listin jsou tisíce nebo desetitisíce. Postačí, pokud správce daně shrne v protokolu o převzetí listiny spolu související do jednotlivých polo- žek, jejichž označení (zde např.: „1. 12 složek výdajových dokladů 1998, č. 1 - 1310“) určí jejich počet a druh. Je na vůli daňového subjektu, aby si nechal potvrdit převzetí na seznamu podrobnějším, který si však sám připraví. 603
První námitka stěžovatelů směřuje proti výkladu $ 16 odst. 2 písm. b) d. ř. provedenému krajským soudem. Ze zně- ní tohoto ustanovení dle stěžovatelů ne- vyplývá, že zajištění vhodného místa a podmínek k provádění daňové kontro- ly je povinností, nikoliv právem daňové- ho subjektu, jak dovodil krajský soud. Toto ustanovení prý výslovně nezakládá právo správce daně rozhodnout, kde se bude provádět daňová kontrola. V tom ale stěžovatelům přisvědčit nelze. Dotčené - ostatně nepříliš vhodně formulované - ustanovení stanoví jed- noznačně povinnost daňového subjektu „zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly“. To, jestli místo a podmínky (podle mínění daňo- vého subjektu „vhodné“) vyhovují, musí sám posoudit správce daně s ohledem na konkrétní okolnosti daňové kontroly, zejména rozsah kontrolovaných písem- ností, její předpokládanou časovou ná- ročnost, dostupnost takto zvoleného místa pro pracovníky správce daně, je- jich časové možnosti při vytížení dalšími pracovními úkoly atp. Výběr místa, které daňový subjekt zajistil, proto musí pod- robit své úvaze správce daně a využít jej nebo nevyužít [a v takovém případě sou- časně podle $ 16 odst. 2 písm. g) d. ř. pře- vzít doklady ke kontrole provedené v sídle správce daně). Opačný názor, ze- jména v tom smyslu, že daňový subjekt bude sám svým výběrem určovat, kde se kontrola provede, nejenže nemá oporu v zákoně, ale mohl by fakticky zmařit ta- ké cíl a smysl kontroly samotné. Stěžovatelé dále namítají, že krajský soud pochybil, když dovodil, že $ 16 odst. 7 d. ř. ukládá správci daně pouze po- vinnost potvrdit převzetí dokladů ve zprávě o daňové kontrole nebo samostat- ně při převzetí, přičemž bylo na daňovém subjektu, aby podrobný soupis dokumen- tů provedl sám nebo výslovně požadoval jeho zhotovení. Stěžovatelé mají za to, že s ohledem na $ 2 odst. 1 d. ř. je třeba $ 16 odst. 7 aplikovat tak, aby správce daně dbal na zachování práv a právem chráně- ných zájmů daňových subjektů, čili v tom- to případě jmenovitě potvrdil všechny převzaté dokumenty. Ani v této námitce kasační soud stěžovatelům nepřisvědčil. Stěžovatelé se dovolávají článku 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v je- ho mezích a jen při zachování základ- ních práv a svobod. Tento odkaz však ne- ní případný. Vyhotovení podrobného soupisu všech dokumentů předávaných správci daně není otázkou povinnosti stanovené správcem daně daňovému subjektu, ale otázkou řádného zajištění důkazního prostředku pro podepření tvrzení stěžovatelů o nevrácení někte- rých z těchto dokladů. Správce daně je oprávněn vyžadovat předání dokladů potřebných pro splnění účelu daňové kontroly a naplnění tohoto práva, tj. sku- tečnost, že od daňového subjektu dokla- dy převzal, potvrdit. V posuzovaném pří- padě správce daně potvrdil převzetí dokladů v protokolech o ústním jednání ze dne 22. 5. 2001, které podepsal stěžo- vatel František Š. a z jejichž obsahu ply- ne, že stěžovatel neuplatnil proti proto- kolu žádné námitky či návrhy, tj. vč. návrhů na doplnění v části popisující se- znam dokumentů předložených správci daně. Poznamenat třeba výslovně, že se- znam předložených dokladů má (za roky 1998 - 2000) 54 položek. Např. pod po- ložkou 1 se zahrnuje mnoho set dalších individuálních dokladů („12 složek výda- jových dokladů 1998, č. 1 - 1310“), stej- ně tak pod položkami 10 a 36 (obdobné doklady za léta 1999 a 2000), stejná situ- ace je u položek příjmových dokladů, vydaných a přijatých faktur, bankovních výpisů atp. Lze odhadnout, že byly předány řádově tisíce a zřejmě i desetiti- síce listin, dále také počítačové sestavy a počítačová média. Požadavek, aby správce daně v protokolu o převzetí do- kladů individuálně specifikoval (např. v položce 3 „faktury přijaté - zaplacené - 3 šanony“) jednu každou listinu, je ab- surdní a prakticky nesplnitelný. Další do- klady pak stěžovatel František Š. předlo- žil 27. 8. 2001. 605 892 Jestliže ovšem stěžovatel měl za to, že takto zpracovaný protokol, jehož jedno vyhotovení mu bylo vydáno, je neposta- čujícím podkladem pro doložení, které doklady předal, a že je třeba alespoň ně- které předkládané doklady specifikovat individuálně, nic mu nebránilo předlo- žit individualizovaný seznam předáva- ných dokumentů a požadavek na jeho potvrzení do protokolu uvést a předání konkrétních dokladů v něm nechat po- tvrdit. Je obecným procesním požadav- kem, aby účastník řízení (obecného správního, soudního, před finančním or- gánem) o svých tvrzeních nabídl důkaz- ní prostředky. Proto je v jeho vlastním zájmu (a je to i jeho procesním právem) zajistit si do budoucna důkazní prostře- dek, jímž by prokázal tvrzení, že mu po- případě nebyla vrácena dokumentace, kterou správci daně předal. Jestliže kraj- ský soud konstatoval, že stěžovatelé mohli vyhotovit soupis předávané doku- mentace sami nebo jeho provedení vyža- dovat, neměl a nemohl mít na mysli sta- novení zvláštní povinnosti daňového subjektu, jak z odůvodnění rozsudku ne- správně vyvodili stěžovatelé, ale výkon práva, zde tedy úkon preventivního cha- rakteru k zajištění ochrany vlastních práv, případně předcházení škodám. Především ale svá obecná stížní tvrze- ní, že správce daně některé doklady ne- vrátil, stěžovatelé nepodložili žádným konkrétním tvrzením. Stížní námitka je také v rozporu s faktem podpisu zpráv o daňové kontrole, v nichž stěžovatel František Š. stvrdil, že: „veškeré doklady, písemnosti a záznamy předložené při kontrole pracovníkům správce daně, byly v pořádku vrácenyý“; stejně jako podpisem protokolu o ústním jednání ze dne 19. 7. 2002, v němž potvrdil vrácení dokladů poskytnutých správci daně na (v pořadí druhou) výzvu. 892 Daňové řízení: předvolání k jednání k $ 29 odst. 1 a $ 37 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Právo správce daně předvolat osobu ($ 29 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) není omezeno na osoby fyzické, nýbrž vztahuje se rovněž na osoby právnické.
František a Ludmila Š. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobců.