Rozhoduutí o propadnutí vybraných výrobků ($ 42 odst. 11 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních) není na překážku následnému vyměření spotřební daně, xx
Rozhoduutí o propadnutí vybraných výrobků ($ 42 odst. 11 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních) není na překážku následnému vyměření spotřební daně, xx
C...) Žalobce v kasační stížnosti dále namí- tal, že žalovaný rozhodl o propadnutí zboží, a proto následné vyměření spotřební daně z tohoto zboží není možné. Tuto část kasační stížnosti nelze podrobit testu přípustnosti předpokládaném v $ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud se totiž touto proble- matikou ve svém předcházejícím rozsudku nezabýval a ani zabývat nemohl, neboť první kasační stížnost byla podána žalovaným, kte- vý tuto otázku nevznesl: závazný právní názor Nejvyššího správního soudu tedy v této sou- vislosti nebyl vysloven. Podalli nyní kasační stížnost žalobce, není možné mu upřít právo žádat zdejší soud o výklad otázky, jež byla na základě žalobního bodu řešena před kraj- ským soudem, ale zdejší soud se k ní v před- cházejícím kasačním řízení vyjádřit nemohl. Tuto námitku proto Nejvyšší správní soud posoudil jako přípustnou, nikoliv však jako důvodnou. Ustanovení $ 42 zákona o spotřebních da- ních upravuje oprávnění celních orgánů zajistit vybrané výrobky podléhající spotřeb- ní dani a případně následně rozhodnout o je- jich propadnutí či zabrání. V době rozhodné pro projednávaný případ bylo možné takové výrobky zajistit i tehdy, když celní orgán zjis- til, že příslušné výrobky jsou dopravovány bez dokladu prokazujícího osvobození vý- robku od spotřební daně nebo že výrobky jsou dopravovány ve větším množství bez do- kladu prokazujícího jejich zdanění spotřební daní [$ 42 odst. 1 písm. a) a b) zákona o spo- třebních daních]. Podle odstavce 11 citované- ho ustanovení byly celní orgány oprávněny uložit propadnutí vybraných výrobků, u kte- vých se prokáže, že s nimi bylo nakládáno způsoby uvedenými v odstavcích 1 a 2, nebo dopravního prostředku, který takové výrob- ky dopravoval, jestliže a) tyto vybrané výrob- ky nebo dopravní prostředek vlastní kontro- lovaná osoba, nebo b) osoba, která tyto vybrané výrobky nebo dopravní prostředek vlastní, je celnímu ředitelství známa. Účelem zajištění výrobků je omezení dis- pozice s nimi ze strany kontrolované osoby či jejich vlastníka do té doby, než bude vyjasně- no, zda s nimi bylo nakládáno v rozporu se zá- konem (tj. že výrobky nebyly zdaněny či osvobozeny od spotřební daně). Propadnutí výrobků je pak sankcí za porušení zákona o spotřebních daních: stát zde trestá vlastní- ka předmětných výrobků podléhajících spo- třební dani především za nedodržení evi- denčních povinností specifikovaných v $ 5, $ 6 a dalších zákona o spotřebních daních. Od této sankce je však třeba odlišovat samot- ný vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit: ten je totiž na případné sankci za porušení evi- denčních povinností zcela nezávislý. Povin- nost daň přiznat a zaplatit vzniká přímo ze zá- kona při splnění podmínek vymezených v $ 9 zákona o spotřebních daních. Konkrétně v případě žalobce se jednalo o případ specifi- kovaný v odst. 3 písm. ©), podle nějž mu tato povinnost vznikla dne 4. 3. 2005, kdy u něj byly jako u plátce spotřební daně podle $ 4 odst. 1 písm. £) zákona o spotřebních daních zjištěny vybrané výrobky. Zákon o spotřeb- ních daních neupravuje žádné výjimky týkají- cí se vzniku povinnosti přiznat a zaplatit daň a současně ani skutečnost, že bylo rozhodnu- to o propadnutí vybraných výrobků, nezaklá- dá jejich osvobození od této daně (viz obec- ně $ 11 a zvláště pro spotřební daň z lihu $ 71 zákona o spotřebních daních). Jestliže tedy bylo v projednávaném přípa- dě rozhodnuto o zajištění a následně propad- nutí 7 000 litrů výrobků podléhajících spo- třební dani z lihu (viz rozhodnutí Celního úřadu Karviná ze dne 4. 3. 2005, a rozhodnu- tí téhož úřadu ze dne 9. 12. 2005) není tato skutečnost na překážku následnému vyměře- ní spotřební daně z lihu žalobci. Nejvyššímu správnímu soudu není zřejmé, na základě ja- kých ustanovení zákona o spotřebních daních dospívá žalobce k závěru, že zákon v případě propadnutí nebo zabrání zboží doměření spotřební daně vylučuje. Takový zákonný zá- kaz v citovaném zákoně obsažen není a nelze jej dovodit ani z účelu ustanovení o zajištění a propadnutí vybraných výrobků. Proto zdej- ší soud neshledává, že by vyměření spotřební daně v projednávaném případě - poté co by- lo rozhodnuto o propadnutí vybraných vý- robků podle $ 42 odst. 11 zákona o spotřeb- ních daních - bylo v rozporu s čl. 4 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod upravují- cích podmínky ukládání povinností a omeze- ní základních práv a svobod. 495 2055 2055 Daňové řízení: lhůta pro vyměření daně v řízení o mimořádných opravných prostředcích a o dodatečném daňovém přiznání k $ 41, $ 47 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1994 Sb., č. 85/1994 Sb., č. 255/1994 Sb. a č. 323/1996 Sb. (v textu jen „daňový řád“)“ I. Obecná prekluzivní lhůta pro vyměření (doměření) daně podle $ 47 odst. 1 zá- kona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se bez dalšího neuplatní v řízení o tzv. mimořádných opravných prostředcích podle části páté tohoto zákona, ani v řízení o dodatečném daňovém přiznání podle $ 41 zákona, pro něž tento zákon upravuje Ibůty zvláštní. Lhůta podle $ 47 odst. 1 citovaného zákona se tedy v těchto řízeních uplatní jen v případech, kdy na ni zvláštní úprava těchto institutů v tomto zákoně přímo odkazuje, a kdy je tak lhůta pro vyměření (doměření) daně přímou součástí zvláštní lhůty pro použití příslušného mimořádného opravného prostředku, pří- padně pro podání dodatečného daňového přiznání. Zároveň lze tuto lhůtu v tako- vých případech použít právě jen v uvedeném rozsahu, tj. jako součást zvláštní lhůty pro použití daného procesního institutu. II. V řízení o tzv. mimořádných opravných prostředcích i o dodatečném daňo- vém přiznání se naopak plně uplatní konečná desetiletá prekluzivní lhůta pto vy- měření (doměření) daně upravená v $ 47 odst. 2 větě druhé zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Marek K. proti Celnímu ředitelství Ostrava o spotřební daň z lihu, o kasační stížnosti