ní zákonů č. 149/1998 Sb. a č. 63/1999 Sb.
I. Provozovatel sázkové hry v kasinu je při stanovování minimální výše sázek vá- zán schváleným herním plánem [$ 6 odst. 5 písm. g) zákona č. 202/1990 Sb., o loteri- ích a jiných podobných hrách]; tam určené minimální částky nemůže sám zvýšit, aniž předtím požádal Ministerstvo financí o schválení změn herního plánu ($ 32 odst. 4 citovaného zákona). To platí i tehdy, pokud provozovatel nadále přijímá od hráčů minimální částky ve výši schválené ministerstvem, ale vedle toho stanoví vyš- ší minimální částky, jejichž vsazení umožňuje hráčům zároveň i účast v soutěži o věcné ceny.
II. Provozovatel sázkové hry v kasinu porušuje svou povinnost zajistit rovné pod- mínky pro všechny hráče včetně možnosti výhry ($ 1 odst. 5 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách), pokud sice zaručuje všem hráčům stejnou možnost výhry při sázkové hře samotné, ale jen některým z nich zároveň umožňuje výhru v soutěži o věcné ceny. Není přitom podstatné, že citovaný zákon na tuto sou- těž nedopadá.
kuta za porušení zákona o loteriích, spatřuje 818 žalobkyně v tom, že provozovala soutěž o věc- né ceny, aniž ji zahrnula do herního plánu; s uložením pokuty pak nesouhlasí právě pro- to, že tato soutěž nespadá do věcného rozsa- hu zákona o loteriích. V tomto posledně uve- deném závěru o povaze soutěže o věcné ceny má žalobkyně pravdu; v úsudku o jednání, za něž jí byla uložena pokuta, se však mýlí. Sou- těž o věcné ceny (tři osobní automobily a elektronické spotřebiče), kterou žalobkyně provozovala, vskutku nelze zařadit ani do jed- noho z druhů loterií a jiných podobných her, jak jsou vymezeny v $ 2 písm. a) - k) zákona o loteriích: tato soutěž se nevyznačuje ani pří- tomností losů [písm. a) - d)], ani není provo- zována s pomocí hracích zařízení [písm. e), g), a též písm. j); ani druhá varianta tohoto po- sledně uvedeného ustanovení, tj. hry po tele- fonu, nepřichází v úvahu], ani není podmíně- na uhodnutím jistých skutečností [písm. ©), h), k)].
Písmeno i) upravuje sázkové hry pro- vozované v kasinech. Ty nejsou blíže specifi- kovány krom toho, že mohou být provozová- ny i na mechanických zařízeních; ani sem však není možno zařadit soutěž o věcné ceny pořádanou žalobkyní, protože u sázkových her mohou být předmětem výhry zásadně pouze peníze [6 3 odst. 1 písm. a)]. Věci mo- vité lze získat výhrou toliko ve věcné loterii nebo tombole [písm. b) tamtéž]; tyto hry se však nutně provozují s pomocí losů, což není případ žalobkyně. Toho, že soutěž o věcné ceny není loterií ani jinou podobnou hrou - ačkoli je provozo- vána v kasinu stejně jako sázkové hry, které do rozsahu tohoto pojmu spadají - si žalova- ný i krajský soud byli vědomi stejně dobře ja- ko žalobkyně sama.
Domnívá-li se žalobkyně, že byla sankcionována za provozování soutě- že o věcné ceny bez podkladu v herním plá- nu, svědčí to o nepochopení věci. Jelikož sou- těž o věcné ceny nepodléhá regulaci zákona o loteriích, v herním plánu ani obsažena být nemohla; správní orgány ani krajský soud te- dy žalobkyni nevytýkaly tuto skutečnost, nýbrž to, že nezaručila, slovy zákona, „všem účastníkům hry rovné podmínky včetně možnosti výhry“ ($ 1 odst. 5 zákona o loteriích). Onou „hrou“ v případě žalobkyně pak není soutěž o věcné ceny - pravidlo rovnosti pod- mínek se na ni nevztahuje - nýbrž sázkové hry, účast v nichž byla podmínkou účasti v sou- těži (karetní hry BLACK JACK, PONTOON, KARIBSKÝ POKER, a vedle toho AMERICKÁ RULETA - STRAIGHT UP).
V herním plánu kasina žalobkyně, schvá- leném rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 8. 1. 2001, jsou minimální sázky v čes- kých korunách pro karetní hry BLACK JACK a PONTOON stanoveny ve výši 100 Kč, pro americkou ruletu pak ve výši 20 Kč. Pravidla soutěže o věcné ceny, připojená k oznámení ze dne 15. 7.2002 adresovanému Finančnímu úřadu pro Prahu 1, naproti tomu za minimál- ní sázku nutnou pro účast v soutěži prohlašu- jí u karetních her částku 200 Kč (tedy dvakrát vyšší než v herním plánu), u americké rulety pak 100 Kč (pětkrát vyšší než v herním plá- nu).
Žalobkyně se hájí tím, že tyto vyšší mini- mální sázky se vztahovaly pouze na účastníky soutěže o věcné ceny, nikoli nutně na všech- ny účastníky sázkových her, a všichni účastní- ci soutěže o věcné ceny měli zajištěny rovné podmínky; u herních stolů pak byly po celou dobu konání soutěže přijímány i sázky v mi- nimální výši stanovené herním plánem. Tato argumentace však neobstojí. Není totiž pod- statné, že vyšší sázky byly podmínkou pouze pro účastníky soutěže, a to podmínkou pro všechny z nich stejnou: správní orgány zjišťo- valy jen to, zda žalobkyně dodržuje zákon o loteriích, resp. pravidla v něm stanovená.
Jelikož soutěž o věcné ceny režimu tohoto zá- kona nepodléhala, nezabývaly se správní or- gány tím, jaké podmínky platí pro účastníky této soutěže; naopak ale musely zkoumat podmínky, za nichž se provozovaly hry BLACK JACK, PONTOON, KARIBSKÝ POKER a AMERICKÁ RULETA - STRAIGHT UP jakožto sázkové hry regulované zákonem o loteriích. Se závěry, které správní orgány z tohoto zkoumání vyvodily, se Nejvyšší správní soud - stejně jako již před ním Městský soud v Pra- ze - ztotožnil. Jistě platí, že zmíněných sázko- vých her se mohli účastnit i ti návštěvníci ka- sina, kteří do hry vložili - bez ohledu na minimální částky nutné pro účast v soutěži o věcné ceny - minimální částky stanovené schváleným herním plánem; mezi těmi, kdo se účastnili sázkových her s minimálním vkla- dem podle herního plánu, a těmi, kdo postu- povali podle pravidel soutěže o věcné ceny, však nebyla dána rovnost co do možnosti vý- hry.
Pojmem „výhra“, jak je použit v $ 1 odst. 5 zákona o loteriích, se totiž nemá na mysli nut- ně pouze výhra vzešlá přímo ze sázkové hry samotné a vyplácená při hře nebo bezpro- středně po ní v souladu se schválenými Pravi- dly her (příloha povolení k provozování sáz- kových her), nýbrž jakákoli finanční či věcná hodnota, kterou návštěvník kasina může zís- kat tím, že vkládá sázky do některé z her pro- vozovaných v kasinu. Zatímco tedy té skupi- ně hráčů, kteří vložili do her BLACK JACK a PONTOON pouze 100 - 199 Kč (resp. u americké rulety 20 - 99 Kč), kynula naděje pouze na výhru v těchto hrách samotných, ta skupina, která vložila částku alespoň 200 (resp. u americké rulety 100) Kč vyžadova- nou v podmínkách soutěže o věcné ceny, zís- kala nejen možnost výhry v sázkové hře, ale též možnost výhry některé z věcných cen v probíhající soutěži.
Z toho je zřejmé, že ti hráči sázkových her, jejichž vklad nedosáhl částky nutné pro účast v soutěži o věcné ce- ny, měli omezenější možnost výhry ve srov- nání s hráči druhé skupiny. Je logické, že ten, kdo vloží do karetní hry 100 Kč, získá při ús- pěchu ve hře menší výhru než ten, kdo získá stejnou kombinaci karet, ale vložil do hry částku vyšší (a obdobně to platí i o ruletě); o to tu ale nejde. Podstata nerovnosti mezi hráči v kasinu žalobkyně nespočívá v rozdíl- né výši peněžitých výher, která se dostává hrá- čům rozdílně sázejícím (to je, jak uvedeno, sáz- kovým hrám vlastní), nýbrž v tom, že některým sázejícím se jen v důsledku překro- čení jisté minimální výše sázky, kterou žalob- kyně svévolně stanovila, otvírá vedle možnosti peněžité výhry i možnost výhry typově zcela ji- né v podobě automobilu či elektrospotřebiče.
Za této situace je bezcenný poukaz žalob- kyně na to, že i ony „vyšší“ minimální sázky obsažené v podmínkách soutěže o věcné ce- ny byly vždy v rozmezí minimální a maximál- ní výše sázky upravené schváleným herním plánem - tedy jinak řečeno, že sice převyšo- 819 1667 valy minimální výši sázky, ale nikdy nepře- kročily výši maximální. Žalobkyně tím upo- zorňuje v podstatě na to, že se při své Činnos- ti neodchýlila od maximální povolené výše sázek: takové pochybení jí ale žádný z rozho- dujících orgánů nepřičítal, a námitka je tedy bezpředmětná.
I porušení povinnosti požádat Minister- stvo financí o schválení změn v herním plánu ($ 32 odst. 4 zákona o loteriích) spatřovaly rozhodující orgány v tom, že žalobkyně o své újmě změnila právě minimální výši sázek, a nikoli snad maximální výši sázek nebo jiné podmínky stanovené schváleným herním plánem. Zde je vhodné vyvrátit přesvědčení žalobkyně o tom, že tato povinnost jí ne- vznikla. Je pravda, že i po zahájení soutěže o věcné ceny byla žalobkyně nadále připrave- na přijímat minimální sázky ve výši podle herního plánu; objektivně tu však u každé z dotčených her (BLACK JACK, PONTOON a AMERICKÁ RULETA - STRAIGHT UP) exi- stoval i druhý, vyšší minimální limit upravený v pravidlech soutěže o věcné ceny.
Pro závěr o porušení $ 32 odst. 4 zákona o loteriích ne- ní důležité, že vklad ve výši tohoto druhého li- mitu umožňoval navíc i účast v soutěži: mini- mální sázka musí být totiž z povahy věci u každé hry jen jedna a nelze jich vytvářet ně- kolik s poukazem na to, že každá z nich dává hráčům jiné možnosti výher. Sluší se ještě poznamenat, že srovnávání soutěže o věcné ceny s pobytem v kasinu, konzumací občerstvení a používáním toalet je nepřípadné: tyto činnosti - ač jsou jistě vy- užíváním služeb poskytovaných žalobkyní - v prvé řadě nemohou na rozdíl od účasti v soutěži vést k výhře.
Především ale tyto čin- nosti a možnost věnovat se jim v prostorách kasina nejsou vázány na účast v sázkové hře, natožpak na účast podmíněnou vyšší než schválenou minimální výší sázek. (...) 1667 Cenné papíry: povinnosti obchodníka s cennými papíry k $ 47b odst. 1 písm. a) zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 15/1998 Sb. k $ 13 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách I. Zákazníkem ve smyslu $ 47b odst. 1 písm. a) zákona č. 591/1992 Sb., o cenných pa- pírech, v případě nedobrovolné dražby akcií není držitel (vlastník) dražených akcií.
II. Při posuzování ceny předmětu dražby v místě a čase obvyklé dle $ 13 odst. 1 zá- kona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, je nutné vycházet z ceny dosažené draž- bou. Pro závěr, že cena dosažená dražbou zjevně neodpovídá obvyklé hodnotě vy- draženého majetku, musí správní orgány zcela konkrétně zjistit a zdůvodnit, z jakých skutečností tak dovozují, co mělo vliv na cenu dosaženou dražbou, případ- ně jaká cena byla dosažena v jiných dražbách při srovnatelných obchodech.
Akciová společnost ALEKS CZ proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o ulo- žení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.
vala dvě samostatné hry pokerového typu; rozlišení mezi nimi se nevyskytuje pouze v článku 4 herního plánu, kde jsou stanoveny minimální a maximální sázky výlučně pro „poker“. S ohledem na to, že ve všech ostatních uvedených dokumentech i jiných ustanoveních herního plánu tyto dvě hry rozlišeny jsou, lze spolehlivě dovodit, že právě v případě článku 4 herního plánu se jedná o opomenutí, a nikoli že nesprávné je rozlišování obou her, které je v uvedených dokumentech pravidlem.
Žalobkyně se svými námitkami tedy neuspěla; jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. září 2006
JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu