tu též „daňový řád“, „d. ř.“) Jestliže žalobce neunesl v průběhu daňové kontroly důkazní břemeno dle 6 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ohledně skutečností, které uváděl ve svých daňových přiznáních, nelze důkazy následně provedené v trestním řízení, jejichž navržení a provedení v daňovém řízení nic nebránilo, považovat za nové, resp. takové, které nemohly být bez jeho zavinění nebo bez zavinění správce daně uplatněny již v daňovém řízení ve smyslu $ 54 odst. 1 písm. a) téhož zákona.
tu též „daňový řád“, „d. ř.“) Jestliže žalobce neunesl v průběhu daňové kontroly důkazní břemeno dle 6 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ohledně skutečností, které uváděl ve svých daňových přiznáních, nelze důkazy následně provedené v trestním řízení, jejichž navržení a provedení v daňovém řízení nic nebránilo, považovat za nové, resp. takové, které nemohly být bez jeho zavinění nebo bez zavinění správce daně uplatněny již v daňovém řízení ve smyslu $ 54 odst. 1 písm. a) téhož zákona.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že vypracování znaleckých posudků na technic- ký stav automobilu a grafologický rozbor pís- ma na faktuře mohlo být provedeno až v říze- ní před orgány činnými v trestním řízení. Přitom nijak blíže nerozvádí, proč orgány činné v trestním řízení mají na rozdíl od stě- žovatele a správce daně možnost tyto důkazy získat. Podle $ 31 odst. 1 d. ř. dokazování pro- 769 1887 vádí správce daně, který vede daňové řízení, nebo z jeho pověření dožádaný správce daně. V daňovém řízení není vyloučeno, aby pro provedení dokazování byly využity znalecké posudky; naopak $ 31 odst. 4 d. ř. znalecké posudky jako důkazní prostředky výslovně předpokládá. Ustanovení $ 34 odst. 4 d. ř. pak zakládá povinnost součinnosti třetích osob při daňovém řízení v takovém rozsahu, že osoby, které mají listiny a jiné věci, jež mohou být důkazním prostředkem při správě daní, jsou povinny na výzvu správce daně listiny a jiné věci vydat nebo zapůjčit k ohledání, po- kud zvláštní zákony nestanoví jinak. Správce daně tedy měl oprávnění nechat provést gra- fologický rozbor faktur, popřípadě znalecký posudek na automobil, který byl v majetku svědkyně Zdeny K., pokud by takové důkazy na základě návrhu stěžovatele v daňovém ří- zení připustil. Lze tedy uzavřít, že správce da- ně má v daňovém řízení shodné možnosti ohledně provedení znaleckých posudků jako orgány činné v trestním řízení. V daňovém řízení bylo na stěžovateli, aby prokázal skutečnosti, které uvedl v daňovém přiznání, tedy to, zda osobní automobily pro- dal za ceny, z nichž vycházel při sestavování daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. 4 2. čtvrtletí roku 1999, Stěžovatel však v žádosti o obnovu řízení ne- uvedl žádný (objektivní) důvod, proč prove- dení výše uvedených důkazů nemohl navrh- nout v řízení před správcem daně. V kasační stížnosti pak ani nenamítá, že by takový jeho návrh správce daně odmítl. Proti případné- mu bezdůvodnému odmítnutí stěžovatelova návrhu na provedení takových důkazů v da- ňovém řízení ze strany správce daně, nebo i proti jinému pochybení správce daně, jako je například nesprávné hodnocení provede- ných důkazů, se mohl stěžovatel bránit podá- ním odvolání proti dodatečným platebním výměrům. To platí nejen pro provedení důka- zu znaleckými posudky, ale též pro důkazy svědeckými výpověďmi. Stěžovatel však závě- ry ani postup správce daně při daňové kon- trole nijak nezpochybnil, proti dodatečným platebním výměrům odvolání nepodal. Jestliže tedy stěžovatel neunesl v průběhu daňové kontroly důkazní břemeno dle $ 31 770 odst. 9 d. ř. ohledně skutečností, které uváděl ve svých daňových přiznáních, nelze důkazy následně provedené v trestním řízení, jejichž navržení a provedení v daňovém řízení nic ne- bránilo, považovat za nové, resp. takové, které nemohly být bez jeho zavinění nebo bez zavi- nění správce daně uplatněny již v daňovém ří- zení ve smyslu ustanovení $ 54 odst. 1 písm. a) d. ř. (obdobně také rozsudek Nejvyššího správ- ního soudu ze dne 27. 2. 2004, čj. 6 A 86/2002-55, dostupný na www.nssoud.cz). V takovém pří- padě nemůže být důvodem povolení obnovy daňového řízení ani výsledný rozsudek trestní- ho soudu vycházející z takových důkazů. Pokud jde o otázku, zda s ohledem na svě- decké výpovědi provedené v trestním řízení může být dán důvod obnovy řízení podle $ 54 odst. 1 písm. b) d. ř., je třeba uvést, že tento důvod stěžovatel navrhl až v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se tedy s ohle- dem na $ 104 odst. 4 s. ř. s. nemohl při pře- zkumu napadeného rozsudku tímto důvo- dem zabývat; svou poznámku k možné aplikaci tohoto ustanovení ve vztahu ke svě- deckým výpovědím tedy činí pouze nad rá- mec rozsahu přezkumu v dané věci. Podle uvedeného ustanovení se řízení obnoví, jest- liže rozhodnutí bylo učiněno na základě pod- vrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka nebo křivého znaleckého posudku nebo rozhodnutí bylo dosaženo ji- ným trestným činem. Toto ustanovení výslov- ně předpokládá existenci rozsudku trestního soudu o tom, že byl spáchán trestný čin křivé výpovědi podle $ 175 odst. 2 trestního záko- na, což vyplývá mimo jiné i z dovětku „jiný trestný čin“, který zcela zřejmě doplňuje po- jem křivé výpovědi o kvalifikaci trestného či- nu. Podle $ 28 odst. 2 d. ř. si však správce daně nemůže učinit úsudek o předběžné otázce v tom, zda a kým byl spáchán trestný čin nebo přestupek, a proto podkladem pro jeho roz- hodování musí být rozsudek trestního soudu, jímž byly osoby vyslechnuté jako svědci uzná- ny vinnými z trestného činu křivé výpovědi. C.) Trestného činu křivé výpovědi podle $ 175 odst. 2 trestního zákona se může do- pustit ten, kdo jako svědek (nebo znalec) před soudem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšet řovací komisí Poslanecké sněmovny uvede ne- pravdu o okolnosti, která má podstatný vý- znam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny, ne- bo takovou okolnost zamlčí. V dané věci stěžo- vatel zpochybňuje svědecké výpovědi učiněné v daňovém řízení, což možnost, že by proti svědkům mohlo být za podání těchto svědec- kých výpovědí vedeno trestní řízení pro trest- ný čin křivé svědecké výpovědi, zcela vylučuje. 1888 Daňové řízení: postup správce daně při rozhodování o odvolání k $ 49 odst. 1 a $ 50 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Rozhoduje-li správce daně (I. stupně) o opravném prostředku odvolatele podle $ 49 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je v postavení odvolací- ho orgánu. Založil-li citovaný zákon takovou změnu funkční příslušnosti správce da- ně pro rozhodování o odvolání (za zákonem stanovených podmínek), pak je mu nut- no přiznat shodná práva i povinnosti, jimiž disponuje odvolací orgán ($ 50 odst. 3). Vyjdou-li při přezkoumávání věci před správcem daně (I. stupně) najevo skutečnos- ti odvolatelem sice neuplatněné, mající však podstatný vliv na výrok rozhodnutí (např. změna výše sazby daně), je namístě, aby k nim přihlédl a zohlednil je ve svém rozhodnutí.
Petr K. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o obnovu daňového řízení, o ka-