1 Afs 131/2022- 35 - text
1 Afs 131/2022 - 37 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: TAAR s. r. o., se sídlem Budějovická 11, Veselí nad Lužnicí, zastoupené Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem se sídlem V Podhoří 249/28, Praha 7, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2021, č. j. 48866 2/2021
900000
314, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2022, č. j. 63 Af 11/2021 24,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobkyně byla ve zdaňovacím období listopad 2016 až únor 2017 provozovatelkou daňového skladu. Celní úřad pro Jihočeský kraj v rámci místního šetření ze dne 11. 11. 2016 odebral vzorky doutníků pod obchodním označením „ZERA“ a odeslal je k analýze. Z té vyplynulo, že se nejedná o doutník ke kouření, ale o tabák ke kouření. Při místním šetření dne 27. 2. 20017 celní úřad zajistil tabákové výrobky označené jako doutníky „ZERA“ (rozhodnutí ze dne 27. 2. 2017, č. j. 19484 2/2017 520000 31). Po provedení zkoušek přistoupil celní orgán v rámci místního šetření dne 30. 3. 2017 k zajištění 66 007 kusů doutníků „ZERA“ nacházejících se ve skladu hotových výrobků žalobkyně (rozhodnutí č. j. 29873 2/2017 520000 31). Stejné druhy doutníků byly již dne 1. 3. 2017 zajištěny i u společnosti GECO a.s., která přijímala zboží do tzv. komise, tedy nebyla vlastníkem (rozhodnutí o zajištění ze dne 3. 3. 2017 č. j. 19448 2/2017 580000 31).
[2] Žalobkyně dle celního úřadu vyráběla a uváděla do volného oběhu tabákové výrobky značené jiným způsobem než dle § 114 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Tím se dopustila přestupku dle § 135zk odst. 1 písm. k) výše uvedeného zákona (ve znění účinném do 30. 6. 2017).
[3] Se žalobkyní bylo zahájeno dne 14. 11. 2017 řízení o přestupku, které však dne 19. 8. 2020 celní úřad zastavil. V projednávaném případě totiž odpovědnost žalobkyně za přestupek zanikla dnem 27. 2. 2020.
[4] Dne 8. 9. 2020 celní úřad vyrozuměl žalobkyni o zahájení řízení o zabrání věci (oznámení č. j. 32840 7/2020 520000 12). Rozhodnutím ze dne 3. 8. 2021, č. j. 53137/2021 520000 12, celní úřad v souladu s § 53 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 48 odst. 1 a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) a § 135zg zákona o spotřebních daních žalobkyni zabral neznačené tabákové výrobky. V poučení uvedl, že proti rozhodnutí je možné podat odvolání dle § 83 zákona o přestupcích.
[5] Proti rozhodnutí o zabrání věci podala žalobkyně odvolání.
[6] To však žalovaný jako zjevně nepřípustné zamítl. Vyšel z toho, že dle § 135zh odst. 3 zákona o spotřebních daních se proti rozhodnutí o zabrání neznačených tabákových výrobků nelze odvolat. Žalovaný připustil chybné poučení žalobkyně o možnosti podat odvolání, ale s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2016, č. j. 7 As 195/2016 21, uvedl, že chybné poučení nezakládá právo na podání řádného opravného prostředku a odvolání je nutné jako nepřípustné zamítnout. II. Řízení před krajským soudem
[7] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu. V ní namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí a zejména nesprávné použití § 135zh odst. 3 zákona o spotřebních daních. Pokud prvostupňový orgán postupoval podle § 53 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 48 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, současně nemohlo být rozhodnuto o přestupku dle § 135zk odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních, neboť v průběhu přestupkového řízení došlo k zániku odpovědnosti žalobkyně za přestupek. Žalovaný nemůže nepřípustně mísit oba zákony a má použít přestupkový zákon, pokud k takovému postupu najde oporu. Žalobkyně je přesvědčena, že úprava obsažená v zákoně o spotřebních daních je úpravou odlišnou a neaplikuje se v případech, které předvídá přestupkový zákon.
[8] Krajský soud žalobu zamítl. Ze znění § 135zg zákona o spotřebních daních vyplývá, že k zabrání neznačených tabákových výrobků může správní orgán přistoupit pouze, pokud jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o tomto zabrání [srov. KOTENOVÁ, Bohumila. Zákon o spotřebních daních: komentář. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2020. Komentáře (Wolters Kluwer ČR).]. Tyto podmínky jsou vymezeny v zákoně o přestupcích, jenž je obecným právním předpisem ve vztahu k zákonu o spotřebních daních. Jednou z těchto podmínek je dle § 53 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích situace, kdy proti pachateli nelze vést řízení o přestupku a současně to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obdobný obecný zájem. Tato situace nastala ve věci nyní projednávané, v níž zanikla odpovědnost žalobkyně za přestupek, kterého se dopustila neznačením tabákových výrobků tabákovými nálepkami.
[9] V daném případě přestupkový zákon zakotvuje podmínky, za nichž lze uložit ochranné opatření v podobě zabrání věci. Ustanovení § 135zg zákona o spotřebních daních pak nepřímo na podmínky stanovené přestupkovým zákonem odkazuje, přičemž uvádí, že k zabrání může dojít, pokud jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o zabrání věci. Přestupkový zákon v rámci těchto podmínek výslovně předvídá situaci, ve které lze uložit zabrání věci, ačkoli odpovědnost právnické osoby za přestupek v důsledku uplynutí promlčecí doby zanikla (proti pachateli nelze vést řízení o přestupku).
III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[10] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[11] Předně uvádí, že rozsudek je nepřezkoumatelný. V žalobě stěžovatelka vytýkala žalovanému, že měl postupovat podle přestupkového zákona, nikoliv zákona o spotřebních daních. S touto námitkou se soud vypořádal nedostatečně. Navíc soud přiznává, že v souzené věci nastala situace předvídaná v § 53 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona, přičemž i § 135zg zákona o spotřebních daních nepřímo odkazuje právě na přestupkový zákon. Na jedné straně tedy soud uvádí, že byly splněny podmínky pro postup podle přestupkového zákona, na druhé však konstatuje, že zákon o spotřebních daních je lex specialis a má se postupovat podle něj.
[12] Ve druhé stížnostní námitce stěžovatelka poukazuje na to, že zákon o spotřebních daních má vlastní úpravu zabrání zajištěných vybraných výrobků (§ 42d tohoto zákona). Podmínky pro zabrání věci stanovené v přestupkovém zákoně jsou podmínkami zvláštními, speciálními. Byť lze přestupkový zákon označit za obecný právní předpis z hlediska jeho materie (obsahu), v některých ustanoveních upravuje situace, které zvláštní zákony neregulují. Zákon o spotřebních daních nezná postup pro situaci vymezenou v § 53 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona. V takovém případě je proto nutné postupovat právě podle přestupkového zákona.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na pravidlo, že při střetu dvou ustanovení upravujících tutéž problematiku má přednost ustanovení upravující užší okruh věcí (lex specialis) před ustanoveními upravujícím širší problematiku (lex generalis).
[14] O zabrání tabákových výrobků zajištěných v souvislosti s porušením povinností nebo zákazů stanovených zákonem o spotřebních daních rozhodne příslušný správní orgán tehdy, je li splněna některá z podmínek uvedených v § 53 odst. 1 písm. a) až e) přestupkového zákona. V projednávané věci došlo k naplnění podmínky stanovené v § 53 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona.
[15] Přestupkový zákon obsahuje obecnou úpravu zabrání věci. Zákon o spotřebních daních (zvláštní zákon, lex specialis) poté upravuje skutkovou podstatu správního deliktu proti značení tabákovými nálepkami a obsahuje i (speciální) právní úpravu zabrání neznačených tabákových výrobků (§ 135zg, ve znění účinném od 1. 7. 2017), která doplňuje úpravu obecnou obsaženou v přestupkovém zákoně. Z těchto důvodů se v projednávané věci stěžovatelky (zabrání neznačených tabákových výrobků) použije obecná právní úprava zabrání věci obsažená v přestupkovém zákoně ve spojení s právní úpravou speciální, obsaženou v zákoně o spotřebních daních. Ustanovení § 135zh odst. 3 zákona o spotřebních daních pak nepřipouští odvolání proti zabrání neznačených tabákových výrobků.
[16] Závěrem vyjadřuje přesvědčení o přezkoumatelnosti rozsudku a navrhuje kasační stížnost pro její nedůvodnost zamítnout. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Kasační stížnost je včasná, projednatelná, přípustná a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[18] Kasační stížnost není důvodná.
[19] Soud se nejdříve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je zpravidla způsobilé být předmětem dalšího hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. 2 Azs 47/2009 71). Za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou považována zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 52). Krajský soud se s argumentací stěžovatelky beze zbytku vypořádal a z jeho rozhodnutí je patrné, jak ke svým závěrům dospěl. V kasační stížnosti se stěžovatelka ostatně ohrazuje proti jeho závěrům (poukazuje na věcnou nesprávnost jeho úvah).
[20] Pro výše uvedené je rozsudek krajského soudu přezkoumatelný. Nadto se Nejvyšší správní soud s jeho závěry ztotožnil, přičemž k nim dodává následující.
[21] Podle § 53 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích „nebylo li uloženo propadnutí věci uvedené v § 48 odst. 1, lze rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže náleží pachateli, proti němuž nelze vést řízení o přestupku nebo jemuž za přestupek nelze uložit správní trest“.
[22] Podle § 135zg zákona o spotřebních daních (ve znění účinném od 1. 7. 2017) „jsou li splněny podmínky pro rozhodnutí o zabrání věci, která je neznačeným tabákovým výrobkem, rozhodne se o jejím zabrání, a to i v případě, že její hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku.“
[23] Ustanovení § 135zg bylo součástí „velké novely“ související s přijetím přestupkového zákona. Dle důvodové zprávy k zákonu č. 183/2017 Sb., změny zákonů v souvislosti s přijetím zákonů o přestupcích (výše zmiňovaná „velká novela“), „zákon o spotřebních daních v části týkající se správního trestání byl upraven a legislativně zjednodušen v souladu s principy vyplývajícími z nové úpravy vyplývající z návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.“ […] V případě propadnutí a zabrání neznačených tabákových výrobků je třeba upozornit, že se nebude zkoumat, zda je hodnota neznačených tabákových výrobků v nápadném nepoměru k povaze přestupku. V tomto ohledu byla převzata dosavadní právní úprava a za splnění podmínek pro uložení propadnutí nebo zabrání věci, která je neznačeným tabákovým výrobkem, bude přistoupeno k propadnutí nebo zabrání takové věci vždy. Důvodem této úpravy je veřejný zájem na správném stanovení a vybrání daně (jedná se o nezdaněné tabákové výrobky) a ochrana zdraví (vzhledem k tomu, že se jedná o neznačené tabákové výrobky, nemusí být zřejmý jejich původ).“
[24] Výše zmíněné „principy“ (obecná pravidla chování) vyplývající z přestupkového zákona zahrnují i základní podmínky pro zabrání věcí (nikoliv pouze neznačených tabákových výrobků). Není žádného důvodu a právní řád s tím ani nepočítá, aby úprava určitého právního institutu (zde zabrání věci) byla izolovaně řešena pouze v jednotlivých (zvláštních či speciálních) zákonech, resp. nebylo možné použít východiska či pravidla chování obsažená v jiném zákoně (byť svou povahou obecném – lex generalis). Naopak, sjednocení podmínek pro stejné instituty napříč právním řádem naplňuje požadavek právní jistoty, jehož součástí je i zásada, že podobné právní instituty mají být vykládány pokud možno podobně (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 26. 5. 2022, č. j. 4 Afs 264/2018 85, č. 4367/2022 Sb. NSS, věc HUL HO). Přestupkový zákon je právě onou obecnou právní normou vhodnou pro stanovení obecných podmínek zabrání věci i pro další právní předpisy, které jsou ve vztahu k němu svou povahou speciální (zvláštní).
[25] Pokud v konkrétní věci zvláštní zákon (zde zákon o spotřebních daních jako lex specialis) nestanoví pro jednotlivou podmínku speciální (zvláštní) pravidlo chování či výjimku z obecného pravidla stanoveného obecnou právní normou (zde přestupkový zákon jako lex generalis), není důvodu nevycházet ze sjednocených pravidel chování upravených v obecné normě obecně (pro celé právní odvětví). Pravidlo lex specialis derogat legi generali se uplatní v případě střetu dvou pravidel chování upravující totéž, nikoliv v případě, že obecný zákon stanoví obecné pravidlo chování ve vztahu k zákonům zvláštním (speciálním), přičemž tyto zvláštní (speciální) zákony stejnou otázku neupravují odlišně.
[26] Určení toho, která z právních norem je speciální (lex specialis), stanoví zpravidla předmět právní úpravy (její dosah), na čím větší okruh právních vztahů norma dopadá, tím obecnější je a naopak. Zabrání věcí je obecně upraveno v přestupkovém zákoně, jde li konkrétně o zabrání tabákových výrobků, stanoví zákon o spotřebních daních (pro tyto zvláštní věci) speciální další podmínky (je jakousi „nadstavbou“ k zabrání věci obecně).
[27] V souzené věci tedy celní orgány kompetenčně a procesně postupovaly dle zákona o spotřebních daních, který upravuje problematiku speciálního předmětu řízení (tabákových výrobků). Hmotněprávní rámec posuzovaného případu však netvoří toliko zákon o spotřebních daních, ale i přestupkový zákon. Jde o kombinaci obecných podmínek pro zabrání věci stanovené přestupkovým zákonem (§ 53 tohoto zákona) a zvláštní podmínky upravené zákonem o spotřebních daních (§ 135zg tohoto zákona), která obecné podmínky modifikuje (prostor pro uložení zabrání věci rozšiřuje).
[28] Pokud jde o procesní půdorys věci, celní orgány správně vycházely ze zákona o spotřebních daních (§ 135zg a § 135zh), který jim ukládá rozhodnout a nepřipouští podat odvolání.
[29] Mezi oběma zákony je zde vztah obecného a zvláštního. Možnost odvolat se proti rozhodnutí o zabrání věci upravuje totiž přestupkový zákon i zákon o spotřebních daních odlišně. Dle § 96 odst. 2 přestupkového zákona „vlastník věci se může odvolat pouze proti výroku o zabrání věci nebo náhradní hodnoty.“ Dle § 135zh odst. 3 zákona o spotřebních daních odvolání není přípustné. Úprava zvláštního zákona tak pro specifický druh věci – tabákové výrobky – upravuje i zvláštní procesní pravidlo (výjimku z obecného), oproti obecné úpravě v přestupkovém zákoně. Právě v tomto případě se uplatní zásada lex specialis derogat legi generali. Jestliže celní orgány postupovaly dle zákona o spotřebních daních, který jim založil kompetenci rozhodovat o zabrání věci, byly vázány i procesními pravidly obsaženými v tomto zákoně. V. Závěr a náklady řízení
[30] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[31] O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady (nad rámec úřední činnosti) nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. března 2023
JUDr. Josef Baxa předseda senátu