Rozhodnutí o pokračování daňové exekuce odložené dle $ 73 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, upravuje vedení řízení před správním or- gánem, a je proto vyloučeno ze soudního přezkoumání podle $ 70 písm. c) s. ř. s.
Rozhodnutí o pokračování daňové exekuce odložené dle $ 73 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, upravuje vedení řízení před správním or- gánem, a je proto vyloučeno ze soudního přezkoumání podle $ 70 písm. c) s. ř. s.
Ve správním soudnictví jsou kontrole zá- konnosti podrobena rozhodnutí orgánů ve- řejné správy, jimiž bylo rozhodnuto o prá- vech a povinnostech fyzických a právnických osob, ve smyslu generální klauzule obsažené v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svo- bod. Současně však uvedené ustanovení při- pouští možnost, aby na základě výjimek záko- nem výslovně stanovených byla některá rozhodnutí z přezkoumání vyloučena. Jedná se o kompetenční výluku uvedenou v $ 70 s.ř.s., kdy ze soudního přezkumu jsou vyloučeny mi- mo jiné úkony správního orgánu, jimiž se upra- vuje vedení řízení před správním orgánem [$ 70 písm. ©) s. ř. s.]. Žaloba napadající roz- hodnutí, které spadá pod kompetenční výluku, je nepřípustná dle $ 68 písm. e) s. ř. s. a soud ji odmítne dle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Co se týče samotné podstaty souzené věcí, tedy důvodu odmítnutí žaloby krajským soudem a zároveň důvodu tvrzeného odmítnutí soudní ochrany, nutno se zabývat povahou předmětné- ho rozhodnutí o pokračování daňové exekuce. Ustanovení $ 73 odst. 9 daňového řádu umožňuje správci daně odložit za určitých okolností již nařízenou daňovou exekuci (v daném případě žalovaný odložil exekuci na dobu vyřešení žalobcovy žádosti o promi- nutí daně). Správce daně pak po stanovenou dobu v jejím provádění nepokračuje. Účelem odkladu daňové exekuce je předcházet nepříz- nivým a mnohdy již neodčinitelným násled- kům neprodleného výkonu rozhodnutí. Po- stup v případě pominutí důvodu pro odložení exekuce a následného pokračování v jejím pro- vádění však daňový řád výslovně neřeší. Podle $ 73 odst. 7 daňového řádu se pro výkon daňové exekuce použije přiměřeně občanského soudního řádu. Institutem při- měřeně použitelným pro daný případ je odklad provedení výkonu rozhodnutí podle $ 266 o. s. ř. Ani občanský soudní řád však expressis ver- bis nestanoví procesní postup pro případ po- kračování v provádění odloženého výkonu rozhodnutí. Nicméně odpověď na předmět- nou otázku poskytuje civilistická judikatura (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne . 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, publikované ja- ko Rc 21/1981 ve Sbírce soudních rozhodnu- tí a stanovisek, str. 174), podle níž o pokračo- vání v provádění výkonu rozhodnutí soud vydá vždy usnesení, i když byl odklad povo- len na přesně vymezenou dobu, a dodává, že proti tomuto usnesení není přípustné odvo- lání, neboť se jím upravuje vedení řízení [$ 202 odst. 1 písm. a) o.s. ř.]. Je-li rozhodnutí o pokračování civilní exe- kuce obecně považováno za rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení, a není-li mezi odlo- žením civilní a daňové exekuce zásadního rozdílu co do jejich funkce a podstaty, není ani důvodu považovat rozhodnutí o pokračo- vání daňové exekuce za rozhodnutí jiné po- vahy než to, jímž se upravuje vedení řízení. Krajský soud tak postupoval správně, po- kud žalobcem napadené rozhodnutí žalované- ho o zamítnutí námitky proti rozhodnutí o po- kračování v daňové exekuci klasifikoval jako úkon správního orgánu, jímž se upravuje vede- ní řízení před správním orgánem, a na základě toho žalobu napadající toto rozhodnutí odmítl. Napadené rozhodnutí se nedotýká přímo těch práv účastníka, která zakládá hmotné právo, ale zasahuje jen do práv daných pro vlastní vedení řízení. Podle čl, 36 odst. 2 věty druhé Listiny základních práv a svobod ne- smí být z pravomocí soudu vyloučeno pře- zkoumávání rozhodnutí týkajících se základ- ních práv a svobod podle Listiny. Toto ustanovení však navazuje na první včtu uve- deného článku. Druhá věta tohoto ustanove- ní má na mysli jiná základní práva a svobody než základní právo na soudní ochranu, neboť v opačném případě by vyloučení práva na soudní ochranu bylo vždy v rozporu s Listi- nou a dovětek první věty druhého odstavce čl. 36 Listiny by neměl smysl (srov. nález plé- na Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. PI. ÚS 8/99, in Sb. ÚS, svazek č. 16, nález č. 153, str. 135; publikováno též pod č. 291/1999 Sb.). Právo fyzické i právnické osoby na soudní ochranu je však dostatečně zajištěno tím, že z pravomoci soudu není vyňato přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, jímž mohou být zasažena veřejná subjektivní práva této osoby, v daném případě tedy exekučního pří- 111 1049 kazu vydaného dle $ 73 odst. 6 daňového řá- du (srov. č. 791/2006 Sb. NSS). Ustanovení $ 70 písm. c) s. ř. s. o kompe- tenční výluce rozhodnutí upravujících vede- ní řízení před správním orgánem představu- je omezení dosahu generální přezkumné klauzule v $ 65 s. ř. s.; i ono ale vychází z do- volenosti dané ústavním pořádkem státu, jak shora naznačeno. Stejný postup byl volen i za dříve platné právní úpravy [$ 248 odst. 2 písm. ©) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002] a ani podle stávající zákonné úpravy to- mu není jinak. Pro jiný výklad ani postup soudu tak není místo. Lze tedy uzavřít, že vyloučení soudního pře- zkumu u rozhodnutí o pokračování v daňové exekuci je ústavně konformní, a proto není ani z tohoto důvodu možno rozhodnutí krajského soudu považovat za nezákonné. Vzhledem k to- muto závěru pak kasační soud neshledal po- třebným předkládat věc Ústavnímu soudu s ná- vrhem na zrušení $ 70 písm. c) s. ř. s. 1049 Daňové řízení: důkazní prostředky k $ 31 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 492/2000 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) k $ 39 odst. 1 správního řádu (č. 71/1967 Sb) Čestné prohlášení ($ 39 správního řádu) se v obecném správním řízení může stát podkladem pro rozhodnutí, i když není důkazním prostředkem; zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, naproti tomu čestné prohlášení nezná a správní řád se v daňovém řízení nepoužije ($ 99 zákona o správě daní a poplatků).
Josef K. proti Finančnímu úřadu v Libochovicích o pokračování daňové exekuce, o ka-