s ňový řád“, „d. ř.“) Pro osvobození od daně z přidané hodnoty ve smyslu $ 35 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve spojení s $ 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, není podstatné, zda byla sku- tečně uzavřena smlouva o prodeji podniku nebo zda byla fakticky naplně- na souborem právních úkonů formálně jinak označených.
s ňový řád“, „d. ř.“) Pro osvobození od daně z přidané hodnoty ve smyslu $ 35 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve spojení s $ 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, není podstatné, zda byla sku- tečně uzavřena smlouva o prodeji podniku nebo zda byla fakticky naplně- na souborem právních úkonů formálně jinak označených.
Podle $ 2 odst. 7 daňového řádu se při uplatňování daňových zákonů v da- ňovém řízení bere v úvahu vždy skuteč- ný obsah právního úkonu nebo jiné sku- tečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho. V předmětné věci soud (a ani žalova- ný) netvrdí, že mezi stěžovatelkou a akcio- vou společností V. došlo k uzavření smlouvy o prodeji podniku podle $ 476 a násl. obchodního zákoníku, ve znění tehdy účinném. Ve shodě:s $ 2 odst. 7 d. ř. však na základě shromážděných podkla- . dů dovozuje, že souborem kupních smluv mezi stěžovatelkou a touto ob- chodní společností - nájemní smlouvou, pracovními smlouvami, smlouvami o po- stoupení pohledávek i smlouvami o vzá- jemném započtení - byl fakticky dosa- žen shodný stav, jaký by nastal, pokud by byla uzavřena smlouva o prodeji části podniku. Pro osvobození od daně z při- dané hodnoty ve smyslu $ 35 zákona o dani z přidané hodnoty ve spojenís 62 odst. 7 d. ř. tak není podstatné, zda sku- tečně smlouva o prodeji podniku uza- vřena byla, nebo, jako je tomu v tomto případě, byl její obsah naplněn soubo- rem právních úkonů formálně jinak označených. Právní názor, který k této právní otázce vyslovil městský soud v na- padeném rozhodnutí, je souladný se zá- konem; Nejvyšší správní soud se s ním ztotožňuje a na něj i v podrobnostech odkazuje. Nemohou proto obstát stěžovatelči- ny argumenty, že posouzení předmět- ných transakcí jako prodej podniku je popřením právní úpravy provedené v obchodním zákoníku (v tehdy platném znění), který naprosto jednoznačně defi- noval základní náležitosti smlouvy o pro- deji podniku, a že z listin založených ve správním spisu nelze rozpoznat, že by se skutečně o prodej podniku jednalo. Podle $ 476 a násl. obchodního záko- níku, v tehdy platném znění, se smlou- vou o prodeji podniku prodávající zava- zoval odevzdat kupujícímu a převést na něj vlastnické právo k podniku, kupující se zavazoval převzít závazky prodávající- ho související s podnikem a zaplatit kup- ní cenu. Na kupujícího přecházejí všech- na práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Na kupujícího přecházejí prá- va-a povinnosti vyplývající z pracovně- „právních vztahů k zaměstnancům pod- niku a rovněž na něho přecházejí všechna práva.vyplývající z průmyslové- ho nebo jiného duševního vlastnictví, jež se týkají podnikatelské činnosti pro- dávaného podniku. Ze shromážděných podkladů vyplý- vá, že na stěžovatelku v důsledku kup- ních smluv přešlo vlastnictví veškerého zařízení provozovny, materiál, rozpraco- vané výrobky, i uskladněné hotové vý- robky, stěžovatelka převzala závazky ak- ciové společnosti V. vůči jejím věřitelům i pohledávky, které tato společnost měla za svými dlužníky, uzavřela nájemní smlouvu na prostory, v nichž akciová 765 633 společnost V. do té doby provozovala vý- robu, uzavřela pracovní smlouvy s býva- lými zaměstnanci této společnosti. Ze souhrnu těchto právních úkonů pak vy- plývá ve výsledku shodný faktický stav, jaký by nastal uzavřením smlouvy o pro- deji podniku. Pro projednávanou věc, jíž je posouze- ní daňové povinnosti, resp. práva na da- ňový odpočet v daňovém řízení, není roz- hodné, jaké náležitosti obchodní zákoník pro uzavření smlouvy o prodeji podniku stanoví a zda určité skutečnosti nastávají právě v důsledku uzavření takové smlou- vy, anebo zda je obdobných skutečností dosaženo jinými právními úkony. Není ani podstatné, zda a s jakým výsledkem bylo plnění z kupních smluv napadeno žalobou v občanském soudním řízení. Ža- lovaný nezpochybnil, že kupní smlouvy uzavřeny byly; pro účely daňového řízení je však byl povinen posuzovat nikoliv podle formálního označení, ale podle je- jich obsahu. Městský soud v Praze proto stěžovatelčinu žalobu důvodně zamítl. (R) 633 Daňové řízení: rozsah přezkumu rozhodnutí 0 dani stanovené podle pomůcek k$31lodst.5a7,$ 46 odst. 3 a $ 50 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě da- ní a poplatků (v textu též „daňový řád“) Při stanovení daně za použití pomůcek zkoumá odvolací orgán nejen to, zda daňový subjekt nesplnil některou ze svých zákonných povinností a ne- dostatek či absence důkazů neumožňuje již stanovit daň dokazováním ($ 31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), ale též to, zda byla daň tímto způsobem stanovena dostatečně spolehlivě (6 31 odst. 7 to- hoto zákona). Odvolací orgán zamítne odvolání pro neodůvodněnost jen tehdy, byly-li obě tyto podmínky splněny současně; jinak napadené roz- hodnutí změní nebo zruší ($ 50 odst. 5 citovaného zákona). Odvolací orgán však již nemůže zasahovat do volné úvahy správce daně prvého stupně vztahující se k volbě pomůcek.
Ing. Zdeňka S. v P. proti Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu o osvobození