Procesní nástupnictví podle $ 107a ódst. 1 občanského soudního řádu při singulární sukcesi založené soukromoprávním postoupením veřejno- právní pohledávky je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu před správním soudem pojmově vyloučeno.
Procesní nástupnictví podle $ 107a ódst. 1 občanského soudního řádu při singulární sukcesi založené soukromoprávním postoupením veřejno- právní pohledávky je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu před správním soudem pojmově vyloučeno.
Stěžovatelka má za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky došlo k singulární sukcesi podle $ 107a odst. 1 o. s. ř. (tj. k takovému přechodu či převo- du práva, který není spojen se ztrátou způsobilosti být účastníkem řízení u stě- žovatelky jakožto původního účastníka), a že tedy nic nebrání tomu, aby do řízení vstoupil postupník; mýlí se však. Soud ve správním soudnictví při pře- zkoumávání individuálního správního aktu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
Tento skutkový a práv- ní stav zahrnuje nejen soubor skutko- === == == — práv a svobod zakotvena samoúčelně - - jejím smyslem a účelem je zajistit, aby © soud přinejmenším v jedné soudní in- stanci s účastníkem vešel či mohl vejít (požaduje-li to účastník) v osobní kor. takt a aby účastník mohl soudu bezpro- středně a přímo sdělit svoji verži toho, co je předmětem rozhodování, a pouká-. zat na skutečnosti svědčící ve prospěch této verze, a to iv případě, že soud na zá- © kladě dosud získaných informací z vyjá- dření účastníků a ze.správního spisu má: (a třeba i, jak se nakonec ukáže, opráv- něně) za to, že účastník soudu žádnou relevantní informaci neposkytne.
Uve- dená zásada je samozřejmě akceptována v civilním i trestním soudnictví a není důvodu ji v soudnictví správním vytěs- ňovat. Ostatně mimo jiné právě kvůli dů- sledné realizaci této zásady byla v roce 2002 přijata nová -úprava správního soudnictví a. předtím Ústavní soud svý- mi rozhodnutími zasahoval do předcho- zí právní úpravy, která v původní podo- bě v některých případech jednání ve věcech správního soudnictví vylučovala pouze na základě posouzení soudem, ni- koli za podmínky souhlasu účastníků (viz zejm.
nález Ústavního soudu ze dne 24.9. 1996, sp. zn. PI. ÚS 18/96, zveřejně- ný pod č. 269/1996 Sb. a rovněž pod č. 85 ve svazku 6 Sb. ÚS). "Námitka žalovaného, že stěžovatelo- va zástupkyně si v případě své pracovní neschopnosti měla zajistit substituci ji- ným advokátem nebo koncipientem, by za určitých okolností mohla být relevant- ní. Bylo by tomu tehdy, pokud by zastou- pení substitutem bylo možno zajistit v takové kvalitě, aby stěžovatelova práva byla řádně chráněna, tedy zejména za si- tuace, kdy vzhledem k povaze věci je ak- ceptování substitučního zastoupéní po zastoupeném možno spravedlivě poža- dovat a kdy k onemocnění zástupkyně došlo s takovým předstihem před koná- ním jednání, že by substituta bylo mož- no technicky zajistit a ten sé mohl s věcí -v potřebné míře seznámit (srov.
k tomu -rozhodnutí kárné komise České advokát- ní.:komory ze dne 10. 2. 2000, sp..zn: K 238/99). Tato podmínka byla v daném případě při zběžném zkoumání věci spl- něna, neboť pracovní neschopnost stě- žovatelovy zástupkyně započala dne 17. 5. 2005, tedy již několik dní před ko- , náním jednání. Vzhledem k povaze věci, která svojí podstatou podle všeho nevy- žaduje vyšší než obvyklou míru důvěry vztahu mezi zastoupeným a jého zástup- cem, a vzhledem k míře její složitosti by- lo lze po právní zástupkyni požadovat, aby za těchto několik dní substituci v po- třebné kvalitě zajistila.
Na porušení stě- žovatelových práv-to však nic změnit ne- může,-neboť jednání před soudem se účastnit chtěl 4 v termínu jednání z omluvitelných důvodů tak nemohl ved- le zástupkyně učinit ani on sám; Nejvyšší správní soud proto otázku, zda stěžova- telova zástupkyně měla či neměla. při jednání zajistit za sebe substituci, dále důkladněji nezkoumal, neboť toho pro rozhodnutí ve věci nebylo ti třeba:. Řízení před krajským soudem bylo tedy postiženo vadou spočívající v jed- nání soudu a rozhodnutí ve věci samé za situace, kdy soud měl jednání podle $ 50 s.
ř.s.odročit, což.nutno považovat za va- du, která mohla mít ža následek nezá- konné rozhodnutí ve věci samé [$ 103 odst. I písm. d) čn fine s. ř. s.. 497 558 O O V SSS Odepřít právo osobní účasti na jed- nání soudu proto.lze jen výjimečně; jed- ním z takových důvodů by mohlo být, pokud účastník řízení či jeho zástupce svým chováním svoji neúčast způsobí a zaviní, a to z důvodů, které nelze omlu- vit. V těchto intencích je nutno vykládat ustanovení: $ 50 s. ř. s. - jednání musí být podle tohoto ustanovení odročeno vždy, když existuje důležitý důvod, přičemž za důležitý důvod bude nutno.
považovat neúčast účastníka nebo jeho zástupce na jednání z omluvitelných důvodů.. Soud zde nemá možnost volby a za: splnění předpokladu existence důležitého důvo- du odročit jednání vždy musí; právě tak- to, a nikoli výlučně za použití gramatic- kého. výkladu, „nutno vykládat. slovo „může“ obsažené v tomto ustanovení. Ze soudního spisu vyplývá následují- cí: Stěžovatel navrhl. odročení jednání konaného 25. 5. 2004 od 10,00 hodin z důvodu, že jak on, tak jeho právní zá- stupkyně byli v době jednání v pracovní neschopnosti pro nemoc; to doložil po- tvrzeními o pracovní neschopnosti.
Žá- dost o odročení jednání odeslal stěžova- tel faxem soudu podle data uvedeného na. faxové zprávě dne 24. 5- 2004:ve 22,28 hodin; soud přijal faxovou zprávu 25.5.2004 v 8,35 hodin. V žádosti stěžo- vatel výslovně uvedl, že se k věci chce při jednání vyjádřit, a to sodůvodněním, že podle jeho názoru správní orgán ne- vedl důkazní řízení v souladu se záko- nem a že dokonce některá jednání ve vě- ci před stěžovatelem zatajoval. Jako součást faxové zprávy. zaslal stěžovatel i své potvrzení o pracovní neschopnosti vystavené dne 24.
5. 2004. Originál faxo- vé zprávy pak stěžovatel doručil soudu 26. 5. 2004. Zástupkyně stěžovatele pak dne 25. 5. 2004 (hodina podání není na podacím razítku soudu uvedena) doru- čila soudu omluvu z jednání pro pracov- 496 ní neschopnost a žádost o odročení, jejíž přílohou byla kopie potvrzení o pracov- ní neschopnosti ze dne 17. 5. 2004.V žá- dosti uvedla, že se stěžovatel chce před soudem vyjádřit ke skutkovým okolnos- tem případu i k jeho právnímu posouze- ní.vzhledem: k tomu, že v průběhu správ- ního řízení se nemohl adekvátně bránit.
Krajský soud před započetím jednání o výše uvedených skutečnostech věděl a omluvu stěžovatele i jeho zástupkyně akceptoval, což se ostatně projevilo v protokolu o jednání, kde je uvedeno, že oba jsou z jednání omlůveni. Z obsahu soudního spisu soudu rovněž muselo být zřejmé, že stěžovatel žádá o odročení jednání poprvé za celý průběh řízení před krajským soudem a.že podobu .to- hoto řízení nečinil ani žádné jiné kroky, které by bylo lze považovat za snahu způ- sobovat průtahy v řízení. Krajský soud tedy neměl žádných důvodů -domnívat se, že stěžovatelova omluva je účelové povahy a že je vedena snahou prodlužo- vat soudní řízení -Za této situace měl krajský soud shledat v omluvě z jednání ze zdravotních důvodů důležitý důvod ve smyslu $.50 s.
ř. s. Pokud tak neučinil; závažným způsobem porušil stěžovate- lovo právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 větě první Listiny základních práv a svobod a též ve shora uvedených ustanoveních mezinárodních smluv o lidských prá- vech a na úrovní jednoduchého práva procesně zakotvené zejména v $ 49 odst. 1, odst. 3 a $ 50s. ř. s. Nelze v žádném případě přijmout ar- gumentaci žalovaného, že krajský soud posuzoval při rozhodování ve věci pou- ze právní otázku a neprováděl dokazová- ní, takže. konání jednání nebylo z věcného hlediska potřeba.
Zásada bezprostřed- nosti soudního jednání. není v čl. 38 odst. 2 větě první Listiny základních u < ===- Finanční úřad Znojmo platebním vý- měrem ze dne 7. 12. 2000 vyměřil žalob- ci daň z příjmů fyzických osob za zdaňo- vací období roku 1999 ve výši 0 Kč. Finanční ředitelství v Brně zamítlo žalobcovo odvolání rozhodnutím zé dne 2.10.2001. Krajský soud v Brně -zamítl žalobu proti tomuto rozhodnůtí rozsudkem ze dne 25. 5. 2004. Učinil tak přitom při jednání, z něhož se žalobce a jeho zá- stupkyně pro nemoc omluvili a o jehož odročení žádali.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského-soudu kasační stížností, v níž mj. poukazoval na skutečnost, že soud-ve věci rozhodl při jednání, ze kterého 'se omluvil on sám i jeho zástupkyně z důvodu nemo- ci. Omluvu v obou případech řádně dolo- žili a požádali o odročení jednání. Pokud krajský soud přesto ve věci jednal a rozho- dl, a to se zdůvodněním, že důvody odro- čení nejsou dány, jelikož ve věci se jedná o posouzení právní otázky, porušil tím prá- vo stěžovatele na projednání věci v jeho přítomnosti, jakož i právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
Žalovaný ve svém vyjádření tuto ná- mitku nepovažoval za důvodnou. Stěžo- vatelova zástupkyně, která se pro nemoc nemohla zúčastnit jednání soudu, měla za sebe zajistit substituci jiným advoká- tem či advokátním koncipientem. Závěr, že v projednávané věci se jedná o posou- zení právní otázky, a že tedy přítomnosti stěžovatele a jeho právní zástupkyně ne- ní při jednání soudu třeba, zejména také s ohledem na to, že ve věci soud nepro- váděl dokazování, mohl krajský soud podle žalovaného učinit, neboť před na- řízením jednání soudce musel mít pro- studován spis a vytvořen názor na věc.
Nejvyšší správní soud rozsudek kraj- ského soudu zrušil a věc mu vrátil k dal- šímu řízení. Z odůvodnění: Podle $ 49 odst. 1 s. ř.s. nařídí před- seda senátu krajského soudu rozhodují- cího ve správním -soudnictví jednání a předvolá k němu účastníky tak, aby měli k přípravě alespoň deset pracov- ních dnů; o jednání vyrozumí osoby zů- častněné na řízení. Podle odst. 3 téhož ustanovení nebrání neúčast řádně před- volaných účastníků projednání a skonče- ní věci, nejsou-li důvody pro odročení podle $ 50 s.
ř. s. Podle $ 50 s. ř. s.může být jednání z důležitých důvodů odroče- no; soud může odročit jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou. „Je tedy třeba odpovědět na otázku, zda jednání dne 25. 5. 2004 proběhlo v souladu se zákonem, přesněji řečeno, zda neodročení jednání bylo v souladu s ustanovením $ 50 s. ř. s. Nutno. přede- slat, že právo na projednání věci před soudem, čítaje v to i právo na osobní účast na jednání soudu a právo při tomto jednání tvrdit skutečnosti, navrhovat dů- kazy a předkládat právní argumenty, je jedním ze základních pilířů práva na spravedlivý proces a jako takové je zakot- veno na ústavní úrovni jak v právu vnit- rostátním, tak v mezinárodních -úmlu- vách o lidských právech (či.
38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svo- bod, čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o: ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3,5 a 8, sjednané v Římě dne 4. listopadu 1950 a vyhlášené pod č. 209/1992 Sb., čl. 14 odst. 1 věta druhá Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ze dne 10. května 1976 vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb.). s 495 558 ní je vyslýchána řadá svědků k různým skutečnostem, o nichž se vede dokazová- ní, daňový subjekt pro kvalifikovanou pří- pravu na konání výslechu nepochybně potřebuje nejen.
informaci '0- tom, kdy a kde se výslech svědka koná; ale též:in- formaci o tom, kdo bude vyslýchán. Podle $ 31 odst.. 2 d. ř. je, povinností správce daně. dbát o to, aby v dáňovém řízení byly skutečnosti řfozhodné pro správné stanovení: daňové. povinnosti zjištěny co nejúplněji, naplnění této po- vinnosti musí ve spojení s-$,2 odst. 2.d. ři vést k závěru, že požádá-li: daňový sub- jekt správce daně:o poskytnutí informa- ce o'osobě svědka, který má být v daňo- vém řízení vyslýchán, je správce daně povinen -mu tuto infofmaci poskytnout.
Odepřením této informace je, aniž by pro to byla zákonná opora; výrazně osla- beno právo daňového subjektu uvedené v $ 160dst. 4 písm. e) d. ř. V předmětné" věci stěžovatelka i její zástupkyně výslovně žádaly správce da- ně o.sdělení jména svědka, který dle vy- rozumění-o konání výslechu měl být vy- slechnut dne 26. 6. 2001, správce daně této žádosti nevyhověl, a ačkoliv zástup- kyně stěžovatelky požádala o odročení jednání, tento důkaz v-jejich nepřítom: nosti ve stanoveném termínu provedl. Jestliže poté i následné konání výslechu svědka Radovana Z.
bylo zástupkyni stě: žovatelky oznámeno jen s uvedením da- ta a místa konání výslechu, nelze jí přičí- tat k tíži, že na účast na výslechu rezignovala. Práva stěžovatelky byla zasa- Žena o to intenživněji, žé;je. právní ná- stupkyní zemřelého daňového subjektu, nemá. přímé' informace. o obchodních transakcích zemřelého manžela a může čerpat informace jen z listin, které má k dispozici. P. (SR) 10558 Řízení před soudem: odročení jednání k čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod * 2 k'čl. Godst.
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a'základních-svobod k čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občánňských a politických právech k 3 49 odst. 3a6$50 soudního řádu správního do + Požádálli. účastník: před zahájením jednání o jeho odročení z důvodu pracovní neschopnosti, kterou osvědčí, a z okolností případu, zejména z účastníkova dosavadního chování, zároveň není patrné, že omluva j je mo- tivována snahou: prodlužovat soudní řízení, soud jednání odročí, neboť v daném případě č jde o důležitý důvod ve smyslu $50s.ř.s.
Společnost s ručením omezeným C., v likvidácii (Slovenská republika), proti