Žalobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu se zakládá tvr- zením ($ 65 odst. 1 s. ř. s.). Soud proto chybuje, pokud odmítne žalobu pro nedostatek podrnínek řízení podle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a odůvodní to tím, že rozhodnutí vyda- né ve prospěch žalobce (zde rozhodnutí o částečném zastavení exekučního řízení) ne- přivodilo žalobci zkrácení na právech; takový závěr je totiž závěrem o věcné legitimaci, nikoli o legitimaci procesní, a může být vysloven toliko po meritorním projednání věci.
Žalobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu se zakládá tvr- zením ($ 65 odst. 1 s. ř. s.). Soud proto chybuje, pokud odmítne žalobu pro nedostatek podrnínek řízení podle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a odůvodní to tím, že rozhodnutí vyda- né ve prospěch žalobce (zde rozhodnutí o částečném zastavení exekučního řízení) ne- přivodilo žalobci zkrácení na právech; takový závěr je totiž závěrem o věcné legitimaci, nikoli o legitimaci procesní, a může být vysloven toliko po meritorním projednání věci.
1478 Kompetenční spory: výpůjčka zařízení sloužícího k přijímání signálu digitálního satelitního vysílání k $ 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích k $ 7 odst. 1 občanského soudního řádu Spor o nároky plynoucí z porušení povinnosti vypůjčitele vrátit zařízení sloužící k přijímání signálu digitálního satelitního vysílání, které mu osoba vykonávající ko- munikační činnost coby půjčitel předala v návaznosti na uzavření smlouvy o posky- tování služby elektronických komunikací, není sporem týkajícím se povinností ulo- žených zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nebo na jeho základě, o němž by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad ($ 129 odst. 1 toho- to zákona), nýbrž sporem vyplývajícím ze soukromoprávního vztahu. Rozhodnout o takovém sporu proto přísluší soudu ($ 7 odst. 1 o. s. ř.).
Kasační stížnost je důvodná.
Žalobce v úvodu své kasační stížnosti předeslal, že ačkoli mu krajský soud vytkl nesplnění jedné z podmínek vyžadovaných ustanovením § 65 odst. 1 s. ř. s., neupřesnil, jakou podmínku má na mysli. V tom se žalobce mýlí: krajský soud svou výtku vysvětlil, byť stručně a na jiném místě odůvodnění, a jeho závěr je tak po formální stránce odůvodněn. V kasačním přezkumu ale tento závěr neobstojí pro svou věcnou nesprávnost.
Krajský soud uvedl svou argumentaci citací ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., které zní takto: „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.“ Poté konstatoval, že částečné zastavení exekučního řízení nepochybně svědčí žalobci, a „pokud tedy žalobce v žalobě tvrdí, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, nelze s ním souhlasit“. Podle krajského soudu tak žalobce nebyl rozhodnutím žalovaného zkrácen na právech, a jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, právě toto zkrácení na právech je onou podmínkou řízení, kterou krajský soud v žalobcově věci postrádá; mýlí se však.
Podmínky řízení jsou předpoklady, při jejichž splnění lze ve věci meritorně rozhodnout. Pro žalobce ve správním soudnictví, který napadá rozhodnutí správního orgánu, musí být splněny (kromě obecných podmínek řízení na straně účastníků, jimiž jsou způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, a v případě zastoupení též plná moc zmocněnce) předpoklady stanovené v citovaném § 65 odst. 1 s. ř. s. Jednak tedy žalobce musí tvrdit, že byl zkrácen na svých právech úkonem správního orgánu; jednak tento úkon musí být „rozhodnutím“, tzn. musí se jím zakládat, měnit, rušit nebo závazně určovat žalobcova práva a povinnosti. O to, že napadený akt finančního ředitelství je „rozhodnutím“ ve smyslu legislativní zkratky citovaného ustanovení, spor nebyl; krajský soud však přehlédl, že procesní legitimace se nezakládá zkrácením na právech, nýbrž tvrzením o tom, že ke zkrácení došlo. Závěr o tom, zda žalobce skutečně byl či nebyl zkrácen, je už závěrem o legitimaci věcné, a je tedy určující pro úspěšnost či neúspěšnost žaloby. Nelze jím ovšem podmiňovat věcné projednání žaloby, resp. její přípustnost či nepřípustnost, jak to učinil krajský soud.
To, že nebyly splněny podmínky řízení ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., lze najisto vyslovit jen tehdy, pokud napadený úkon není rozhodnutím [zde pak platí kompetenční výluka podle § 70 písm. a) s. ř. s.], pokud žalobce netvrdí, že byl zkrácen na právech (v takovém případě by však patrně ani nepodával žalobu, resp. jeho podání ke správnímu soudu by nebylo možno jako žalobu kvalifikovat), nebo pokud je takové zkrácení pojmově vyloučeno: tak tomu bude nejspíše v případech, kdy správní orgán svým rozhodnutím plně vyhoví žalobcově žádosti nebo kdy zcela odklidí dřívější rozhodnutí vydané v neprospěch žalobce, a žalobcovo právní postavení se tak vrátí do stavu před vydáním onoho dřívějšího rozhodnutí (k tomu srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze publikované pod č. 709/2000 Soudní judikatury ve věcech správních); to ale není žalobcův případ. I když v důsledku rozhodnutí o částečném zastavení exekuce se snížila částka, která bude po žalobci nadále vymáhána, nemůže tato skutečnost být pro soud důvodem k odmítnutí žaloby
už jen proto, že částečně zastaveno může být řízení v různém rozsahu a žalobce má o tomto rozsahu jinou představu než správní orgán.
Není rovněž důležité, zda napadené rozhodnutí bylo vydáno na návrh, nebo z podnětu správního orgánu. Žalobce jistě mohl sám navrhnout zastavení řízení, jak správně uvádí krajský soud; to je však na jeho úvaze a na jím zvoleném procesním postupu a nemění to nic na tom, že jeho procesní legitimace v této věci byla dána. Krajský soud tedy měl ve svém rozhodnutí objasnit, zda vydání napadeného rozhodnutí souvisí – jak se žalobce domnívá
s probíhajícím konkursním řízením, a měl se také vyjádřit k námitce, podle níž je napadené rozhodnutí nicotné z důvodu neplatnosti jemu předcházející výzvy. To neučinil, a jeho rozhodnutí proto neobstojí.
Dává-li Nejvyšší správní soud žalobci za pravdu v tom, že usnesení krajského soudu je nezákonné, nezpochybňuje tím závěr krajského soudu o tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v žalobcův prospěch: tímto závěrem se krajský soud – popíraje své jiné argumenty – vyjádřil k žalobcově věcné legitimaci, ovšem provedl to takovou procesní formou, která pro meritorní posuzování věcí není určena. Nejvyšší správní soud proto v této fázi řízení nemůže meritorně hodnotit žalobcovu věc, dokud se o ní řádně nevysloví krajský soud.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů zrušil napadené usnesení a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu (§ 110 odst. 3 s. ř. s.); bude se tedy podanou žalobou zabývat věcně a přezkoumá rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2004 na základě žalobních námitek. V novém rozhodnutí o věci rozhodne Krajský soud v Hradci Králové i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. února 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu