vací období roku 2003 Pokud je v daňovém řízení spolehlivě prokázáno, že ačkoli daňový subjekt tvrdí, že platně odstoupil od smlouvy o postoupení pohledávek, přesto mu bylo nadále plněno z uzavřené smlouvy, je správný postup správce daně, pokud při stanovení základu daně z příjmů vychází z $ 23 odst. 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
vací období roku 2003 Pokud je v daňovém řízení spolehlivě prokázáno, že ačkoli daňový subjekt tvrdí, že platně odstoupil od smlouvy o postoupení pohledávek, přesto mu bylo nadále plněno z uzavřené smlouvy, je správný postup správce daně, pokud při stanovení základu daně z příjmů vychází z $ 23 odst. 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
Nejprve je třeba konstatovat (ve shodě s obsahem kasační stížnosti), že krajský soud opřel svůj závěr o tom, že nelze v daňovém ří- zení zohlednit tvrzené odstoupení od smlou- vy o postoupení pohledávek, v zásadě o tři okruhy argumentů. O okolnosti týkající se stanoviska zástupkyně stěžovatele při projed- nání zprávy o daňové kontrole, o obsah daňo- vého přiznání a přiznání podaného následně stěžovatelem a konečně o okolnosti, za nichž měla být i po odstoupení od smlouvy placena stěžovateli odměna. Při hodnocení důvodnosti kasační stížnosti je třeba vycházet z toho, že byť by v některé části hodnocení skutkového sta- vu byly námitky stěžovatele shledány důvod- nými, neznamená to bez dalšího závěr o nezá- konnosti napadeného soudního rozhodnutí, neboť může nastat situace, kdy další rozhodné skutečnosti byly hodnoceny správně a jsou na- tolik významné, že na jejich podkladě lze uči- nit závěr, o který soud své rozhodnutí opřel. C...) Stěžovatel namítal nesprávné hodno- cení skutkového stavu, pokud jde o okolnost, že odstoupení od smlouvy o postoupení po- hledávek bylo stěžovatelem předloženo až v průběhu odvolacího řízení. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že pouze to, že tvrzení o exi- stenci odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek bylo učiněno až v odvolacím ří- zení, a nikoli v řízení před správcem daně, sa- mo o sobě není ve věci rozhodující, Stejně tak je nepřípadné tvrzení soudu, že není žádný důkaz o tom, že „smlouva o odstoupení ža- lobcem byla předložena správci daně“, ne- boť předmětem dokazování nebylo to, zda, kdy a kterému orgánu bylo odstoupení před- loženo. Z odůvodnění soudního rozsudku (str. 13) však rovněž vyplývá, že odkaz na to, ve které fázi řízení bylo tvrzení o odstoupení učiněno, bezprostředně předcházel argu- mentaci o tom, že zástupkyně daňového sub- jektu v rámci projednání zprávy o daňové kontrole nereagovala na skutečnost, že správ- ce daně vycházel pouze z toho, že došlo k uza- vření smlouvy o postoupení pohledávek, a v rámci daňové kontroly nezjistil, že mělo dojít rovněž k odstoupení od této smlouvy. Lze přisvědčit stěžovateli v tom, že zástupky- ně stěžovatele nemusela být o faktické situaci stran smlouvy o postoupení pohledávek beze- zbytku informována (o čemž může svědčit i její tvrzení v rámci projednání zprávy o da- ňové kontrole o tom, že jí bylo daňovým po- radcem sděleno, že postoupení pohledávky se zdaňovat nebude). Skutečnost, kdy bylo tvrzení o odstoupe- ní v průběhu řízení vzneseno a zda byla zá- stupkyně daňového subjektu o této skuteč- nosti informována, však nebyla ani pro Kraj- ský soud v Českých Budějovicích základním argumentem, o který odůvodnění rozsudku opřel. Šlo o argument, ve srovnání se zjištění- mi týkajícími se plateb jednotlivých částek mezi stěžovatelem a akciovou společností S., podpůrný, který by, pokud by byl uveden izo- lovaně, bez zřetele k argumentům ostatním, neobstál. Lze jej však užít podpůrně (a kraj- ský soud to tak rovněž učinil) směrem k tvr- zení, že ani v rámci projednání zprávy o da- ňové kontrole nebyla tato z hlediska daňové povinnosti zcela zásadní okolnost zmíněna, K námitce týkající se údajů v opravném daňovém přiznání ze dne 29. 3. 2004 (míně- no patrně 29. 6. 2004) je třeba uvést následu- jící: Porovnáním daňového přiznání, které bylo správci daně doručeno dne 17. 3. 2004, a daňo- vého přiznání, doručeného dne 29. 6. 2004, lze zjistit, že zatímco v prvém případě stěžovatel uvedl pohledávky v částce 12 253 422 Kč, v posléze podaném daňovém přiznání uvedi ve stejné položce částku 17 256 266 Kč, Na- padený rozsudek k této skutečnosti uvedl, že je již stav navýšen o 5 002 844 Kč, což je sjed- naná úplata ve výši 50 % nominální hodnoty postoupených pohledávek. To podle soudu nasvědčuje správnému závěru žalovaného o tom, že „smlouva“ o od- stoupení neexistovala. I zde je třeba stěžova- teli přisvědčit v tom, pokud krajskému soudu vytýká závěr, že částka, o kterou byly pohle- dávky navýšeny, je sjednanou úplatou za po- stoupení pohledávek, neboť částky pohledá- vek uvedené v tom či onom daňovém přiznání nelze jakkoli ztotožnit, nelze z nich zjistit, kdo je povinným z té které pohledáv- ky, či zjistit její konkrétní výši. Nelze totiž jen ze skutečnosti, že v posléze uvedeném daňo- vém přiznání jsou pohledávky navýšeny, bez dalšího uzavřít, že jde o sjednanou úplatu. Konečně je třeba posoudit okolnosti týka- jící se vyplacení částky 500 000 Kč za akcio- vou společnost S. dne 19. 2. 2004. Nelze při- svědčit tvrzení stěžovatele o tom, že tato záležitost nevypovídá nic o jádru věci. Pokud je totiž následně po tvrzeném odstoupení od smlouvy mezi jejími účastníky plněno tak, ja- 591 u íce n n nenene 1226 ko by k žádnému odstoupení nedošlo, jde ne- pochybně o skutečnost pro posouzení věci zcela zásadní. Nelze souhlasit s tím, že finanč- ní orgány i soud pouze presumují důvod vy- placení této částky. Správní spis obsahuje protokol o ústním jednání ze dne 13. 10. 2004, ze kterého vyplývá, že bylo provedeno místní šetření u akciové společnosti S. Účetní této společnosti uvedla, které částky byly v souvislosti s uzavřenou smlouvou o postou- pení pohledávek vyplaceny a jakým způso- bem bylo odstoupení od smlouvy v účetních dokladech této společnosti zachyceno. Sou- časně však uvedla, že „žádná jiná dohoda tý- kající se vztahu mezi společností s ručením omezeným P, akciovou společností S. a Františkem J. neexistuje“ To, že k vyplacení částky 500 000 Kč do- šlo, vyplývá z pokladního dokladu u peněžní- ho ústavu ze dne 19. 2. 2004 a výpisu z účtu k tomuto dni a ani stěžovatel tuto skutečnost nečiní spornou. Neobstojí tvrzení stěžovatele o tom, že důvodem platby byl ozdravný re- žim, který měl společnost s ručením omeze- ným P. udržet ekonomicky při činnosti. Uve- dené tvrzení se objevuje ve zcela obecné rovině až v kasační stížnosti. Podle ustanove- ní $ 109 odst. 4 s. ř. s. ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, co bylo vydáno napa- dené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud ne- přihlíží. Lze proto jen obecně konstatovat, že uvedené tvrzení je v rozporu s vyjádřením účetní akciové společnosti S. o tom, že další dohody týkající se vztahu k stěžovateli či spo- lečnosti s ručením omezeným P. neexistují. Argumentace platbou ve výši 500 000 Kč je přitom obsažena již v žalobou napadeném rozhodnutí a ani stěžovatel netvrdí žádné konkrétní okolnosti, které mu bránily tímto tvrzením argumentovat v řízení před kraj- ským soudem. Nelze vytýkat finančním orgá- nům a posléze soudu, že neprovedly výslech Ing. S. ke skutečnému důvodu plnění ze dne 19. 2. 2004, když tvrzení o tomto důvodu se 592 poprvé objevuje až v kasační stížnosti a dle sdělení účetní akciové společnosti S. jiné do- hody neexistují. Uvedený svědek se v rámci své svědecké výpovědi, která se uskutečnila dne 31. 8. 2004, o této skutečnosti nezmínil. Okolnost, že i po tvrzeném odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek nadále do- šlo k plnění ze strany postupníka postupiteli za situace, kdy dle tvrzení Ing. S. nebyla po- hledávka vůči společnosti s ručením omeze- ným P. ze strany akciové společnosti S. evido- vána, a rovněž to, že v době, kdy bylo uvedené plnění poskytnuto, nebyla stěžovatelem fak- ticky vrácena částka z uzavřené smlouvy v me- zidobí uhrazená (to potvrdila i účetní akciové společnosti S., která uvedla, že je evidována na účtu pohledávek za stěžovatelem), je ve věci natolik zásadní, že odůvodňuje závěr krajské- ho soudu o tom, že odstoupení od smlouvy je třeba považovat za v řízení neprokázané. (...) Lze tedy uzavřít, v souladu s tím, co bylo již v úvodu konstatováno, že skutečnost, že některé námitky stěžovatele, týkající se způ- sobu hodnocení důkazních prostředků ze strany krajského soudu, byly shledány důvod- nými, nevede v konečném důsledku k závěru o tom, že je kasační stížnost důvodná, Jak již bylo uvedeno, krajský soud opřel svůj závěr o řadu argumentů, a proto i to, že některé z nich v konfrontaci s obsahem kasační stíž- nosti neobstály, nemění nic na tom, že odů- vodnění rozsudku krajského soudu je z hledi- sek přezkoumatelnosti i věcné správnosti dostatečné. Je třeba konstatovat, že okolnosti vztahující se k uhrazení částky akciovou spo- lečností S. stěžovateli i poté, co mělo dojít, právě z důvodu neplnění úplaty za postoupe- ní pohledávek, k odstoupení od smlouvy, jsou pro posouzení věci zcela zásadní a kraj- ský soud na ně v odůvodnění kasační stížnos- tí napadeného rozsudku správně poukázal. Jeho odůvodnění je ve vztahu k této otázce dostatečně podrobné a přesvědčivé. E 1227 1227 Daň z přidané hodnoty: provozovatel výherních hracích přístrojů k $ 1 odst. 6 zákona ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění záko- nů č. 149/1998 Sb. a č. 63/1999 Sb. k $ 34 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro zdaňova- cí období roku 2003% Provozovatelem výherních hracích přístrojů, který je osvobozen od daně z při- dané hodnoty, může být pouze osoba, které bylo vydáno povolení k provozování té- to činnosti podle zákona ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, a která platí správní poplatky. Jiné osoby zajišťující provozování výherních hracích přístrojů od daně z přidané hodnoty osvobozeny nejsou.
František J. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o daň z příjmů fyzic-