[7] Podle § 70 písm. d) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, „jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak“. Z napadeného usnesení je zřejmé, že městský soud shledal jádro sporu čistě v polemice o technických vlastnostech předmětného zboží (osmi typů IP kamer značky VIVOTEK), a z tohoto důvodu žaloby odmítl. Od existence či neexistence těchto vlastností u daného zboží se odvíjí správné celní zařazení dle nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen „celní sazebník“) a současně správné stanovení výše cla.
[8] Otázkou přezkoumatelnosti samotných závazných informací o sazebním zařazení zboží ve správním soudnictví se v minulosti již zabýval Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 6. 2010, čj. 6 Ca 90/2007-35, č. 2439/2011 Sb. NSS, ve věci Delpharmea Nutraceuticals. Na ten, byť nepřesně, odkazuje také stěžovatelka. Uvedený případ se týkal zejména otázky sazebního zařazení přípravku – potravinového doplňku obsahujícího vitamíny. Městský soud ve věci Delpharmea
Nutraceuticals vycházel z ustanovení celního kodexu, zejména z jeho článku 243. Městský soud dovodil, že závazná informace o sazebním zařazení zboží je rozhodnutím, proti kterému lze podat žalobu ve správním soudnictví podle § 65 a násl. s. ř. s. Dále městský soud ve věci Delpharmea Nutraceuticals konstatoval, že „[c]elní kodex garantuje právo, aby dotčená osoba mohla uplatnit své námitky proti sazebnímu zařazení zboží v závazné informaci u nezávislého orgánu (soudu) a vzhledem k závaznosti této informace pro všechny celní orgány Společenství i vzhledem k době platnosti takové informace, má soud za to, že takové rozhodnutí nelze považovat za úkon správního orgánu předběžné povahy, který je ze soudního přezkoumání vyloučen podle § 70 písm. b) s. ř. s.“ Od uvedených závěrů není důvodu se odchýlit ani v nyní posuzované věci.
[9] Jak správně uvedl městský soud ve věci Delpharmea Nutraceuticals, pro posuzovanou věc je klíčový čl. 243 celního kodexu. Právě přímou aplikovatelností práva EU se ostatně úprava celního řízení zásadně liší od úpravy daňového řízení (srov. institut daňového posouzení v § 132 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Článek 243 odst. 1 věta první celního kodexu stanoví, že každá osoba „má právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí celních orgánů v rámci celních předpisů, jež se jí přímo a osobně dotýká. [...] Opravný prostředek musí být podán ve členském státě, kde bylo rozhodnutí učiněno nebo o ně bylo požádáno.“ Dle odstavce 2 citovaného článku pak platí, že opravný prostředek lze podat „v prvním stupni u celních orgánů určených k tomuto účelu členskými státy“ [písm. a)]; podle písm. b) pak „ve druhém stupni u nezávislého orgánu, jímž může být v souladu s platnými předpisy členských států soud nebo rovnocenný zvláštní orgán“. Protože v českém právním řádu neexistují zvláštní orgány rovnocenné soudu, například nezávislé správní tribunály, v úvahu přichází jen ochrana ve správním soudnictví.
[10] Co se považuje za rozhodnutí pro účely celního kodexu, je upraveno v čl. 4
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 013
odst. 5. Rozhodnutím se „rozumí správní akt vydaný celním orgánem vztahující se k celním předpisům, kterým se rozhoduje v jednotlivém případě a který má právní účinky vůči jedné nebo více určitým nebo určitelným osobám; tento pojem zahrnuje mimo jiné i závaznou informaci o sazebním zařazení zboží ve smyslu článku 12“ (zvýraznění doplnil Nejvyšší správní soud). Doslovné znění článku 4 odst. 5 celního kodexu tedy výslovně zařazuje závaznou informaci o sazebním zařazení zboží do kategorie rozhodnutí.
[11] Shora citovaný čl. 243 celního kodexu mimo jiné stanoví, že právo osoby na přezkum se vztahuje jen na takové rozhodnutí, které se jí přímo a osobně dotýká. Z doslovného výkladu tedy vůbec nevyplývá, že by tato osoba musela být vydaným rozhodnutím fakticky poškozena, např. tím, že deklarované zboží již nakoupila, vyrobila či dovezla, a celní orgán následně vydal pro takovouto osobu nepříznivé celní rozhodnutí. To je ještě patrnější u dalších jazykových verzí celního kodexu (v angličtině: „which concern him directly and individually“; ve francouzštině: „qui la concernent directement et individuellement“), které odpovídají spíše výrazu „týkat se“, „vztahovat se“ než výrazu „dotýkat se“.
[12] Závěr o tom, že závazná informace o sazebním zařazení zboží se žadatele přímo a osobně dotýká, respektive „týká“ (concern him directly and individually; concernent directement et individuellement), je nepochybný. Celní orgán přímo tomuto žadateli sděluje, jak bude v celním řízení v jeho případě postupovat, pokud do ČR doveze konkrétní zboží deklarované v žádosti o závaznou informaci. Závazná informace je pro celní orgány závazná ve vztahu k oprávněné osobě pouze pro účely sazebního zařazení zboží a pouze pro zboží, u nějž byly splněny celní formality po dni vydání této závazné informace (srov. čl. 12 odst. 2 celního kodexu). Současně to ale znamená, že ve vztahu k této osobě se celní orgány nemohou v případě dovezení takto specifikovaného zboží od závěrů týkajících se otázek jeho sazebního zařazení odchýlit. Jinými slovy je i sám celní orgán v takovém pří-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 013
padě závaznou informací od jejího vydání vázán a zařazení již nemůže změnit. Právě z tohoto pohledu je závazná informace pro žadatele (podnikatele), který hodlá dovážet určitý typ zboží, zcela zásadní, neboť významně ovlivňuje jeho ekonomická a podnikatelská rozhodnutí a hospodářskou činnost. Zařadí-li celní orgán zboží pod položku celního sazebníku s celní sazbou, která je pro podnikatele nevýhodnější, v rozporu s jeho důvodným očekáváním, prakticky negativně zasahuje do jeho práva na podnikání. Podmínku přímého a osobního dotčení proto věc stěžovatelky jednoznačně splňuje.
[13] Z judikatury Soudního dvora EU ostatně vyplývá, že soudy členských států Evropské unie závazné celní informace běžně přezkoumávají, aniž by musel žalobce čekat až na budoucí vyměření cla (srov. např. rozsudek ze dne 17. 5. 2001, Hewlett Packard, C-119/99, Recueil, s. I 3981, týkající se předběžné otázky francouzského správního soudu přezkoumávajícího závaznou celní informaci; obdobně usnesení ze dne 19. 1. 2005, SmithKline Beecham, C-206/03, Sb. rozh., s. I-415, ve vztahu k právu Velké Británie). Nutno upozornit, že před Tribunálem jsou přezkoumatelné na základě přímé žaloby podle čl. 263 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie dokonce i nařízení Komise EU o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury, dotýká-li se nařízení jako obecně závazný právní předpis individuální osoby (takto rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. 9. 2003, Sony Computer Entertainment Europe Ltd, T-243/01, Recueil, s. II-4189).
[14] Z těchto závěrů jasně vyplývá, že věc stěžovatelky splňovala podle čl. 243 celního kodexu podmínky pro řádný soudní přezkum. Městský soud se tedy měl jejími žalobami věcně zabývat. Neučinil-li tak, je jeho rozhodnutí nezákonné. Argumentace městského soudu, dle které nebylo lze žaloby přezkoumat z důvodu kompetenční výluky dle § 70 písm. d) s. ř. s., je v rozporu s čl. 243 celního kodexu. Takovýto závěr je nepřijatelný, neboť právo EU má přednost před právem vnitrostátním (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. 7. 1964, Costa v. ENEL, 6/64, Recueil,
Akciová společnost KOUKAAM proti Generálnímu ředitelství cel o závaznou informaci o sazebním zařazení zboží, o kasační stížnosti žalobkyně. k § 70 písm. d) soudního řádu správního