Lhůta pro vydání rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 27
odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, může být prodlužována pouze ve výjimečných a řádně odůvodněných případech. Opakované prodlužování lhůty odůvodněné pouze tím, že doposud nebylo shromážděno dostatečné množství podkladů pro
vydání rozhodnutí, nelze považovat za přiměřené.
Lhůta pro vydání rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 27
odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, může být prodlužována pouze ve výjimečných a řádně odůvodněných případech. Opakované prodlužování lhůty odůvodněné pouze tím, že doposud nebylo shromážděno dostatečné množství podkladů pro
vydání rozhodnutí, nelze považovat za přiměřené.
[14] Uvedené ustanovení zákona o azylu
dále stanoví, že „[n]elze-li vzhledem k povaze
věci rozhodnout v této lhůtě, může ji ministerstvo přiměřeně prodloužit. O prodloužení
lhůty účastníka řízení bez zbytečného odkladu písemně vyrozumí.“ Jak vyplývá z literatury v této oblasti, možnost prodloužit tuto
lhůtu přiměřeně povaze věci poskytuje příliš
velký prostor pro libovůli žalovaného, a to
tím spíše, že zákon ukládá žalovanému pouze
povinnost o prodloužení lhůty účastníka řízení informovat, nevyžaduje však, aby byl
účastník řízení vyrozuměn také o přiměřeném konkretizovaném odůvodnění. Možnost
prodloužení lhůty by přitom měla být používána pouze ve výjimečných a odůvodněných
případech. V minulosti bylo toto využíváno
ke zcela mechanickému prodlužování lhůty,
často i o více než stanovených 90 dní, což je
nutné považovat za prodloužení zcela nepřiměřené povaze věci. Pokud dochází k bezdůvodnému prodlužování lhůty pro vyřízení žádosti o udělení mezinárodní ochrany, má
žadatel možnost podat podnět pro ochranu
proti nečinnosti podle § 80 správního řádu
[viz Kosař, D.; Molek, P. (ed) Zákon o azylu:
komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR,
2010, s. 337].
[15] Vzhledem k uvedenému Nejvyšší
správní soud konstatuje, že městský soud se
měl ve svém rozsudku zabývat skutečností,
zda opakované prodlužování lhůty ve věci
stěžovatele bylo odůvodněné, nebo představovalo spíše libovůli žalovaného. Konkrétním důvodům prodlužování lhůty pro rozhodnutí se však městský soud nevěnoval
a namísto toho se uchýlil pouze k obecným
tvrzením typu, že řízení o udělení mezinárodní ochrany potřebuje k přípravě, shromáždění podkladů a vyřízení určitý čas, který
musí být přiměřený, či že udělení mezinárodní ochrany v Schengenském prostoru nelze
určit bez důkladného prověření důvodnosti
žadatelovy žádosti orgány státu. Taková obecná konstatace (sama o sobě bez pochyby
pravdivá) nemohla městskému soudu dostačovat k tomu, aby dospěl k závěru, že žalovaný nebyl v řízení se stěžovatelem nečinný.
[16] Na základě studia správního spisu
Nejvyšší správní soud zjistil, že vzhledem
k rozsahu důkazního materiálu předloženého stěžovatelem by patrně bylo možné za důvodné považovat první a druhé prodloužení
lhůty pro vydání rozhodnutí. Pokud se však
jedná o další prodloužení lhůty, je třeba
uvést, že v mezidobí nebyly doloženy vesměs
žádné nové skutečnosti, které by žalovaný
musel prověřovat. Důvodem pro další prodlužování lhůty nemohla být ani skutečnost, že si
žalovaný neopatřoval podklady pro rozhodnutí dostatečně efektivně a v co nejkratším čase. Prodlužování lhůty nebylo žalovaným ani
nijak konkrétně odůvodněno; žalovaný prodlužování lhůty pouze obecně komentoval
tím, že podklady, jež v posuzované věci dosud shromáždil, neumožňují vydání rozhodnutí v řádné lhůtě.
[16] Na základě studia správního spisu
Nejvyšší správní soud zjistil, že vzhledem
k rozsahu důkazního materiálu předloženého stěžovatelem by patrně bylo možné za důvodné považovat první a druhé prodloužení
lhůty pro vydání rozhodnutí. Pokud se však
jedná o další prodloužení lhůty, je třeba
uvést, že v mezidobí nebyly doloženy vesměs
žádné nové skutečnosti, které by žalovaný
musel prověřovat. Důvodem pro další prodlužování lhůty nemohla být ani skutečnost, že si
žalovaný neopatřoval podklady pro rozhodnutí dostatečně efektivně a v co nejkratším čase. Prodlužování lhůty nebylo žalovaným ani
nijak konkrétně odůvodněno; žalovaný prodlužování lhůty pouze obecně komentoval
tím, že podklady, jež v posuzované věci dosud shromáždil, neumožňují vydání rozhodnutí v řádné lhůtě.
[17] Nejvyšší správní soud uzavírá, že lhůta 90 dnů by měla být pro žalovaného dostatečná k vyřízení žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V této lhůtě by se proto měl snažit
co nejefektivnějším způsobem nashromáždit
a posoudit všechny relevantní skutečnosti
pro vydání rozhodnutí. Je třeba uznat, že
v některých složitých případech, jakým je
i případ stěžovatele, nemusí být možné v uve-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
Viktor P. (Ruská federace) proti Ministerstvu vnitra o vydání rozhodnutí, o kasační stíž- nosti žalobce.