I. Podmínkou pro vymezení zastavěného území samostatným postupem dle $ 59 sta- vebního zákona z roku 2006 je neexistence jakékoliv platné územně plánovací dokumen- S tace typově odpovídající územnímu plánu dle citovaného zákona řešící dotčené území. 1795 IE. I v odůvodnění opatření obecné povahy je nutno uvést důvody výroku, pod- klady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů ($ 68 odst. 3 a $ 174 odst. 1 správního řádu z roku 2004). Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost.
I. Podmínkou pro vymezení zastavěného území samostatným postupem dle $ 59 sta- vebního zákona z roku 2006 je neexistence jakékoliv platné územně plánovací dokumen- S tace typově odpovídající územnímu plánu dle citovaného zákona řešící dotčené území. 1795 IE. I v odůvodnění opatření obecné povahy je nutno uvést důvody výroku, pod- klady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů ($ 68 odst. 3 a $ 174 odst. 1 správního řádu z roku 2004). Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost.
(©) VIII. Algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy a jeho užití V projednávané věci Dále již Nejvyšší správní soud přistoupil k samotnému věcnému posouzení návrhu na zrušení opatření obecné povahy vydaného odpůrcem. Pro soudní přezkum souladu opatření obecné povahy se zákonem vymezil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. 740/2006 Sb. NSS tzv. algoritmus (test) soudního přezkumu. Jednotlivé na sebe navazující kroky takového algoritmu vyplývají zejména z $ 101d odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud jej již užil i v rámci dalších rozhodnutí týkajících se přezkoumání opatření obecné povahy (srov. např. č. 968/2006 Sb. NSS). Samotný algoritmus přezkumu souladu opatření obecné povahy se zákonem se sklá- dá z následujících kroků, z nichž první tři ma- jí povahu formálního přezkumu napadeného opatření obecné povahy a zbylé dva již mají 313 1795 povahu materiální (soud v případě těchto „závěrečných“ kroků zkoumá samotný obsah přezkoumávaného opatření obecné povahy): 1) Přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy. Správní orgán postupuje v mezích své pravomoci, pokud mu na základě zákonného zmocnění přede- vším náleží oprávnění vydávat opatření obec- né povahy, jejichž prostřednictvím autorita- tivně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, které nejsou v rovnoprávném po- stavení s tímto orgánem. 2) Přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekro- čil meze zákonem vymezené působnosti. Správní orgán postupuje v mezích své působ- nosti, jestliže prostřednictvím opatření obec- né povahy upravuje okruh vztahů, ke kterým je zákonem zmocněn (v rámci nichž tedy rea- lizuje svoji pravomoc vydávat opatření obec- né povahy). 3) Přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem (procesní postup správního orgá- nu při vydávání opatření obecné povahy). 4) Přezkum obsahu opatření obecné pova- hy z hlediska jeho rozporu (nebo rozporu jeho části) se zákonem - zde hmotným právem. 5) Za závěrečný krok algoritmu (testu) považuje soud přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho pro- porcionality (přiměřenosti právní regulace). K takto vymezenému postupu Nejvyšší správní soud dále ještě poznamenává, že je v rámci své přezkumné činnosti v souladu s dispoziční zásadou vázán návrhem, a nesmí tedy překročit návrh, který učinil navrhova- tel. Naproti tomu soud není vázán právními důvody návrhu ($ 101d odst. 1 s. ř. s. in fine). To znamená, že soud může navrhovatelem napadené opatření obecné povahy nebo jeho část zrušit i z jiných důvodů než z těch, které navrhovatel vytkl. Ve světle shora uvedených úvah a jednot- livých kroků algoritmu přezkumu přistoupil Nejvyšší správní soud k přezkoumání napa- deného opatření obecné povahy. 314 V prvé řadě je třeba posoudit, zda měl od- půrce vůbec samotnou pravomoc vydat na- padené opatření obecné povahy. Oprávnění zastupitelstva obce coby jednoho z orgánů územního plánování [$ 5 odst. 1, $ 6 odst. 6 písm. a) stavebního zákona] k vymezení za- stavěného území touto specifickou formou výslovně plyne z $ 59 odst. 2 stavebního zá- kona („Zastavěné území se vymezuje podle JS 58 odst. I a 2 a vydává se formou opatření obecné povahy.“) v návaznosti na $ 171 a násl. správního řádu. Jak je přitom zřejmé ze správního spisu, bylo přezkoumávané opatře- ní obecné povahy skutečně vydáno Zastupi- telstvem obce Slapy. Jinak řečeno, odpůrce měl v projednávané věci pravomoc přezkou- mávané opatření obecné povahy vydat; tato skutečnost ostatně ani nebyla mezi navrhova- telem a odpůrcem sporná. Z výše uvedených důvodů je tedy zřejmé, že předmětné opatře- ní obecné povahy dané kritérium splňuje, a proto v prvém kroku algoritmu přezkumu uspělo. Další krok pak spočívá v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání napadeného opatření obecné povahy (tedy při realizaci své pravomoci) nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti. Rozlišovat je přitom třeba zejména působnost věcnou (okruh věc- ných oblastí v rámci kterých vykonává správ- ní orgán svoji pravomoc), působnost osobní (okruh osob vůči kterým správní orgán půso- bí), působnost prostorovou (na jakém území vykonává správní orgán svoji pravomoc) a za určitých okolností též působnost časovou (ta přichází do úvahy pouze v situaci, kdy má správní orgán stanovené období, ve kterém může svoji pravomoc vykonávat). V této souvislosti považoval soud za vhod- né zabývat se nejprve otázkou, zda odpůrce nepřekročil meze zákonem vymezené působ- nosti věcné. Opatření obecné povahy mohou správní orgány vydávat výhradně v zákonem vymezených věcných oblastech a kc konkre- tizaci práv a povinností vyplývajících ze záko- na. Zde soud v prvé řadě odkazuje zejména na hlavu druhou části druhé stavebního záko- na, přímo nazvanou „Působnost ve věcech územního plánování a stavebního řádu“; dle jejíhož $ 5 odst. 1 vykonávají působnost ve věcech územního plánování podle tohoto zákona mimo jiných též orgány obcí. Podle odstavce 3 téhož paragrafu orgány obce zajiš- ťují ochranu a rozvoj hodnot území obce, po- kud nejsou svěřeny působnosti v záležitos- tech nadmístního významu orgánům kraje nebo na základě zvláštních právních předpisů dotčeným orgánům. Ustanovení $ 6 odst. 6 písm. a) stavebního zákona, které je také sou- části jeho hlavy druhé části druhé, pak vý- slovně uvádí, že „rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce .. vydává vy- mezení zastavěného území“. Je tedy zřejmé, mimo jiné právě i z citovaných ustanovení stavebního zákona, že odpůrce (v obci Slapy rada zvolena nebyla dle $ 99 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) mohl svým opatře- ním obecné povahy vymezit zastavěné úze- mí. Není přitom dále v projednávané věci sporu ani o tom, že by odpůrce překročil svo- ji působnost prostorovou či osobní (srov. vý- rok napadeného opatření obecné povahy). Odpůrce nepřekročil ani svou časovou pů- sobnost, neboť postupoval podle platného a účinného právního předpisu. Pokud tedy od- půrce vydal přezkoumávané opatření obecné povahy, kterým vymezil zastavěné území, pak nepochybně postupoval v mezích své působ- nosti. Na tomto místě lze tedy uzavřít, že napa- dené opatření obecné povahy uspělo i ve dru- hém kroku algoritmu přezkumu. Pokud pak navrhovatel uváděl, že vydá- ním opatření obecné povahy za nesplnění podmínek stanovených v $ 59 odst. 1 staveb- ního zákona odpůrce překročil svou působ- nost, nelze s ním vzhledem k výše uvedené- mu vymezení pojmu působnosti souhlasit. Tato otázka totiž nespadá do případného ne- dostatku působnosti, ale již do posouzení do- držení zákonného postupu při vydávání opat- ření obecné povahy. Nejvyšší správní soud tak následně mohl přistoupit i ke třetímu kroku shora nastíně- ného testu přezkumu, tedy k posouzení, zda bylo napadené opatření obecné povahy vydá- no v souladu se zákonem stanoveným postu- pem. Navrhovatel v tomto ohledu zejména namítal rozpor s $ 59 odst. 1 stavebního zá- kona, neboť odpůrce vydal předmětné opat- ření obecné povahy, přestože pro dotčené území (rekreační oblast Ždáň) existuje po- drobný územní plán z roku 1959. Institut zastavěného území je jedním z ná- strojů územního plánování, coby zásadního prostředku regulace využití území, jehož cí- lem je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území. Předpoklady pro udržitelný rozvoj území územní plánování zajišťuje soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Veřejný zájem na využití území je pak sou- středěn na racionální využívání zastavěného území a vymezování zastavitelných ploch a na ochranu nezastavěného území a nezasta- vitelných pozemků s cílem snižování nebez- pečí nevratného procesu jejich přeměny. Je- dině ve vymezených zastavěných územích a zastavitelných plochách je možné uplatnit zjednodušující postupy při umisťování a po- volování staveb. Právě diferenciace proces- ních postupů v zastavěném a nezastavěném území a přísná ochrana nezastavěného území je podstatnou změnou přístupu v rozhodová- ní o území provedenou novým stavebním zá- konem (č. 183/2006 Sb.) oproti předchozímu stavebnímu zákonu (č. 50/1976 Sb.). Zastavěné území se vymezuje územním plánem ($ 58 odst. 3 stavebního zákona) ne- bo na žádost obce samostatným postupem (5 59, $ 60 stavebního zákona). Pokud obec nemá vymezeno zastavěné území ani jedním z těchto způsobů, je podle $ 2 odst. 1 písm. d) stavebního zákona zastavěným územím zasta- věná část obce vymezená k 1. 9. 1966 a vyzna- čená v mapách evidence nemovitostí (intra- vilán; viz $ 4 odst. 4 vyhlášky č. 97/1966 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení záko- na č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu). Důležitost jeho vymezení spočívá v tom, že (jak uvedeno již výše) v zastavěném území stavební zákon umožňuje použít zjednoduše- né postupy územního rozhodování (zjedno- dušené územní řízení dle $ 95, územní sou- 315 1795 hlas dle $ 96) a ohlášení vybraných jednodu- chých staveb dle $ 104 bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního sou- hlasu. Naproti tomu v nezastavěném území [jímž jsou dle $ 2 odst. 1 písm. f) stavebního zákona pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy] lze podle $ 18 odst. 5 stavebního zákona (ve spojení s $ 1884 téhož zákona) v souladu s jeho cha- rakterem umisťovat stavby, zařízení a jiná opat- ření pouze v rámci tam definovaných účelů. Menším obcím přitom k rozvoji spojené- mu s novými stavbami postačí samostatně vy- mezené zastavěné území a není nezbytné, aby pro jejich území byl pořízen a vydán územní plán. Proces vymezení zastavěného území je totiž časově kratší a finančně podstatně méně náročný než pořízení územního plánu. Dle předchozí právní úpravy bylo v územ- ních plánech obcí a v regulačních plánech, pořízených podle zákona č. 50/1976 Sb. ($ 10 odst. 1, $ 11 odst. 1, $ 139a odst. 2) s účinnos- tí od 1. 7. 1998, vyznačováno „současně za- stavěné území“. Kontinuitu v tomto režimu přinesl $ 189 odst. 1 stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.), podle něhož se po dobu platnosti této územně plánovací dokumenta- ce považuje vyznačené současně zastavěné území za zastavěné území. Protože by však na území ostatních obcí nebylo možné uvedené zjednodušené postupy uplatňovat, obsahuje $ 2 odst. 1 písm. d) stavebního zákona defini- ci zastavěného území, které lze na jejím zákla- dě od 1. 1.2007 identifikovat ve všech obcích, nezávisle na tom, zda mají shora zmíněnou územně plánovací dokumentaci. Je nutné zdůraznit, že vymezení hranic zastavěného území, resp. pozemků do něj spadajících, je, bez ohledu na to, zda je tak či- něno územním plánem nebo samostatným postupem, explicitně stanoveno v $ 58 sta- vebního zákona na základě současných úče- lových určení dotčených pozemků. Naopak zastavitelnou plochu, tedy plochu určenou k (budoucímu) zastavění ize podle $ 2 odst. 1 písm. j) stavebního zákona vymezit pouze územním plánem nebo zásadami územního rozvoje. Současná právní úprava totiž vychází z požadavku důsledného a komplexního po- 316 souzení nevratných změn v území v potřeb- ných souvislostech, které se provádí pouze při pořizování územního plánu. I proto je v $ 2 odst. 1 písm. e) stavebního zákona defi- nován nezastavitelný pozemek, chráněný před změnami v jeho využití do doby vydání územního plánu, kterým lze na základě posou- zení všech potřebných souvislostí v území ob- ce stanovit potřebné podmínky další ochrany takovýchto pozemků nebo podmínky změn je- jich využití tím, že budou začleněny do zastavi- telných ploch. Z toho pak též plyne, že v přípa- dě vymezení zastavěného území samostatným postupem je třeba uvnitř zastavěného území vymezit i nezastavitelné pozemky. Pro vymezení zastavěného území samo- statným postupem stanoví stavební zákon v $ 59 odst. 1 jedinou podmínku, totiž že ře- šené území nesmí být regulováno územním plánem („Neníli vydán územní plán, ...“). Z jazykového výkladu tohoto ustanovení [a dá- le též souvisejícího $ 2 odst. i písm. d) záko- na] nemusí být na první pohled zřejmé, zda se pojmem „územní plán“ míní pouze tento konkrétní druh územně plánovací dokumen- tace zakotvený v novém stavebním zákoně (č. 183/2006 Sb.) nebo zda se jedná i o územ- ně plánovací dokumentaci typově odpovída- jící územnímu plánu ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb. schválenou však ještě podle předchozích právních předpisů (a povětši- nou též obsahující ve svém názvu slovní spo- jení „územní plán“ - tedy např. územní plán obce podle zákona č. 50/1976 Sb., územní plán sídliště podle zákona č. 84/1958 Sb., vy- pracovávaný jako směrný územní plán nebo podrobný územní plán, anebo územní plán obce podle zákona č. 280/1949 Sb., též poři- zovaný jako směrný územní plán nebo po- drobný územní plán). Odpověď na tuto otázku je nutno hledat v tom, že stavební zákon (č. 183/2006 Sb.) ve svých přechodných ustanoveních ($ 185 a násl.) vychází z kontinuity regulace využití území spojené však s nutností přizpůsobení před- chozích regulačních aktů novým podmín- kám či jejich nahrazení akty novými, to vše pod sankcí pozbytí jejich platnosti, nedojde-li ke změnám ve stanovených lhůtách či termí- nech. Stavební zákon pak výslovně počítá s přetrvávající (byť dočasně) existencí nej- starší územně plánovací dokumentace vyda- né podle předchozích právních předpisů, když v $ 187 odst. 1 obecně uvádí, že územně plánovací dokumentace schválená přede dnem 1. 7. 1992 pozbývá platnosti nejpozději do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zá- kona (tedy do 31. 12. 2009). Důvodem pro ukončení platnosti nejstarší územně plánova- cí dokumentace ze zákona je skutečnost, že u ní nebyla vždy stanovena časová platnost a koncepce rozvoje území byla založena v podmínkách zcela odlišných od dnešních. To však nic nemění na její aplikovatelnosti. Z uvedeného je nutno dovodit, že podmín- kou pro vymezení zastavěného území samo- statným postupem je neexistence jakékoliv platné územně plánovací dokumentace (územ- ní plán) typově odpovídající územnímu plánu dle stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.) řešící dotčené území. Tento závěr pak odpovídá též logické hierarchii, kdy vymezení zastavěné- ho území je pouze jedním z dílčích úkolů územního plánování oproti komplexní regu- laci podávané územním plánem a vůči územ- nímu plánu je tak pojmem podřízeným. To- mu ostatně odpovídá i to, že podle $ 58 odst. 3 stavebního zákona se zastavěné území vyme- zuje přednostně v územním plánu a za exi- stence platného územního plánu se aktuali- zuje výhradně jeho změnou. V daném případě navrhovatel již v rámci řízení o vydání napadeného opatření obecné povahy namítl, že pro lokalitu Ždáň (k. ú. Pře- stavlky u Slap) byl v roce 1959 vydán podrob- ný územní plán. Jak plyne ze správního spisu, úřad územ- ního plánování provedl k otázce existence namítaného územního plánu šetření v archi- vech a dále se obrátil se žádostí o vyjádření na Ministerstvo pro místní rozvoj. Sdělením mi- nisterstva a zejména kroky v něm naznačený- mi se však odpůrce, ale zjevně též úřad územ- ního plánování, bohužel nedržel. V obecné části odůvodnění opatření obecné povahy odpůrce vycházel z toho, že podrobný územ- ní plán z roku 1959 je stále platný, když vý- slovně uvedl, že tento není v rozporu s územ- ním plánem velkého územního celku Pražský region, ani nebyl nahrazen jinou platnou územně plánovací dokumentací. Splnění předmětné podmínky ($ 59 odst. 1 stavební- ho zákona) pak již v rámci odůvodnění roz- hodnutí o navrhovatelově námitce odpůrce dovodil z toho, že podrobný územní plán ne- byl „vydán“, nýbrž pouze „schválen“ radou Krajského národního výboru Praha a zároveň neobsahuje vymezení zastavěného území. Dodal však, že vymezení zastavěného území nezpochybňuje platnost schváleného po- drobného územního plánu ani s ním není v rozporu. Takové závěry však jsou vnitřně rozporné a vycházejí z nesprávného výkladu právních pojmů stavebního zákona. Jak argumentová- no výše, územním plánem dle $ 59 odst. 1 [a též $ 2 odst. 1 písm. d) stavebního zákona] je jakákoliv platná územně plánovací doku- mentace (územní plán) typově odpovídající územnímu plánu dle stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.) řešící dotčené území. Pokud pak odpůrce podrobný územní plán nepova- žoval za územní plán ve smyslu $ 59 odst. 1 stavebního zákona jen proto, že nebyl vydán, ale pouze schválen, jedná se o argument zce- la formalistický a účelový. Pro posouzení plat- nosti podrobného územního plánu totiž není vůbec důležitá různost pojmosloví užívaného dřívějšími právními předpisy v rámci proce- su tvorby územně plánovací dokumentace, ale pouze splnění všech podmínek poplat- ných době jejího vzniku, a dále též nenastou- pení některého z důvodů jejího zániku (pří- mého či nepřímého). A to zejména za situace, kdy stavební zákon sám vychází z kontinuity s předchozí regulací využití území. Ke shod- nému závěru ostatně ve výše uvedeném sdě- lení dospělo i Ministerstvo pro místní rozvoj C.... není významný způsob vydání územní- ho plánu ..“). K tomu lze jen dodat, že pro případný závěr o neplatnosti podrobného územního plánu jsou zcela nedostatečnými důvody uvedené ve vyjádření Krajského úřadu Středočeského kraje, totiž vyhledání podrobného územního plánu v archivu v souvislosti s odkazem na $ 22 vyhlášky č. 131/1998 Sb., o územně plá- 317 1795 novacích podkladech a územně plánovací do- kumentaci, a dále též nenalezení této doku- mentace v centrální databázi vedené Ústa- vem územního rozvoje. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že odůvodnění napadeného opatření obecné povahy postrádá bližší uvedení skutečností, z nichž plyne odpůrcův apriorní závěr o exi- stenci (vznik, doba platnosti, případný zánik) podrobného územního plánu z roku 1959. Vzhledem ke skutečnosti, že existence či ne- existence územního plánu je podstatnou podmínkou pro možnost vymezení zastavě- ného území samostatným postupem, je nut- no tuto otázku v řízení o vydání opatření obecné povahy postavit najisto. Odpověď se pak nepodává ani ze správního spisu. O tom, že odpůrce v této otázce nemá doposud jas- no, ostatně svědčí i jeho vyjádření k návrhu, v němž je na straně dvě v prvním odstavci uvedeno, že „k daným pozemkům byl sku- tečně vydán územní plán pro rekreační ob- last Slapské zdrže, Přestavlky, Ždáň“, zatím- co na téže straně v odstavci čtvrtém již odpůrce slovy „pokud připustíme, že je vů- bec platný“ existenci podrobného územního plánu zpochybňuje. Odpůrce se pak v odůvodnění pouze po- vrchně zabýval další podmínkou, kterou si sám stanovil pro neaplikovatelnost podrob- ného územního plánu, totiž zda je v něm vy- mezeno zastavěné území. V předmětném sdělení ministerstvo úřadu územního pláno- vání vytýčilo (byť nezávazně) i další otázky, ji- miž by se měl úřad zabývat. Jednalo se zejmé- na o posouzení, zda podrobný územní plán (při splnění podmínky jeho existence) vyme- zuje plochy nebo části území, které jsou ade- kvátní vymezení zastavěného území podle $ 2 a 6 58 stavebního zákona, a zda tak činí pro celé území obce. Jak výše uvedeno, k těmto otázkám odpůrce uvedl, že podrobný územní plán neobsahuje vymezení zastavě- ného území, pouze v něm jsou zakresleny stá- vající stavby. Tento závěr však neodpovídá jak právní povaze podrobného územního plánu, tak soudem zjištěnému skutkovému stavu. Z $ 6 odst. 4 písm. b), odst. 5, $ 16 odst. 1 zá- kona č. 84/1958 Sb., o územním plánování, 318 a $3 a $ 11 bod C. vyhlášky č. 153/1959 Ú.L, o územním plánování, jednoznačně vyplývá, že podrobným územním plánem se vedle vy- mezení zastavitelných ploch [ve smyslu dneš- ního $ 2 odst. 1 písm. j) stavebního zákona] do jisté míry vymezovalo i zastavěné území ve smyslu jeho současné zákonné definice, ačkoli zpravidla pouze pro ucelenou část úze- mí sídliště, tedy ne pro celé území obce. To- mu odpovídá i mapová část podrobného územního plánu z roku 1959, která obsahuje jak objekty tehdejší zástavby, tak zastavění navrhované. Pro věc je však podstatné, že podle $ 58 odst. 3 stavebního zákona se zastavěné území vymezuje v územním plánu a aktualizuje se jeho změnou (srov. též $ 189 odst. 1 stavební- ho zákona in fine). I kdyby tedy zastavěné území v podrobném územním plánu z roku 1959 nijak vymezeno nebylo, znamená již pouhá existence tohoto územního plánu po- vinnost odpůrce vymezit zastavěné území přímo v tomto územním plánu, to však pouze v rozsahu jeho územní působnosti. V ostat- ním území obce, na něž se tento podrobný územní plán nevztahuje, zůstávají využitelný- mi všechny výše uvedené možnosti vymezení zastavěného území. Je-li vydání opatření obecné povahy vázá- no na splnění zákonných podmínek, mělo by být obsahem jeho odůvodnění též posouzení, zda tyto podmínky byly splněny. Toto posou- zení by pak mělo být o to pečlivější, je-li spl- nění těchto podmínek některou z oprávně- ných osob zpochybněno. Podle $ 173 odst. 1 správního řádu musí opatření obecné povahy obsahovat odůvod- nění. Jeho specifický obsah je blíže určován řadou ustanovení (tak např. z $ 172 odst. 4 správního řádu plyne, že správní orgán se v odůvodnění opatření obecné povahy musí vypořádat s uplatněnými připomínkami, s ni- miž se musí zabývat jako s podkladem pro je- ho vydání; dle $ 172 odst. 5 správního řádu je součástí odůvodnění opatření obecné pova- hy dále rozhodnutí o námitkách, které navíc musí obsahovat vlastní odůvodnění; podle $ 60 odst. 3 stavebního zákona pak odůvod- nění opatření obecné povahy, jímž se vyme- zuje zastavěné území, vždy obsahuje i vyhod- nocení souladu s $ 58 odst. 1 a 2 téhož záko- na). Z $ 68 odst. 3 užitého přiměřeně dle $ 174 odst. 1 správního řádu je však zřejmé, že v tomto odůvodnění nesmí zejména chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. I v odůvod- nění opatření obecné povahy je tak nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vy- dání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Protože ve vztahu k výše uvedeným otázkám podmínek pro vymezení zastavěné- ho území samostatným postupem odůvodně- ní napadeného opatření obecné povahy po- strádá způsobilé rozhodovací důvody, shledal je soud v této části nepřezkoumatelným. Nutno zdůraznit, že v případě faktické ne- přezkoumatelnosti této části odůvodnění opatření obecné povahy není úkolem soudu, coby orgánu, jemuž přísluší pouze přezkum vydaného opatření obecné povahy, aby na- hrazoval skutková zjištění a právní závěry, které měl učinit správní orgán, a zasahoval tak do jeho působnosti. Lze tedy uzavřít, že odpůrce při vydávání přezkoumávaného opatření obecné povahy nedodržel zákonem stanovené podmínky pro procesní postup při jeho vydávání. Vzhle- dem k tomu, že přezkoumávané opatření obecné povahy v tomto kroku algoritmu ne- uspělo, nepovažoval soud za nutné zabývat se dalšími výhradami navrhovatele, neboť již shledané vady postačují ke zrušení napade- ného opatření obecné povahy. I kdyby tedy v ostatních krocích napadené opatření obstá- lo, muselo by být stejně zrušeno pro nedodr- žení zákonem vymezených procesních pravi- del pro jeho vydání. Z toho důvodu již soud dále nezkoumal soulad opatření obecné po- vahy s hmotným právem, ani přiměřenost právní regulace. 1796 Kompetenční spory: rozhodnutí o zaplacení cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí k $ 4 soudního řádu správního k $ 78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů) Příslušný vydat rozhodnutí ve věci žaloby proti rozhodnutí předsedy Českého te- lekomunikačního úřadu o zaplacení cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí je soud ve správním soudnictví.
Přemysl M. proti Zastupitelstvu obce Slapy o návrhu na zrušení opatření obecné povahy.