1 As 10/2023- 75 - text
1 As 10/2023 - 77 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobkyně: CZ IZOLACE s. r. o., sídlem Blanická 834/140, Ostrava, zastoupena Mgr. Ing. Petrem Křížákem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2023, č. j. 3 A 42/2022 129,
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2023, č. j. 3 A 42/2022 129, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Ing. Petru Křížákovi, MBA, LL.M., advokátu se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, se přiznává odměna za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši 8 228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
[1] Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu na ochranu proti nečinnosti spočívající v tom, že žalovaný navzdory žádosti žalobkyně nezměnil nastavení její datové schránky na volbu „znepřístupnit“.
[2] Městský soud dospěl k závěru, že proti napadenému postupu žalovaného se nelze bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti, protože v projednávané věci zákon nepředpokládá vedení správního řízení či vydání meritorního rozhodnutí. Zpřístupnění či znepřístupnění datové schránky je faktickým úkonem správního orgánu a nejde o rozhodnutí ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Soud proto usnesením ze dne 9. 12. 2022, č. j. 3 A 42/2022 123, vyzval žalobkyni ke zvážení úpravy žalobního typu a petitu na žalobu proti nezákonnému zásahu. Na žádost žalobkyně ze dne 21. 12. 2022 soud prodloužil uloženou lhůtu pro změnu žaloby o 5 dnů od doručení usnesení ze dne 23. 12. 2022, č. j. 3 A 42/2022 127. Lhůta v něm stanovená uplynula dne 4. 1. 2023 podle městského soudu marně, aniž by žalobkyně na výzvu soudu reagovala, proto žalobu v záhlaví označeným usnesením odmítl. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla usnesení městského soudu kasační stížností, kterou založila na důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti i jejím doplnění nesouhlasí, že lhůta pro změnu žaloby uplynula marně, neboť v poslední den lhůty dne 4. 1. 2023 odeslala městskému soudu žádost o ustanovení advokáta. Napadené usnesení je proto překvapivé a nezákonné, neboť soud měl nejdříve rozhodnout o žádosti stěžovatelky. V důsledku toho neměla stěžovatelka dostatečnou možnost argumentovat k otázkám, na kterých rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby spočívá (k tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18).
[5] Stěžovatelka dále vysvětluje, že žádost o ustanovení advokáta neodeslala prostřednictvím datové schránky, jelikož se do ní nemohla přihlásit. Domnívá se, že byly dány důvody pro to, aby jí byl zástupce z řad advokátů ustanoven. Konečně uvádí, že je pro ni nepochopitelný závěr soudu, podle kterého je v dané věci nečinnostní žaloba nepřípustná, neboť se rozhodnutí o žádosti nevydává.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se ztotožňuje s obsahem napadeného usnesení, neboť městský soud posoudil věc v souladu s judikaturou kasačního soudu. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Ze soudního spisu vyplývá, že městský soud stěžovatelku poučil o svém názoru na volbu žalobního typu. Vysvětlil, že v projednávané věci zákon nepředpokládá vedení správního řízení, ani vydání rozhodnutí. Znepřístupnění datové schránky je faktickým úkonem, a v úvahu proto připadá jedině žaloba na ochranu před nezákonným zásahem. Soud vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě 5 dní zvážila úpravu žaloby na zásahovou, případně sdělila, že trvá na žalobě na ochranu proti nečinnosti. Zároveň ji poučil, že pokud žalobu ve stanovené lhůtě neupraví a nedoplní, soud ji odmítne. Stěžovatelka reagovala žádostí o prodloužení lhůty a žádostí, aby ji soud seznámil s důkazy, „které soud přivádí k závěru, že žalovaný měl reagovat na žádost žalobce, kterou měl žalobce podat ve spojení s ust. 18a odst. 1 věty druhé zákona č. 300/2008 Sb.“. Městský soud poté usnesením ze dne 23. 12. 2023, č. j. 3 A 42/2022
127, doručeným dne 30. 12. 2022, prodloužil lhůtu k upřesnění žaloby o 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Poslední den lhůty tak připadl na 4. 1. 2023. Dne 6. 1. 2023 městský soud žalobu odmítl a dne 9. 1. 2023 obdržel žádost stěžovatelky, odeslanou dne 4. 1. 2023, o ustanovení zástupce k ochraně jejích zájmů v řízení, neboť případ je právně složitý a stěžovatelka má „špatné“ majetkové poměry. Dále uvedla, že nechápe srovnání posuzované věci s odlišnými případy, kdy nemusí být vydáno rozhodnutí po řádně vedeném správním řízení. Usnesením ze dne 12. 1. 2023, č. j. 3 A 42/2022 137, městský soud žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce zamítl.
[10] Podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017
43, č. 3931/2019 Sb. NSS, žalobce nemůže mít újmu z toho, že omylem zvolil nesprávný žalobní typ. Soud proto žalobce poučí o tom, že odlišně hodnotí povahu úkonu či nečinnosti správního orgánu, které mají být soudem přezkoumány, a vyzve jej, aby tomu přizpůsobil obsah žaloby. Po odstranění zjištěného nedostatku žalobu projedná. Procesním nástrojem ke změně žalobního (návrhového) typu je postup dle § 95 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2020, čj. 7 As 440/2019 18, bod 27, ze dne 9. 6. 2020, čj. 1 Afs 22/2020 34, body 26 a 33, ze dne 17. 6. 2020, čj. 8 Afs 183/2019 52, bod 13, a ze dne 18. 6. 2020, čj. 8 As 331/2019
43, body 22 a 23). Tento postup pak potvrdil i Ústavní soud v nálezu soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18. V něm také zdůraznil, že žalobce musí mít možnost reagovat na názor soudu ohledně volby žalobního typu.
[11] Podle Nejvyššího správního soudu se městský soud dopustil procesního pochybení, které mohlo mít vliv na rozhodnutí o věci samé, jestliže po uplynutí lhůty k upřesnění žaloby vyčkal pouze dva dny a rozhodl o jejím odmítnutí. To mělo za následek, že žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce a její výtky vůči výzvě ke změně a doplnění žaloby, které byly odeslány v rámci stanovené lhůty, došly soudu až poté, co žalobu odmítl. O žádosti o ustanovení zástupce podané před marným uplynutím lhůty k doplnění žaloby tak soud zcela nelogicky a bezpředmětně rozhodoval až poté, co řízení pravomocně skončilo. Analogicky jako v případě stavění lhůty pro doplnění žalobních bodů je rozhodující, kdy žalobce podal svou žádost o ustanovení zástupce k přepravě držiteli poštovní licence, nikoliv kdy došla soudu (srov. rozsudek kasačního soudu ze dne 7. 2. 2020, č. j. 9 Azs 366/2019
20), také v případě lhůty pro změnu žalobního typu musí být pro soud určující, kdy žalobce předal svou reakci na výzvu soudu k poštovní přepravě. Kasační soud tímto nijak nedovozuje, že lhůta pro změnu žaloby se podáním žádosti o ustanovení zástupce staví jako lhůta pro doplnění žaloby, nicméně otázku včasnosti reakce žalobce na výzvu ke změně žalobního typu je třeba posuzovat stejně. Kromě toho lhůta pro změnu žaloby je lhůtou tzv. soudcovskou, kterou soud může v kontextu konkrétního procesního vývoje dle vlastní úvahy prodloužit, a nic mu proto nebrání poskytnout žalobci dostatek prostoru, aby mohl náležitě hájit svá práva.
[12] Stěžovatelce je tudíž třeba přisvědčit, že jí soud neumožnil, aby na jeho výzvu náležitě reagovala a případně předestřela svou argumentaci proti závěru soudu, že proti vytýkanému jednání žalovaného je možné se bránit pouze zásahovou žalobou. Ostatně stěžovatelka spolu s žádostí o ustanovení zástupce, stejně jako v kasační stížnosti, vyjádřila nesouhlas s tím, že soud na věc použil judikaturu, která se podle ní týká odlišných případů, v nichž nemusí být vydáno rozhodnutí po provedeném správním řízení. Nejvyšší správní soud nemůže na tuto námitku reagovat, neboť by to bylo nyní předčasné. Ten, kdo ji má primárně vypořádat, je městský soud. V důsledku nesprávného procesního postupu je napadené usnesení zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť tuto námitku stěžovatelky pomíjí.
[13] Obdobně Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou, že napadené usnesení je překvapivé, jestliže soud žalobu odmítl dříve, než rozhodl o žádosti o ustanovení zástupce. Stěžovatelka tvrdila, že věc je právně složitá, čímž vyjádřila, že potřebuje, aby jí s reakcí na výzvu soudu pomohla právně kvalifikovaná osoba. Jakkoliv tím Nejvyšší správní soud nijak nehodnotí, zda by stěžovatelce měl být zástupce za účelem upřesnění žaloby skutečně ustanoven, stěžovatelka mohla legitimně očekávat, že městský soud nejdříve rozhodne o její žádosti o ustanovení zástupce, a teprve poté bude třeba, aby náležitě reagovala na výzvu soudu k doplnění žaloby, i když by tak případně musela učinit bez pomoci ustanoveného advokáta.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm soud žalobkyni znovu vyzve ke změně žaloby a dá jí příležitost na tuto výzvu řádně reagovat. Pokud žalobkyně znovu požádá o ustanovení zástupce pro řízení před městským soudem ve lhůtě určené k případné změně žalobního typu, pak městský soud posoudí i tuto žádost.
[15] Městský soud pak v novém rozhodnutí rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
[16] Ustanovenému advokátovi Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“)], a v doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], za nějž mu za každý náleží odměna ve výši 3 100 Kč [§ 7 bod 5 aplikovaný na základě § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 6 800 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se uvedený nárok o částku 1428 Kč odpovídající příslušné sazbě daně podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Celkem tedy byla výrokem II. tohoto rozsudku přiznána částka 8 228 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14.června 2023
JUDr. Ivo Pospíšil předseda senátu