Povolilli správní orgán obnovu řízení v rozporu se zákonem na základě skuteč- ností nebo důkazů, které obnovu řízení ve smyslu $ 100 odst. 1 písm. a) správního řá- du z roku 2004 neodůvodňují, nemohou tyto skutečnosti nebo důkazy vést v obnove- ném řízení k rozhodnutí odlišnému od rozhodnutí vydaného v původním řízení.
C.)
[14] K vlastnímu rozhodování správ- ních orgánů v projednávané věci zdejší soud konstatuje, že z rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2010 není zcela jasné, z jakého dů- vodu byla obnova řízení povolena. Městský úřad za tento důvod považoval tvrzenou ne- přítomnost stěžovatele v České republice v době, v níž mohl podle $ 123e odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu požádat o odečtení bodů v registru řidičů na základě potvrzení o absolvování školení bezpečné jíz- dy. Uzavřel však, že tato skutečnost byla stě- žovateli známa a mohl ji bez potíží uplatnit v rámci původního řízení.
Důkazní prostře- dek, jenž měl nepřítomnost stěžovatele pro- kazovat (potvrzení společnosti ADLER ART), pak nesplňuje podmínku existence v době původního řízení. Žalovaný pod důvod obno- vy přiřadil též výslech svědka Josefa H., avšak i zde dospěl k závěru, že tento výslech mohl být navržen a proveden již v původním říze- ní. Konečně se žalovaný zabýval i skutečnos- tí, že stěžovatel dne 16. 7. 2009 předložil po- tvrzení o absolvování školení bezpečné jízdy Magistrátu města Hradec Králové, avšak ani zde neshledal, že by se jednalo o novou sku- tečnost, která by mohla změnit rozhodnutí ve prospěch stěžovatele.
[15] Nejvyšší správní soud se plně shodu- je s hodnoceními městského úřadu a žalova- ného pokud jde o tvrzenou nepřítomnost stě- žovatele v České republice: tato skutečnost byla stěžovateli známa, existovala v průběhu původního řízení a stěžovatel ji v něm mohl bez dalšího uplatnit [$ 100 odst. 1 písm. 4) 234 správního řádu]. Stejně je třeba nahlížet na navrhovaný výslech svědka Josefa H. a na po- tvrzení společnosti ADLER ART, neboť tyto důkazní prostředky měly prokazovat právě nepřítomnost stěžovatele, tj. skutečnost stě- žovateli známou a existující v době původní- ho řízení, k jejímuž prokazování mohl a měl v tomto řízení přistoupit.
Pokud žalovaný shledal, že stěžovatel již dne 16. 7. 2009 před- ložil potvrzení o absolvování školení bezpeč- né jízdy Magistrátu města Hradec Králové (te- dy věcně a místně nepříslušnému orgánu), i zde se jedná o skutečnost, kterou měl stěžo- vatel uplatnit v původním řízení. Stěžovatel tak navíc učinil — je jen jeho vinou, že ne- správně tvrdil, že předmětné potvrzení před- ložil žalovanému, a správní orgány proto ne- mohly tomuto tvrzení přisvědčit. Městský úřad poskytl stěžovateli v původním řízení k prokázání tohoto tvrzení dostatečně dlou- hou dobu, v níž mohl adekvátně reagovat.
[16] Z uvedeného plyne, že ani jedna sku- tečnost tvrzená stěžovatelem (nepřítomnost v České republice, předložení potvrzení o ab- solvování školení bezpečné jízdy Magistrátu města Hradec Králové) a ani jeden navržený důkazní prostředek (výslech svědka Josefa H., potvrzení společnosti ADLER ART) nesplňují podmínky pro povolení obnovy řízení obsa- žené v $ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, jak shodně konstatoval krajský soud. Podle názoru Nejvyššího správního soudu, povolil- li správní orgán obnovu řízení v rozporu se zákonem na základě skutečností nebo důkazů, které obnovu řízení ve smyslu $ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu neodů- vodňují, nemohou tyto skutečnosti nebo dů- kazy vést v obnoveném řízení k rozhodnutí odlišnému od rozhodnutí vydaného v původ- ním řízení.
Tento závěr vyplývá z logického výkladu institutu obnovy řízení: nemohlo-li být na základě určité skutečnosti řízení ob- noveno, tím spíše nemohlo být na základě té- to skutečnosti v obnoveném řízení původní rozhodnutí změněno (argument a maiorí ad minus). Opačný výklad by vedl k úplné zbytečnosti podmínek pro povolení obnovy řízení, neboť nezákonné rozhodnutí povolují- cí obnovu by účastníku řízení zajišťovalo, že SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 3/2012 2513 jím prezentované skutečnosti, které mohl a měl uplatnit v původním řízení, budou muset být správním orgánem v novém řízení zohled- něny.
Nejvyšší správní soud proto zastává názor, že správní orgány nepochybily, pokud na zákla- dě skutečností uváděných stěžovatelem k odeč- tení bodů v registru řidičů nepřistoupily. © [17] Rovněž další skutečnosti tvrzené stě- žovatelem (absence poučení o procesních právech žalobce při podávání žádosti, telefo- nické jednání žalobce s městským úřadem a jednání svědka Josefa H.) stěžovatel mohl a měl tvrdit a prokazovat již v původním říze- ní o podané žádosti. Žádná z těchto skuteč- ností, které byly stěžovateli známy a existova- ly v době původního řízení, nemohla mít na rozhodnutí městského úřadu a žalovaného v obnoveném řízení vliv.
vx“ [18] Nejvyšší správní soud se konečně ne- ztotožňuje ani s námitkou stěžovatele, že správní orgány a krajský soud nesprávně vy- ložily relevantní zákonné ustanovení. Podle $ 123e odst. 4 písm. a) zákona o silničním pro- vozu provede „[p]říslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností [...) záznam v regist- ru řidičů o odečtení 3 bodů z dosaženého po- čtu bodů řidiči, který podal písemnou žádost o odečtení bodů a doložil žádost potvrzením o ukončeném školení bezpečné jízdy ve stře- disku bezpečné jízdy podle zvláštního práv- ního předpisu, které není starší než 1 měsíc od podání žádosti“.
Jasná dikce zákona ne- umožňuje podle názoru kasačního soudu jiný výklad než ten, že žádost o odečet bodů v re- gistru řidičů podle citovaného ustanovení lze podat jen ve lhůtě jednoho měsíce od vydání potvrzení o ukončení školení bezpečné jízdy. Stěžovatel ostatně sám žádný jiný výklad nena- bízí. Jestliže tedy stěžovatel získal předmětné potvrzení dne 14. 7. 2009, avšak žádost o ode- čtení bodů podal až dne 16. 9. 2009, učinil tak po zákonem připuštěné lhůtě. Městský úřad proto požadovaný záznam nemohl provést.
Je- likož stěžovatel skutečnosti, které mu v podání včasné žádosti údajně bránily, účinným způso- bem neuplatnil v původním řízení, ač tak uči- nit mohl, neshledává zdejší soud rozhodnutí žalovaného v obnoveném řízení nezákonným. I tato námitka stěžovatele je tedy nedůvodná. 2513 Stavební řízení: účastenství v řízení; společenství vlastníků jednotek k $ 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budo- vám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé záko- ny (zákon o vlastnictví bytů) k $ 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (staveb- ní zákon)*?
I. Postavení společenství vlastníků jednotek jako zákonného správce společného majetku v určitém rozsahu omezuje některá práva vlastníků jednotek, pokud se tý- kají společných částí domu a pozemku ($ 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům). IL. Vlastník bytové jednotky nemůže mít samostatné postavení účastníka řízení vedle společenství vlastníků jednotek ve stavebním řízení týkajícím se společných částí domu podle $ 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976, ledaže se dané řízení dotkne přímo rovněž jednotky v jeho vlastnictví.
Josef B. proti Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje o odečtení bodů v registru ři-