Bylo všeobecně rozšířeným omylem, že v e-mailové adrese nemohou být použity
znaky s diakritickými znaménky (háčky a čárky). I když správní orgán nedoručil
své rozhodnutí na takovou adresu, sdělenou zmocněncem účastníka správního řízení (§ 19 odst. 3 správního řádu), jde o účinné doručení, jestliže bylo rozhodnutí
následně doručeno, byť fikcí, na adresu, kterou si zmocněnec, vystupující v bezpočtu obdobných řízení, určil jako adresu pro doručování v centrální evidenci obyvatel
(§ 20 odst. 1 téhož zákona).
Bylo všeobecně rozšířeným omylem, že v e-mailové adrese nemohou být použity
znaky s diakritickými znaménky (háčky a čárky). I když správní orgán nedoručil
své rozhodnutí na takovou adresu, sdělenou zmocněncem účastníka správního řízení (§ 19 odst. 3 správního řádu), jde o účinné doručení, jestliže bylo rozhodnutí
následně doručeno, byť fikcí, na adresu, kterou si zmocněnec, vystupující v bezpočtu obdobných řízení, určil jako adresu pro doručování v centrální evidenci obyvatel
(§ 20 odst. 1 téhož zákona).
I.
JUDIKÁTY
kyně .
Městský úřad Pelhřimov (správní orgán
I . stupně) svým rozhodnutím ze dne 15 . 1 .
2014 uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 125c odst . 1 písm . f) bodu 4
zákona č . 361/2000 Sb ., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu) . Dopustila se ho tím, že dne 23 . 9 . 2013 v 10:25 hod . na
pozemní komunikaci v obci Starý Pelhřimov
při řízení motorového vozidla tovární značky Hyundai překročila povolenou rychlost
50 km/hod . o 12 km/hod . Za to jí byla uložena
pokuta ve výši 2 000 Kč . Žalobkyně podala
proti rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 30 . 6 . 2014 zamítl a potvrdil
rozhodnutí správního orgánu I . stupně .
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného namítala žalobkyně nezákonnost napadeného
rozhodnutí z důvodu jeho doručení po uplynutí zákonné lhůty jednoho roku dle § 20
odst . 1 zákona č . 200/1990 Sb ., o přestupcích .
Obecný zmocněnec žalobkyně totiž v řízení
před správním orgánem I . stupně požádal
o doručování písemností na e-mailovou adresu obecny@zástupce .eu . Žalovaný ale doručil
napadené rozhodnutí na adresu zmocněnce
žalobkyně uvedenou v centrální evidenci
obyvatel, a proto nebylo možné aplikovat
ustanovení o doručení fikcí . Rozhodnutí bylo
doručeno až v momentě nahlédnutí zástupce
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016
žalobkyně do spisu dne 26 . 1 . 2015 . Odpovědnost za daný přestupek však zanikla již dne
24 . 9 . 2014 .
Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu usnesením ze dne 28 . 4 . 2015, čj . 10 A
41/2015-16, odmítl pro opožděnost . Poté, co
bylo napadené rozhodnutí zmocněnci žalobkyně doručeno na jím zvolenou e-mailovou
adresu dne 30 . 6 . 2014, potvrdil přijetí bez
zaručeného elektronického podpisu . Prokazatelně se tedy nepodařilo doručit na uvedenou elektronickou adresu, rozhodnutí bylo
řádně žalobkyni doručeno na adresu zmocněncova trvalého pobytu dne 14 . 7 . 2014, tak,
jak vyžaduje § 19 odst . 8 věta druhá správního řádu . Žaloba byla podána dne 3 . 3 . 2015,
lhůta pro její podání však žalobkyni marně
uplynula dne 15 . 9 . 2014 .
Proti usnesení krajského soudu se žalobkyně (stěžovatelka) bránila kasační stížností .
Stěžovatelka považovala usnesení krajského
soudu o odmítnutí žaloby za nezákonné . Podstatné pro posouzení včasnosti podání žaloby bylo určení data doručení žalobou napadeného rozhodnutí stěžovatelce . Zmocněnec
stěžovatelky během řízení požádal správní
orgány o doručování písemností na adresu
obecny@zástupce .eu . Stěžovatelka měla však
za to, že žalovaný na tuto adresu rozhodnutí
nevypravil, neboť na uvedenou adresu nebylo
žádné doručeno, a ve svém vyjádření k žalobě
konstatoval, že rozhodnutí vypravil na adresu obecny@zastupce .eu s vědomím rozdílu
v diakritice v názvu domény této elektronické adresy . Přijetí písemnosti zmocněnec stěžovatelky tedy potvrdit nemohl, jelikož nebyla doručena na jeho adresu pro doručování .
V takovém případě nebylo možné dovozovat
účinky doručení fikcí na adresu zmocněncova trvalého pobytu . Za okamžik doručení rozhodnutí bylo nutno považovat okamžik, kdy
se zmocněnec stěžovatelky osobně dostavil
ke správnímu orgánu za účelem nahlédnutí
do spisu, tedy dne 26 . 1 . 2015 . Žaloba podaná
dne 3 . 3 . 2015 byla včasná, neboť posledním
dnem lhůty pro podání žaloby byl den 26 . 3 .
2015 .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
IV.
Právní hodnocení
Nejvyššího správního soudu
(…) [10] Krajský soud odmítl žalobu z důvodu opožděnosti . Dle stěžovatelky k opožděnému podání žaloby nedošlo, neboť žalovaný
odeslal rozhodnutí na adresu trvalého pobytu jejího zmocněnce, aniž by tomu předcházel řádný pokus o vypravení dané písemnosti
na jeho elektronickou adresu pro doručování . V důsledku toho měl podle stěžovatelky
soud při stanovení počátku běhu lhůty k podání žaloby vycházet až z data uskutečněného
nahlédnutí do spisu, a nikoliv z data doručení
rozhodnutí na adresu trvalého pobytu zmocněnce stěžovatelky .
[11] Nejvyšší správní soud došel k závěru,
že žaloba byla opožděná a její odmítnutí krajským soudem v souladu s právním řádem .
[12] Jako prioritní způsob doručování písemností uvádí § 19 odst . 1 správního řádu
doručování prostřednictvím datové schránky . Pokud má fyzická osoba zřízenou datovou
schránku, jsou správní orgány povinny doručovat písemnosti prostřednictvím ní . Jak
uvádí stěžovatelka v kasační stížnosti, zmoc-
něnec stěžovatelky v době probíhajícího řízení před správními orgány zřízenou datovou
schránku neměl, ty proto neměly povinnost
doručovat rozhodnutí tímto způsobem .
[13] Podle § 20 odst . 1 správního řádu
platí: „Fyzické osobě se písemnost doručuje
na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na
adresu evidovanou v informačním systému
evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa
podnikání.“
[14] Podle citovaného ustanovení se
fyzické osobě písemnost doručuje v případě, že nemá zřízenou datovou schránku, na
adresu pro doručování podle § 19 odst . 3
správního řádu a poté na adresu evidovanou
v informačním systému evidence obyvatel,
na kterou jí mají být doručovány písemnosti,
popř . na adresu trvalého pobytu . Ustanovení
§ 23 odst . 1 správního řádu pak stanoví, že se
písemnost uloží, nebyl-li v případě doručování podle § 20 správního řádu adresát zastižen
a písemnost nebylo možno doručit ani jiným
způsobem přípustným podle tohoto ustanovení .
[15] Mezi stěžovatelkou a žalovaným není
sporu o tom, že zmocněnec stěžovatelky požádal v průběhu správního řízení o doručování na e-mailovou adresu obecny@zástupce .eu
a že jak správní orgán I . stupně, tak žalovaný po marných pokusech o doručování na
adresu obecny@zastupce .eu (s vědomím
rozdílu v diakritice) doručovali na adresu
trvalého pobytu zmocněnce . Jak vyplývá již
z vyjádření žalovaného k žalobě, žalovaný
takto postupoval, neboť je mu z úřední činnosti známo, že na zmocněncem uvedenou
adresu nelze účinně doručovat z důvodu použití diakritiky .
[16] Nejvyššímu správnímu soudu je známo, že na internetové doméně „.eu“ je možné
zřizovat domény druhého řádu i s použitím
diakritiky . Tato informace však není všeobecně známá, a tím spíše nebyla známa v roce
2014, tedy v době řízení před správními orgány v posuzované věci . Postup žalovaného
je proto pochopitelný, a to i s ohledem na
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
Jana M . proti Krajskému úřadu kraje Vysočina o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalob-