Stavební úřad není ve stavebním řízení oprávněn posuzovat soulad projektové
dokumentace s územním plánem, který nabyl účinnosti poté, co v předcházejícím
územním řízení bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí (§ 111 stavebního zákona z roku 2006). Takový postup stavebního úřadu by představoval nepřípustný zásah do práv účastníků územního (resp. stavebního) řízení nabytých v dobré víře
(§ 2 odst. 3 správního řádu z roku 2004).
Stavební úřad není ve stavebním řízení oprávněn posuzovat soulad projektové
dokumentace s územním plánem, který nabyl účinnosti poté, co v předcházejícím
územním řízení bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí (§ 111 stavebního zákona z roku 2006). Takový postup stavebního úřadu by představoval nepřípustný zásah do práv účastníků územního (resp. stavebního) řízení nabytých v dobré víře
(§ 2 odst. 3 správního řádu z roku 2004).
[20] Nejvyšší správní soud z předloženého správního spisu zjistil následující skutečnosti podstatné pro posouzení celé věci.
[21] Stavební úřad dne 19. 1. 2011 vydal
rozhodnutí o umístění stavby. Proti územní-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 013
mu rozhodnutí podal odvolání žalobce a), jeho odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 5. 2011, které nabylo
právní moci dne 30. 5. 2011.
[22] Zastupitelstvo obce Ovesná Lhota
[žalobce a)] vydalo formou opatření obecné
povahy územní plán obce Ovesná Lhota, a to
usnesením zastupitelstva ze dne 27. 5. 2011.
Územní plán byl na úřední desce vyvěšen
dne 30. 5. 2011, účinnosti nabyl patnáctým
dnem po vyvěšení, tedy 14. 6. 2011.
[23] Dne 15. 7. 2011 obdržel stavební
úřad žádost osob zúčastněných na řízení
o stavební povolení pro výše popsanou stavbu. Stavební úřad stavební povolení vydal
dne 3. 10. 2011.
[24] Podle krajského soudu žalovaný i stavební úřad pochybili, nezkoumali-li ve stavebním řízení soulad projektové dokumentace přiložené k žádosti o stavební povolení
s platným územním plánem – tedy územním
plánem, který nabyl účinností poté, co územní rozhodnutí povolující umístění stavby
předmětné Bioplynové stanice nabylo právní
moci. Krajský soud svůj závěr opírá o § 111
odst. 1 písm. a) stavebního zákona z roku 2006.
Podle krajského soudu je toto ustanovení
nutno vyložit tak, že pokud v době mezi vydáním územního rozhodnutí a rozhodnutím
o žádosti o stavební povolení dojde ke změně
územně plánovací dokumentace, územní rozhodnutí se ocitne v rozporu s cíli a záměry
územního plánování a v takovém případě je ve
stavebním řízení nutno přistoupit k posouzení otázky, zda je projektová dokumentace přiložená k žádosti o stavební povolení v souladu
s „novou“ územně plánovací dokumentací.
[25] Tento názor krajského soudu není
správný.
[26] Podle § 111 odst. 1 písm. a) stavebního zákona z roku 2006 stavební úřad přezkoumá podanou žádost o stavební povolení
a připojené podklady z toho hlediska, zda
stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda projektová dokumentace je zpracována v souladu s územně plánovací dokumentací, s podmínkami územního rozhodnutí nebo
územního souhlasu.
87
[27] Podle § 114 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 se nepřihlíží k námitkám
účastníků řízení, které byly nebo mohly být
uplatněny při územním řízení, při pořizování
regulačního plánu nebo při vydání územního
opatření o stavební uzávěře anebo územního
opatření o asanaci území. Jde o vyjádření
principu tzv. koncentrace, který vyjadřuje požadavek, aby námitky, které se věcně vztahují
k určitému typu řízení, byly uplatňovány právě v onom řízení a nebylo možné jimi argumentovat v řízení jiném.
[27] Podle § 114 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 se nepřihlíží k námitkám
účastníků řízení, které byly nebo mohly být
uplatněny při územním řízení, při pořizování
regulačního plánu nebo při vydání územního
opatření o stavební uzávěře anebo územního
opatření o asanaci území. Jde o vyjádření
principu tzv. koncentrace, který vyjadřuje požadavek, aby námitky, které se věcně vztahují
k určitému typu řízení, byly uplatňovány právě v onom řízení a nebylo možné jimi argumentovat v řízení jiném.
[28] K otázce posuzování souladu stavby
s územně plánovací dokumentací v územním
a stavebním řízení se Nejvyšší správní soud
vyjádřil např. v rozsudku ze dne 28. 7. 2010,
čj. 5 As 77/2009-107. Zde vyslovil, že „v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je
dokumentace záměru v souladu s územně
plánovací dokumentací (územním plánem),
a vydáním územního rozhodnutí tento soulad konstatuje. Shledá-li stavební úřad rozpor s územně plánovací dokumentací, žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby
zamítne. Pokud se účastník řízení domnívá,
že plánovaná stavba v souladu s územním
plánem není, je oprávněn brojit proti územnímu rozhodnutí prostřednictvím opravných prostředků ve správním řízení, případně následně v řízení před správními soudy.
Tutéž námitku však již účastník nemůže ve
smyslu § 114 odst. 2 stavebního zákona
[z roku 2006] účinně uplatnit v řízení stavebním. Stavební úřad k takto vznesené námitce nebude přihlížet.“ V této souvislosti je
nutno uvést, že shodný závěr vyslovil zdejší
soud i v rozsudku ze dne 29. 5. 2009, čj. 2 As
4/2009-111, na který odkazoval ve svém rozhodnutí žalovaný a v kasačních stížnostech
všichni stěžovatelé. Úvahy obsažené v tomto
rozsudku sice vycházely z předchozí právní
úpravy (stavební zákon z roku 1976), koncepce v současnosti účinného stavebního zákona
však stojí na obdobných základech jako úprava předchozí, proto lze souhlasit se stěžovateli, že závěry uvedené v posledně citovaném
rozsudku zdejšího soudu lze přiměřeně aplikovat i v nyní projednávané věci.
[29] Právě v územním rozhodnutí tedy
stavební úřad schvaluje navržený záměr a sta-
88
noví podmínky pro využití a ochranu území
(§ 92 stavebního zákona z roku 2006).
V územním, nikoli stavebním řízení stavební
úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, zejména
s charakterem území, s požadavky na ochranu
architektonických a urbanistických hodnot
v území, s obecnými požadavky na využívání
území, s požadavky na veřejnou dopravní
a technickou infrastrukturu, s požadavky
zvláštních právních předpisů a stanovisky
dotčených orgánů popř. s výsledkem řešení
rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení (rozsudek NSS
ze dne 17. 2. 2012, čj. 8 As 54/2011-344). Výsledkem shora nastíněného posuzování je
pak územní rozhodnutí, které osvědčuje, že
navržený záměr je v souladu mimo jiné
i s územně plánovací dokumentací, a podmínkami obsaženými v územním rozhodnutí
tento soulad zajišťuje.
[29] Právě v územním rozhodnutí tedy
stavební úřad schvaluje navržený záměr a sta-
88
noví podmínky pro využití a ochranu území
(§ 92 stavebního zákona z roku 2006).
V územním, nikoli stavebním řízení stavební
úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, zejména
s charakterem území, s požadavky na ochranu
architektonických a urbanistických hodnot
v území, s obecnými požadavky na využívání
území, s požadavky na veřejnou dopravní
a technickou infrastrukturu, s požadavky
zvláštních právních předpisů a stanovisky
dotčených orgánů popř. s výsledkem řešení
rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení (rozsudek NSS
ze dne 17. 2. 2012, čj. 8 As 54/2011-344). Výsledkem shora nastíněného posuzování je
pak územní rozhodnutí, které osvědčuje, že
navržený záměr je v souladu mimo jiné
i s územně plánovací dokumentací, a podmínkami obsaženými v územním rozhodnutí
tento soulad zajišťuje.
[30] Ze shora uvedeného vyplývá pro nyní souzenou věc podstatný závěr – stavebnímu úřadu v rámci řízení o povolení stavby
nepřísluší posuzovat soulad stavby s územně
plánovací dokumentací, neboť tato otázka již
byla posouzena v řízení o umístění stavby
a soulad záměru s územně plánovací dokumentací konstatován vydáním územního rozhodnutí. Pokud není stavební úřad oprávněn
v rámci stavebního řízení posuzovat soulad
stavby s územně plánovací dokumentací, jež
byla podkladem pro vydání územního rozhodnutí, tím spíše mu nemůže příslušet posuzování souladu stavby s územně plánovací
dokumentací, která nabyla účinnosti až po
vydání rozhodnutí o umístění stavby. Zásada,
dle které přísluší stavebnímu úřadu v rámci
jednotlivých fází celého procesu probíhajícího podle stavebního zákona (od územního
plánování přes územní řízení, stavební řízení
po kolaudační řízení) posuzovat právě ty
otázky, které do této fáze patří (srov. rozsudek
NSS ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 As 79/2008-128,
č. 1815/2009 Sb. NSS), a nikoli otázky či námitky, které náleží do fáze jiné (předchozí),
nemůže být prolomena skutečností, že po
ukončení určité fáze procesu vydáním pravo-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 013
mocného rozhodnutí dojde ke změně podstatné okolnosti, která byla podkladem pro
vydání tohoto rozhodnutí.
[30] Ze shora uvedeného vyplývá pro nyní souzenou věc podstatný závěr – stavebnímu úřadu v rámci řízení o povolení stavby
nepřísluší posuzovat soulad stavby s územně
plánovací dokumentací, neboť tato otázka již
byla posouzena v řízení o umístění stavby
a soulad záměru s územně plánovací dokumentací konstatován vydáním územního rozhodnutí. Pokud není stavební úřad oprávněn
v rámci stavebního řízení posuzovat soulad
stavby s územně plánovací dokumentací, jež
byla podkladem pro vydání územního rozhodnutí, tím spíše mu nemůže příslušet posuzování souladu stavby s územně plánovací
dokumentací, která nabyla účinnosti až po
vydání rozhodnutí o umístění stavby. Zásada,
dle které přísluší stavebnímu úřadu v rámci
jednotlivých fází celého procesu probíhajícího podle stavebního zákona (od územního
plánování přes územní řízení, stavební řízení
po kolaudační řízení) posuzovat právě ty
otázky, které do této fáze patří (srov. rozsudek
NSS ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 As 79/2008-128,
č. 1815/2009 Sb. NSS), a nikoli otázky či námitky, které náleží do fáze jiné (předchozí),
nemůže být prolomena skutečností, že po
ukončení určité fáze procesu vydáním pravo-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 013
mocného rozhodnutí dojde ke změně podstatné okolnosti, která byla podkladem pro
vydání tohoto rozhodnutí.
[31] V prvé řadě by takový postup stavebního úřadu představoval nepřípustný zásah
do práv účastníků předcházejících řízení
(zde řízení územního) nabytých v dobré víře
(§ 2 odst. 3 správního řádu). Žadateli o územní rozhodnutí bylo umístění stavby povoleno
a nabylo právní moci. Tímto rozhodnutím byl
stvrzen soulad záměru s územně plánovací
dokumentací a žadatel je tak v dobré víře, že
jeho záměr vyhovuje zákonným požadavkům. Není myslitelné, aby stavební úřad v pozdějších fázích procesu zpochybnil pravomocné územní rozhodnutí na základě
skutečností, které nastaly až po jeho vydání.
Účinky územního rozhodnutí jsou závazné
nejen pro adresáty tohoto rozhodnutí, ale též
pro správní orgány, přičemž zákon neposkytuje žádnou možnost, jak by stavební úřad
mohl v řízení o povolení stavby účinky tohoto rozhodnutí zvrátit, změnit jej či snad konstatovat jeho nezákonnost. Tato možnost je
dána účastníkům územního řízení prostřednictvím odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby a případně v navazujících soudních
řízeních (resp. prostřednictvím mimořádných opravných prostředků). Pouze oprávněným z územního rozhodnutí pak stavební zákon z roku 2006 dává možnost na jejich
žádost toto rozhodnutí změnit nebo zrušit
postupem podle § 94 odst. 1 tohoto zákona.
Z moci úřední lze územní rozhodnutí změnit
nebo zrušit pouze v případě řízení o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně
prospěšného opatření (§ 94 odst. 3 citovaného zákona).
[31] V prvé řadě by takový postup stavebního úřadu představoval nepřípustný zásah
do práv účastníků předcházejících řízení
(zde řízení územního) nabytých v dobré víře
(§ 2 odst. 3 správního řádu). Žadateli o územní rozhodnutí bylo umístění stavby povoleno
a nabylo právní moci. Tímto rozhodnutím byl
stvrzen soulad záměru s územně plánovací
dokumentací a žadatel je tak v dobré víře, že
jeho záměr vyhovuje zákonným požadavkům. Není myslitelné, aby stavební úřad v pozdějších fázích procesu zpochybnil pravomocné územní rozhodnutí na základě
skutečností, které nastaly až po jeho vydání.
Účinky územního rozhodnutí jsou závazné
nejen pro adresáty tohoto rozhodnutí, ale též
pro správní orgány, přičemž zákon neposkytuje žádnou možnost, jak by stavební úřad
mohl v řízení o povolení stavby účinky tohoto rozhodnutí zvrátit, změnit jej či snad konstatovat jeho nezákonnost. Tato možnost je
dána účastníkům územního řízení prostřednictvím odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby a případně v navazujících soudních
řízeních (resp. prostřednictvím mimořádných opravných prostředků). Pouze oprávněným z územního rozhodnutí pak stavební zákon z roku 2006 dává možnost na jejich
žádost toto rozhodnutí změnit nebo zrušit
postupem podle § 94 odst. 1 tohoto zákona.
Z moci úřední lze územní rozhodnutí změnit
nebo zrušit pouze v případě řízení o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně
prospěšného opatření (§ 94 odst. 3 citovaného zákona).
[32] Připuštění výkladu učiněného krajským soudem by navíc vedlo k akceptaci retroaktivního působení územně plánovací dokumentace. Výsledkem územního řízení je
pravomocné územní rozhodnutí, které osvědčuje, že navržený záměr je s územně plánovací dokumentací v souladu. Přezkoumával-li
by následně stavební úřad v rámci stavebního
řízení soulad stavby s nově přijatým územním plánem, přiznal by de facto územnímu
plánu retroaktivní účinek, neboť by jeho po-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 013
užitím zpochybňoval zákonnost již vydaného
(a pravomocného) územního rozhodnutí.
[33] Shora popsané úvahy podporuje i judikatura zdejšího soudu. Ten např. v již citovaném rozsudku čj. 8 As 54/2011-344 vyslovil, že „stavební zákon [z roku 2006]
obsahuje relativně samostatnou úpravu několika druhů řízení, která na sebe mohou
v procesu realizace výstavby navazovat, a to
z chronologického hlediska i míry obecnosti
od činnosti plánovací, přes problematiku
umisťování již konkrétních staveb v územním řízení po stanovení podmínek jejich
realizace ve stavebním řízení. Bylo by v rozporu s požadavkem právní jistoty, pokud by
byl účastník správního řízení oprávněn v řízení brojit proti závěrům, které vyplynuly
z řízení jiného a fakticky tak derogovat
předchozí pravomocné správní rozhodnutí.“
[33] Shora popsané úvahy podporuje i judikatura zdejšího soudu. Ten např. v již citovaném rozsudku čj. 8 As 54/2011-344 vyslovil, že „stavební zákon [z roku 2006]
obsahuje relativně samostatnou úpravu několika druhů řízení, která na sebe mohou
v procesu realizace výstavby navazovat, a to
z chronologického hlediska i míry obecnosti
od činnosti plánovací, přes problematiku
umisťování již konkrétních staveb v územním řízení po stanovení podmínek jejich
realizace ve stavebním řízení. Bylo by v rozporu s požadavkem právní jistoty, pokud by
byl účastník správního řízení oprávněn v řízení brojit proti závěrům, které vyplynuly
z řízení jiného a fakticky tak derogovat
předchozí pravomocné správní rozhodnutí.“
[34] Ani skrze § 111 stavebního zákona
z roku 2006 nelze překonat požadavek obsažený v § 114 odst. 2, aby námitky, které mohly být uplatněny v územním řízení, také skutečně v tomto řízení uplatněny byly. Nejvyšší
správní soud v již zmíněném rozsudku ze dne
28. 7. 2010, čj. 5 As 77/2009-67, zdůraznil, že
„[n]epřípustnost předmětné námitky však
nezbavuje stavební úřad povinnosti postupovat ve stavebním řízení v intencích § 111
odst. 1 písm. a) stavebního zákona [z roku
2006] a posoudit i bez námitky účastníků,
zda předložená projektová dokumentace je
v souladu s územně plánovací dokumentací. Neznamená to, že by stavební úřad znovu přezkoumával soulad stavby s územním
plánem, resp., že by se znovu zabýval stejnými otázkami jako v řízení územním. Soulad
stavby s územně plánovací dokumentací
přezkoumaný již ve fázi územního řízení
stavebnímu úřadu nepřísluší.“
[34] Ani skrze § 111 stavebního zákona
z roku 2006 nelze překonat požadavek obsažený v § 114 odst. 2, aby námitky, které mohly být uplatněny v územním řízení, také skutečně v tomto řízení uplatněny byly. Nejvyšší
správní soud v již zmíněném rozsudku ze dne
28. 7. 2010, čj. 5 As 77/2009-67, zdůraznil, že
„[n]epřípustnost předmětné námitky však
nezbavuje stavební úřad povinnosti postupovat ve stavebním řízení v intencích § 111
odst. 1 písm. a) stavebního zákona [z roku
2006] a posoudit i bez námitky účastníků,
zda předložená projektová dokumentace je
v souladu s územně plánovací dokumentací. Neznamená to, že by stavební úřad znovu přezkoumával soulad stavby s územním
plánem, resp., že by se znovu zabýval stejnými otázkami jako v řízení územním. Soulad
stavby s územně plánovací dokumentací
přezkoumaný již ve fázi územního řízení
stavebnímu úřadu nepřísluší.“
[35] Posledně popsané rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tak sice zcela nevylučuje posuzování souladu projektové dokumentace ve stavebním řízení s územně
plánovací dokumentací, nemůže se tak však
dít v návaznosti na námitku účastníka stavebního řízení (jak vyplývá z výše citované judikatury zdejšího soudu – srov. bod [28] a násl.)
a jedná se o toliko „nepřímé“ posuzování ta-
89
kového souladu – stavební úřad totiž primárně posuzuje soulad projektové dokumentace
s dokumentací záměru, resp. podmínkami
územního rozhodnutí. Teprve v případě, kdy
by se projektová dokumentace odchýlila od
dokumentace záměru, jehož soulad s územně
plánovací dokumentací je již osvědčen rozhodnutím o umístění stavby, a v této části by
se předložená projektová dokumentace dostala do rozporu s územně plánovací dokumentací, bylo by namístě ve stavebním řízení
konstatovat rozpor s územně plánovací dokumentací. Je však opět nutno připomenout, že
i v takovém případě by muselo jít o nesoulad
s územně plánovací dokumentací, která byla
podkladem pro vydání rozhodnutí o umístění stavby, nikoli s jakoukoli jinou (pozdější)
územně plánovací dokumentací. Nadto ani
tímto postupem nemůže dojít ke znovuotevření již pravomocně rozhodnutých otázek.
Na okraj Nejvyšší správní soud poznamenává, že přímé posuzování souladu projektové
dokumentace s územně plánovací dokumentací (nikoli toliko prostřednictvím posuzování souladu s dokumentací záměru, resp. podmínek územního rozhodnutí) ve stavebním
řízení by přicházelo v úvahu, jak dovodil
správně též žalovaný v žalobou napadeném
rozhodnutí, pouze u těch staveb, u kterých
není vedeno řízení o umístění stavby – předchozí potvrzení souladu záměru s územně
plánovací dokumentací není dáno, a proto je
stavební úřad v řízení o povolení stavby povinen tento soulad zkoumat. To však nebyl případ dotčené Bioplynové stanice.
[35] Posledně popsané rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tak sice zcela nevylučuje posuzování souladu projektové dokumentace ve stavebním řízení s územně
plánovací dokumentací, nemůže se tak však
dít v návaznosti na námitku účastníka stavebního řízení (jak vyplývá z výše citované judikatury zdejšího soudu – srov. bod [28] a násl.)
a jedná se o toliko „nepřímé“ posuzování ta-
89
kového souladu – stavební úřad totiž primárně posuzuje soulad projektové dokumentace
s dokumentací záměru, resp. podmínkami
územního rozhodnutí. Teprve v případě, kdy
by se projektová dokumentace odchýlila od
dokumentace záměru, jehož soulad s územně
plánovací dokumentací je již osvědčen rozhodnutím o umístění stavby, a v této části by
se předložená projektová dokumentace dostala do rozporu s územně plánovací dokumentací, bylo by namístě ve stavebním řízení
konstatovat rozpor s územně plánovací dokumentací. Je však opět nutno připomenout, že
i v takovém případě by muselo jít o nesoulad
s územně plánovací dokumentací, která byla
podkladem pro vydání rozhodnutí o umístění stavby, nikoli s jakoukoli jinou (pozdější)
územně plánovací dokumentací. Nadto ani
tímto postupem nemůže dojít ke znovuotevření již pravomocně rozhodnutých otázek.
Na okraj Nejvyšší správní soud poznamenává, že přímé posuzování souladu projektové
dokumentace s územně plánovací dokumentací (nikoli toliko prostřednictvím posuzování souladu s dokumentací záměru, resp. podmínek územního rozhodnutí) ve stavebním
řízení by přicházelo v úvahu, jak dovodil
správně též žalovaný v žalobou napadeném
rozhodnutí, pouze u těch staveb, u kterých
není vedeno řízení o umístění stavby – předchozí potvrzení souladu záměru s územně
plánovací dokumentací není dáno, a proto je
stavební úřad v řízení o povolení stavby povinen tento soulad zkoumat. To však nebyl případ dotčené Bioplynové stanice.
[36] Nejvyšší správní soud aplikoval shora popsané úvahy na nyní souzenou věc takto. Stavební úřad v rozhodnutí o povolení
stavby uvedl, že „přezkoumal předloženou
žádost z hledisek uvedených v § 111 stavebního zákona“ z roku 2006 a následně konstatoval, že „projektová dokumentace stavby
splňuje obecné technické požadavky na
stavby, zejména vyhlášku č. 268/2009 Sb.,
o technických požadavcích na stavby a podmínky územního rozhodnutí o umístění
stavby ze dne 19. 1. 2011, které nabylo právní moci dne 30. 5. 2011“. Jak vyplývá ze shora
uvedeného, ve stavebním řízení nemohla být
90
účinně uplatněna námitka nesouladu stavby
s územně plánovací dokumentací účinnou
v době vydání územního rozhodnutí, natož
pak námitka nesouladu stavby s územně plánovací dokumentací účinnou až poté, co
územní rozhodnutí nabylo právní moci. Stavební úřad poté, co konstatoval soulad projektové dokumentace s územním rozhodnutím
(resp. dokumentací záměru) se již nemusel
ani z úřední povinnosti zabývat případným
vztahem územně plánovací dokumentace
(účinné v době vydání územního rozhodnutí) a projektové dokumentace. Žalovaný pak
v rozhodnutí k námitce nutnosti posuzovat
ve stavebním řízení soulad projektové dokumentace s „novým“ územním plánem zcela
správně a ve shodě s výše uvedenou judikaturou dovodil, že „stavební úřad nepochybil,
když ve stavebním řízení neposuzoval soulad požadovaného záměru s nově vydaným
územním plánem obce Ovesná Lhota, toto
posouzení by mělo své místo v územním řízení, které bylo již pravomocně skončeno
kladným (tj. územním) rozhodnutím“. Nejvyšší správní soud považuje takové posouzení celé věci správními orgány za správné
a dostatečné.
[36] Nejvyšší správní soud aplikoval shora popsané úvahy na nyní souzenou věc takto. Stavební úřad v rozhodnutí o povolení
stavby uvedl, že „přezkoumal předloženou
žádost z hledisek uvedených v § 111 stavebního zákona“ z roku 2006 a následně konstatoval, že „projektová dokumentace stavby
splňuje obecné technické požadavky na
stavby, zejména vyhlášku č. 268/2009 Sb.,
o technických požadavcích na stavby a podmínky územního rozhodnutí o umístění
stavby ze dne 19. 1. 2011, které nabylo právní moci dne 30. 5. 2011“. Jak vyplývá ze shora
uvedeného, ve stavebním řízení nemohla být
90
účinně uplatněna námitka nesouladu stavby
s územně plánovací dokumentací účinnou
v době vydání územního rozhodnutí, natož
pak námitka nesouladu stavby s územně plánovací dokumentací účinnou až poté, co
územní rozhodnutí nabylo právní moci. Stavební úřad poté, co konstatoval soulad projektové dokumentace s územním rozhodnutím
(resp. dokumentací záměru) se již nemusel
ani z úřední povinnosti zabývat případným
vztahem územně plánovací dokumentace
(účinné v době vydání územního rozhodnutí) a projektové dokumentace. Žalovaný pak
v rozhodnutí k námitce nutnosti posuzovat
ve stavebním řízení soulad projektové dokumentace s „novým“ územním plánem zcela
správně a ve shodě s výše uvedenou judikaturou dovodil, že „stavební úřad nepochybil,
když ve stavebním řízení neposuzoval soulad požadovaného záměru s nově vydaným
územním plánem obce Ovesná Lhota, toto
posouzení by mělo své místo v územním řízení, které bylo již pravomocně skončeno
kladným (tj. územním) rozhodnutím“. Nejvyšší správní soud považuje takové posouzení celé věci správními orgány za správné
a dostatečné.
[37] Z výše uvedeného se také podává, že
není správný názor krajského soudu, že záměr stěžovatelů b) a c) je v současné chvíli
„nerealizovatelný“, neboť je v rozporu s platným územním plánem. Pro uvedený záměr
existuje pravomocné rozhodnutí o umístění
stavby, jehož zákonnost nemůže být zpochybněna později vydaným územním plánem.
Tento nový územní plán totiž nemá pro posouzení „realizovatelnosti“ předmětné stavby žádnou relevanci.
[38] V této souvislosti lze též poznamenat, že územní rozhodnutí (i stavební povolení) vydaná v určitém území představují tzv. limit využití území ve smyslu § 26 odst. 1
stavebního zákona z roku 2006. Podle tohoto
ustanovení musejí být limity využití území
obsaženy v územně analytických podkladech, které jsou podle § 25 téhož zákona podkladem k pořizování územně plánovací dokumentace. Koncept územního plánu tak
musí respektovat vydaná pravomocná územ-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 013
a) Obec Ovesná Lhota, b) Martin K. a c) Miroslav J. proti Krajskému úřadu Kraje Vysočina, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) akciové společnosti Agroprodukt plus
a 2) Družstva vlastníků Petrovec, o vydání stavebního povolení, o kasační stížnosti žalovaného a osob zúčastněných na řízení. dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005-98,
č. 740/2006 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uzavřel, že napadené opatření obecné povahy bylo vydáno v rámci pravomoci i působnosti odpůrce, avšak vzhledem k nedostatkům při
vypořádání námitek nebylo vydáno zákonem
stanoveným postupem. Nejvyšší správní soud
dále přezkoumal obsah opatření obecné pova- znění účinném do 31. 12. 2012 k § 2 odst. 3 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)