stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství) Při rozhodování o vyhlášení rybářského revíru dle $ 4 odst. 3 písm. b) zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, je posouzení otázky „uzavřenosti vody“ výlučně kompe- tencí rybářského orgánu; nejde o otázku, která by měla být řešena ve vodoprávním řízení v režimu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vod- ní zákon).
stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství) Při rozhodování o vyhlášení rybářského revíru dle $ 4 odst. 3 písm. b) zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, je posouzení otázky „uzavřenosti vody“ výlučně kompe- tencí rybářského orgánu; nejde o otázku, která by měla být řešena ve vodoprávním řízení v režimu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vod- ní zákon).
C) I přes výše konstatovanou nepřezkou- matelnost napadeného rozsudku považuje Nejvyšší správní soud za vhodné vyjádřit se alespoň obiter dictum k další stížní námitce zpochybňující správnost právního názoru městského soudu, dle kterého je pro právní posouzení věci podstatné, zda vodní útvar „Nové jezero“ je vodním tokem ve smyslu $ 43 zákona o vodách, či nikoli. Jak bylo již vý- še uvedeno, prvostupňovým správním rozhod- nutím bylo rozhodnuto o vyhlášení rybářského revíru (výrok I.), dále o povolení výkonu rybářského práva v něm, včetně ustanovení rybářského správce a jeho zástupce (výro- ky IL. a III.) a bylo jím též změněno stávající rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru (výrok IV.). Nezákonnost správních rozhod- nutí obou stupňů přitom žalobce spatřoval již v samotném rozhodnutí o vyhlášení rybář- ského revíru (podmiňujícím fakticky zbývají- cí části rozhodnutí), což dovozoval z tvrzené neexistence podmínky uzavřenosti vody vod- ních útvarů pojímaných do nového rybářské- ho revíru. Dle názoru městského soudu při posouzení otázky, zda jde (v případě Nového jezera) o uzavřenou vodu, či nikoli, je nutno vycházet ze zjištění, zda tento útvar je vod- ním tokem; odkázal přitom na rozhodnutí vo- doprávního orgánu o této otázce, vydané dle $ 43 odst. 2 vodního zákona. Tento právní ná- zor není správný. Podle $ 2 písm. e) zákona o rybářství se pro účely tohoto zákona rozumí rybářským revírem část vodního útvaru povrchových vod o výměře nejméně 500 m* souvislé vodní plochy, umožňující život rybí osádky a vodních organizmů, vyhlášená rozhodnutím příslušného orgánu státní správy rybářství podle $ 19 - $ 24. S tímto ustanovením kores- ponduje i dikce v dané věci aplikovaného $ 4 odst. 1 zákona o rybářství, dle kterého rybář- ský revír vyhlašuje na vodním toku, na rybní- ce nebo na uzavřené vodě svým rozhodnutím příslušný rybářský orgán; ten je oprávněn vy- hlásit rybářský revír pouze v obvodu své územní působnosti. V případě pochybnosti, zda se jedná o uzavřenou vodu, rozhodne pří- slušný rybářský orgán. Z věty první před středníkem citovaného ustanovení je zřejmé, že všechny případy tam uvedené lze podřadit pod pojem „povrchová voda“. Podstatné při- tom je, že zákon zde zcela zřetelně rozlišuje vodní toky (zákon o rybářství je nedefinuje, odkazuje pouze na $ 43 vodního zákona), rybníky [pro potřeby zákona o rybářství jsou definovány v $ 2 písm. c)] a uzavřenou vodu [definovány pro potřeby zákona o rybářství v $ 2 písm. g)]. Je tedy zřejmé, že při vyhlašo- vání rybářského revíru na uzavřené vodě ve smyslu $ 4 odst. 3 písm. b) zákona o rybářství je aplikace zákona o vodách možná pouze při posouzení, zda posuzovaný vodní útvar vů- bec lze považovat za povrchovou vodu, není však již nutné zabývat se tím, zda jde o jednu z jejich forem - vodní tok ve smyslu $ 43 odst. 1 zákona o vodách. Legální definice po- jmu „uzavřená voda“ je součástí zákona o ry- bářství [$ 2 písm. g)]. Uvedený závěr lze vy- jádřit též tak, že při posuzovaní, zda určitý vodní útvar je možno považovat za uzavře- nou vodu, není třeba vycházet z (ne)existen- ce pojmových znaků vodního toku ve smyslu $ 43 zákona o vodách. V této souvislosti lze konečně zcela přisvědčit též názoru stěžova- tele i žalovaného, dle kterého úprava zákona o rybářství a zákona o vodách směřuje k úpra- vě rozdílných společenských vztahů (viz $ 1 obou těchto zákonů), a nelze tedy bez dalšího zaměňovat či přejímat jejich instituty a termi- nologii, jak to ve svých důsledcích učinil městský soud. (...) 841 1673 1673 Zbraně a střelivo: zabezpečení provozovny k $ 39, $ 58 a $ 76 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbra- ních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb. a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (Živno- stenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (zákon o zbraních) k $2,93a $ 4 nařízení vlády č. 338/2002 Sb., o technických požadavcích pro zabezpečení pře- chovávaných zbraní nebo střeliva a o podmínkách skladování, přechovávání a zacházení s černým loveckým prachem, bezdýmným prachem a zápalkami, ve znění nařízení vlády č. 347/2003 Sb. (v textu též „nařízení“) Rozdíl kladený na technické požadavky k zabezpečení oken zvláštního objektu (G 3 nařízení vlády č. 338/2002 Sb.) a výloh prodejen (6 4 citovaného nařízení) odráží skutečnost, že výloha je zpravidla umístěna směrem do ulice, zatímco okna zvláštního objektu mohou být přístupná např. i ze sousedních staveb. Jiným důvodem rozdílu v zabezpečení je fakt, že ve výloze jsou zbraně vystaveny pouze v provozní době pro- dejny a mimo tuto dobu se ukládají ($ 58 odst. 2, 4 a 5 zákona č. 119/2002 Sb., o zbra- ních) do technicky způsobilých zařízení podle $ 2 nařízení vlády č. 338/2002 Sb.
Moravský rybářský svaz proti Ministerstvu zemědělství, za účasti Ing. Františka F., o vy- hlášení rybářského revíru, o kasační stížnosti Ing. Františka F.