Poplatníkem poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném do 30. 6. 2012 byla fyzická osoba, která měla v obci trvalý pobyt, bez ohledu na její věk. Dané ustanovení
jednoznačně vymezovalo osoby povinné platit poplatek, nelze jej vykládat jako pravidlo určující pouze počet osob, za které je třeba poplatek platit. Jestliže byl tedy poplatek na jeho základě řádně vyměřen nezletilé osobě a její zákonní zástupci jej za ni
neuhradili, je správce poplatku oprávněn takto vzniklý nedoplatek vymáhat po
předmětné osobě. Za řádně vyměřený však uvedený místní poplatek nelze považovat v případě, že
jej správce poplatku vyměřil platebním výměrem, který doručil pouze některému
ze zákonných zástupců nezletilého poplatníka, ačkoliv nezletilý poplatník a jeho zákonní zástupci byli ve střetu zájmů. Správce poplatku byl v takovém případě povinen ustanovit nezletilé osobě jiného zástupce a doručovat jemu. Nezletilá osoba a její zákonní zástupci jsou v takovém střetu zájmů typicky tehdy, jestliže vztahy mezi *) S účinností od 1. 7. 2012 byl § 10b dále změněn zákonem č. 174/2012 Sb. úřad oznámí účastníkům řízení, kteří jsou
mu známi, a dotčeným orgánům zahájení
stavebního řízení nejméně 10 dnů před ústním jednáním, které spojí s ohledáním na
místě, je-li to účelné“. Již z tohoto ustanovení
lze dovodit, že jsou-li účastníci řízení zváni
k ohledání na místě, mají právo být ohledání
osobně přítomni. Stejně tak jako lze dovodit,
že jedná-li se o ohledání na místě, nemůže se
ohledání konat na jiném místě, než na místě,
které je předmětem ohledání. Pokud by
účastníci řízení nemohli být osobně přítomni ohledání na místě, jen stěží by bylo možné
hovořit o tom, že jim byla v průběhu správního řízení dána možnost řádně hájit svá práva. Důkaz ohledáním je uveden v § 54 správního řádu, kde je krom jiného vymezena i povinnost strpět ohledání věci na místě. Pokud jde o žalovaným namítaný § 172
stavebního zákona z roku 2006, toto ustanovení upravuje výhradně pouze podmínky
vstupu „oprávněných úředních osob“ na pozemky a do staveb, nevylučuje však účastníky č. 185/2001 Sb*). S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 015 řízení z možnosti být přítomni při ohledání
na místě samém. Zcela nad rámec shora uvedeného je nezbytné upozornit, že podle současného znění
§ 129 odst. 2 věty osmé stavebního zákona
z roku 2006 v řízení o dodatečném povolení
stavby stavební úřad postupuje přiměřeně
podle § 90 a § 110 až § 115 téhož zákona;
ohledání na místě je povinné. Ohledání na místě samém je v řízení o dodatečné povolení stavby, v případě sporu mezi účastníky řízení, nezbytné, neboť jiným
způsobem, než ohledáním na místě nelze vůbec ověřit, zda dokumentace stavby odpovídá jejímu skutečnému provedení. Tím, že orgán I. stupně neumožnil žalobkyním účastnit se ohledání na místě a žalovaný
tento postup nenapravil, dopustily se správní
orgány zásadního procesního pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost napadeného
rozhodnutí, neboť žalobkyně při neznalosti
skutečného provedení stavby byly zbaveny
možnosti proti skutečnému provedení stavby
účinně k ochraně svých práv brojit. (...) nimi jsou nefunkční a zákonní zástupci jsou osobami natolik výchovně nezpůsobilými, že byla nařízena ústavní výchova nezletilé osoby.
Poplatníkem poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném do 30. 6. 2012 byla fyzická osoba, která měla v obci trvalý pobyt, bez ohledu na její věk. Dané ustanovení
jednoznačně vymezovalo osoby povinné platit poplatek, nelze jej vykládat jako pravidlo určující pouze počet osob, za které je třeba poplatek platit. Jestliže byl tedy poplatek na jeho základě řádně vyměřen nezletilé osobě a její zákonní zástupci jej za ni
neuhradili, je správce poplatku oprávněn takto vzniklý nedoplatek vymáhat po
předmětné osobě. Za řádně vyměřený však uvedený místní poplatek nelze považovat v případě, že
jej správce poplatku vyměřil platebním výměrem, který doručil pouze některému
ze zákonných zástupců nezletilého poplatníka, ačkoliv nezletilý poplatník a jeho zákonní zástupci byli ve střetu zájmů. Správce poplatku byl v takovém případě povinen ustanovit nezletilé osobě jiného zástupce a doručovat jemu. Nezletilá osoba a její zákonní zástupci jsou v takovém střetu zájmů typicky tehdy, jestliže vztahy mezi *) S účinností od 1. 7. 2012 byl § 10b dále změněn zákonem č. 174/2012 Sb. úřad oznámí účastníkům řízení, kteří jsou
mu známi, a dotčeným orgánům zahájení
stavebního řízení nejméně 10 dnů před ústním jednáním, které spojí s ohledáním na
místě, je-li to účelné“. Již z tohoto ustanovení
lze dovodit, že jsou-li účastníci řízení zváni
k ohledání na místě, mají právo být ohledání
osobně přítomni. Stejně tak jako lze dovodit,
že jedná-li se o ohledání na místě, nemůže se
ohledání konat na jiném místě, než na místě,
které je předmětem ohledání. Pokud by
účastníci řízení nemohli být osobně přítomni ohledání na místě, jen stěží by bylo možné
hovořit o tom, že jim byla v průběhu správního řízení dána možnost řádně hájit svá práva. Důkaz ohledáním je uveden v § 54 správního řádu, kde je krom jiného vymezena i povinnost strpět ohledání věci na místě. Pokud jde o žalovaným namítaný § 172
stavebního zákona z roku 2006, toto ustanovení upravuje výhradně pouze podmínky
vstupu „oprávněných úředních osob“ na pozemky a do staveb, nevylučuje však účastníky č. 185/2001 Sb*). S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 015 řízení z možnosti být přítomni při ohledání
na místě samém. Zcela nad rámec shora uvedeného je nezbytné upozornit, že podle současného znění
§ 129 odst. 2 věty osmé stavebního zákona
z roku 2006 v řízení o dodatečném povolení
stavby stavební úřad postupuje přiměřeně
podle § 90 a § 110 až § 115 téhož zákona;
ohledání na místě je povinné. Ohledání na místě samém je v řízení o dodatečné povolení stavby, v případě sporu mezi účastníky řízení, nezbytné, neboť jiným
způsobem, než ohledáním na místě nelze vůbec ověřit, zda dokumentace stavby odpovídá jejímu skutečnému provedení. Tím, že orgán I. stupně neumožnil žalobkyním účastnit se ohledání na místě a žalovaný
tento postup nenapravil, dopustily se správní
orgány zásadního procesního pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost napadeného
rozhodnutí, neboť žalobkyně při neznalosti
skutečného provedení stavby byly zbaveny
možnosti proti skutečnému provedení stavby
účinně k ochraně svých práv brojit. (...) nimi jsou nefunkční a zákonní zástupci jsou osobami natolik výchovně nezpůsobilými, že byla nařízena ústavní výchova nezletilé osoby.
[22] Zákon o místních poplatcích ve znění účinném do 30. 6. 2012 v § 10b odst. 1
písm. a) stanovil, že místní poplatek za provoz systému nakládání s komunálními odpady platí „fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt; za domácnost může být poplatek
odváděn společným zástupcem, za rodinný
nebo bytový dům vlastníkem nebo správcem; tyto osoby jsou povinny obci oznámit
jména a data narození osob, za které poplatek odvádějí“. Zákon tedy při vymezení poplatníka daného místního poplatku nijak nezohledňoval věk dotčené osoby, ani to, zda
v obci skutečně generuje nějaký odpad, jako
jediné kritérium stanovil, že se jedná o fyzickou osobu, která má v obci trvalý pobyt (odstavec 2 téhož ustanovení obsahoval konstrukci poplatníka odvozenou od vlastnictví
stavby určené nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které nebyla hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba, toto vymezení po-
platníka tak nemá žádnou relevanci pro nyní
posuzovanou věc).
[23] Daná právní úprava v praxi vyvolávala nemalé problémy a dlouhodobě byla z tohoto důvodu kritizována. Například Veřejný
ochránce práv v souhrnné zprávě o své činnosti za rok 2008 uvedl následující: „Zavede-li obec místní poplatek za komunální odpad, stávají se poplatníky všechny fyzické
osoby s trvalým pobytem v obci bez ohledu
na svůj věk nebo finanční soběstačnost. Pokud rodiče, kteří mají obecnou vyživovací
povinnost vůči svým dětem, poplatek neuhradí, dojde k jeho vyměření poplatníkovi
– dítěti [...]. Vzhledem k zákonnému vymezení okruhu poplatníků však ani při vyměření nedoplatku nemůže úřad částku vymáhat přímo na rodičích. Postihnout lze totiž
pouze majetek poplatníka, tedy dítěte. Stává
se tak, že obecní úřady vyčkávají, až děti nabudou zletilosti. Nic netušící děti následně
obdrží výzvy k úhradě nedoplatků na místních poplatcích. [...] Přestože mezi rodiči
a dětmi existuje vzájemná vyživovací povinnost a rodiče jsou zákonnými zástupci svých
dětí i v případném řízení o místním poplatku, aktuální právní úprava neumožňuje nedoplatek na místním poplatku, jehož poplatníkem bylo nezletilé dítě, vymáhat na
rodičích. Pokud dítě nemá vlastní majetek,
který by správce místního poplatku mohl postihnout, vyčkává obvykle zletilosti dítěte,
a po letech pak začne nedoplatek vymáhat
na něm. Problematičnost situace, do které se
takové děti dostanou, nemůže fakticky zmírnit ani následná teoretická možnost vyžadovat náhradu za finanční plnění na rodičích,
nemluvě o riziku zásadního navýšení celkového dluhu pro případ jeho vymáhání cestou soudní exekuce.“ (s. 72 a 113, zpráva je
dostupná na stránkách www.ochrance.cz).
[23] Daná právní úprava v praxi vyvolávala nemalé problémy a dlouhodobě byla z tohoto důvodu kritizována. Například Veřejný
ochránce práv v souhrnné zprávě o své činnosti za rok 2008 uvedl následující: „Zavede-li obec místní poplatek za komunální odpad, stávají se poplatníky všechny fyzické
osoby s trvalým pobytem v obci bez ohledu
na svůj věk nebo finanční soběstačnost. Pokud rodiče, kteří mají obecnou vyživovací
povinnost vůči svým dětem, poplatek neuhradí, dojde k jeho vyměření poplatníkovi
– dítěti [...]. Vzhledem k zákonnému vymezení okruhu poplatníků však ani při vyměření nedoplatku nemůže úřad částku vymáhat přímo na rodičích. Postihnout lze totiž
pouze majetek poplatníka, tedy dítěte. Stává
se tak, že obecní úřady vyčkávají, až děti nabudou zletilosti. Nic netušící děti následně
obdrží výzvy k úhradě nedoplatků na místních poplatcích. [...] Přestože mezi rodiči
a dětmi existuje vzájemná vyživovací povinnost a rodiče jsou zákonnými zástupci svých
dětí i v případném řízení o místním poplatku, aktuální právní úprava neumožňuje nedoplatek na místním poplatku, jehož poplatníkem bylo nezletilé dítě, vymáhat na
rodičích. Pokud dítě nemá vlastní majetek,
který by správce místního poplatku mohl postihnout, vyčkává obvykle zletilosti dítěte,
a po letech pak začne nedoplatek vymáhat
na něm. Problematičnost situace, do které se
takové děti dostanou, nemůže fakticky zmírnit ani následná teoretická možnost vyžadovat náhradu za finanční plnění na rodičích,
nemluvě o riziku zásadního navýšení celkového dluhu pro případ jeho vymáhání cestou soudní exekuce.“ (s. 72 a 113, zpráva je
dostupná na stránkách www.ochrance.cz).
[24] Na tento stav reagoval zákonodárce
až novelizací zákona o místních poplatcích
provedenou zákonem č. 174/2012 Sb., kterou
do něj s účinností od 1. 7. 2012 zavedl § 12.
Podle odstavce 1 uvedeného ustanovení platí, že pokud je „poplatník v době vzniku povinnosti zaplatit poplatek nezletilý, odpovídají za zaplacení poplatku tento poplatník
a jeho zákonný zástupce společně a nerozdílně; zákonný zástupce má v takovém případě stejné procesní postavení jako poplatník“. Podle odstavce 2 téhož ustanovení pak
v případě, že nezaplatí „poplatek poplatník
nebo jeho zákonný zástupce, vyměří obecní
úřad poplatek jednomu z nich“. Podle přechodného ustanovení zákona č. 174/2012 Sb.
se však poplatkové povinnosti za kalendářní
rok 2012 a za předchozí kalendářní roky řídí
dosavadními právními předpisy. Uvedenou
novelizací byl zároveň změněn § 10b odst. 1
písm. a) zákona o místních poplatcích, ovšem
bez významu pro nynější věc (poplatek dle
daného ustanovení ve znění po novele platí
„fyzická osoba, 1. která má v obci trvalý pobyt, 2. které byl podle zákona upravujícího
pobyt cizinců na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na
dobu delší než 90 dnů, 3. která podle zákona
upravujícího pobyt cizinců na území České
republiky pobývá na území České republiky
přechodně po dobu delší 3 měsíců, 4. které
byla udělena mezinárodní ochrana podle
zákona upravujícího azyl nebo dočasná
ochrana podle zákona upravujícího dočasnou ochranu cizinců“).
[24] Na tento stav reagoval zákonodárce
až novelizací zákona o místních poplatcích
provedenou zákonem č. 174/2012 Sb., kterou
do něj s účinností od 1. 7. 2012 zavedl § 12.
Podle odstavce 1 uvedeného ustanovení platí, že pokud je „poplatník v době vzniku povinnosti zaplatit poplatek nezletilý, odpovídají za zaplacení poplatku tento poplatník
a jeho zákonný zástupce společně a nerozdílně; zákonný zástupce má v takovém případě stejné procesní postavení jako poplatník“. Podle odstavce 2 téhož ustanovení pak
v případě, že nezaplatí „poplatek poplatník
nebo jeho zákonný zástupce, vyměří obecní
úřad poplatek jednomu z nich“. Podle přechodného ustanovení zákona č. 174/2012 Sb.
se však poplatkové povinnosti za kalendářní
rok 2012 a za předchozí kalendářní roky řídí
dosavadními právními předpisy. Uvedenou
novelizací byl zároveň změněn § 10b odst. 1
písm. a) zákona o místních poplatcích, ovšem
bez významu pro nynější věc (poplatek dle
daného ustanovení ve znění po novele platí
„fyzická osoba, 1. která má v obci trvalý pobyt, 2. které byl podle zákona upravujícího
pobyt cizinců na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na
dobu delší než 90 dnů, 3. která podle zákona
upravujícího pobyt cizinců na území České
republiky pobývá na území České republiky
přechodně po dobu delší 3 měsíců, 4. které
byla udělena mezinárodní ochrana podle
zákona upravujícího azyl nebo dočasná
ochrana podle zákona upravujícího dočasnou ochranu cizinců“).
[25] Výše popsané situaci čelí rovněž žalobkyně, které magistrát v době, kdy byla nezletilá, vyměřil místní poplatek za provoz
systému nakládání s komunálními odpady za
roky 2003–2010. Žalovaný následně potvrdil,
že k vyměření místního poplatku za roky
2003, 2004, 2005, 2006 a 2009 došlo řádně
(ke stejnému závěru následně dospěl rovněž
ve vztahu k poplatku za rok 2010, jeho přezkum je však předmětem samostatného řízení), byť konstatoval, že poplatky za roky 2003
a 2004 již nelze vymáhat z důvodu prekluze
lhůty pro jejich vymožení. Krajský soud ale se
závěrem žalovaného nesouhlasil. Za chybné
předně označil nosné důvody napadeného
rozhodnutí žalovaného (podle nichž magistrát platební výměry na místní poplatek za
uvedené roky řádně doručil zákonné zástupkyni žalobkyně, a tak bylo její odvolání podané proti těmto platebním výměrům v roce
2012 opožděné). Magistrát nicméně podle
krajského soudu nepochybil pouze v rovině
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 015
procesní (doručováním platebních výměrů
matce žalobkyně), ale již tím, že poplatek vyměřil přímo žalobkyni. (...)
IV.2 K oprávnění správce poplatku
vyměřit místní poplatek za provoz systému nakládání s komunálními odpady týkající se nezletilé osoby jejímu zákonnému zástupci
[25] Výše popsané situaci čelí rovněž žalobkyně, které magistrát v době, kdy byla nezletilá, vyměřil místní poplatek za provoz
systému nakládání s komunálními odpady za
roky 2003–2010. Žalovaný následně potvrdil,
že k vyměření místního poplatku za roky
2003, 2004, 2005, 2006 a 2009 došlo řádně
(ke stejnému závěru následně dospěl rovněž
ve vztahu k poplatku za rok 2010, jeho přezkum je však předmětem samostatného řízení), byť konstatoval, že poplatky za roky 2003
a 2004 již nelze vymáhat z důvodu prekluze
lhůty pro jejich vymožení. Krajský soud ale se
závěrem žalovaného nesouhlasil. Za chybné
předně označil nosné důvody napadeného
rozhodnutí žalovaného (podle nichž magistrát platební výměry na místní poplatek za
uvedené roky řádně doručil zákonné zástupkyni žalobkyně, a tak bylo její odvolání podané proti těmto platebním výměrům v roce
2012 opožděné). Magistrát nicméně podle
krajského soudu nepochybil pouze v rovině
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 015
procesní (doručováním platebních výměrů
matce žalobkyně), ale již tím, že poplatek vyměřil přímo žalobkyni. (...)
IV.2 K oprávnění správce poplatku
vyměřit místní poplatek za provoz systému nakládání s komunálními odpady týkající se nezletilé osoby jejímu zákonnému zástupci
[39] Krajský soud v napadeném rozsudku
dovodil, že žalobkyně byla podle § 10b odst. 1
písm. a) zákona o místních poplatcích ve znění účinném do 30. 6. 2012 toliko „zdánlivě
a mechanicky formálně vzato“ výlučným poplatníkem poplatku za provoz systému nakládání s komunálními odpady. Poplatková povinnost nemůže dle krajského
soudu
s odkazem na toto ustanovení stíhat nezletilé
osoby, nýbrž jejich zákonné zástupce. Dané
ustanovení tak je třeba vykládat nikoli jako
pravidlo vymezující osoby povinné platit poplatek, nýbrž jako pravidlo vymezující počet
osob, za které je třeba poplatek platit.
[40] Nejvyšší správní soud rozumí snaze
krajského soudu o nalezení takového výkladu
předmětného ustanovení zákona o místních
poplatcích, který by zabránil jeho nespravedlivým dopadům v konkrétních případech, jak
byly popsány v předchozí části rozsudku. Výklad zvolený krajským soudem je však v rozporu nejen s výslovnou dikcí zákona, ale rovněž s důležitou ústavní kautelou, podle níž
lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv
a svobod).
[40] Nejvyšší správní soud rozumí snaze
krajského soudu o nalezení takového výkladu
předmětného ustanovení zákona o místních
poplatcích, který by zabránil jeho nespravedlivým dopadům v konkrétních případech, jak
byly popsány v předchozí části rozsudku. Výklad zvolený krajským soudem je však v rozporu nejen s výslovnou dikcí zákona, ale rovněž s důležitou ústavní kautelou, podle níž
lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv
a svobod).
[41] V této souvislosti je nutné poukázat
na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je
nezbytné, aby zákonné vymezení daně nebo
poplatku bylo určité a jednoznačné, což lze
odůvodnit ochranou jednotlivce, do jehož
vlastnického práva má být touto formou zasaženo. Účelem daně nebo poplatku je v první
řadě zabezpečení příjmů státního rozpočtu
(případně rozpočtů územních samosprávných celků), což je však účel natolik obecný,
že je jím možno odůvodnit v podstatě jakoukoliv daň nebo poplatek. Právě z tohoto důvodu, že jejich náležitosti nelze vyvodit,
nýbrž pouze určit, je k jejich stanovení opráv-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 015
něn výlučně zákonodárce, přičemž jeho rozhodnutí nesmí vytvářet prostor pro dvojí výklad, v jehož důsledku by dotčený poplatník
nemohl s jistotou zjistit, zda a v jakém rozsahu mu vznikla daňová nebo poplatková povinnost. Jen stěží je naopak představitelné,
aby předmětné náležitosti dotvářel svou rozhodovací činností soud či správní orgán,
v důsledku čehož by jednotliví poplatníci
mohli být následně sankcionováni za nesplnění své daňové povinnosti pouze z toho důvodu, že zaujali jiný výklad neurčitého zákonného ustanovení, než k jakému se přiklonila
dodatečně utvářená praxe. Jinými slovy, „nelze připustit, aby se vlivem interpretace zákona stalo předmětem zdanění něco, co zákon
za předmět daně s žádoucí mírou určitosti
nepředpokládá“ (nález ze dne 2. 12. 2008,
sp. zn. I. ÚS 1611/07, N 211/51 SbNU 639,
č. 211/2008 Sb. ÚS, bod 18; srov. též nálezy ze
dne 6. 2. 2007, sp. zn. I. ÚS 531/05, N 24/44
SbNU 293, č. 24/2007 Sb. ÚS, bod 30, nebo
nález ze dne 10. 7. 2014, Pl. ÚS 31/13,
č. 162/2014 Sb., bod 46).
[42] Výklad krajského soudu, který de facto rozšiřuje povinnosti platit předmětný
místní poplatek u zákonných zástupců nezletilých fyzických osob (podle tohoto výkladu
nejsou pouze poplatníky poplatku týkajícího
se jejich osoby, ale také poplatku za další, nezletilou, osobu, či dokonce osoby), aniž by
k tomu zákon poskytoval dostatečně určitou
a jasnou oporu, je tak v rozporu s výše uvedejudikaturou
nými požadavky kladenými
Ústavního soudu na výklad předpisů z oblasti
daní a poplatků.
[42] Výklad krajského soudu, který de facto rozšiřuje povinnosti platit předmětný
místní poplatek u zákonných zástupců nezletilých fyzických osob (podle tohoto výkladu
nejsou pouze poplatníky poplatku týkajícího
se jejich osoby, ale také poplatku za další, nezletilou, osobu, či dokonce osoby), aniž by
k tomu zákon poskytoval dostatečně určitou
a jasnou oporu, je tak v rozporu s výše uvedejudikaturou
nými požadavky kladenými
Ústavního soudu na výklad předpisů z oblasti
daní a poplatků.
[43] K závěru, který dovodil krajský soud,
nelze dospět ani za pomocí argumentace
principem nejlepšího zájmu dítěte, plynoucím z čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte
(podle jehož dikce „[z]ájem dítěte musí být
předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální
péče, správními nebo zákonodárnými orgány“). Jedním z významů uvedeného ustanovení je, že slouží jako základní interpretační
princip pro soudy a další orgány veřejné moci při výkladu právních předpisů dopadají-
*) S účinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňovým řádem.
**) S účinností od 1. 1. 2014 nahrazen občanským zákoníkem z roku 2012.
cích na děti (nezletilé) – je-li možné interpretovat právní předpis vícero způsoby, měly by
zvolit ten, který nejefektivněji naplňuje nejlepší zájem dítěte [srov. např. UN Committee
on the Rights of the Children, General comment No. 14 (2013) on the right of the child
to have his or her best interests taken as
a primary consideration (art. 3, para. 1)].
Obdobné pravidlo je obsaženo v čl. 24 odst. 2
Listiny základních práv Evropské unie („Při
všech činnostech týkajících se dětí, ať už
uskutečňovaných veřejnými orgány nebo
soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte.“).
Nejvyšší správní soud je však názoru, že ani
odkaz na uvedený princip nemůže soud vést
k tomu, aby dovodil existenci daňové či poplatkové povinnosti v případě, kdy zákon
„s žádoucí mírou určitosti“ existenci takové
povinnosti pro určitého poplatníka nepředpokládá.
IV.3 Řádnost doručení platebních vý-
měrů
[44] Magistrát byl tedy za účinnosti zákona o místních poplatcích ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 174/2012 Sb.
oprávněn vyměřit neuhrazené místní poplatky za provoz systému nakládání s komunálními odpady přímo žalobkyni. Další spornou
otázkou však je, zda došlo k řádnému doručení předmětných platebních výměrů, jestliže
je magistrát doručoval matce žalobkyně.
[45] Krajský soud dovodil, že magistrát
nemohl v posuzované věci s matkou žalobkyně jednat jako s osobou, která je oprávněna
žalobkyni zastupovat, kvůli střetu zájmů mezi
matkou žalobkyně a žalobkyní. Stěžovatel
oproti tomu namítá, že magistrát neměl jinou
možnost, než doručovat žalobkyni prostřednictvím zákonné zástupkyně, která nebyla
zbavena rodičovských práv.
[45] Krajský soud dovodil, že magistrát
nemohl v posuzované věci s matkou žalobkyně jednat jako s osobou, která je oprávněna
žalobkyni zastupovat, kvůli střetu zájmů mezi
matkou žalobkyně a žalobkyní. Stěžovatel
oproti tomu namítá, že magistrát neměl jinou
možnost, než doručovat žalobkyni prostřednictvím zákonné zástupkyně, která nebyla
zbavena rodičovských práv.
[46] Podle § 10 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků*), platilo, že za fyzické osoby, které nemohly před správcem daně
jednat samostatně pro nezpůsobilost nebo
omezenou způsobilost k právním úkonům,
jednali jejich zákonní zástupci. Podle § 8
odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964
vznikala způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu zletilostí, přičemž nezletilí měli
způsobilost jen k takovým právním úkonům,
které byly svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.
Při právních úkonech, ke kterým nebyly děti
plně způsobilé, je ze zákona zastupovali rodiče
(§ 36 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině**)).
[47] Podle § 11 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků však byl správce daně zároveň
oprávněn k daňovému řízení nepřipustit nebo z daňového řízení vyloučit zástupce, „pokud by došlo ke střetu se zájmy zastupovaného nebo ke střetu zájmů daňových
subjektů v daňových věcech zastupovaných
týmž zástupcem“. Také podle obecné úpravy
obsažené v § 37 odst. 1 zákona o rodině žádný z rodičů nemohl zastoupit své dítě, šlo-li
o právní úkony ve věcech, „při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem
nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů“. Jestliže tedy správce daně (respektive správce
poplatku, tj. v daném případě magistrát) doručoval zástupci nezletilého, u něhož byl dán
střet se zájmy tohoto nezletilého, nelze takové
doručení považovat za řádné. Správce daně
byl v takovém případě povinen zákonného zástupce z řízení vyloučit, ustanovit nezletilé
osobě jiného zástupce a doručovat jemu. Případně doručit znovu a řádně všechny písemnosti, které byly takto nezákonně doručeny
zákonnému zástupci, pokud tuto skutečnost
správce daně zjistí až dodatečně. Nejvyšší
správní soud se přitom ztotožňuje se závěrem krajského soudu, podle něhož právě taková situace nastala v posuzovaném případě.
[48] Jak příhodně uvedl krajský soud,
matka žalobkyně fakticky nemusela vnímat
jakoukoli potřebu místní poplatek za provoz
systému nakládání s komunálními odpady za
žalobkyni platit, ani jakkoliv brojit proti pla-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 015
Barbora A. proti Krajskému úřadu Jihomoravského kraje o místní poplatek, o kasační 531/05) a č. 211/2008 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 1611/07). stížnosti žalovaného.