k čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (č. 209/1992 Sb.) I. Nezbytným předpokladem pro rozhodnutí o zajištění cizince podle $ 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je úvaha správ- ního orgánu 0 tom, zda je vůbec možné rozhodnout 0 správním vyhoštění cizince a toto rozhodnutí vykonat. II. © žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince je třeba podle $ 56 odst. 2 s. ř. s. a čl. 5 odst. 4 Úmluvy 0 ochraně základních práv a svobod (č. 209/1992 Sb.) rozhodnout přednostně a urychleně. Pokud soud o takové žalobě rozhodne až po uplynutí zákon- né stoosmdesátidenní lhůty pro zajištění cizince ($ 125 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky), nejsou zpravidla požadavky na před- 582 nostní a urychlené vyřízení splněny. Přednostně a urychleně je třeba postupovat rovněž při předložení spisu s kasační stížností zajištěného cizince Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.
k čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (č. 209/1992 Sb.) I. Nezbytným předpokladem pro rozhodnutí o zajištění cizince podle $ 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je úvaha správ- ního orgánu 0 tom, zda je vůbec možné rozhodnout 0 správním vyhoštění cizince a toto rozhodnutí vykonat. II. © žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince je třeba podle $ 56 odst. 2 s. ř. s. a čl. 5 odst. 4 Úmluvy 0 ochraně základních práv a svobod (č. 209/1992 Sb.) rozhodnout přednostně a urychleně. Pokud soud o takové žalobě rozhodne až po uplynutí zákon- né stoosmdesátidenní lhůty pro zajištění cizince ($ 125 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky), nejsou zpravidla požadavky na před- 582 nostní a urychlené vyřízení splněny. Přednostně a urychleně je třeba postupovat rovněž při předložení spisu s kasační stížností zajištěného cizince Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.
C.) Stěžovateli je třeba přisvědčit i v další otázce, týkající se výkladu podmínek pro za- 584 jištění cizince stanovených v $ 124 odst. 1 zá- kona o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud již ve své dřívější rozhodovací praxi (srov. např. rozsudek ze dne 25. 4. 2006, čj. 4 Azs 235/2005-60) uvedl, že samotná skutečnost, že cizinec vstoupil na území České republiky mimo hraniční přechod a pobýval zde bez ce- stovního dokladu a platného víza a nemá do- statečné finanční prostředky ani zdravotní pojištění nepostačuje, spolu se sdělením za- hájení řízení o vyhoštění, pro zajištění cizin- ce. Předpokladem pro zajištění je především to, že cizinec v minulosti hrubým způsobem porušil zákon o pobytu cizinců, a dále přípa- dy, kdy je evidován v evidenci nežádoucích osob. Pokud však stěžovatel přicestoval do České republiky poprvé, nemohl se v minu- losti dopouštět porušování cizineckého prá- va. Tento výklad ve prospěch osobní svobody cizince je v souladu s ústavními zárukami za- kotvenými v čl. 8 Listiny základních práv a svobod a se zásadou, že základní práva mají být vykládána široce a výjimky z nich naopak restriktivně. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že dle čl. 4 odst. 4 Listiny základ- ních práv a svobod musí být při výkladu usta- novení o mezích základních práv šetřeno podstaty a smyslu práv a jejich omezení ne- smějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. V případě stěžovatele je třeba vzít v úvahu to, že již od počátku bylo zjevné, že jediným účelem, pro který přice- stoval do České republiky, je žádost o mezi- národní ochranu (srov. již protokol o prvním výslechu stěžovatele ze dne 29. 10. 2007, ja- kož i skutečnost, že se sám ihned po příjezdu do země ohlásil u policie). Za těchto okolnos- tí měl žalovaný stěžovateli v prvé řadě umož- nit, aby učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, a následně postupovat podle pří- slušných ustanovení zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Pro takový případ ostatně sám zákon o pobytu cizinců v $ 124a stanoví podstatná omezení pro zajištění cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně. Žalovaný svým postupem fakticky znemožnil učinit prohlášení o mezinárodní ochraně, aby se vý- hnul nutnosti aplikovat pro stěžovatele vý- hodnější ustanovení $ 124a zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel pak učinil prohlášení o mezinárodní ochraně až 3. 11. 2007 v zaří- zení pro zajištění cizinců. Žalovaný svým postupem ignoroval účel, pro který bylo omezení osobní svobody v po- době zajištění cizinců přijato, a to především zabránění maření výkonu správního vyhoště- ní. Pokud v případě žalobce správní vyhoště- ní nepřipadalo v úvahu, ať již z důvodu $ 119a odst. 1 zákona o pobytu cizinců a čl. 31 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (zákaz vyhoště- ní z důvodu nelegálního vstupu na území za účelem žádosti o azyl) anebo pro důvod zne- možňující vycestování do země původu, postrá- dalo zákonem aprobovaného smyslu i zajištění stěžovatele. V tomto bodě je třeba odmítnout názor městského soudu, že zajištění a vyhoštění jsou zcela odlišné instituty s rozdílnými pod- mínkami aplikace. Naopak, je třeba trvat na tom, aby správní orgány při rozhodování 0 za- jištění cizince zvážily, zda je výkon správního vy- hoštění alespoň potenciálně možný. Závěrem musel Nejvyšší správní soud s politováním shledat, že v případě stěžovate- le nebyly naplněny požadavky, které vnitro- státní a mezinárodní předpisy kladou na soudní kontrolu omezení osobní svobody. Podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod každý, kdo byl zbaven svobody, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud „urychleně“ rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody (...). Podle $ 56 odst. 2 s. ř. s. soudy přednostně vyřizují mj. žaloby proti rozhodnutí o zajištění cizince. Podle $ 200u odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud- ní řád (dále též „o. s. ř.“), soud je povinen pro- jednat návrh na propuštění cizince přednost- ně a s největším urychlením. Stěžovatel podal správní žalobu proti rozhodnutí o zajištění dne 14. 11. 2007. Téhož dne podal návrh na propuštění podle $ 2000 o. s. ř. Přesto až do skončení zajištění po uplynutí zákonné sto- osmdesátidenní lhůty nebylo o jeho návrzích rozhodnuto. Civilní soudy dne 5. 5. 2008 ří- zení o návrhu dle $ 2000 o. s. ř. zastavily, ne- boť cizinec byl po uplynutí zákonné lhůty pro zajištění propuštěn. Městský soud rozho- dl o žalobě stěžovatele až 30. 6. 2008 a ochra- nu jeho právům stejně neposkytl, jak vyplývá z výše uvedeného odůvodnění. Spis s kasační stížností předložil městský soud Nejvyššímu správnímu soudu až dne 24. 2. 2009. Aby by- lo možné soudní ochranu v tak citlivých vě- cech, jako je zbavení osobní svobody, považo- vat za účinnou, bylo by třeba rozhodovat ve zcela jiných lhůtách. Daňové řízení: zánik práva daň vyměřit nebo doměřit Řízení před soudem: přihlédnutí k daňové prekluzi z moci úřední k $ 76 soudního řádu správního k $ 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. (v tex- tu též „daňový řád“, „d. ř.“) I.K zániku práva daň vyměřit nebo doměřit ve smyslu $ 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, přihlížejí soudy ve správním soudnictví z moci úřední. II. Soud má povinnost vypořádat otázku daňové prekluze tehdy, je-li namítána, a V případě, že sám dospěje k závěru, že k prekluzi práva skutečně došlo. Pokud účastník prekluzi nenamítal a soud poté, co se touto otázkou zabýval, dospěl k závě- ru, že k prekluzi nedošlo, není nutné, aby své úvahy na dané téma v odůvodnění roz- hodnutí výslovně uváděl.
Kamran K. (Afghánistán) proti Policii České republiky o zajištění cizince, o kasační stíž-