1 As 133/2024- 31 - text
1 As 133/2024 - 32
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: K. T., zast. JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem se sídlem Dukelská 654, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2024, č. j. KUJCK 137004/2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2024, č. j. 57 A 6/2024 34,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[1] Městský úřad Horní Planá zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, usnesením ze dne 31. 8. 2023 č. j. MUHP 4313/202, řízení o žádosti žalobce o dodatečné povolení stavby označené jako „Stavba objektu pro sklizňovou úpravu – sklad sena“, na pozemku p. č. XA v k. ú. Č. v P. (dále jen „sklad sena“). Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 8. 1. 2024, č. j. KUJCK 137004/2023, usnesení změnil tak, že žádost o dodatečné povolení stavby podle § 149 odst. 6 správního řádu zamítl.
[2] Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného před Krajským soudem v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“). V žalobě rozporoval především obsah podkladového závazného stanoviska orgánu ochrany přírody, ze kterého žalovaný vycházel. Žalobce nesouhlasil se závěry, že by sklad sena snižoval krajinný ráz. Dle jeho názoru nebyl umístěn do volné krajiny. Je kryt porostem náletu dřevin. Sklad sena má také sloužit k obhospodařování pozemku, který je veden jako trvalý travní porost. Byl postaven na základech předchozí stavby. Dále žalobce uvedl, že se souhlasem orgánu ochrany přírody již byly v této oblasti realizovány podobné stavby, které ani neslouží k obhospodařování zemědělských pozemků, ale pouze k bydlení či rekreaci. Žalobce také nesouhlasil se závěrem, že stavba vysílače na vrcholu kopce Lískovec je subtilní stožár, který nenarušuje krajinný ráz. Na závěr žalobce požadoval přezkum obsahu závazného stanoviska orgánu ochrany přírody (tj. závazné stanovisko Národního parku Šumava ze dne 31. 8. 2022 a závazné stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 14. 12. 2023), ze kterých žalovaný vycházel.
[3] Krajský soud připomněl, že v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“), je povolán i k nepřímému přezkumu zákonnosti závazného stanoviska jako podkladového aktu pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2017, čj. 2 As 230/2016 65). Podle krajského soudu jsou daná závazná stanoviska orgánů ochrany přírody přezkoumatelná. Stanoviska vyhověla požadavkům na zákonnost a obsahovala řádné odůvodnění svých závěrů podle § 68 odst. 3 správního řádu.
[4] Podle krajského soudu žalobce polemizoval s obsahem závazného stanoviska stran vlivu skladu sena na krajinný ráz. Ačkoliv je krajinný ráz neurčitým právním pojmem, orgány ochrany přírody podle krajského soudu posoudily namítané skutečnosti a řádně je odůvodnily. Z obou závazných stanovisek vyplynulo, že orgány ochrany přírody vyjádřily záporné stanovisko k výstavbě skladu sena, a to z důvodu narušení krajinného rázu oblasti, s tím, že se jedná o solitérní stavbu, která je na okraji lesa, žádným způsobem nesplývá s přilehlým okolím a zasahuje tak do estetické a přírodní hodnoty krajiny.
[5] Dále krajský soud uvedl, že pro dodatečné povolení předmětné stavby je nutné, aby byly kumulativně splněny podmínky a požadavky uvedené v § 129 odst. 3 písm. a) až c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), k čemuž nedošlo. Rovněž nedůvodnou označil námitku stěžovatele, že na daném místě již v minulosti stavba stála v oblasti byly realizovány podobné stavby, neboť každá stavba je posuzována individuálně. V závěru krajský soud uvedl, že námitka ohledně Metodického pokynu z roku 2004 je vznesena pouze obecně, bez odůvodnění, a je tudíž irelevantní. Nadto poznamenal, že byl vydán jako studijní materiál, přičemž orgány státní správy ani soudy nejsou tímto pokynem vázány. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek krajského soudu z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhuje zrušit napadený rozsudek a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Stěžovatel úvodem uvedl, že nesouhlasí se žádným ze závěrů učiněných krajským soudem, a (v zásadě doslovně) zopakoval svoji argumentaci vznesenou v žalobě. Podle něj sklad seníku není umístěn do volné krajiny, ale bude z části skryt náletem dřevin. Dále označil za nehorázné a s realitou rozporné tvrzení, že stavba vysílače na vrcholu kopce Lískovec nesnižuje hodnotu krajinného rázu. Stěžovatel zopakoval, že již byly realizovány podobné stavby se souhlasem orgánu ochrany přírody v této oblasti, které neslouží k obhospodařování zemědělských pozemků, ale k bydlení a rekreaci.
[8] Podle stěžovatele uvádějí orgány ochrany přírody stále stejné argumenty, avšak zároveň uvádějí skutečnosti a tvrzení, která daným argumentům odporují, případně nejsou pravdivá. Stěžovatel považuje poté za nezákonné a vadu řízení, že krajský soud neprovedl důkaz místním šetřením a nenařídil jednání k projednání žaloby.
[9] Podle stěžovatele je sklad sena v souladu s koncepcí nezastavěného území stanovenou v územním plánu Černá v Pošumaví, kdy se jedná o stavbu pro zabezpečení zemědělské činnosti. Dále doplnil, že stávající pozemek vznikl komplexní pozemkovou úpravou, kdy na parcele stál stavební objekt (podle fotografií v roce 1961, ale předpokládá, že i v dalších letech). Dle stěžovatele je tedy sklad sena vybudován na základech původní stavby, proto není třeba žádat o změnu využití pozemku, a slouží pro potřeby údržby pozemku.
[10] Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah předložených správních spisů. III. Právní posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem, a přípustná. Důvodnost kasační stížnosti NSS posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Kasační stížnost je na hranici projednatelnosti. Kromě rekapitulace rozhodnutí krajského soudu na str. 2 a 3 kasační stížnost pouze doslova opakuje na str. 4 [body a) až f)] argumentaci žalobní, a vede přímou polemiku s rozhodnutím žalovaného, aniž by jakkoliv reagovala na rozsudek krajského soudu (s výjimkou obecného úvodu ke všem bodům že „nelze souhlasit se žádným ze závěrů učiněných soudem“). NSS proto k uplatněné kasační argumentaci pouze ve stručnosti uvádí následující.
[14] Stěžovatel opětovně zpochybňuje skutkový stav, který byl již posouzen správními orgány, orgány ochrany přírody i krajským soudem. Stěžovatel opakovaně namítá, že sklad sena se nenachází ve volné krajině a nesnižuje krajinný ráz. Obdobně znovu namítá stavbu vysílače a realizaci podobných staveb v této oblasti se souhlasem orgánu ochrany přírody. Stěžovatel tak polemizuje s obsahem a závěry závazných stanovisek orgánů přírody. S těmito námitkami se nicméně již podrobně vypořádal krajský soud, a to v bodech 23 až 27 napadeného rozsudku (obecně ohledně přezkumu závazných podkladových stanovisek). Úlohou soudu je podle § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkum zákonnosti těchto stanovisek, nikoliv posuzování jejich věcné správnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2017, čj. 2 As 230/2016 65). Orgány ochrany přírody také v souladu s ustálenou judikaturou NSS (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2021, čj. 1 As 32/2021 64, či rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 375/2018 26) naplnily požadavek podle § 68 odst. 3 správního řádu na řádné odůvodnění závazných stanovisek, které byly podklady pro vydání správních rozhodnutí.
[15] Stejně tak se již krajský soud v bodě 35 napadeného rozsudku řádně vypořádal s námitkou stěžovatele, že nebylo nařízeno provedení důkazu místním šetřením. Podle krajského soudu měly orgány ochrany přírody relevantní informace, na které stěžovatel poukazoval (tj. poloha skladu sena, územní plán dané obce apod.), a svůj závěr na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci dostatečně odůvodnily. Proto bylo možné ze závazného stanoviska vycházet při rozhodování. V bodech 34 až 36 pak krajský soud podrobně vypořádal jednotlivá tvrzení stěžovatele ohledně umístění a reálných dispozic stavby.
[16] Konečně krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Na č. l. 31 spisu krajského soudu je založena doručenka, kterou krajský soud vyzval žalobce v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s k vyjádření souhlasu s vyřízením věci bez jednání. Jelikož se stěžovatel na tuto výzvu soudu nijak nevyjádřil, došlo k uplatnění zákonné domněnky § 51 odst. 1 s. ř. s., tedy má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas. Tato námitka stěžovatele je proto nedůvodná. IV. Závěr a náklady řízení
[17] Na základě výše uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že nebyly naplněny tvrzené důvody kasační stížnosti. Proto ji postupem podle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).
[18] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný. Nemá proto právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku). Žalovaný měl v řízení o kasační stížnosti plný úspěch, avšak nevznikly mu žádné náklady. Proto mu NSS náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. prosince 2024
Michal Bobek
předseda senátu