I. Na rozhodování mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném
vzdělávání (školský zákon), se vztahuje správní řád z roku 2004. II. Proti rozhodnutí mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), lze podat odvolání, o němž přísluší rozhodnout Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
I. Na rozhodování mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném
vzdělávání (školský zákon), se vztahuje správní řád z roku 2004. II. Proti rozhodnutí mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), lze podat odvolání, o němž přísluší rozhodnout Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
[18] Ustanovení § 183 odst. 1 školského zákona obsahovalo až do 31. 12. 2011, tedy i v době ukončení předškolního vzdělávání žalobce a), pravidlo, že „[p]okud tento zákon nestanoví jinak, vztahuje se na rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti státní správy podle tohoto zákona správní řád“. Druhý odstavec téhož ustanovení pak vylučoval použití správního řádu při rozhodování podle některých taxativně uvedených paragrafů zákona. S účinností od 5. 3. 2009 byl novelou provedenou zákonem č. 49/2009 Sb., kterým se mění školský zákon mezi tyto paragrafy vložen též § 165 odst. 2 písm. b). Ten stanovil, že ředitel školy a školského zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy mimo jiné v případě ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 školského zákona.
[19] Na základě citovaných ustanovení krajský soud dovodil, že na rozhodování mateřské školy zřízené registrovanou církví či náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání se nevztahuje správní řád. Tato úvaha je chybná. Rozhodování podle § 165 odst. 2 písm. b) školského zákona, které bylo vyloučeno z dosahu správního řádu, se týká pouze škol a školských zařízení zřízených státem, krajem, obcí nebo svazkem
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
obcí, tedy tzv. veřejnými zřizovateli. Toto ustanovení však nehovoří nic o rozhodování škol a školských zařízení zřízených registrovanou církví či náboženskou společností, resp. dalšími tzv. neveřejnými zřizovateli (viz k tomu § 8 školského zákona). Na rozhodování posledně zmiňovaných subjektů proto plně dopadal § 183 odst. 1 školského zákona, a jednalo-li se o rozhodování v oblasti veřejné správy, muselo se dít podle správního řádu. Že se v případě rozhodování mateřské školy o ukončení předškolního vzdělávání o veřejnou správu jedná, dovodil zdejší soud již v předchozím rozsudku ze dne 27. 7. 2011, čj. 1 As 53/2011-109, č. 2437/2011 Sb. NSS.
[19] Na základě citovaných ustanovení krajský soud dovodil, že na rozhodování mateřské školy zřízené registrovanou církví či náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání se nevztahuje správní řád. Tato úvaha je chybná. Rozhodování podle § 165 odst. 2 písm. b) školského zákona, které bylo vyloučeno z dosahu správního řádu, se týká pouze škol a školských zařízení zřízených státem, krajem, obcí nebo svazkem
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
obcí, tedy tzv. veřejnými zřizovateli. Toto ustanovení však nehovoří nic o rozhodování škol a školských zařízení zřízených registrovanou církví či náboženskou společností, resp. dalšími tzv. neveřejnými zřizovateli (viz k tomu § 8 školského zákona). Na rozhodování posledně zmiňovaných subjektů proto plně dopadal § 183 odst. 1 školského zákona, a jednalo-li se o rozhodování v oblasti veřejné správy, muselo se dít podle správního řádu. Že se v případě rozhodování mateřské školy o ukončení předškolního vzdělávání o veřejnou správu jedná, dovodil zdejší soud již v předchozím rozsudku ze dne 27. 7. 2011, čj. 1 As 53/2011-109, č. 2437/2011 Sb. NSS.
[20] Žalobce a) v tomto ohledu namítá, že by bylo absurdní, aby rozhodování mateřských škol zřízených tzv. veřejnými zřizovateli o ukončení předškolního vzdělávání správnímu řádu nepodléhalo, zatímco u škol zřízených neveřejnými zřizovateli byl postup podle správního řádu povinný. Věc však není tak jednoduchá. Je skutečností, že od účinnosti školského zákona podléhalo rozhodování mateřské školy zřízené tzv. veřejnými zřizovateli o ukončení předškolního vzdělávání správnímu řádu. K vynětí tohoto rozhodování z dosahu správního řádu došlo již zmíněným zákonem č. 49/2009 Sb., a to na základě pozměňovacího návrhu poslance Waltera Bartoše. Ten svůj návrh v podrobné rozpravě konané dne 3. 12. 2008 komentoval poněkud zjednodušeně tak, že jde o vyjmutí správního řádu z přijímacího řízení, a to ve dvou variantách. „Ta tvrdší varianta předpokládá vyjmutí správního řízení při přijímání do mateřských škol, do základních škol, středních škol i přestupu z jedné školy na druhou. A pak je taková měkčí varianta, o které jsme mluvili např. s panem ministrem na podvýboru pro školství, a to je varianta, která v podstatě vyjímá správní řád pouze z přijímacího řízení na středních školách.“ Při hlasování v třetím čtení dne 19. 12. 2008 prošla varianta „tvrdší“ [tj. vynětí rozhodování podle § 165 odst. 2 písm. b), e), f) a g) školského zákona z dosahu správního řádu]; viz tisk č. 573, Poslanecká sněmovna, V. volební období, digitální repozitář, www.psp.cz].
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
[20] Žalobce a) v tomto ohledu namítá, že by bylo absurdní, aby rozhodování mateřských škol zřízených tzv. veřejnými zřizovateli o ukončení předškolního vzdělávání správnímu řádu nepodléhalo, zatímco u škol zřízených neveřejnými zřizovateli byl postup podle správního řádu povinný. Věc však není tak jednoduchá. Je skutečností, že od účinnosti školského zákona podléhalo rozhodování mateřské školy zřízené tzv. veřejnými zřizovateli o ukončení předškolního vzdělávání správnímu řádu. K vynětí tohoto rozhodování z dosahu správního řádu došlo již zmíněným zákonem č. 49/2009 Sb., a to na základě pozměňovacího návrhu poslance Waltera Bartoše. Ten svůj návrh v podrobné rozpravě konané dne 3. 12. 2008 komentoval poněkud zjednodušeně tak, že jde o vyjmutí správního řádu z přijímacího řízení, a to ve dvou variantách. „Ta tvrdší varianta předpokládá vyjmutí správního řízení při přijímání do mateřských škol, do základních škol, středních škol i přestupu z jedné školy na druhou. A pak je taková měkčí varianta, o které jsme mluvili např. s panem ministrem na podvýboru pro školství, a to je varianta, která v podstatě vyjímá správní řád pouze z přijímacího řízení na středních školách.“ Při hlasování v třetím čtení dne 19. 12. 2008 prošla varianta „tvrdší“ [tj. vynětí rozhodování podle § 165 odst. 2 písm. b), e), f) a g) školského zákona z dosahu správního řádu]; viz tisk č. 573, Poslanecká sněmovna, V. volební období, digitální repozitář, www.psp.cz].
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
[21] Je zřejmé, že tímto výsledkem zákonodárného procesu bylo poněkud překvapeno Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. K věci obratem vydalo právní výklad (dostupný na http://www.msmt.cz/dokumenty/pravni-vyklad-k-postupu-pri-rozhodov ani-reditele-podle-165), v němž uvedlo, že vyloučení uvedeného rozhodování z režimu správního řádu zakládá vnitřní rozpornost školského zákona, což je v rozporu s ústavními principy. K vyloučení správního řádu nemůže podle ministerstva dojít, pokud nebyla současně doplněna speciální procesní úprava. I po nabytí účinnosti zákona č. 49/2009 Sb. má podle ministerstva škola zřízená tzv. veřejným zřizovatelem postupovat při rozhodování podle § 165 odst. 2 písm. b), e), f) a g) školského zákona podle správního řádu. S účinností od 1. 1. 2012 pak byla tato výluka použití správního řádu ze školského zákona odstraněna novelou provedenou zákonem č. 472/2011 Sb., kterým se mění školský zákon. Jak uvedla důvodová zpráva, stalo se tak kvůli „odstranění nesrovnalostí vyplývajících z novely provedené zákonem č. 49/2009 Sb.“
[21] Je zřejmé, že tímto výsledkem zákonodárného procesu bylo poněkud překvapeno Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. K věci obratem vydalo právní výklad (dostupný na http://www.msmt.cz/dokumenty/pravni-vyklad-k-postupu-pri-rozhodov ani-reditele-podle-165), v němž uvedlo, že vyloučení uvedeného rozhodování z režimu správního řádu zakládá vnitřní rozpornost školského zákona, což je v rozporu s ústavními principy. K vyloučení správního řádu nemůže podle ministerstva dojít, pokud nebyla současně doplněna speciální procesní úprava. I po nabytí účinnosti zákona č. 49/2009 Sb. má podle ministerstva škola zřízená tzv. veřejným zřizovatelem postupovat při rozhodování podle § 165 odst. 2 písm. b), e), f) a g) školského zákona podle správního řádu. S účinností od 1. 1. 2012 pak byla tato výluka použití správního řádu ze školského zákona odstraněna novelou provedenou zákonem č. 472/2011 Sb., kterým se mění školský zákon. Jak uvedla důvodová zpráva, stalo se tak kvůli „odstranění nesrovnalostí vyplývajících z novely provedené zákonem č. 49/2009 Sb.“
[22] Nejvyšší správní soud k popsané situaci připomíná judikaturu Ústavního soudu, podle níž vyloučení použití obecných předpisů o správním řízení při neexistenci jiných zakládá rozpor s čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod [nálezy ze dne 5. 11. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 14/96, N 114/6 SbNU 323, č. 3/1997 Sb., a ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/04, N 90/37 SbNU 241, č. 240/2005 Sb.). Na základě uvedené judikatury lze pochybovat o tom, zda zákaz užití správního řádu na rozhodování podle § 165 odst. 2 písm. b), e), f) a g) školského zákona bez toho, aby zákonodárce upravil vlastní procesní postup takového rozhodování, lze mít za souladný s ústavním pořádkem. Problematika rozhodování tzv. veřejného zřizovatele, o nějž v citovaném ustanovení jde, nicméně není předmětem nynějšího řízení před Nejvyšším správním soudem, a proto zde není ani prostor pro přerušení řízení a předložení věci k rozhodnutí Ústavnímu soudu. Uvedením těchto souvislostí však soud hodlal demonstrovat, že aplikace správ-
ního řádu na rozhodování mateřské školy zřízené tzv. neveřejným zřizovatelem není absurdní, neboť vynětí stejného rozhodování škol zřízených tzv. veřejnými zřizovateli z dosahu správního řádu jeví značné ústavní deficity.
[23] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že na rozhodování mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 školského zákona se vztahuje správní řád. Použití správního řádu na toto rozhodování přitom platí i po účinnosti již zmiňovaného zákona č. 472/2011 Sb., který odstranil původní § 183 odst. 1 školského zákona. Aplikaci správního řádu je totiž nutné dovodit jak ze stávajícího znění § 183 odst. 1 školského zákona a contrario, tak z § 1 odst. 2 správního řádu.
[23] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že na rozhodování mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 školského zákona se vztahuje správní řád. Použití správního řádu na toto rozhodování přitom platí i po účinnosti již zmiňovaného zákona č. 472/2011 Sb., který odstranil původní § 183 odst. 1 školského zákona. Aplikaci správního řádu je totiž nutné dovodit jak ze stávajícího znění § 183 odst. 1 školského zákona a contrario, tak z § 1 odst. 2 správního řádu.
[24] Správní řád v § 81 odst. 1 umožňuje proti správnímu rozhodnutí podat odvolání, nestanoví-li zákon jinak, a dále upravuje řízení o něm. Jelikož školský zákon v tomto případě odvolání nevylučuje, je třeba jej považovat za přípustné, existuje-li orgán, který je o něm oprávněn rozhodnout.
[25] Pro úplnost Nejvyšší správní soud konstatuje, že nesouhlasí s úvahami krajského soudu o existenci opravného prostředku v projednávané věci založenými na blíže neurčené praxi správních orgánů a na zásadě rovnosti. Opravný prostředek proti správnímu rozhodnutí stejně jako řízení o něm musí být jednoznačně upraveny zákonem a jejich dovozování z obecných právních zásad či dokonce z praxe orgánů výkonné moci nelze obecně připustit, neboť by se takový postup dostával do rozporu s čl. 2 odst. 3 a 4, případně též s čl. 79 odst. 1 Ústavy.
IV. B) Existence orgánu rozhodující-
ho o opravném prostředku
[26] Žalobce má jistě pravdu v tom, že mezi základní zásady rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob správními orgány nepatří rozhodování ve dvou stupních (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2005, čj. 2 As 47/2004-61, č. 1409/2007 Sb. NSS). Pro rozhodování určitého (i odvolacího) orgánu
v konkrétní věci je naopak třeba existence tří druhů norem, z nichž každá upravuje odlišný aspekt věci – tedy kdo (kompetenční norma), jak (procesní norma) a o čem (hmotněprávní norma) má rozhodovat (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, čj. Komp 1/2008-107, č. 1911/2009 Sb. NSS).
[27] V projednávané věci je nepochybně dána norma hmotněprávní, kterou prezentuje § 35 odst. 1 školského zákona stanovící zákonné podmínky ukončení předškolního vzdělávání. Rovněž je k dispozici norma procesní, a to v podobě správního řádu, jenž upravuje postup odvolacího orgánu. Zbývá tedy zjistit, zda existuje norma kompetenční, která určuje, kdo je v dané věci odvolacím orgánem.
[27] V projednávané věci je nepochybně dána norma hmotněprávní, kterou prezentuje § 35 odst. 1 školského zákona stanovící zákonné podmínky ukončení předškolního vzdělávání. Rovněž je k dispozici norma procesní, a to v podobě správního řádu, jenž upravuje postup odvolacího orgánu. Zbývá tedy zjistit, zda existuje norma kompetenční, která určuje, kdo je v dané věci odvolacím orgánem.
[28] Podle § 89 odst. 1 správního řádu je odvolacím správním orgánem nejblíže nadřízený správní orgán, nestanoví-li zákon jinak. Ustanovení § 178 odst. 1 správního řádu určuje, že „[n]adřízeným správním orgánem je ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor.“ V projednávaném případě školský zákon nestanoví žádný orgán, který by vyhovoval citovanému ustanovení správního řádu. Argumentaci krajského soudu, že by takovým orgánem mohl být zřizovatel, neboť vykonává nad mateřskou školou dozor, nelze přijmout. Školský zákon zřizovateli žádné dozorové pravomoci nad školou či školským zařízením nepřiznává; jeho úlohou je spíše zajistit hmotný a finanční substrát potřebný ke zřízení školy či školského zařízení. Zřizovatel může též disponovat některými jmenovacími oprávněními. O dozoru však nemůže být řeč.
[29] Podle § 178 odst. 2 správního řádu pak platí, že „[n]elze-li nadřízený správní orgán určit podle odstavce 1, určí se podle tohoto odstavce“. Tento druhý odstavec mimo jiné uvádí, že nadřízeným správním orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné správy se rozumí orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o odvolání; není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který tyto osoby výkonem ve-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
řejné správy na základě zákona pověřil. Žalovaná v projednávané věci je přitom právnickou osobou (specifickým typem školskou právnickou osobou), na niž byl přenesen výkon veřejné správy v oblasti školství. Jak bylo již výše uvedeno, školský zákon neuvádí výslovně žádný orgán, který by rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí mateřské školy zřízené registrovanou církví či náboženskou společností. Zbývá tedy prověřit, kdo žalovanou pověřil výkonem veřejné správy.
[29] Podle § 178 odst. 2 správního řádu pak platí, že „[n]elze-li nadřízený správní orgán určit podle odstavce 1, určí se podle tohoto odstavce“. Tento druhý odstavec mimo jiné uvádí, že nadřízeným správním orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné správy se rozumí orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o odvolání; není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který tyto osoby výkonem ve-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
řejné správy na základě zákona pověřil. Žalovaná v projednávané věci je přitom právnickou osobou (specifickým typem školskou právnickou osobou), na niž byl přenesen výkon veřejné správy v oblasti školství. Jak bylo již výše uvedeno, školský zákon neuvádí výslovně žádný orgán, který by rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí mateřské školy zřízené registrovanou církví či náboženskou společností. Zbývá tedy prověřit, kdo žalovanou pověřil výkonem veřejné správy.
[30] Z § 142 školského zákona plyne, že právnické osobě, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, vzniká právo poskytovat vzdělávání a školské služby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, jakož i nárok na přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku účinností zápisu školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení. Obdobně podle § 151 odst. 2 téhož zákona dnem právní moci rozhodnutí o výmazu z rejstříku tato práva a nárok zanikají. Školský zákon podrobně upravuje v § 145 až § 150 proces zápisu i výmazu z rejstříku. Orgán, který rejstřík vede, je přitom oprávněn žádost o zápis zamítnout ze zákonem specifikovaných důvodů (např. není-li žádost v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky nebo příslušného kraje nebo nejsou-li dány předpoklady pro řádnou činnost školy nebo školského zařízení po stránce personální, materiální a finanční). Rovněž je oprávněn i z úřední povinnosti rozhodnout o výmazu z rejstříku, např. jestliže právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, závažným způsobem nebo opakovaně poruší právní předpisy související s poskytováním vzdělávání a školských služeb).
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
[30] Z § 142 školského zákona plyne, že právnické osobě, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, vzniká právo poskytovat vzdělávání a školské služby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, jakož i nárok na přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku účinností zápisu školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení. Obdobně podle § 151 odst. 2 téhož zákona dnem právní moci rozhodnutí o výmazu z rejstříku tato práva a nárok zanikají. Školský zákon podrobně upravuje v § 145 až § 150 proces zápisu i výmazu z rejstříku. Orgán, který rejstřík vede, je přitom oprávněn žádost o zápis zamítnout ze zákonem specifikovaných důvodů (např. není-li žádost v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky nebo příslušného kraje nebo nejsou-li dány předpoklady pro řádnou činnost školy nebo školského zařízení po stránce personální, materiální a finanční). Rovněž je oprávněn i z úřední povinnosti rozhodnout o výmazu z rejstříku, např. jestliže právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, závažným způsobem nebo opakovaně poruší právní předpisy související s poskytováním vzdělávání a školských služeb).
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 013
[31] Z uvedených ustanovení podle názoru Nejvyššího správního soudu vyplývá, že zápis do rejstříku škol a školských zařízení je třeba považovat za ono pověření výkonem veřejné správy na základě zákona, o němž hovoří správní řád. Orgánem, který vede rejstřík škol a školských zařízení, je obecně krajský úřad (viz § 143 odst. 1 školského zákona). V některých případech výslovně specifikovaných v § 143 odst. 2 téhož zákona je však vedení rejstříku škol a školských zařízení svěřeno Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Mezi tyto případy spadají též mateřské školy a školská zařízení zřízená registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy. Jestliže tedy Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy přísluší rozhodovat o zápisu a výmazu mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností, je příslušné též projednat a rozhodnut odvolání, které bylo podáno proti rozhodnutí takové mateřské školy o ukončení předškolního vzdělávání ve smyslu § 35 odst. 1 školského zákona.
[31] Z uvedených ustanovení podle názoru Nejvyššího správního soudu vyplývá, že zápis do rejstříku škol a školských zařízení je třeba považovat za ono pověření výkonem veřejné správy na základě zákona, o němž hovoří správní řád. Orgánem, který vede rejstřík škol a školských zařízení, je obecně krajský úřad (viz § 143 odst. 1 školského zákona). V některých případech výslovně specifikovaných v § 143 odst. 2 téhož zákona je však vedení rejstříku škol a školských zařízení svěřeno Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Mezi tyto případy spadají též mateřské školy a školská zařízení zřízená registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy. Jestliže tedy Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy přísluší rozhodovat o zápisu a výmazu mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností, je příslušné též projednat a rozhodnut odvolání, které bylo podáno proti rozhodnutí takové mateřské školy o ukončení předškolního vzdělávání ve smyslu § 35 odst. 1 školského zákona.
[32] Nejvyšší správní soud uzavírá, že proti rozhodnutí mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 školského zákona lze podat odvolání, o němž přísluší rozhodnout Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. V souladu s § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba proti správnímu rozhodnutí nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. Před podáním žaloby ke správnímu soudu byl tedy žalobce a) povinen vyčerpat opravný prostředek v podobě odvolání k Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
a) Ondřej M. a b) Monika S. proti Mateřské škole Sion o ukončení předškolního vzdělá- *) S účinností od 1. 1. 2012 byl § 183 dále změněn zákonem č. 472/2011 Sb. systematicky členěny či tříděny, půjde o zpracování osobních údajů ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů. Stejně tak se bude zákon na ochranu osobních údajů vztahovat na situace, kdy správci daně poskytují systematicky členěné osobní údaje získané v daňovém řízení jiným orgánům veřejné správy.