Odložení věci podle § 66 odst. 3 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, samo o sobě nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté, která by znemožňovala o dané věci později zahájit řízení.
Odložení věci podle § 66 odst. 3 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, samo o sobě nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté, která by znemožňovala o dané věci později zahájit řízení.
[11] Jak Nejvyšší správní soud zjistil ze
spisové dokumentace, správnímu orgánu
I. stupně zaslala Policie ČR dne 11. 3. 2010
oznámení přestupku na osobu žalobce, kterého označila za podezřelého z přestupků
proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. d)
a l) a § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, a dle § 42a odst. 2 písm. e) zákona
č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Uvedených přestupků se měl dopustit tím, že
dne 18. 2. 2010 v 11.00 hodin v obci Moravičany řídil na silnici vozidlo Toyota Rav 4, byl
předepsaným způsobem zastavován policistou v uniformě, neuposlechl jeho výzvy a nezastavil vozidlo na silnici, ale odbočil na vjezd
před dům č. 58. Následně byl vyzván policistou, aby předložil doklady potřebné k provozu a řízení motorového vozidla, což odmítl.
Dále byl vyzván, aby se podrobil orientační
dechové zkoušce, zda není ovlivněn alkoholem, což rovněž odmítl. Na vozidle měl dále
vylepenou neplatnou dálniční známku.
[12] Správní orgán k tomuto oznámení
založil dva spisy. Jeden (vedený odborem dopravy) ve věci přestupků dle § 22 odst. 1
písm. d) a l) zákona o přestupcích a dle § 42a
odst. 2 písm. e) zákona o pozemních komunikacích (přičemž oznámení o přestupku dle
zákona o pozemních komunikacích následně
postoupil věcně a místně příslušnému správnímu orgánu – Celnímu úřadu Šumperk).
Druhý spis (vedený odborem správním) založil správní orgán ve věci přestupku dle § 47
odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích (tento
správní spis si Nejvyšší správní soud pro účely rozhodování o kasační stížnosti vyžádal od
městského úřadu, neboť nebyl součástí správního spisu předloženého stěžovatelem).
[13] Městský úřad (odbor správní) předvolal žalobce k podání vysvětlení dle § 60
odst. 1 zákona o přestupcích na 7. 4. 2010. Žalobce se uvedeného dne dostavil, v rámci podání vysvětlení prezentoval svou verzi předmětné události, načež správní orgán dle § 66
odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích odložil
oznámení o přestupku. V záznamu o odlože-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
ní přestupku městský úřad uvedl, že odkládá
oznámení o přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona
o přestupcích, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 18. 2. 2010 v 11.00 hodin v obci Moravičany neuposlechl výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Jako důvod pro
odložení věci správní orgán uvedl, že věc byla s žalobcem projednána a byla řešena domluvou. Ostatní skutky spáchané žalobcem
v uvedený den budou navíc řešeny odborem
dopravy městského úřadu a celním úřadem.
[13] Městský úřad (odbor správní) předvolal žalobce k podání vysvětlení dle § 60
odst. 1 zákona o přestupcích na 7. 4. 2010. Žalobce se uvedeného dne dostavil, v rámci podání vysvětlení prezentoval svou verzi předmětné události, načež správní orgán dle § 66
odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích odložil
oznámení o přestupku. V záznamu o odlože-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
ní přestupku městský úřad uvedl, že odkládá
oznámení o přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona
o přestupcích, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 18. 2. 2010 v 11.00 hodin v obci Moravičany neuposlechl výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Jako důvod pro
odložení věci správní orgán uvedl, že věc byla s žalobcem projednána a byla řešena domluvou. Ostatní skutky spáchané žalobcem
v uvedený den budou navíc řešeny odborem
dopravy městského úřadu a celním úřadem.
[14] Téhož dne (tj. 7. 4. 2010) městský
úřad (odbor dopravy) zaslal žalobci oznámení o zahájení řízení pro podezření ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti
provozu na pozemních komunikacích dle
§ 22 odst. 1 písm. d) a l) zákona o přestupcích, v příčinné souvislosti s porušením § 6
odst. 8 písm. a), b), c) a § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu). V následně vedeném správním řízení jej shledal
vinným ze spáchání výše vymezených
přestupků.
[15] Právě popsaný postup městského
úřadu krajský soud předně považoval za rozporný s § 57 odst. 1 zákona o přestupcích, podle nějž v případě, že se pachatel „dopustil více přestupků, které je příslušný projednávat
týž orgán, projednávají se tyto přestupky ve
společném řízení“. Stěžovatel proti tomu namítl, že k projednání jednotlivých přestupků
byly „funkčně příslušné“ odlišné odbory
městského úřadu. Dále poukázal na již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne čj. 1 As 28/2009-62.
[15] Právě popsaný postup městského
úřadu krajský soud předně považoval za rozporný s § 57 odst. 1 zákona o přestupcích, podle nějž v případě, že se pachatel „dopustil více přestupků, které je příslušný projednávat
týž orgán, projednávají se tyto přestupky ve
společném řízení“. Stěžovatel proti tomu namítl, že k projednání jednotlivých přestupků
byly „funkčně příslušné“ odlišné odbory
městského úřadu. Dále poukázal na již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne čj. 1 As 28/2009-62.
[16] Podle Nejvyššího správního soudu
však na nynější případ § 57 odst. 1 zákona
o přestupcích vůbec nedopadá, neboť podle
§ 66 odst. 3 písm. a) uvedeného zákona správní orgán věc odloží, jestliže „došlé oznámení
(§ 67 odst. 2) neodůvodňuje zahájení řízení
o přestupku nebo postoupení věci podle
§ 71“. K odložení věci tedy dochází ještě před
zahájením řízení. Pojmově pak je vyloučeno,
aby bylo vedeno společné řízení o věci, k jejímuž odložení došlo. Nutno dodat, že zcela
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
neobstojí ani argumentace stěžovatele. Pokud by totiž skutečně došlo k zahájení řízení
(dle § 67 zákona o přestupcích) i ve věci
předmětného přestupku proti veřejnému pořádku, bylo by povinností městského úřadu
vést o všech přestupcích společné řízení.
Správním orgánem ve smyslu § 57 odst. 1 citovaného zákona je městský úřad, jeho vnitřní členění na odbory a typové rozdělení přestupkové agendy mezi ně je z hlediska
daného zákonného ustanovení irelevantní.
Posouzení otázky, zda by vedení dvou samostatných řízení městským úřadem ve věcech
výše popsaných přestupků představovalo vadu s vlivem na zákonnost rozhodnutí, jde
ovšem nad rámec nynějšího řízení.
[17] Nejvyšší správní soud se neztotožnil
ani s dalšími výtkami krajského soudu vůči
procesnímu postupu městského úřadu. Krajský soud posoudil předmětné odložení věci
„materiálně“ tak, že došlo k odložení všech
věcí, tedy i přestupku proti bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Tento závěr soud vyvodil „z obsahu
oznámení Policie ČR o přestupcích, podání
vysvětlení žalobcem dne 7. 4. 2010 [...], kontextu celé souzené věci, nutnosti aplikace
§ 57 zákona [o přestupcích], ze závěru, že
kontrola žalobce byla nestandardní a vykazující znaky neobvyklého a neprofesionálního jednání policistů a šikany, z toho, že nebylo prokázáno, že přestupky byly skutečně
spáchány, a z důvodu uplatnění všech právních zásad na souzenou věc (činnosti správního řízení i obecných právních zásad, včetně
ústavněprávních a obecně uznávaných)“.
[17] Nejvyšší správní soud se neztotožnil
ani s dalšími výtkami krajského soudu vůči
procesnímu postupu městského úřadu. Krajský soud posoudil předmětné odložení věci
„materiálně“ tak, že došlo k odložení všech
věcí, tedy i přestupku proti bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Tento závěr soud vyvodil „z obsahu
oznámení Policie ČR o přestupcích, podání
vysvětlení žalobcem dne 7. 4. 2010 [...], kontextu celé souzené věci, nutnosti aplikace
§ 57 zákona [o přestupcích], ze závěru, že
kontrola žalobce byla nestandardní a vykazující znaky neobvyklého a neprofesionálního jednání policistů a šikany, z toho, že nebylo prokázáno, že přestupky byly skutečně
spáchány, a z důvodu uplatnění všech právních zásad na souzenou věc (činnosti správního řízení i obecných právních zásad, včetně
ústavněprávních a obecně uznávaných)“.
[18] Nejvyššímu správnímu soudu však
není zřejmé, jak by správní orgán mohl dovodit, že policisté postupovali vůči žalobci šikanózně (a že jsou proto jejich tvrzení nevěrohodná), aniž by řádně zjistil skutkový stav
(výslechem svědků, žalobce, případně provedením dalších důkazů). Jestliže policisté provádějící dopravní kontrolu žalobce uvedli ve
svých úředních záznamech, jež byly k oznámení přestupku přiloženy, tvrzení, která
svědčila o spáchání přestupků žalobcem, pak
k prokázání těchto tvrzení, případně k učinění závěru o tom, že se předmětné události
odehrály jiným způsobem, slouží právě přestupkové řízení. Použít institutu odložení věci z důvodu, že kontrola žalobce proběhla nestandardně, tedy možné nebylo.
[19] Dovozovat, že městský úřad „materiálně“ odložil všechny věci, nelze ani z právních zásad, ať již jde o zásady činnosti správních orgánů, zásady ústavněprávní, či obecné
zásady právní. Krajský soud konkrétně poukázal na zásadu vzájemného souladu všech
postupů dle § 8 správního řádu, a na zásadu
legitimního očekávání. Nejvyšší správní soud
sice připouští, že městský úřad měl v záznamu o odložení věci ze dne 7. 4. 2010 vymezit
skutek, ve vztahu k němuž věc odkládá, podrobněji a přesněji. To však samo o sobě nestačí k tomu, aby žalobci vzniklo legitimní
očekávání, že došlo k odložení všech věcí. Jak
ze záznamu o podání vysvětlení ze dne 7. 4.
2010, tak ze záznamu o odložení přestupkové
věci, ale i z dalšího průběhu následně zahájeného přestupkového řízení muselo být žalobci zřejmé, že městský úřad odložil věc pouze
ve vztahu k úplnému počátku skutkového děje popsaného v oznámení přestupku. Tedy ve
vztahu k jednání spočívajícímu v neuposlechnutí pokynu policisty k zastavení vozidla na
vozovce, v němž oznamovatel přestupku
spatřoval naplnění skutkové podstaty přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47
odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích.
[19] Dovozovat, že městský úřad „materiálně“ odložil všechny věci, nelze ani z právních zásad, ať již jde o zásady činnosti správních orgánů, zásady ústavněprávní, či obecné
zásady právní. Krajský soud konkrétně poukázal na zásadu vzájemného souladu všech
postupů dle § 8 správního řádu, a na zásadu
legitimního očekávání. Nejvyšší správní soud
sice připouští, že městský úřad měl v záznamu o odložení věci ze dne 7. 4. 2010 vymezit
skutek, ve vztahu k němuž věc odkládá, podrobněji a přesněji. To však samo o sobě nestačí k tomu, aby žalobci vzniklo legitimní
očekávání, že došlo k odložení všech věcí. Jak
ze záznamu o podání vysvětlení ze dne 7. 4.
2010, tak ze záznamu o odložení přestupkové
věci, ale i z dalšího průběhu následně zahájeného přestupkového řízení muselo být žalobci zřejmé, že městský úřad odložil věc pouze
ve vztahu k úplnému počátku skutkového děje popsaného v oznámení přestupku. Tedy ve
vztahu k jednání spočívajícímu v neuposlechnutí pokynu policisty k zastavení vozidla na
vozovce, v němž oznamovatel přestupku
spatřoval naplnění skutkové podstaty přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47
odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích.
[20] Následné vedení řízení o přestupcích proti bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích, kterých se měl
žalobce dopustit bezdůvodným odmítnutím
podrobit se dechové zkoušce a předložit doklady potřebné k provozu a řízení motorového vozidla, proto nemohlo porušit zásadu ne
bis in idem, tedy právo nebýt souzen nebo
potrestán dvakrát za týž čin, které plyne jednak z článku 40 odst. 5 Listiny základních
práv a svobod (dále jen „Listina“), jednak
z článku 4 odst. 1 protokolu č. 7 Úmluvy (ačkoliv uvedená ustanovení hovoří toliko
o „trestním stíhání“ či „trestním řízení“, dle
judikatury Nejvyššího správního soudu a Evropského soudu pro lidská práva je třeba toto
právo zásadně ctít i v řízeních o přestupcích
a o správních deliktech; viz např. rozsudek
NSS ze dne 16. 2. 2005, čj. A 6/2003-44,
č. 1038/2007 Sb. NSS).
[20] Následné vedení řízení o přestupcích proti bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích, kterých se měl
žalobce dopustit bezdůvodným odmítnutím
podrobit se dechové zkoušce a předložit doklady potřebné k provozu a řízení motorového vozidla, proto nemohlo porušit zásadu ne
bis in idem, tedy právo nebýt souzen nebo
potrestán dvakrát za týž čin, které plyne jednak z článku 40 odst. 5 Listiny základních
práv a svobod (dále jen „Listina“), jednak
z článku 4 odst. 1 protokolu č. 7 Úmluvy (ačkoliv uvedená ustanovení hovoří toliko
o „trestním stíhání“ či „trestním řízení“, dle
judikatury Nejvyššího správního soudu a Evropského soudu pro lidská práva je třeba toto
právo zásadně ctít i v řízeních o přestupcích
a o správních deliktech; viz např. rozsudek
NSS ze dne 16. 2. 2005, čj. A 6/2003-44,
č. 1038/2007 Sb. NSS).
[21] Krajský soud navíc vykládá dosah zásady ne bis in idem příliš široce. Městský
úřad oznámení o přestupku proti veřejnému
pořádku odložil podle § 66 odst. 3 písm. a)
zákona o přestupcích (dle nějž správní orgán
věc odloží, „jestliže došlé oznámení [...] neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo
postoupení věci podle § 71“). Postupoval tedy
podle ustanovení, které lze pro účely posouzení dané otázky z hlediska jeho smyslu a účelu považovat za srovnatelné s § 159a odst. 1
zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (podle
uvedeného ustanovení „[n]ejde-li ve věci
o podezření z trestného činu, státní zástupce
nebo policejní orgán věc odloží usnesením,
jestliže není namístě vyřídit věc jinak“). Judikatura Nejvyššího soudu i komentářová literatura pak dovozují, že byť má odložení věci dle § 159a trestního řádu formu usnesení,
které nabývá právní moci, toto usnesení samo o sobě nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Trestní
stíhání téže osoby pro týž skutek je dokonce
možné později zahájit (např. objeví-li se nové
skutečnosti nebo důkazy), aniž by bylo třeba
usnesení o odložení věci předtím zrušit v řízení o stížnosti pro porušení zákona nebo
v řízení o povolení obnovy [překážku zahájení trestního stíhání zakládá, dle § 11a trestního řádu, toliko odložení věci při schválení narovnání nebo v důsledku osvědčení či fikce
osvědčení podezřelého po rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání] (Šámal, P. a kol. Trestní řád. 2008,
6. vydání, Praha : C. H. Beck, s. 1265–1274).
O odložení přestupku dle výše citovaného
ustanovení zákona o přestupcích se přitom
ani nevydává usnesení (srov. § 66 odst. 4 uvedeného zákona). Je tedy absurdní dovozovat,
jak činí krajský soud, že již samotný záznam
o odložení předmětného přestupku mohl
v dané věci založit překážku věci pravomocně rozhodnuté a vést k porušení zásady ne bis
in idem. (...)
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 013
Ing. Marek N. proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o uložení pokuty a zákazu čin-