1 As 2/2006- 168 - text
1 As 2/2006 - 168
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně obchodní společnosti K. D., a. s., zastoupené JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem tamtéž, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6, Antonína Čermáka 2a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2003, č. j. O-164124, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2005, č. j. 5 Ca 191/2004 140,
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2005, č. j. 5 Ca 191/2004-140, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Úřad průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 19. 2. 2003, č. j. O-164124, zamítl žalobkyni přihlášku kombinované ochranné známky ve znění „Č. A.“. Rozklad žalobkyně žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí o zamítnutí výše uvedené přihlášky ochranné známky potvrdil. Žalobu proti tomuto rozhodnutí soud citovaným rozsudkem zamítl.
V jeho odůvodnění uvedl, že za klamavou známku ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), je nutno považovat i takovou ochrannou známku, pokud je způsobilá klamat veřejnost co do původu zboží, tedy třeba při nákupu zboží vyvolat důvěru v obsah veřejně známého označení, který ve skutečnosti nemá. Žalovaný proto podle něj nepochybil, pokud zamítl předmětnou přihlášku ochranné známky, neboť se shodovala s názvem právnické osoby příslušné hospodařit s majetkem státu.
Navíc za situace, kdy předmětem činnosti této právní instituce jsou činnosti shodné a podobné službám obsaženým v seznamu služeb přihlášeného označení. Závěr žalovaného, že přihlášené 1 As 2/2006 - 169 označení by u průměrného spotřebitele mohlo vyvolat mylnou představu, že takto označené služby poskytuje státní instituce zřízená zákonem, dle soudu nevybočuje z mezí a hledisek daných zákonem. Na závěry žalovaného pak nemohlo mít vliv, že zákon o Č. nabyl účinnosti až po podání přihlášky ochranné známky, protože pro žalovaného byl rozhodný právní a skutkový stav v době vydání rozhodnutí.
Proto rozhodl, jak shora uvedeno.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobkyně napadla rozsudek soudu z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Zopakovala jako při jednání před soudem, že správní orgány nerespektovaly právo přednosti žalobkyně dle § 6 odst. 1 zákona o ochranných známkách. Stejně tak nebylo respektováno její rovné postavení ve správním řízení, neboť správní orgány při svém rozhodování uplatnily v rozporu se zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a s čl.
11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, své právo veřejnoprávní regulace hospodářské soutěže zjevně ve prospěch „státní instituce“. Tím mělo dojít k stěžovatelčině diskriminaci. Žalobkyně dále zdůraznila, že je od dubna roku 1998 autorem originálního názvu „Č. K.“ a majitelem ochranné známky tohoto znění (č. OZ 0-274018). Stejně tak je autorem originálního názvu „Č. A.“.
Odůvodnění rozhodnutí žalovaného je dle žalobkyně v rozporu s § 47 odst. 3 správního řádu, protože postrádá vysvětlení, jakým způsobem by mohl být přihlášenou ochrannou známkou klamán nedefinovaný „průměrný spotřebitel“ na nedefinovaném „trhu“, například u služeb, které Č. vůbec neposkytuje. To je v příkrém rozporu s názorem soudu obsaženým v odůvodnění napadeného rozsudku, že „…klamavost se posuzuje vždy ve vztahu k přihlašovateli ochranné známky a ve vztahu k výrobkům a službám, pro které je označení zapisováno“. Naprostá nedostatečnost odůvodnění žalovaného v tomto směru tak činí jeho rozhodnutí dle stěžovatelky nepřezkoumatelným, a pokud soud z toho důvodu rozhodnutí nezrušil, zatížil vadou nepřezkoumatelnosti i řízení soudní. Ze všech shora uvedených důvodů proto žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný využil svého práva podat ke kasační stížnosti svoje vyjádření, ve kterém stížní důvody odmítl. Tvrzení žalobkyně o nedostatku důvodů rozhodnutí považoval za ryze účelové. Dle svého názoru věnoval odůvodnění svých závěrů v rozhodnutí dostatečnou pozornost, stejně jako soud v napadeném rozsudku. Soud se podle něj rovněž správně vypořádal s výkladem pojmu „klamavost“, s otázkou tvrzené diskriminace žalobkyně ve prospěch subjektu zřízeného zákonem, i s otázkou, jaký právní a skutkový stav je relevantní pro rozhodování o zápisné způsobilosti označení.
Ohledně výkladu pojmů „průměrný spotřebitel“ a „(relevantní) trh“ odkázal na odbornou literaturu a judikaturu soudů. Zdůraznil, že pokud v době rozhodování o přihlášce ochranné známky existuje právnická osoba s názvem zcela shodným s přihlašovaným označením a okruhem činnosti shodným nebo obdobným službám, pro které je označení přihlašováno, přichází ke slovu veřejný zájem, který se uplatnil již při zřizování takové osoby a nadále trvá v podobě zájmu na nerušeném plnění úkolů, pro něž byla zřízena.
Z těchto důvodů žalovaný shledal kasační stížnost nedůvodnou a navrhl, aby ji z toho důvodu Nejvyšší správní soud zamítl. 1 As 2/2006 - 170
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů. Dle § 38 odst. 8 zákona o ochranných známkách nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení o ochranných známkách správní řád, s výjimkou ustanovení o přerušení řízení, čestném prohlášení, lhůtách pro rozhodnutí a opatření proti nečinnosti. Rozhodnutí vydaná správními orgány v tomto řízení tak musí obsahovat náležitosti vymezené v ustanovení § 47 správního řádu. Obligatorní obsahovou částí správního rozhodnutí je tedy i odůvodnění, v němž dle odst. 3 zmíněné normy správní úřad uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Správní orgán je tak povinen v odůvodnění objasnit mimo jiné aplikaci konkrétního obecně závazného právního předpisu v daném konkrétním případě, stejně jako přesně uvést, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů. V rámci odůvodnění se dále musí vypořádat nejen s provedeným dokazováním, ale i podrobně odůvodnit přezkoumatelným způsobem jakými úvahami byl veden jak při vlastním dokazování, tak i při výkladu neurčitých pojmů. Těmto povinnostem však žalovaný v přezkoumávaném rozhodnutí nedostál. V odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž věnoval objasnění svého závěru, že u přihlašované ochranné známky došlo k naplnění podmínek výluky ze zápisu do rejstříku ochranných známek dle § 2 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, v podstatě jednu větu (na str. 3 rozhodnutí, předposlední věta v prvém odstavci), ve které uvedl: „Přihlášené označení by tedy u průměrného spotřebitele mohlo vyvolat mylnou představu, že takto označené služby poskytuje státní instituce zřízená výše uvedeným zákonem“. Jakýsi náznak odůvodnění v tomto směru obsahuje snad ještě poslední věta prvého odstavce na str. 4 rozhodnutí: „S ohledem na její několikaleté působení na českém trhu lze důvodně předpokládat, že průměrný spotřebitel byl a je o vzniku Č. mediálními prostředky informován“. Nic víc. Přitom aplikace ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, dle kterého je ze zápisu do rejstříku vyloučeno označení, které může klamat veřejnost zejména o povaze, jakosti nebo zeměpisném původu výrobků, bližší odůvodnění a výklad bezpochyby vyžaduje. Obsahuje totiž například neurčitý právní pojem „klamat veřejnost“, který ovšem žalovaný nijak nevyložil. Nevysvětlil, v čem klamavost přihlašované ochranné známky spatřuje a jsou-li, a jak, klamavou praktikou výrazněji dotčeny veřejné zájmy. Místo toho zavedl v odůvodnění rozhodnutí další pojmy (průměrný spotřebitel, český trh), aniž by ovšem také u nich popsal, co si pod nimi představuje. Ve vyjádření ke kasační stížnosti sice žalovaný odkazoval na své vyjádření k žalobě a na skutečnost, že pojmy „průměrný spotřebitel“ a „(relevantní) trh“ jsou precizovány v odborné literatuře a judikatuře soudů, ale to jej povinnosti jejich objasnění v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezbavilo. Nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení nemůže být totiž dodatečně zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až například ve vyjádření k žalobě či kasační stížnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003-58; www.nssoud.cz). Navíc právní závěr žalovaného vyšel z nesprávné právní premisy, že Č. je státní institucí. Tato právnická osoba byla zřízena zákonem, byla zapsána do obchodního rejstříku, je bezpochyby subjektem veřejného práva, ale státní institucí není. 1 As 2/2006 - 171
Žalovaný se také opomněl zabývat tím, zda v úvahu nepřichází současné naplnění také některých dalších zákonných důvodů pro vyloučení zápisu přihlašované ochranné známky, například těch uvedených v ustanovení § 2 odst. 1 písm. f) zákona o ochranných známkách. Za této situace Nejvyšší správní soud uzavřel, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jak předvídá § 76 odst. 1 písm a) s. ř. s. Pro takovou vadu jej měl městský soud zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení, a to z úřední povinnosti, tedy bez ohledu na to, zda takovou námitku obsahovala žaloba. Pokud se tak nestalo, zatížil řízení před soudem vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. K takovému pochybení je Nejvyšší správní soud povinen dle § 109 odst. 3 s. ř. s. rovněž přihlédnout z moci úřední, ale v dané věci byla tato výtka fakticky obsažena i v kasační stížnosti. Proto mu nezbylo, než rozsudek městského soudu dle § 110 odst. 1 zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. V něm je městský soud jeho názorem vázán (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. září 2006 JUDr. Josef Baxa předseda senátu