1 As 23/2021- 15 - text
pokračování 1 As 23/2021 - 17 [OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Z. P., proti žalovanému: Úřad práce České republiky – generální ředitelství, se sídlem Dobrovského 1278/25, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2020, č. j. UPCR-2020/104113-20000402, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 2. 2021, č. j. 61 A 35/2020 – 24,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 11. 2020, č. j. UPCR 2020/104113 20000402, odložil podle § 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), žádosti žalobce o poskytnutí informací, neboť žalobce nezaplatil úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací předepsané oznámením ze dne 5. 6. 2020, č. j. UPCR-2020/68671-20000503.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále také „krajský soud“). Na žádost soudu, aby uvedl, z jakého důvodu se domnívá, že krajský soud je místně příslušným k projednání žaloby proti rozhodnutí žalovaného, jehož sídlo je v Praze, žalobce uvedl, že žádosti o informace původně směřoval na jednotlivé krajské pobočky Úřadu práce a sdělení o odložení vydalo generální ředitelství pouze z důvodu procesní ekonomie a hospodárnosti při výkonu veřejné správy. Úřad práce však rozhoduje ve správním řízení v prvním stupni prostřednictvím krajských poboček a generálního ředitelství; generální ředitelství proto není nadřízeným orgánem jednotlivých krajských poboček. Procesní postup žalovaného však podle žalobce nic nemění na místní příslušnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích.
[3] Krajský soud v nyní napadeném usnesení konstatoval, že žalobce se v žalobě domáhá zrušení napadeného rozhodnutí Úřadu práce České republiky - generální ředitelství, byť jako žalovaného označil Úřad práce – krajskou pobočku v Českých Budějovicích. Podle § 7 odst. 2 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. Napadené rozhodnutí přitom v prvním stupni vydal Úřad práce České republiky - generální ředitelství, zjevně postupem podle § 131 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), který umožňuje nadřízenému správnímu orgánu věc převzít místo podřízeného správního orgánu a rozhodnout místo něj, týká-li se řízení otázek, které lze vzhledem k jejich výjimečné obtížnosti nebo neobvyklosti řešit jen s použitím mimořádných odborných znalostí. Podle krajského soudu v takovém případě platí, že rozhodnutí nadřízeného správního orgánu se považuje za rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. S ohledem na to, že sídlo Úřadu práce – generálního ředitelství se nachází v Praze, pak je podle § 7 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, místně příslušným k projednání žaloby Městský soud v Praze. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítl, že podle § 5 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o Úřadu práce“), rozhoduje Úřad práce České republiky ve správním řízení v prvním stupni prostřednictvím krajských poboček a generálního ředitelství. Generální ředitelství tak není nadřízeným orgánem krajských poboček; jejich společným nadřízeným je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Krajské pobočky a generální ředitelství jsou z hlediska poskytování informací samostatnými správními orgány prvního stupně. Podle § 20 odst. 4 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím se při postupu dle tohoto zákona použije ustanovení správního řádu omezeně, a proto atrakci podle § 131 odst. 1 správního řádu nelze podle stěžovatele použít.
[5] Napadené rozhodnutí vydalo generální ředitelství z důvodu procesní ekonomie a zásady hospodárnosti při výkonu veřejné správy v zastoupení krajských poboček souhrnně vůči všem žádostem o informace, jež stěžovatel podal k jednotlivým krajským pobočkám. Povinnými subjekty podle zákona o svobodném přístupu k informacím však zůstávají tyto krajské pobočky, podle jejichž sídla se řídí také místní příslušnost soudu rozhodujícího o žalobách podaných proti napadenému rozhodnutí. Z uvedeného podle stěžovatele vyplývá, že generální ředitelství vydalo napadené rozhodnutí jménem zastoupené krajské pobočky jako povinného subjektu, a tímto postupem se nemění místní příslušnost soudu k projednání správní žaloby. Místně příslušným je proto Krajský soud v Českých Budějovicích. S ohledem na to stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud přikázal věc projednat místně příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné podmínky řízení o kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007 - 101, č. 2503/2012 Sb. NSS).
[8] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž je vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti konkrétně neodkázal na důvody uvedené v § 103 odst. 1 s. ř. s., z jejího obsahu nicméně vyplývá, že usnesení krajského soudu napadá z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[9] Nejvyšší správní soud předesílá, že se obdobnou věcí téhož stěžovatele již zabýval v rozsudku ze dne 14. 4. 2021, č. j. 4 As 3/2021-17. V něm zamítl kasační stížnost směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž tento soud postoupil žalobu stěžovatele proti stejnému rozhodnutí žalovaného k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze. Kasační soud nemá důvodu se od předchozího rozsudku a jeho závěrů odchýlit, byť v tomto případě považuje za nezbytné korigovat část odůvodnění krajského soudu, pokud jde o úvahu týkající se atrahování věci žalovaným (viz bod 16 níže).
[10] V posuzovaném případě je zřejmé, že stěžovatel podal žádost o poskytnutí informací mimo jiné k Úřadu práce České republiky - Krajská pobočka v Českých Budějovicích. Úřad práce České republiky - generální ředitelství následně předepsal stěžovateli k úhradě částku 300.615 Kč za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, a to ve vztahu ke všem jeho žádostem o informace, s nimiž se stěžovatel obrátil na jednotlivé pobočky. Napadeným rozhodnutím pak Úřad práce – generální ředitelství podle § 17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím po marném uplynutí lhůty stanovené k zaplacení úhrady všechny stěžovatelovy žádosti o informace odložil. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
[11] Spornou otázkou je nyní to, zda v daném případě je místně příslušným k projednání správní žaloby Krajský soud v Českých Budějovicích, nebo Městský soud v Praze.
[12] Podle § 7 odst. 2 věty první s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Podle § 7 odst. 6 věty první s. ř. s. není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.
[13] Pojem správního orgánu je pro účely určení pravomoci a příslušnosti soudů ve správním soudnictví nutno vnímat především v rovině kompetenční. Institucionální uspořádání či dokonce právní osobnost entity, jejíž součástí je uvedený svazek kompetencí, je pro posouzení, zda se u něho jedná o správní orgán, zpravidla irelevantní či pouze pomocné kritérium. Pokud tedy organizační složka určitého orgánu veřejné moci rozhoduje podle aplikované právní úpravy jako správní orgán prvního stupně, je jeho sídlo určující pro místní příslušnost krajského soudu podle § 7 odst. 2 věty první s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 5. 2015, č. j. Nad 288/2014 - 58, publikované pod č. 3257/2015 Sb. NSS).
[14] Podle § 5 zákona o Úřadu práce rozhodují ve správním řízení v prvním stupni krajské pobočky a generální ředitelství, které je zapotřebí považovat za správní orgány, jejichž sídlo je určující pro stanovení místní příslušnosti krajského soudu ve smyslu § 7 odst. 2 věty první s. ř. s. V posuzovaném případě přitom Úřad práce České republiky - generální ředitelství nejprve předepsal stěžovateli k úhradě částku za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, kterou následně potvrdil nadřízený správní orgán (Ministerstvo práce a sociálních věcí).
Vzhledem k tomu, že stěžovatel předmětnou úhradu ve stanovené lhůtě nezaplatil, vydal následně Úřad práce České republiky - generální ředitelství žalobou napadené rozhodnutí o odložení žádostí stěžovatele o informace. Předmětem přezkumu v řízení o správní žalobě je právě rozhodnutí Úřadu práce České republiky - generální ředitelství, nikoli rozhodnutí některé z krajských poboček. Krajský soud proto správně uvedl, že žalovaným správním orgánem je v posuzovaném případě Úřad práce České republiky - generální ředitelství, který ve věci rozhodl v jediném stupni, nikoli Úřad práce České republiky - Krajská pobočka v Českých Budějovicích, kterou jako žalovanou nesprávně uvedl v žalobě stěžovatel.
[15] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že napadené rozhodnutí Úřadu práce České republiky - generální ředitelství vydané podle § 17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím je jediným rozhodnutím vydaným v posuzované věci; je tak zároveň i rozhodnutím vydaným v prvním stupni. Podle § 7 odst. 2 věty první s. ř. s. je proto třeba místní příslušnost soudu určit podle sídla Úřadu práce České republiky - generální ředitelství, které se nachází v hlavním městě Praze. Z hlediska stanovení místní příslušnosti krajského soudu pro rozhodnutí o žalobě podané v dané věci je přitom podle uvedeného zákonného ustanovení rozhodné sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni, a nikoliv to, zda tento správní orgán jednal podle právního názoru stěžovatele v zastoupení odlišného správního orgánu (byť s ním organizačně propojeného), jehož sídlo se nachází v obvodu působnosti jiného krajského soudu.
[16] Otázka, zda v dané věci mělo o žádosti stěžovatele o poskytnutí informací rozhodovat generální ředitelství či krajská pobočka Úřadu práce České republiky, bude ovšem teprve předmětem přezkumu ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud proto považuje za předčasnou úvahu krajského soudu o tom, že rozhodovací pravomoc přešla z krajské pobočky v Českých Budějovicích na žalovaného podle § 131 odst. 1 správního řádu, tedy cestou atrahování věci, a ani v této fázi nehodnotí, zda je taková úvaha správná. Tato část odůvodnění, v níž krajský soud podepřel argumentaci o své místní nepříslušnosti odkazem na atrahování věci žalovaným, však nezakládá nezákonnost napadeného usnesení a není důvodem pro jeho zrušení.
[17] Jak již kasační soud uvedl, podstatné je to, že žalobou napadené rozhodnutí vydal Úřad práce České republiky – generální ředitelství v jediném stupni, a místně příslušným k projednání žaloby je proto Městský soud v Praze. V jeho obvodu se nachází sídlo správního orgánu, který ve věci skutečně vydal napadené rozhodnutí, a to bez ohledu na to, zda měl pravomoc tak učinit. Tato otázka teprve bude předmětem řízení před místně příslušným soudem.
[18] Krajský soud v Českých Budějovicích posoudil uvedenou právní otázku správně, pokud dospěl k závěru o místní příslušnosti Městského soudu v Praze, a v návaznosti na tento závěr v souladu s ustanovením § 7 odst. 6 věty první s. ř. s. věc postoupil tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, který byl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, pak soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 15. dubna 2021
JUDr. Josef Baxa předseda senátu