1 As 256/2020- 25 - text
1 As 256/2020
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: JUDr. Ing. J. J., LL.M., Ph.D, zastoupen JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem Jižní 1820/53, Česká Lípa, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, o žalobě na ochranu před nečinností žalovaného správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2020, č. j. 6 A 35/2020 30,
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal ochrany před nečinností žalovaného v souvislosti s insolvenčním řízením, s jehož vedením coby insolvenční dlužník nesouhlasí a považuje je za nezákonné a šikanózní. Namítal, že žalovaný je nečinný při vyřízení celkem čtyřiceti podání žalobce učiněných v průběhu roku 2019, které mají spojitost s tímto insolvenčním řízením.
[2] Městský soud usnesením ze dne 21. 5. 2020, č. j. 6 A 35/2020 26, část žaloby vyloučil k samostatnému projednání; jednalo se o část žaloby, v níž žalobce namítal nečinnost žalovaného ve věci žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve věci žádostí o odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., a ve věci odvolání žalobce proti rozhodnutí soudu coby povinného subjektu dle zákona o svobodném přístupu k informacím.
[3] Ve zbývající části městský soud žalobu nyní napadeným usnesením odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V této části žalobce žalovanému vytýkal nečinnost ohledně podání učiněných žalobcem ve věci incidenčních sporů vedených u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, ve věci návrhu na zahájení kárného řízení či podnětu k prověření spáchání kárného provinění v žalobě označených soudců, ve věci podnětu k diagnostickému vyšetření v žalobě označeného soudce a státního zástupce, ve věci podaných trestních oznámení, ve věci dohledu nad insolvenčním správcem, ve věci dohledu nad soudy a ve věci dohledu nad exekutory. Dle městského soudu v uvedených věcech neexistuje žádné správní řízení, v němž by se žalobce mohl domáhat vydání rozhodnutí dle § 65 s. ř. s. V úvahu pak dle městského soudu nepřichází ani využití jiného žalobního typu v soudním řízení správním.
[4] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) prostřednictvím své zástupkyně, advokátky, kasační stížnost. Z jejího obsahu lze seznat, že stěžovatel se domáhá zrušení napadeného usnesení a požádal o osvobození od soudních poplatků. Ve zbytku je kasační stížnost v podstatě naprosto nesrozumitelná, byť sepsaná advokátkou coby právním profesionálem.
[5] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 7. 2020, č. j. 1 As 256/2020 19, stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků, neboť jeho podání vyhodnotil jako zjevně bezúspěšný návrh. Žádným návrhem učiněným ve správním soudnictví se totiž nelze domoci přezkumu úkonů či tvrzené nečinnosti v insolvenčním řízení, vyřízení trestního oznámení ani učinění úkonů při dohledu nad exekutory, státními zástupci či soudci (případně vynutit si jejich odborné diagnostické vyšetření). Tato skutečnost musí být zřejmá i stěžovateli, který dle vlastních tvrzení má odborné právnické vzdělání, nota bene pokud je v řízení o kasační stížnosti nadto ještě zastoupen advokátkou.
[6] Uvedeným usnesením soud zároveň vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost. Soud stěžovatele taktéž poučil, že nebude-li soudní poplatek za kasační stížnost ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení o kasační stížnosti zastaví; k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Toto usnesení bylo doručeno zástupkyni stěžovatele do datové schránky v pátek dne 31. 7. 2020. Lhůta tedy uplynula v pondělí dne 17. 8. 2020.
[7] Nejvyššímu správnímu soudu je známo, že toto usnesení napadl stěžovatel ústavní stížností, která je vedena pod sp. zn. I. ÚS 2210/2020 a nebylo o ní doposud rozhodnuto. Soudní poplatek však ve stanovené lhůtě nezaplatil.
[8] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z dikce § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[9] Protože stěžovatel ani přes výzvu soudu a řádné poučení soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. srpna 2020
JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu