1 As 256/2024- 32 - text
1 As 256/2024 - 33
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: Karel Wolfan, se sídlem Komenského 1349/18, Jihlava, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 25. 9. 2023, č. j. MMR 60874/2023
31, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2024, č. j. 8 A 134/2023 51,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 20. 10. 2024 kasační stížnost, kterou za žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal JUDr. Mgr. Petr Rambousek, MBIE a jíž se domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze. Napadeným rozsudkem městský soud zamítl stěžovatelovu žalobu směřující proti správním rozhodnutím, jimiž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, jichž se dopustil tím, že jako provozovatel pohřebních služeb nepoužil k ukládání lidských pozůstatků rakev.
[2] Ke kasační stížnosti byla přiložena dohoda o provedení práce ze dne 7. 10. 2024 uzavřená mezi stěžovatelem jako zaměstnavatelem a Petrem Rambouskem jako zaměstnancem, jejímž jediným obsahem je zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti.
[3] Nejvyšší správní soud tento postup vyhodnotil jako obcházení zákonem stanovené povinnosti být v řízení zastoupen advokátem nebo zaměstnancem s vysokoškolským právnickým vzděláním. Na to stěžovatele upozornil v usnesení ze dne 13. 11. 2024, č. j. 1 As 256/2024 20, ve kterém jej zároveň vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení této výzvy předložil buď plnou moc udělenou advokátovi, případně aby doložil, že jeho zaměstnanec splňuje požadavky § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Zároveň soud stěžovatele poučil o tom, že pokud požadované náležitosti kasační stížnosti nedoplní, jeho kasační stížnost odmítne. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 15. 11. 2024.
[4] Dne 22. 11. 2024 Nejvyšší správní soud obdržel přípis Petra Rambouska. Přílohami tohoto přípisu bylo pověření, jímž jej stěžovatel pověřil k zastupování v řízení o kasační stížnosti, a vysokoškolské diplomy osvědčující, že Petr Rambousek ukončil vysokoškolské vzdělání v oboru právo.
[5] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel vady kasační stížnosti neodstranil.
[6] Stěžovatel sice předložil pověření svého zaměstnance k zastupování v kasačním řízení a doklady osvědčující jeho vysokoškolské právnické vzdělání, nicméně ani k výzvě nedoložil, že tento zaměstnanec splňuje požadavky stanovené v § 105 odst. 2 s. ř. s.
[7] Jediným obsahem dohody o provedení práce, kterou stěžovatel přiložil ke kasační stížnosti, bylo zastupování stěžovatele v tomto řízení. Přitom již ve výzvě k odstranění vad (usnesení NSS č. j. 1 As 256/2024 20) kasační soud uvedl, že „nelze obecně vyloučit, že za stěžovatele v řízení o kasační stížnosti jedná zaměstnanec, a to i na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti (viz JEMELKA, L. a kol. Soudní řád správní. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 942 či nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. I. ÚS 554/02). Uvedené východisko však neplatí absolutně a vždy je třeba přihlížet i k tomu, zda takové zastupování nepředstavuje obcházení požadavku povinného zastoupení dle § 105 s. ř. s. a zda s takovým zaměstnancem nebyla uzavřena některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr toliko za tímto účelem.“ Zároveň poukázal na to, že „[d]ohodu o provedení práce strany uzavřely třináct dní před podáním kasační stížnosti a jedinou náplní práce JUDr. Mgr. Petra Rambouska, MBIE, je zpracování kasační stížnosti proti napadenému rozsudku, zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti, zasílání dalších písemností a přebírání pošty v tomto řízení“, což vede ke zřejmému závěru o obcházení povinného zastoupení. Doložené pověření ale splnění těchto podmínek neosvědčuje, jelikož nadále platí, že předložená dohoda uzavřená mezi stěžovatelem a Petrem Rambouskem se vztahuje výlučně k tomuto kasačnímu řízení.
[8] Tím kasační soud nepopírá, že podle § 105 odst. 2 s. ř. s. může být stěžovatel vedle advokáta zastoupen i svým zaměstnancem. Nemělo by však jít o zaměstnance ad hoc, jehož si stěžovatel „najal“ jen pro účely zastupování v kasačním řízení. Zákon naopak předpokládá mezi stěžovatelem a jeho zaměstnancem dlouhodobější vztah, v němž zaměstnanec poskytuje stěžovateli právní služby související se stěžovatelovým podnikáním. Opačný výklad by vedl k obcházení povinnosti advokátního zastoupení (srov. usnesení NSS ze dne 22. 3. 2007, č. j. 9 Afs 46/2007 44, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1594/2005).
[9] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatel nesplnil podmínku § 105 odst. 2 s. ř. s. Předložená dohoda o provedení práce mezi stěžovatelem a Petrem Rambouskem je účelová (jejím obsahem je v podstatě to, co je běžně podstatou tzv. mandátní smlouvy o právním zastoupení), slouží k obcházení zákonných povinností, a proto ji soud neakceptoval. Tuto vadu pak stěžovatel neodstranil ani k výzvě soudu.
[10] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nevyhověl výzvě ke splnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro vady návrhu, pro něž nejde v řízení pokračovat, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona.
[11] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Nejvyšší správní soud zároveň rozhodl o vrácení již uhrazeného soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč, a to na základě § 10 odst. 3 poslední věty zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek bude stěžovateli vrácen ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 4. prosince 2024
Ivo Pospíšil
předseda senátu