Ochrana práv ve správním soudnictví může nastoupit teprve poté, kdy byl pořad správních stolic vyčerpán (6 5 s. ř. s.). Tím, že správní orgán I. stupně vyznačil na svém rozhodnutí doložku právní moci v okamžiku, kdy již účastník správního řízení proti tomuto rozhodnutí podal odvolání a 0 tomto odvolání dosud rozhodnuto nebylo, není splněna předpoklad vy- čerpání řádných opravných prostředků. Žalobu podanou za této situace proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně proto správní soud odmítne.
Městský soud v napadeném usnesení vyložil, že proti stavebnímu povolení je přípustné odvolání k Magistrátu hl. m. Prahy, která žalobci ostatně podali. Správní orgán II. stupně o nich dosud nerozhodl, a žalobci tedy nevyčerpali řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Skutečnost, že žalo- vaný na napadeném rozhodnutí vyznačil právní moc, tu nemá význam, neboť o tom teprve bude rozhodovat Magistrát hl. m. Prahy a musí se s tím v odůvodně- ní svého rozhodnutí vypořádat. K zamít- nutí návrhu na přiznání odkladného účinku pak Městský soud v Praze uvedl, že tento výrok souvisí s výrokem o od- mítnutí žaloby.
Skončilo-li řízení odmít- nutím žaloby, je pojmově vyloučeno při- znání odkladného účinku. Proti usnesení Městského soudu v Praze brojil kasační stížností již jen sám žalobce (dále „stěžovatel“). Namítl nezá- konnost spočívající v nesprávném po- souzení právní otázky soudem v před- cházejícím řízení [$ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a nezákonnost rozhodnutí o od- mítnutí žaloby a zamítnutí návrhu na od- klad vykonatelnosti [$ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Uvedl, že o podaných odvoláních bylo fakticky rozhodnuto již dne 20.
1. , kdy byla na napadené rozhodnutí vyznačena právní moc. Argumentace Městského soudu v Praze, že odvolací ří- zení dosud neskončilo, tak není zcela v souladu se skutečným stavem věci. Sám odvolací orgán již dal najevo, že postup žalovaného považuje za správný (odpo- věď odvolacího orgánu na stěžovatelův podnět k odstranění nezákonnosti ze dne 12. 2. 2004). Je tedy zřejmé, že v bu- doucnu již bude toliko formálně rozhod- nuto podle $ 60 správního řádu, že práv- ní moc nastala dne 10. 1. 2004. Následná žaloba již nebude reálnou obranou žalob- ce, neboť stavebník zahájí stavební prá- ce.
Ze soudního přezkumu se stane pou- há formalita. Stěžovatel vyjádřil rovněž svoji nespokojenost s tím, že Městský soud nerozhodl přednostně o návrhu na přiznání odkladného účinku. Ze správního spisu vyplynulo, že na- padené rozhodnutí bylo účastníkům ří- zení doručováno vyvěšením na úřední desce dne 10. 12. 2003. Stěžovatel a další čtyři účastníci stavebního řízení dne 13. 1.2004 podali odvolání, která žalova- ný po vyjádření ostatních účastníků říze- ní dne 24. 2. 2004 předložil k rozhodnu- tí Magistrátu hl.
m. Prahy. Všechna podaná odvolání žalovaný v předkládací zprávě označil za opožděná, neboť prý poslední den lhůty připadl na 9. 1. 2004. Správní orgán II. stupně dosud neroz- hodl, protože správní spis byl zaslán Městskému soudu v Praze k projednání žaloby. O věci Nejvyšší správní soud uvážil: Stěžovatel namítal nezákonnost roz- hodnutí o odmítnutí návrhu; nezákon- nost prý tkví v tom, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil právní otáz- ku, zda stěžovatel vyčerpal řádné oprav- né prostředky či nikoli.
129 454 Obecnou podmínkou ochrany práv před správním soudem je vyčerpání řád- ných opravných prostředků, které zákon ve správním řízení připouští ($ 5 s. ř. s.). Taková úprava není samoúčelná a má zá- sadní důvody. Především poskytnutí ochrany prá- vům před správním soudem je původní ochranou ve věcech porušených nebo ohrožených subjektivních oprávnění a povinností veřejnoprávního charakte- ru; jejím cílem je zjištění, zda činností ve- řejné správy bylo či nebylo porušeno právo. Tento přístup se logicky odráží i v řízení o žalobě proti rozhodnutí správ- ního orgánu; generální žalobní legitima- ce tak dává žalobní oprávnění každému, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrá- cen rozhodnutím správního orgánu.
Tyr- zení o tom, že správní rozhodnutí ne- správně zasáhlo do právní sféry žalobce, v sobě zahrnuje předpoklad, že takové rozhodnutí je v právní moci, ať již po vy- čerpání všech řádných opravných pro- středků či bez jejich využití, jestliže je právní řád nepřipouští. Vedle toho v sou- ladu se zásadou „vigilantibus tura scripta suní“ by každý měl aktivně a důsledně dbát svých práv již v řízení před správním orgánem a teprve poté, kdy je jeho snaha bezvýsledná, obracet se na soud. Klade se tak důraz jednak na respektování poža- davku procesní ekonomie, neboť je-li tu otevřena právní možnost nápravy nezá- konnosti vyšší správní instancí, není věc- ný ani právní důvod předkládat věc žn fo- ro, jednak je zdůrazněna nutnost aktivity subjektů veřejnoprávních vztahů při ochraně jejich subjektivních oprávnění.
Řádné opravné prostředky jsou insti- tuty procesního práva, které - jsou-li po- dány řádně a včas - dávají účastníkům řízení procesní oprávnění („právo“) ini- ciovat přezkoumání vydaného správní- 130 ho rozhodnutí před nabytím jeho právní moci. Řádné, tj. přípustné a u příslušné- ho správního orgánu včas podané odvo- lání tedy s sebou pravidelně přináší sus- penzivní (odkladný) účinek. Účinky právní moci, a tedy i vykonatelnosti, se přitom odkládají až do vyřízení opravné- ho prostředku (zde: odvolání).
Odvolání vyřizuje — s výjimkou tzv. au- toremedury - odvolací správní orgán; vy- řízením je rozhodnutí podle $ 59 správ- ního řádu, ale také rozhodnutí podle $ 60 správního řádu. Stěžovatel nepopírá, že o podaných odvoláních dosud rozhod- nuto nebylo, nicméně se domnívá, že fak- ticky již rozhodnuto je. Usuzuje tak z do- pisu ze dne 12. 2. 2004, který mu k jeho podnětu k odstranění nezákonnosti ad- resoval odvolací orgán - Magistrát hl. m. Prahy. V tomto dopise odvolací orgán si- ce konstatoval, že žalovaný při vyznačení doložky právní moci postupoval v soula- du se zákonem, uvedl však také, že k otáz- ce počítání lhůt se nemůže objektivně vyjádřit a stanovisko zaujme až poté, co obdrží kompletní správní spis.
Zmíněný dopis rozhodně nelze považovat za vyří- zení věci; Městský soud v Praze se nemý- ll, jestliže svou úvahu o nepřípustnosti žaloby odvodil od toho, že dosud nebylo skončeno odvolací řízení. Stěžovatel v kasační stížnosti předjímá, že odvolací orgán již toliko formálně roz- hodne podle $ 60 správního řádu o tom, že odvolání jsou opožděná a že právní moc nastala dne 10. 1. 2004. Následná ža- loba prý již nebude reálnou obranou stě- žovatelových práv. Stěžovatelova úvaha o budoucím postupu odvolacího orgánu je ovšem jen spekulativní.
Žalovaný sice označil odvolání v předkládací zprávě za opožděná, rozhodovat o tom však bude odvolací orgán, který názorem žalované- ho není vázán a sám se bude muset s otáz- kou včasnosti řádně vypořádat. Soud roz- hodně není povolán k tomu, aby se v této fázi řízení závazně vyjadřoval k otázce včasnosti opravného prostředku. Je však na místě, aby soud zhodnotil stěžovatelovo tvrzení o tom, že žalovaný stavebníkovi vyznačil právní moc na napa- dené rozhodnutí v době, kdy byla podána odvolání a nebylo o nich rozhodnuto.
Předně napadené rozhodnutí, jež je zalo- ženo ve správním spise, není doložkou právní moci opatřeno. Součástí správního spisu je ovšem dopis adresovaný stavební- kovi (jímž je akciová společnost M. jako osoba zúčastněná na řízení), ve kterém mu žalovaný sděluje, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 1. 2004 a že opožděně byla podána odvolání, o kterých ve smyslu $ 60 správního řádu rozhodne odvolací orgán. Zda žalovaný opatřil stej- nopis stavebníkova rozhodnutí doložkou právní moci, není ze správního spisu zřej- mé, nicméně stavebník tuto skutečnost připustil ve svém vyjádření k žalobě.
Doložka právní moci není právní sku- tečností, která by zakládala, měnila nebo rušila právní vztahy; je ale úředním osvědčením o právní skutečnosti (o práv- ní moci). Této doložce přitom svědčí pre- sumpce správnosti a účastník řízení není povinen zkoumat a ověřovat údaje v ní obsažené. Nesprávné vyznačení doložky právní moci tedy účastníky řízení uvádí v omyl, jehož důsledkem může být i ome- zení na jejich právech, a může jim z toho vzejít újma. Bylo vzpomenuto, že o odvo- lání zpravidla rozhoduje odvolací orgán, a to i o zamítnutí odvolání pro opoždě- nost.
Jedině ten je tedy oprávněn závazně se vyjádřit o tom, zda je odvolání podáno včas či zda je opožděné. Správní orgán I. stupně takové opráv- nění nemá. Jestliže tedy vyjde v dalším řízení správním najevo, že žalovaný opatřil stejnopis stavebníkova rozhod- nutí doložkou právní moci nesprávně, dopustil se pochybení. Toto pochybení - ať již k němu došlo nebo ne - stěžova- teli neztížilo ani neznemožnilo přístup k ochraně jeho práv v odvolacím řízení či případně poté před správním soudem (kde se ovšem podoba procesního úto- ku proti aktu odvolacího orgánu bude ří- dit jeho skutečným budoucím obsa- hem).
V době, kdy žalovaný účastníkům řízení poskytl informaci o právní moci, již bylo podáno stěžovatelovo odvolání, o kterém bude odvolací orgán teprve rozhodovat. Cesta ke správnímu soudu tedy do budoucna uzavřena není. K obavě stěžovatele, že žaloba směřu- jící proti rozhodnutí podle $ 60 správní- ho řádu neochrání jeho práva, je třeba vzpomenout již ustálenou judikaturu správních soudů. Dle té je i rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost, event. nepřípustnost, rozhodnutím pod- léhajícím kognici správního soudu.
Soud však znovu připomíná, že taková úvaha je jen spekulativní, neboť takové rozhod- nutí vydáno nebylo. Stěžovatel brojil také proti tomu, že Městský soud v Praze přednostně neroz- hodi o návrhu na odkladný účinek žalo- by, ale rozhodl o něm až v konečném usnesení, jímž odmítl žalobu. Stěžovatel má pravdu v tom, že soud mimo pořadí věcí, v jakém k němu došly, vyřizuje před- nostně také návrhy na přiznání odklad- ného účinku ($ 56 odst. 1 s. ř. s.). K ta- kovému rozhodnutí však soud musí pře- devším znát postoj žalovaného, příp. oso- by zúčastněné na řízení.
Musí mít také k dispozici správní spis: jinak by totiž ne- mohl hodnotit, zda by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou 131 455 újmu, zda by se přiznání odkladného účinku nedotklo nepřiměřeným způso- bem nabytých práv třetích osob či zda není v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatel podal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě dne 8. 3. 2004, dne 15. 3. 2004 Městský soud v Praze vyzval žalovaného, aby se k to- muto návrhu vyjádřil. Vyjádření žalova- ného došlo dne 8.
4. 2004, správní spis dne 16. 4. 2004. Měsíc nato Městský soud v Praze o návrhu rozhodl. Není chybou, že rozhodl až v usnesení, kte- rým řízení skončil. Učinil tak v souladu se zásadou procesní ekonomie. Dospělli totiž k závěru, že žalobu je třeba odmít- nout, pak jeho úvaha, že samostatné roz- hodování o návrhu na odkladný účinek žaloby a procesní úkony na to navazující by řízení zbytečně prodlužovaly, je správná. V projednávané věci Městský soud v Praze o žalobě a o návrhu na při- znání odkladného účinku žaloby rozho- dl krátce poté, co měl k dispozici vyjá- dření dalších účastníků řízení a správní spis; svým postupem ve věci dostál poža- davkům $ 56 odst. 1 s.
ř. s. Nebylo by ani chybou mající vliv na zákonnost rozhod- nutí ve věci samé, kdyby o návrhu neroz- hodl vůbec. Nepřicházel by totiž v úvahu jiný výsledek než zamítnutí návrhu. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí Městské- ho soudu v Praze je správné, a proto ka- sační stížnost jako nedůvodnou zamítl, (aza)
Družstvo S. v P. proti Úřadu Městské části Praha 4, za účasti osoby zúčastněné na řízení akciové společnosti M., o stavební povolení, o kasační stížnosti žalobce.