a o změně některých zákonů (autorský zákon) Zpřístupněním díla vysílaného rozhlasem nebo televizí ($ 23 autorského záko- na) je poskytnutí signálu televizního či rozhlasového vysílání, čímž je umožněn pří- stup veřejnosti k dílu. Je přitom nerozhodné, zda tak sekundární uživatel Činí v sou- vislosti s poskytováním určitých služeb nebo bez tohoto kontextu; podstatná je skutečnost, že dílo je zpřístupňováno třetím osobám pro jejich osobní potřebu, nikoli pro osobní potřebu toho, kdo dílo zpřístupňuje.
a o změně některých zákonů (autorský zákon) Zpřístupněním díla vysílaného rozhlasem nebo televizí ($ 23 autorského záko- na) je poskytnutí signálu televizního či rozhlasového vysílání, čímž je umožněn pří- stup veřejnosti k dílu. Je přitom nerozhodné, zda tak sekundární uživatel Činí v sou- vislosti s poskytováním určitých služeb nebo bez tohoto kontextu; podstatná je skutečnost, že dílo je zpřístupňováno třetím osobám pro jejich osobní potřebu, nikoli pro osobní potřebu toho, kdo dílo zpřístupňuje.
V prvé řadě je třeba vyloučit aplikaci defi- nice rozhlasového a televizního vysílání obsa- ženou v zákoně č. 231/2001 Sb. na daný pří- pad. Ustanovení $ 23 autorského zákona jednoznačně definuje, že provozováním roz- hlasového či televizního vysílání se rozumí zpřístupňování díla vysílaného rozhlasem či televizí pomocí přístroje technicky způsobi- lého k příjmu rozhlasového či televizního vy- sílání. Přitom tato definice je z hlediska logi- ky pojetí autorského práva a systematiky autorského zákona zařazena do autorského zákona tak, aby navazovala na demonstrativní výčet práv, jejichž výkonem dochází k užití autorského díla, uvedený v $ 12 odst. 4 autor- ského zákona a konkretizovala jej - k tomu viz též $ 12 odst. 5 autorského zákona. S ohle- dem na uvedené je tedy třeba tvrzení stěžova- telky ohledně absence definice rozhlasového či televizního vysílání v autorském zákoně 457 1165 odmítnout a nezbývá než konstatovat, že pro aplikaci definice obsažené v zákoně č. 231/2001 Sb. není důvod. Je totiž zřejmé, že použití totožného pojmu „provozování roz- hlasového či televizního vysílání“ v uvede- ných zákonech je spíše náhodné než systema- ticky zákonodárcem zamýšlené, protože každý z těchto zákonů si tento pojem definu- je autonomním způsobem. Provozování roz- hlasového či televizního vysílání díla ve smyslu $ 23 autorského zákona není nijak podmíně- no udělením oprávnění k provozování tako- vého vysílání podle zákona č. 231/2001 Sb., naopak podmínkou vzniku tohoto práva je buď autorství, nebo uzavření licenční smlou- vy s autorem díla (...). Námitku stěžovatelky, že umísťování roz- hlasových nebo televizních přijímačů provo- zovatelem služeb do prostor, jako je napří- klad restaurace, není „provozováním díla, resp. rozhlasového či televizního vysílání“, je tedy třeba posuzovat výhradně z hlediska au- torského zákona. Obecně lze vyjít z $ 10 autorského záko- na. Právo autorské zahrnuje výlučná práva osobnostní ($ 11) a výlučná práva majetková ($ 12 a násl.). Majetkovým právem uprave- ným $ 12 autorského zákona je právo dílo užít. Toto právo náleží autorovi díla a jiným osobám pouze tehdy, pokud jim autor udělí smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva (licenční smlouva podle $ 46 a násl. autor- ského zákona). Užití díla obecně není autor- ským zákonem ani mezinárodními smlouva- mi či právem Evropských společenství nijak vymezeno (viz Kříž J. a kol: Autorský zákon. Komentář a předpisy související. Linde Praha a. s., Praha 2005, str. 88 a násl.). Ustanovení $ 12 odst. 4 autorského zákona nicméně ob- sahuje výše již zmíněný demonstrativní výčet práv, jejichž výkonem dochází k užití autor- ského díla, přičemž způsoby užití díla vyplý- vající z tohoto ustanovení jsou pro účely au- torského zákona vymezeny v ustanoveních $ 13 až $ 23 tohoto zákona. V písm. © $ 12 odst. 4 autorského zákona je pak uveden pří- kladmý výčet práv spadajících do širšího po- jmu práva na sdělování díla veřejnosti. V bo- dě 4. písm. f) tohoto ustanovení je i právo na 458 provozování rozhlasového či televizního vysí- lání díla a z něj vyplývající způsob použití dí- la blíže vymezuje ustanovení $ 23 autorského zákona (...). Způsob užití díla podle ustanovení $ 23 autorského zákona upravuje případ sekun- dárního užití díla, kdy osoba, která je na zá- kladě licenční smlouvy oprávněna dílo tímto způsobem užívat (nebo i sám autor) jako se- kundární uživatel zpřístupní dílo vysílané rozhlasem či televizí pomocí přístroje tech- nicky způsobilého k příjmu rozhlasového či televizního vysílání veřejnosti. Primárním užitím díla je vysílání tohoto díla rozhlasem nebo televizí ve smyslu $ 21 autorského záko- na, případně přenos vysílání ve smyslu $ 22 tohoto zákona. Osoby, jimž jc vysílání díla zpřístupňováno, nejsou uživateli díla ve smyslu autorského zákona. Ke zpřístupnění díla vysílaného rozhla- sem nebo televizí nedochází samotným umís- těním technicky způsobilého přístroje do prostor určených k poskytování určitých slu- žeb, jeho připojením k elektrické síti apod. Tento výkladový závěr lze opřít o rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ze dne 7. prosince 2006, SGAE, C-306/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 45, a v něm citovaný bod 27 odůvodnění směrni- ce Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci urči- tých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, v němž se uvádí, že „pouhé poskytnutí fyzic- kého zařízení pro umožnění nebo uskuteč- nění sdělování není samo o sobě sdělováním ve smyslu (uvedené) směrnice“ Tyto skuteč- nosti ani nepřesahují pojem provozování technicky způsobilého přístroje ve smyslu $ 18 odst. 3 autorského zákona. Nicméně, jak je dále uvedeno v bodě 47 výše uvedeného rozsudku SGAE, „poskytování sienálu hotelo- vým zařízením prostřednictvím televizních přijímačů klientům ubytovaným v pokojích představuje, nezávisle na užívané technice přenosu signálu, sdělování ve smyslu čl. 3 odst. I této směrnice“. Zpřístupněním díla vy- sílaného rozhlasem nebo televizí je tedy tepr- ve poskytnutí signálu televizního či rozhlaso- vého vysílání, čímž je umožněn přístup veřej- nosti k dílu (srov. bod 43 výše uvedeného roz- sudku SGAB). Je přitom nerozhodné, zda tak sekundární uživatel činí v souvislosti s posky- továním určitých služeb nebo bez tohoto kon- textu; podstatná je skutečnost, že dílo je zpří- stupňováno třetím osobám pro jejich osobní potřebu, nikoli pro osobní potřebu toho, kdo dílo zpřístupňuje (srov. bod 41 výše uvedené- ho rozsudku SGAE). Dále třeba uvést, že autorský zákon v usta- noveních $ 46 odst. 1 a $ 49 odst. 1 a 2 zcela jasně vyžaduje, aby součástí licenční smlouvy mezi autorem a uživatelem díla bylo též ujed- nání o odměně za poskytnutí práva k užití dí- la. Ujednání o odměně je povinnou náležitos- tí licenční smlouvy; i kdyby měla být licence poskytnuta bezplatně, je potřeba to výslovně ve smlouvě uvést [$ 49 odst. 2 písm. b) autor- ského zákona]. V autorském zákoně není žád- né ustanovení, které by vylučovalo aplikaci těchto ustanovení na případ použití díla po- dle $ 23 tohoto zákona. Proto i za použití díla uvedeným způsobem náleží autorovi díla od- měna, není-li sjednáno jinak. Autorovi díla pak samozřejmě náleží od- měna i za použití díla jeho vysíláním rozhla- sem nebo televizí původním vysílatelem ve smyslu $ 21 autorského zákona, případně je- ho přenosem ve smyslu $ 22 tohoto zákona. V případě, že je toto vysílání (případně pře- nos) díla dále zpřístupněno ve smyslu $ 23 autorského zákona, lze tvrdit, že v daném okamžiku vzniká autorovi díla nárok na od- měnu dvakrát, a to jednou v souvislosti s uží- tím díla ve smyslu $ 21 a podruhé v souvislos- ti s užitím díla ve smyslu $ 23 autorského zákona. V případě, kdy podle $ 22 autorské- ho zákona přenos rozhlasového nebo televiz- ního vysílání díla uskutečňuje jiná osoba než vysílatel, vzniká autorovi díla nárok na odmě- nu dokonce třikrát. Tento stav je však zcela v souladu se zákonem (a mezinárodními smlouvami), a námitka stěžovatelky ohledně nepřípustnosti dvojí odměny autora tudíž ne- obstojí. 1166 Veřejné zakázky: přezkum rozhodnutí 0 přidělení veřejné zakázky na vojenský materiál k $ 4 odst. 1 písm. b), $ 6 odst. 1 a 2 a $ 94 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách“ k $ 2 písm. b) zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k čl. 296 odst. 1 písm. b) Smlouvy o založení Evropského společenství, ve znění Amsterodam- ské smlouvy ke směrnici Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (v textu též „přezkumná směrnice“) L Působnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v oblasti dohledu nad za- dáváním veřejných zakázek vyplývá nejen z úpravy obsažené v zákoně č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ale i z jiných právních předpisů českého vnitrostátního právního řádu a z předpisů práva Společenství. II. Ačkoli zakázka na dodávku vojenského materiálu pro bezpečnost státu splňu- je znaky definice veřejné zakázky podle 6 6 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2004 Sb., o veřej- ných zakázkách, a lze ji tedy formálně za „veřejnou zakázku“ považovat, zákon o ve- + S účinností od 1, 7. 2006 nahrazen zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. 1166 řejných zakázkách se na její zadávání a přezkum tohoto postupu nevztahuje [$ 4 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných zakázkách]. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže není v tomto směru žádná pravomoc svěřena (6 94 odst. 1 zákona o veřej- ných zakázkách a contrario). Kromě toho ani předpisy Společenství (konkrétně směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správ- ních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce) neukládají členským státům povinnost zajistit cestou ří- zení před nezávislým orgánem přezkum zákonnosti zadávacího řízení v případech, kdy se zakázka týká podstatných zájmů bezpečnosti státu a jejím předmětem jsou dodávky vojenského materiálu. V takových případech tedy přezkumná působnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže coby orgánu dohledu nad zadáváním ve- řejných zakázek založena není.
JUDr. Jana K. proti Magistrátu hlavního města Prahy o uložení pokuty, o kasační stížnos-