zákonů, ve znění zákona č. 439/2004 Sb. Správní delikt dle $ 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, je naplněn též tím, že exekutor zveřejnil usnesení o ceně nemovitosti, v němž označil povinného rodným číslem.
zákonů, ve znění zákona č. 439/2004 Sb. Správní delikt dle $ 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, je naplněn též tím, že exekutor zveřejnil usnesení o ceně nemovitosti, v němž označil povinného rodným číslem.
(69) III/b Účel zpracování rodného čísla exekutory Při vypořádání se s prvou námitkou Nej- vyšší správní soud nejprve provedl analýzu relevantních právních předpisů upravujících zpracování osobních údajů (rodného čísla) exe- kutory. Základním právním předpisem ve vzta- hu k rodným číslům je zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evi- denci obyvatel). Tento zákon stanoví v $ 13b, že Ministerstvo vnitra vede registr rodných čísel (včetně údaje o přidělení čísla konkrét- ní osobě), který je součástí informačního systému evidence obyvatel. Údaje z informač- ního systému evidence obyvatel se poskytují pouze v nezbytném rozsahu za dodržení pod- mínek dle zákona o evidenci obyvatel či zvláštního zákona. Subjekt, který takto údaje získá, je nesmí shromažďovat, předávat a vyu- žívat mimo působnost daného předpisu ($ 8 odst. 1 a 2). Zvláštním zákonem je v tomto případě zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, který v $ 33a stanoví, že exekutoři mají prostřednictvím Exekutorské komory České republiky pří- stup k údajům z informačního systému evi- dence obyvatelstva a registru rodných čísel, ovšem jen pro potřeby provedení exekuce. Dle $ 13c zákona o evidenci obyvatel mohou užívat rodná čísla bez souhlasu jejich nositelů mimo jiné soudy při výkonu činnosti v rámci své působnosti stanovené zákonem. Je nepo- chybné, že exekutoři při výkonu části svých oprávnění vykonávají veřejnou moc, a ocitají se tak v pozici orgánu soudní povahy, pročež mohou využívat osobní údaje včetně rod- ných čísel z informačních systémů veřejné správy ve stejném rozsahu jako soudy. Úče- lem využití a zpracování údajů z informační- ho systému evidence obyvatel je podle $ 33a exekučního řádu provedení exekuce (viz odst. 1 citovaného ustanovení). Rodné číslo je v mnoha informačních systémech veřejné správy, ale též soukro- mých osob, které zpracovávají rodné číslo se souhlasem jeho nositele, identifikátorem da- né osoby. Prostřednictvím rodného čísla tak lze vyhledávat v těchto informačních systé- mech a evidencích záznamy vztahující se k da- né osobě (přehled vlastnictví k nemovitostem v katastru nemovitostí, účast v obchodních společnostech dle obchodního rejstříku, úda- je z evidence daní vedené správcem daně, přehled účtů a finančních produktů vede- ných finančními institucemi, majetkové účty v evidenci investičních nástrojů vedené dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu atd.). Smyslem poskytnutí rodného čísla oso- by, na jejíž majetek byla prohlášena exekuce, je umožnit vyšetření majetkové situace po- vinného exekutorem. Exekutor tak využívá znalost rodného čísla při podávání žádostí o součinnost dle $ 33 exekučního řádu. Pokud však exekutor rozhoduje formou exekučních příkazů, usnesení (dražební vy- hlášky, usnesení o ceně nemovitosti atd.), je potřeba tyto úkony posuzovat dle občanského soudního řádu, který se na tato rozhodnutí přiměřeně použije, samozřejmě nestanoví-li exekuční řád jinak ($ 52 exekučního řádu). Náležitosti písemného vyhotovení exekuční- ho příkazu stanoví $ 48 exekučního řádu. Zde by použití rodného čísla přicházelo v úvahu pouze k označení účastníků [$ 48 písm. d)]. Podle ustanovení $ 254 o. s. ř. se při výkonu rozhodnutí postupuje dle předcho- zích částí občanského soudního řádu, při- čemž se vždy rozhoduje usnesením. Formální požadavky kladené na vyhotovení usnesení jsou upraveny za použití odkazu v $ 167 odst. 2 0. s. ř. v příslušném ustanovení o obsahových náležitostech písemného vyhotovení rozsud- ku ($ 157 odst. 1). V usnesení (tedy i rozhod- nutí exekutora) se má uvést přesné označení účastníků a je-li to možné, i jejich datum na- rození (identifikační číslo). Návrh na zaháje- ní řízení musí dle $ 79 odst. 1 o. s. ř. obsaho- vat jméno, příjmení a bydliště účastníků. V případě fyzické osoby podnikatele musí ná- vrh obsahovat též identifikační číslo, popř. další údaje potřebné k identifikaci účastníka. Lze tak přisvědčit stěžovateli i městskému soudu, že rodné číslo neslouží k identifikaci účastníka řízení v rozhodnutích vydávaných Sí při provádění exekuce, neboť žádný procesní předpis tuto povinnost nestanoví, ani užití této varianty nenaznačuje. Lze tedy shrnout, že účelem zpracování rodného čísla exekutory ve smyslu $ 5 odst. 1 písm. £) zákona č. 101/2000 Sb. je získávání in- formací ohledně povinného od třetích osob v rámci součinnosti, nikoliv označení povinné- ho v rozhodnutích vydávaných exekutorem. III/c Formulace skutkové podstaty Odpovědnost za tzv. jiné správní delikty podnikatelů je zpravidla odpovědností objek- tivní, tj. nezávislou na zavinění pachatele správního deliktu. Skutková podstata se tak skládá pouze ze tří prvků, kterými jsou sub- jekt, objekt a objektivní stránka. Stěžovatel ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce spáchal správní delikt dle $ 45 odst. 1 písm. ©) zákona č. 101/2000 Sb. (ve znění počínaje 1. lednem 2005), tedy že „právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající podle zvlášt- ních předpisů se jako správce nebo zpraco- vatel dopustí správního deliktu tím, že při zpracování osobních údajů shromažďuje nebo zpracovává osobní údaje v rozsahu ne- bo způsobem, který neodpovídá stanovené- mu účelu [S 5 odst. I písm. d), f) až h)]“. Otázka subjektu nevzbuzuje v tomto pří- padě žádných pochyb, neboť exekutor je fy- zickou osobou podnikající na základě zvlášt- ního zákona, kterým je exekuční řád. Zároveň se jedná o zpracovatele osobních údajů ve smys- lu zákona č. 101/2000 Sb. Může se tak dopustit správního deliktu dle $ 45 odst. 1 písm. ©). Objektem správního deliktu je ochrana před neoprávněným nakládáním s osobními údaji, v Širším slova smyslu ochrana před neoprávně- nými zásahy do soukromí jednotlivců ($ 1 zá- kona č. 101/2000 Sb.). Objektivní stránka se skládá z protipráv- ního jednání, škodlivého následku a příčinné souvislosti mezi nimi. Zákonná definice ob- jektivní stránky deliktu a její interpretace je také předmětem právního sporu mezi stěžo- vatelem a městským soudem. Protiprávním jednáním ve smyslu $ 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb. je ta- 935 1695 kové jednání, kterým pachatel správního de- liktu shromažďuje údaje mimo stanovený účel anebo v rozsahu neodpovídajícím účelu, nebo zpracovává osobní údaje k jinému úče- lu, než ke kterému byly shromážděny, nebo shromažďuje údaje pod záminkou jiného úče- lu či činnosti, nebo sdružuje údaje získané k rozdílným účelům. Pro tento správní delikt je tak charakteristické, že směřuje k tomu, aby údaje byly zpracovány v souladu se stano- veným účelem. Nejvyšší správní soud nesdílí názor městského soudu, die něhož je tato skutková podstata (znak protiprávního jed- nání) formulována příliš obecně, takže neu- možňuje dopředu posoudit, jaké jednání se považuje za protiprávní. Účel zpracovávání údajů je povinen každý subjekt si stanovit sám [$ 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb.], popř. jej stanoví zákon, jako je tomu v přípa- dě činnosti exekutorů (viz bod III/b). Každý subjekt, který zpracovává osobní údaje, si tu- díž má být vědom účelu, proč tak činí. Zákon č. 101/2000 Sb. stanoví, které čin- nosti se považují za zpracovávání osobních údajů [$ 4 písm. e)]. Zpracováním se rozumí jakákoliv systematicky prováděná operace s osobními údaji, kterou provádí správce ne- bo zpracovatel. Následně uvedený demon- strativní výčet konkrétních operací doplňuje předchozí definici. V žádném případě nelze říci, že zákon nestanoví určitým způsobem, co se za zpracování osobních údajů považuje. V případě exekuční činnosti tak bude zpravi- dla docházet ke zpracování rodných čísel v podobě jejich systematického vyhledávání (každého povinného a dalších osob), ukládá- ní na nosiče informací, používání (v rámci součinnosti s třetími osobami), uchovávání v exekutorských spisech. Jestliže tedy žalobce označil povinného rodným číslem v usnesení o ceně nemovitosti, šířil tak údaj o rodném čísle dále (minimálně směrem k oprávněné- mu a třetím osobám, které se mohou s usne- sením umístěným na internetových strán- kách běžně seznámit), tj. zpracoval osobní údaj. Toto zpracování rodného čísla však vy- kročilo z mezí účelu, pro nějž smí žalobce údaje o rodném čísle zpracovávat. Tímto se žalobce dopustil protiprávního jednání ve 936 smyslu předmětné skutkové podstaty tzv. ji- ného správního deliktu. Škodlivým následkem se rozumí zásah vů- či chráněnému zájmu, objektu. V uvedeném případě došlo k porušení tohoto zájmu v po- době neoprávněného zpracování osobního údaje. Mezi protiprávním jednáním a škodli- vým následkem existuje příčinná souvislost, neboť právě předmětným protiprávním jed- náním došlo k výše uvedenému škodlivému následku. I1/d Nejvyšší správní soud sdílí názor stěžova- tele, že působí velmi rozporně, a je jen obtíž- ně srozumitelné, pokud městský soud došel k závěru, že žalobce porušil povinnosti stano- vené $ 5 odst. 1 písm. £) zákona č. 101/2000 Sb., avšak zároveň uzavřel, že „vzhledem k formu- laci skutkové podstaty správního deliktu“ nelze pokutu uložit. Jak vyplývá z výše poda- ného výkladu, jsou povinnosti stanovené zpracovateli osobních údajů jednoznačné a zjistitelné z příslušných zákonných ustano- vení. Učiní-li soud závěr, že jednání žalobce bylo protiprávní, pak nelze jen s poukazem na údajnou neurčitost hypotézy normy sta- novící skutkovou podstatu správního deliktu dospět k závěru, že odpovědnost za správní delikt dána není. Nejvyšší správní soud poukazuje na svůj rozsudek ze dne 23. 9. 2004, čj. 6 A 173/2002- -33 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž uvedl, že „[mJá-li Nejvyšší správní soud do- držet zásadu „nullum crimen, nulla poena sine lege, pak jedním ze základních poža- davků, který byl sice formulován pro oblast trestního práva, avšak na jehož bezpodmí- nečné splnění nelze rezignovat aní v oblasti správního řízení, zvláště tam, kde dochází ke správnímu trestání, je požadavek určité- ho, jasného a přesného vyjádření skutkové Dodstaty správního deliktu, za který byla pů- vodnímu žalobci udělena sankce. Lze-li správní delikt kvalifikovat jako proti- právní jednání, jehož znaky jsou stano- veny zákonem, za které ukládá správní orgán trest stanovený příslušnou nor- mou správního práva, pak je zapotřebí, aby veškeré podmínky, jež jsou pro adre- sáta takové normy, a tedy delikventa, zá- vaznými a jejichž porušení je postihová- no, byly obsaženy v právní normě, jež je součástí zákona, případně dílem i v právní normě, jež je součástí obecně závazného podzákonného předpisu, nepřekračuje-li meze, které takovému obecně závaznému podzákonnému předpisu zákon výslovně stanovil. Jinými slovy: existenci správního deliktu lze správním orgánem konstatovat a konkrétní subjekt lze za spáchání takové- ho správního deliktu postihnout toliko teh- dy, jsou-li jednáním, jež je v rámci správního řízení zjištěno, naplněny všechny znaky de- liktu, které jsou podávány z konkrétní skut- kové podstaty obsažené v zákoně, přitom na- nejvýš lze připustit doplnění zákonem stanovených podmínek v podzákonném obecně závazném právním předpisu, a to vý- hradně způsobem zákonem stanovený rámec nepřekračujícím.“ (zvýraznění doplněno). Nejvyšší správní soud potvrzuje správnost citovaného právního názoru a navíc zdůraz- ňuje, že v souzené věci jsou všechny povin- nosti uloženy zpracovateli zákonem, nikoliv podzákonným předpisem, jak ostatně vyplývá ze shora provedené analýzy. Jestliže městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvádí, že účel zpracování údajů exekutorem není uve- den zákonem, pak s ním lze souhlasit pouze po- tud, že není uveden v zákoně č. 101/2000 Sb., nýbrž v exekučním řádu. Prvky skutkové pod- staty však nemusí být podrobně rozpracová- ny vždy v jednom zákoně (viz např. blanketo- vé skutkové podstaty dle trestního zákona), nýbrž normy zachycující tyto prvky musí mít sílu zákona (viz citovaný judikát NSS). Nejvyšší správní soud shrnuje, že městský soud v posuzované kauze porušil vázanost soudce zákonem a princip fura novit curia, když v podstatě dovodil neaplikovatelnost $ 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb. pro jeho neurčitost. Soudce má však při apli- kaci zákona toliko možnost relevantní ustano- vení zákona na danou situaci aplikovat, nikoliv V podstatě svévolně rozhodnout o neaplikaci právního předpisu pro jeho údajnou neurči- tost. Pouze v případě, že míra neurčitosti zá- kona podle názoru soudce dosáhne takové povahy, že může založit protiústavnost, musí soudce postupovat ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy a věc předložit Ústavnímu soudu; jak ovšem Nejvyšší správní soud shora dovodil, k takovémuto postupu není v tomto případě důvod. Soudce však v žádném případě nemůže dospět k závěru, že určité zákonné ustanove- ní je neurčité, a na věc jej jen proto neapliko- vat: takovýto postup, označený stěžovatelem poněkud expresivně jako „vyprázdnění prá- va“, je klasickou ukázkou porušení zásady, podle níž soud zná právo. (...) 1696 Služební poměr: Hasičský záchranný sbor České republiky; podmínky nároku na výsluhový příspěvek a odchodné k $ 224 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 626/2004 Sb. a zákona č. 530/2005 Sb. k $ 21 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně ně- kterých zákonů“ k $ 58 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 203/1994 Sb.*» Občanští zaměstnanci Hasičského záchranného sboru České republiky, kteří vyko- návali některé administrativní a pomocné činnosti na základě $ 58 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, se účinností zákona č. 238/2000 Sb. ke dni 1. 1. 2001 nestali přísluš- níky Hasičského záchranného sboru České republiky ve služebním poměru. 9 Ustanovení bylo s účinností od 1. 1. 2007 zrušeno zákonem č. 362/2003 Sb. *9 Ustanovení bylo s účinností od 1. 1. 2001 zrušeno zákonem č. 237/2000 Sb. 1696
JUDr. Tomáš Vrána proti Úřadu pro ochranu osobních údajů o uložení pokuty, o kasační
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud podřadil první námitku uplatněnou stěžovatelem v kasační stížnosti pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť se jedná o právní posouzení otázky, zda formulace § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb. umožňuje uložit sankci za protiprávní jednání. Tuto námitku shledal Nejvyšší správní soud důvodnou (viz III/b až III/d). Druhou námitku stěžovatele lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť se týká nesrozumitelnosti napadeného rozsudku. Tuto námitku shledal Nejvyšší správní soud nedůvodnou (viz III/a).
III/a
Námitka nesrozumitelnosti rozhodnutí
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval druhou kasační námitkou spočívající v nesrozumitelnosti soudního rozhodnutí v té části, v níž soud formuluje svůj pokyn stěžovateli ohledně dalšího postupu. Nejvyšší správní soud předesílá, že k otázce nesrozumitelnosti soudního rozhodnutí se podrobně vyjádřil v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003
130 (dostupný na www.nssoud.cz). Rozhodnutí městského soudu obsahuje základní zákonné náležitosti včetně označení věci a jednoznačně formulovaný výrok. Soud v odůvodnění, které koresponduje s výrokem rozsudku, prezentuje své právní názory dostatečným způsobem, a tyto jsou srozumitelné. Je nepochybné, že část odůvodnění, kterou napadá stěžovatel pro nesrozumitelnost, nesouvisí s projednávanou věcí a do textu rozsudku se vloudila pravděpodobně písařskou chybou. Nic to však nemění na závěru, že soud jasně a srozumitelně vyjádřil svůj právní názor, že za danou skutkovou podstatu nelze s ohledem na její neurčitost uložit sankci. Stěžovatelem uváděná částečná nesrozumitelnost odůvodnění tak nemá vliv na srozumitelnost rozhodnutí jako celku. Druhá kasační námitka stěžovatele je proto nedůvodná.
III/b
Účel zpracování rodného čísla exekutory
Při vypořádání se s prvou námitkou Nejvyšší správní soud nejprve provedl analýzu relevantních právních předpisů upravujících zpracování osobních údajů (rodného čísla) exekutory. Základním právním předpisem ve vztahu k rodným číslům je zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel). Tento zákon stanoví v § 13b, že Ministerstvo vnitra vede registr rodných čísel (včetně údaje o přidělení čísla konkrétní osobě), který je součástí informačního systému evidence obyvatel. Údaje z informačního systému evidence obyvatel se poskytují pouze v nezbytném rozsahu za dodržení podmínek dle zákona o evidenci obyvatel či zvláštního zákona. Subjekt, který takto údaje získá, je nesmí shromažďovat, předávat a využívat mimo působnost daného předpisu (§ 8 odst. 1 a 2). Zvláštním zákonem je v tomto případě zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, který v § 33a stanoví, že exekutoři mají prostřednictvím Exekutorské komory České republiky přístup k údajům z informačního systému evidence obyvatelstva a registru rodných čísel, ovšem jen pro potřeby provedení exekuce. Dle § 13c zákona o evidenci obyvatel mohou užívat rodná čísla bez souhlasu jejich nositelů mimo jiné soudy při výkonu činnosti v rámci své působnosti stanovené zákonem. Je nepochybné, že exekutoři při výkonu části svých oprávnění vykonávají veřejnou moc a ocitají se tak v pozici orgánu soudní povahy, pročež mohou využívat osobní údaje včetně rodných čísel z informačních systémů veřejné správy ve stejném rozsahu jako soudy. Účelem využití a zpracování údajů z informačního systému evidence obyvatel je podle § 33a exekučního řádu provedení exekuce (viz odst. 1 citovaného ustanovení).
Rodné číslo je v mnoha informačních systémech veřejné správy, ale též soukromých osob, které zpracovávají rodné číslo se souhlasem jeho nositele, identifikátorem dané osoby. Prostřednictvím rodného čísla tak lze vyhledávat v těchto informačních systémech a evidencích záznamy vztahující se k dané osobě (přehled vlastnictví k nemovitostem v katastru nemovitostí, účast v obchodních společnostech dle obchodního rejstříku, údaje z evidence daní vedené správcem daně, přehled účtů a finančních produktů vedených finančními institucemi, majetkové účty v evidenci investičních nástrojů vedené dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu atd.). Smyslem poskytnutí rodného čísla osoby, na jejíž majetek byla prohlášena exekuce, je umožnit vyšetření majetkové situace povinného exekutorem. Exekutor tak využívá znalost rodného čísla při podávání žádostí o součinnost dle § 33 exekučního řádu.
Pokud však exekutor rozhoduje formou exekučních příkazů, usnesení (dražební vyhlášky, usnesení o ceně nemovitosti atd.), je potřeba tyto úkony posuzovat dle občanského soudního řádu, který se na tato rozhodnutí přiměřeně použije, samozřejmě nestanoví-li exekuční řád jinak (§ 52 exekučního řádu). Náležitosti písemného vyhotovení exekučního příkazu stanoví § 48 exekučního řádu. Zde by použití rodného čísla přicházelo v úvahu pouze k označení účastníků [§ 48 písm. d)]. Podle ustanovení § 254 o. s. ř. se při výkonu rozhodnutí postupuje dle předchozích částí občanského soudního řádu, přičemž se vždy rozhoduje usnesením. Formální požadavky kladené na vyhotovení usnesení jsou upraveny za použití odkazu § 167 odst. 2 o. s. ř. v příslušném ustanovení o obsahových náležitostech písemného vyhotovení rozsudku (§ 157 odst. 1). V usnesení (tedy i rozhodnutí exekutora) se má uvést přesné označení účastníků a je-li to možné, i jejich datum narození (identifikační číslo). Návrh na zahájení řízení musí dle § 79 odst. 1 o. s. ř. obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků. V případě fyzické osoby podnikatele musí návrh obsahovat též identifikační číslo, popř. další údaje potřebné k identifikaci účastníka. Lze tak přisvědčit stěžovateli i městskému soudu, že rodné číslo neslouží k identifikaci účastníka řízení v rozhodnutích vydávaných při provádění exekuce, neboť žádný procesní předpis tuto povinnost nestanoví, ani užití této varianty nenaznačuje.
Lze tedy shrnout, že účelem zpracování rodného čísla exekutory ve smyslu § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, je získávání informací ohledně povinného od třetích osob v rámci součinnosti, nikoliv označení povinného v rozhodnutích vydávaných exekutorem.
III/c
Formulace skutkové podstaty
Odpovědnost za tzv. jiné správní delikty podnikatelů je zpravidla odpovědností objektivní, tj. nezávislou na zavinění pachatele správního deliktu. Skutková podstata se tak skládá pouze ze tří prvků, kterými jsou subjekt, objekt a objektivní stránka. Stěžovatel ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce spáchal správní delikt dle § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb. (ve znění počínaje 1. lednem 2005), tedy že „právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů se jako správce nebo zpracovatel dopustí správního deliktu tím, že při zpracování osobních údajů shromažďuje nebo zpracovává osobní údaje v rozsahu nebo způsobem, který neodpovídá stanovenému účelu [§ 5 odst. 1 písm. d), f) až h)].“
Otázka subjektu nevzbuzuje v tomto případě žádných pochyb, neboť exekutor je fyzickou osobou podnikající na základě zvláštního zákona, kterým je zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád. Zároveň se jedná o zpracovatele osobních údajů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb. Může se tak dopustit správního deliktu dle § 45 odst. 1 písm. c). Objektem správního deliktu je ochrana před neoprávněným nakládáním s osobními údaji, v širším slova smyslu ochrana před neoprávněnými zásahy do soukromí jednotlivců (§ 1 zákona č. 101/2000 Sb.).
Objektivní stránka se skládá z protiprávního jednání, škodlivého následku a příčinné souvislosti mezi nimi. Zákonná definice objektivní stránky deliktu a její interpretace je také předmětem právního sporu mezi stěžovatelem a městským soudem.
Protiprávním jednáním ve smyslu § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb. je takové jednání, kterým pachatel správního deliktu shromažďuje údaje mimo stanovený účel anebo v rozsahu neodpovídajícím účelu, nebo zpracovává osobní údaje k jinému účelu, než ke kterému byly shromážděny, nebo shromažďuje údaje pod záminkou jiného účelu či činnosti, nebo sdružuje údaje získané k rozdílným účelům. Pro tento správní delikt je tak charakteristické, že směřuje k tomu, aby údaje byly zpracovány v souladu se stanoveným účelem. Nejvyšší správní soud nesdílí názor městského soudu, dle něhož je tato skutková podstata (znak protiprávního jednání) formulována příliš obecně, takže neumožňuje dopředu posoudit, jaké jednání se považuje za protiprávní. Účel zpracovávání údajů je povinen každý subjekt si stanovit sám [§ 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb.], popř. jej stanoví zákon, jako je tomu v případě činnosti exekutorů (viz bod III/b). Každý subjekt, který zpracovává osobní údaje, si tudíž má být vědom účelu, proč tak činí.
Zákon o ochraně osobních údajů stanoví, které činnosti se považují za zpracovávání osobních údajů [§ 4 písm. e)]. Zpracováním se rozumí jakákoliv systematicky prováděná operace s osobními údaji, kterou provádí správce nebo zpracovatel. Následně uvedený demonstrativní výčet konkrétních operací doplňuje předchozí definici. V žádném případě nelze říci, že zákon nestanoví určitým způsobem, co se za zpracování osobních údajů považuje. V případě exekuční činnosti tak bude zpravidla docházet ke zpracování rodných čísel v podobě jejich systematického vyhledávání (každého povinného a dalších osob), ukládání na nosiče informací, používání (v rámci součinnosti s třetími osobami), uchovávání v exekutorských spisech. Jestliže tedy žalobce označil povinného rodným číslem v usnesení o ceně nemovitosti, šířil tak údaj o rodném čísle dále (minimálně směrem k oprávněnému a třetím osobám, které se mohou s usnesením umístěným na internetových stránkách běžně seznámit), tj. zpracoval osobní údaj. Toto zpracování rodného čísla však vykročilo z mezí účelu, pro nějž smí žalobce údaje o rodném čísle zpracovávat. Tímto se žalobce dopustil protiprávního jednání ve smyslu předmětné skutkové podstaty tzv. jiného správního deliktu.
Škodlivým následkem se rozumí zásah vůči chráněnému zájmu, objektu. V uvedeném případě došlo k porušení tohoto zájmu v podobě neoprávněného zpracování osobního údaje. Mezi protiprávním jednáním a škodlivým následkem existuje příčinná souvislost, neboť právě předmětným protiprávním jednáním došlo k výše uvedenému škodlivému následku.
III/d
Nejvyšší správní soud sdílí názor stěžovatele, že působí velmi rozporně, a je jen obtížně srozumitelné, pokud městský soud došel k závěru, že žalobce porušil povinnosti stanovené § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., avšak zároveň uzavřel, že „vzhledem k formulaci skutkové podstaty správního deliktu“ nelze pokutu uložit. Jak vyplývá z výše podaného výkladu, jsou povinnosti stanovené zpracovateli osobních údajů jednoznačné a zjistitelné z příslušných zákonných ustanovení. Učiní-li soud závěr, že jednání žalobce bylo protiprávní, pak nelze jen s poukazem na údajnou neurčitost hypotézy normy stanovící skutkovou podstatu správního deliktu dospět k závěru, že odpovědnost za správní delikt dána není.
Nejvyšší správní soud poukazuje na svůj rozsudek ze dne 23. 9. 2004, č. j. 6 A 173/2002
33 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž uvedl, že „[m]á-li Nejvyšší správní soud dodržet zásadu „nullum crimen, nulla poena sine lege“, pak jedním ze základních požadavků, který byl sice formulován pro oblast trestního práva, avšak na jehož bezpodmínečné splnění nelze rezignovat ani v oblasti správního řízení, zvláště tam, kde dochází ke správnímu trestání, je požadavek určitého, jasného a přesného vyjádření skutkové podstaty správního deliktu, za který byla původnímu žalobci udělena sankce. Lze-li správní delikt kvalifikovat jako protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které ukládá správní orgán trest stanovený příslušnou normou správního práva, pak je zapotřebí, aby veškeré podmínky, jež jsou pro adresáta takové normy, a tedy delikventa, závaznými a jejichž porušení je postihováno, byly obsaženy v právní normě, jež je součástí zákona, případně dílem i v právní normě, jež je součástí obecně závazného podzákonného předpisu, nepřekračuje-li meze, které takovému obecně závaznému podzákonnému předpisu zákon výslovně stanovil. Jinými slovy: existenci správního deliktu lze správním orgánem konstatovat a konkrétní subjekt lze za spáchání takového správního deliktu postihnout toliko tehdy, jsou-li jednáním, jež je v rámci správního řízení zjištěno, naplněny všechny znaky deliktu, které jsou podávány z konkrétní skutkové podstaty obsažené v zákoně, přitom nanejvýš lze připustit doplnění zákonem stanovených podmínek v podzákonném obecně závazném právním předpisu, a to výhradně způsobem zákonem stanovený rámec nepřekračujícím.“ (zvýraznění doplněno).
Nejvyšší správní soud potvrzuje správnost citovaného právního názoru a navíc zdůrazňuje, že v souzené věci jsou všechny povinnosti uloženy zpracovateli zákonem, nikoliv podzákonným předpisem, jak ostatně vyplývá ze shora provedené analýzy. Jestliže městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvádí, že účel zpracování údajů exekutorem není uveden zákonem, pak s ním lze souhlasit pouze potud, že není uveden v zákoně č. 101/2000 Sb., nýbrž v exekučním řádu. Prvky skutkové podstaty však nemusí být podrobně rozpracovány vždy v jednom zákoně (viz např. blanketové skutkové podstaty dle trestního zákona), nýbrž normy zachycující tyto prvky musí mít sílu zákona (viz citovaný judikát NSS).
Nejvyšší správní soud shrnuje, že městský soud v posuzované kauze porušil vázanost soudce zákonem a princip Iura novit curia, když v podstatě dovodil neaplikovatelnost § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb. pro jeho neurčitost. Soudce má však při aplikaci zákona toliko možnost relevantní ustanovení zákona na danou situaci aplikovat, nikoliv v podstatě svévolně rozhodnout o neaplikaci právního předpisu pro jeho údajnou neurčitost. Pouze v případě, že míra neurčitosti zákona podle názoru soudce dosáhne takové povahy, že může založit protiústavnost, musí soudce postupovat ve smyslu čl. 95 odst. 2 a věc předložit Ústavnímu soudu; jak ovšem Nejvyšší správní soud shora dovodil, k takovémuto postupu není v tomto případě důvod. Soudce však v žádném případě nemůže dospět k závěru, že určité zákonné ustanovení je neurčité, a na věc jej jen proto neaplikovat: takovýto postup, označený stěžovatelem poněkud expresivně jako „vyprázdnění práva“, je klasickou ukázkou porušení zásady, podle níž soud zná právo.
První kasační námitka je tedy důvodná.
IV.
Závěr
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud pochybil, pokud skutkovou podstatu tzv. jiného správního deliktu dle § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb. považuje za příliš obecně formulovanou, pročež podle městského soudu stěžovatel nemohl podle ní uložit žalobci sankci.
Kasační stížnost je důvodná, a Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí pak městský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2008
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu