1 As 361/2020- 34 - text
1 As 361/2020
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Ing. P. R., zastoupeného Mgr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6, proti žalovanému: ČR – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2020, č. j. 15 A 79/2020-6,
I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Tomáši Markovi, advokátovi, se nepřiznává odměna za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti.
[1] Podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl v záhlaví označený rozsudek, kterým Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) odmítl jeho žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 2. 11. 2020, č. j. 1 As 361/2020-23, stěžovatele osvobodil od soudních poplatků v rozsahu 95 %, vyzval jej k úhradě části soudního poplatku ve výši 250 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a ustanovil mu zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Soud stěžovatele poučil o tom, že pokud soudní poplatek nezaplatí, bude řízení o kasační stížnosti zastaveno.
[3] Podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pak platí, že „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[4] Zástupci stěžovatele bylo usnesení č. j. 1 As 361/2020-23 doručeno do datové schránky dne 16. 11. 2020. Stěžovateli bylo toto usnesení doručováno držitelem poštovní licence dne 19. 11. 2020. Stěžovatel nebyl zastižen a zásilku si nevyzvedl ani v průběhu úložní doby; byla tedy doručena fikcí dne 30. 11. 2020 a dne 1. 12. 2020 vložena do domovní schránky stěžovatele (viz doručenka na č. l. 25 spisu). Podle § 40 odst. 1 s. ř. s. lhůta pro zaplacení soudního poplatku začala běžet „počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek“. Skutečností určující počátek běhu lhůty je doručení usnesení č. j. 1 As 361/2020-23 stěžovateli, tedy den 30. 11. 2020. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku začala běžet dne 1. 12. 2020 a skončila dne 15. 12. 2020. Stěžovatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil. Nejvyšší správní soud proto řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) a § 120 s. ř. s. zastavil.
[5] Dne 11. 12. 2020 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání, jímž se stěžovatel znovu domáhal osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. K tomu Nejvyšší správní soud s odkazem na svůj rozsudek ze dne 28. 7. 2011, č. j. 8 As 65/2010-106, uvádí, že pokud opětovná žádost o osvobození od soudních poplatků nepřináší nové skutečnosti, soud o ní nemusí rozhodovat. Stěžovatel v opětovné žádosti nijak nereaguje na usnesení č. j. 1 As 361/2020-23, které bylo v danou dobu již doručeno jemu i jeho zástupci, a pouze zdůrazňuje, že se v jeho případě nejedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, což však není skutečnost mezi ním a soudem sporná. Nejvyšší správní soud proto o této opětovné žádosti již nerozhodoval.
[5] Dne 11. 12. 2020 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání, jímž se stěžovatel znovu domáhal osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. K tomu Nejvyšší správní soud s odkazem na svůj rozsudek ze dne 28. 7. 2011, č. j. 8 As 65/2010-106, uvádí, že pokud opětovná žádost o osvobození od soudních poplatků nepřináší nové skutečnosti, soud o ní nemusí rozhodovat. Stěžovatel v opětovné žádosti nijak nereaguje na usnesení č. j. 1 As 361/2020-23, které bylo v danou dobu již doručeno jemu i jeho zástupci, a pouze zdůrazňuje, že se v jeho případě nejedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, což však není skutečnost mezi ním a soudem sporná. Nejvyšší správní soud proto o této opětovné žádosti již nerozhodoval.
[6] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud odměnu za zastupování nepřiznal, neboť v řízení o kasační stížnosti neučinil žádný úkon právní služby.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu