Účastník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků ($ 36 odst. 3 s. ř. s.) a který byl soudem řádně poučen ($ 36 odst. 1 s. ř. s.), je povinen uvést a pro- 2x4 kázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne.
Účastník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků ($ 36 odst. 3 s. ř. s.) a který byl soudem řádně poučen ($ 36 odst. 1 s. ř. s.), je povinen uvést a pro- 2x4 kázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu C.) III.A Tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí městského soudu [9] K otázce nepřczkoumatelnosti rozhod- nutí soudu pro nedostatek důvodů se zdejší soud vyjádřil např. v rozsudku č. 133/2004 Sb. NSS: „Neďostatkem důvodů pak nelze ro- zumět dílčí nedostatky odůvodnění soudní- ho rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvo- dů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí sou- du zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvá- řejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody 0 sku- tečnosti v řízení nezjišťované, případně zjiš- těné v rozporu se zákonem, anebo tam, kde není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v ří- zení byly provedeny“ Za nepřezkoumatelné se považuje též rozhodnutí, v němž se soud nevypořádá se všemi uplatněnými žalobními body (např. rozsudek NSS ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74). Jelikož předmětem usnesení, které bylo napadeno touto kasační stížností, není přezkum správního rozhodnu- tí, nýbrž posouzení podmínek pro osvoboze- ní od soudních poplatků, nelze hovořit o po- minutí žalobních bodů ze strany městského soudu, nýbrž o nezohlednění všech skuteč- ností uváděných stěžovatelem. 2 [10] Stěžovatel vytýká městskému soudu, že nijak nehodnotil dvě skutečnosti, které uvedl, a to svůj nepříznivý zdravotní stav a pé- či o dvě děti své družky, na něž jejich otec dlouhodobě neplatí výživné. Nejvyšší správní soud ve spise ověřil, že stěžovatel uvedl tyto dvě skutečnosti v potvrzení o osobních, ma- jetkových a výdělkových poměrech v bodě X. - jiné skutečnosti (č. 1 42). Městský soud v napadeném usnesení přihlédl k tomu, že stěžovatel pečuje o dvě nezletilé děti své družky. Stěžovatel se tedy v tomto bodě mýlí. Nicméně je pravda, že se městský soud nikte- rak nevyjádřil k nepříznivému zdravotnímu stavu stěžovatele. [11] Pro posouzení námitky nepřezkou- matelnosti je nezbytné vyjít z důvodů, pro něž městský soud neosvobodil stěžovatele od soudních poplatků a neustanovil mu zástup- ce z řad advokátů pro řízení o kasační stíž- nosti. Rozhodnutí městského soudu není po- staveno na závěru, že by stěžovatel měl dostatek prostředků, a nejsou tudíž u něj dá- ny důvody pro osvobození od soudních po- platků. Městský soud pouze dospěl k závěru, že stěžovatel věrohodným způsobem nedolo- žil své majetkové a výdělkové poměry. Měst- ský soud tento svůj závěr srozumitelně a lo- gicky odůvodnil. Nejvyšší správní soud připomíná, že i v případě žádosti o osvoboze- ní od soudních poplatků stíhá stěžovatele břemeno tvrzení a důkazní, které nelze napl- nit uváděním nevěrohodných tvrzení, resp. zamlčením některých dalších významných skutečností. Z tohoto pohledu je naprosto ne- rozhodné, jestli je zdravotní stav stěžovatele neuspokojivý, resp. zda se stěžovatel léčí s ur- čitou chorobou. Skutečnost, že městský soud se nikterak nevyjádřil ke zdravotnímu stavu stěžovatele, je pouze dílčím nedostatkem odůvodnění, který nezakládá nepřezkouma- telnost rozhodnutí. V situaci, kdy městský soud nevyhověl návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta z důvodu nevěrohodnosti, resp. neúplnosti tvrzení stěžovatele, nehraje nepříznivý zdra- votní stav žádnou roli při posuzování žádosti stěžovatele. Tato námitka je tedy nedůvodná. [12] Nejvyšší správní soud podotýká, že svým rozsudkem ze dne 22. 7. 2009, čj. 4 As 18/2009-132, zrušil usnesení městského sou- du čj. 8 Ca 335/2005-111 o neosvobození od soudních poplatků, které se týká jiné stěžova- telový věci. NSS posoudil usnesení městské- ho soudu jako nepřezkoumatelné, jelikož z odůvodnění nelze zjistit, zda soud přihlédl k nepříznivému zdravotnímu stavu stěžovatele, péči o dvě nezletilé děti jeho družky a skuteč- nosti, že kvůli administrativním pochybením v exekučním řízení nemůže získat hypotéku. Ačkoliv se mohou obě usnesení městského soudu (čj. 8 Ca 335/2005-111 a čj. 9 Ca 248/2008-64) jevit, pokud jde o pominutí zhodnocení nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele, jako podobná, jedná se pouze o zdání. Obě jsou totiž postavena na naprosto odlišné logice, což také opodstatňuje odlišný závěr Nejvyššího správního soudu v nyní pro- jednávané věci. Na straně jedné v usnesení čj. 8 Ca 335/2005-111 městský soud uvedl, že srovnal finanční situaci stěžovatele s výší soudního poplatku a dospěl k závěru, že stě- žovatel vzhledem ke svým majetkovým pomě- rům nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Naproti tomu v této věci (usnesení čj. 9 Ca 248/2008-64) městský soud nevyhověl žádosti o osvobození od soudních poplatků z toho důvodu, že tvrzení stěžovatele posoudil jako nevěrohodná a evi- dentně neúplná. Soud neučinil závěr, že zjiš- těná majetková situace stěžovatele vylučuje naplnění podmínek osvobození od soudních poplatků. Zatímco tedy v prvém případě při- stoupil městský soud k meritornímu posou- zení splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, v druhém případě je pro stěžovatele nepříznivé rozhodnutí nutno chápat jako procesní sankci reagující na jeho evidentně neúplná a nevěrohodná tvrzení. Opomenutí zhodnotit nepříznivý zdravotní stav stěžovatele mohlo zatížit nepřezkouma- telností pouze rozhodnutí městského soudu, které je opřeno o meritorní hodnocení majetkových poměrů stěžovatele, nikoliv roz- hodnutí, jež není založeno na hodnocení ma- jetkových poměrů, nýbrž sankcionuje neune- sení břemene tvrzení a důkazního (viz bod [11] shora). [13] K uvedenému lze ještě obecně dopl- nit, že krajský soud jistě musí vzít v potaz zvýšené náklady vyplývající ze zdravotních potíží a jejich léčení. Příkladem budiž rozsu- dek ze dne 24. 9. 2008, čj. 1 As 63/2008-34, kterým bylo zrušeno jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků. Jakkoliv v oné věci ze soudu předložených důkazů vy- plývalo jen to, že žadatelka o osvobození od soudních poplatků je v pravidelné péči léka- ře, aniž by z nich jakkoli vyplývala částka, jíž je nucena za léčení hradit, není možné tuto skutečnost dle názoru NSS „zcela ignorovat, Jak to učinil krajský souď“. V dané věci totiž mohly hrát značnou roli též tzv. regulační po- platky ve zdravotnictví spojené s léčbou ža- datelky. „Krajský soud proto pochybil, pokud se v napadeném usnesení ke stěžovatelči- ným výdajům na zdravotní péči vůbec nevy- Jjádřil. Pokud však z těchto předložených dů- kazů nebylo možné dostatečně posoudit stěžovatelčiny majetkové a sociální poměry a ověřit si její tvrzení, měl ji soud poučit v tom smyslu, jakým způsobem může svá tvrzení prokázat, aby v řízení neutrpěla újmu.“ (bod 14 a násl. cit. rozsudku). Ovšem i v případě řešeném před zdejším soudem pod sp. zn. 1 As 63/2008 krajský soud hodno- til majetkovou situaci žadatelky meritorně, když se sice pokusil komplexně hodnotit její majetkové poměry, zůstal však nepřípustně pasivní co do zjištění důvodů pro své rozhod- nutí (srov. body 2, 3 a 15 cit. rozsudku). Na- proti tomu v právě řešeném případě městský soud v žádném případě nebyl pasivní, nevzal bez dalšího za relevantní toliko data uváděná V potvrzení o osobních, majetkových a výděl- kových poměrech, ale naopak vyzval stěžova- tele k poskytnutí dalších informací a podkla- dů (viz výzva městského soudu ze dne 23. 12. 2008, čj. 9 Ca 248/2008-48). Teprve z infor- mací získaných na základě této výzvy městský soud vyvodil svůj přehledně a srozumitelně vyjádřený závěr. Nazíráno perspektivou závě- ru městského soudu by zjišťování dalších in- formací ohledně zdravotního stavu stěžovate- le bylo v každém případě irelevantní. 1963 [14] Lze tedy uzavřít, že závěr krajského soudu, podle něhož jsou tvrzení uváděná stě- žovatelem nedůvěryhodná a neúplná, přičemž pokud on sám je subjektivně „přesvědčen o tom, že je schopen splácet bance pravidelné splátky hypotéky [ve výši 2 300 000 Kč), ne- mohou být jeho majetkové poměry natolik nepříznivé, aby mu znemožňovaly úhradu soudního poplatku [ve výši 3000 Kč]“, je pl- ně přezkoumatelný a je založen na důvodech, které městský soud srozumitelně v odůvod- nění svého rozhodnutí předkládá. Tato kasač- ní námitka je proto nedůvodná. 1963 Řízení před soudem: nepřípustnost kasační stížnosti; neveřejné části správního spisu k $ 45 odst. 3, $ 46 odst. 1 písm. d), $ 53 a $ 102 soudního řádu správního I. Sdělení předsedy senátu krajského soudu, kterým nebylo vyhověno žádosti 2X účastníka řízení (žalobce) o nahlížení do neveřejné části správního spisu ($ 45 odst. 3 s. ř. s.), není rozhodnutím ve smyslu $ 53 s. ř. s. a z tohoto důvodu proti němu není us přípustná kasační stížnost (6 102 a contrario s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto ka- sační stížnost směřující proti uvedenému sdělení předsedy senátu odmítne pro ne- přípustnost [$ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití $ 120 s. ř. s.]. II. Nesprávnou aplikaci $ 45 odst. 3 s. ř. s. může účastník řízení namítat v kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věci samé jako jinou vadu řízení před soudem ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Tomáš H. proti Úřadu pro ochranu osobních údajů o osvobození od soudních poplatků,
143. Předchozí rozhodnutí o návrhu byla opakovaně zrušena Nejvyšším správním soudem, který městskému soudu vytkl, že zamítnutí návrhu opřel o neúspěšnost kasační stížnosti, čímž nepřípustně presumoval rozhodnutí NSS. V usnesení ze dne 31. 10. 2007 uvedl městský soud k osvobození stěžovatele od soudních poplatků pouze toto: „Žalobci pak bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, jehož se domáhal podáním ze dne 2. 1. 2003.“ V řízení o kasační stížnosti proti tomuto usnesení byla stěžovateli ustanovena zástupkyně z řad advokátů, a to usnesením ze dne 12. 6. 2008, čj. 7 Ca 2/2003
166. Toto usnesení neobsahuje v souladu s § 55 odst. 4 s. ř. s. odůvodnění.
[23] Ve spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 4 Ca 7/2007 je založeno potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech stěžovatele datované dnem 8. 11. 2007. Stěžovatel v něm uvedl, že jeho příjem ze závislé činnosti (skladník a údržbář) činil za rok 2006 částku 140 264 Kč hrubého, vedle toho měl příjem z pronájmu ve výši 35 000 Kč ročně. Mezi majetek vyšší hodnoty zařadil nehodou poškozený automobil BMW 530 (rok výroby 1994) a dům určený k rodinné rekreaci včetně pozemků v obci Hlásná Třebáň. Jako své závazky uvedl vyživovací povinnost k dceři B., která s ním žije ve společné domácnosti, a dluh na koupi nemovitosti ve výši 2 300 000 Kč vůči panu Š. Dodal, že nemůže v bance získat hypoteční úvěr, kterým by splatil svůj dluh vůči panu Š., neboť v katastru nemovitostí jsou neoprávněně evidovány dvě exekuce. Městský soud v Praze osvobodil stěžovatele od soudních poplatků usnesením ze dne 19. 12. 2007, čj. 4 Ca 7/2007
166. Toto usnesení neobsahuje v souladu s § 55 odst. 4 s. ř. s. odůvodnění.
[23] Ve spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 4 Ca 7/2007 je založeno potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech stěžovatele datované dnem 8. 11. 2007. Stěžovatel v něm uvedl, že jeho příjem ze závislé činnosti (skladník a údržbář) činil za rok 2006 částku 140 264 Kč hrubého, vedle toho měl příjem z pronájmu ve výši 35 000 Kč ročně. Mezi majetek vyšší hodnoty zařadil nehodou poškozený automobil BMW 530 (rok výroby 1994) a dům určený k rodinné rekreaci včetně pozemků v obci Hlásná Třebáň. Jako své závazky uvedl vyživovací povinnost k dceři B., která s ním žije ve společné domácnosti, a dluh na koupi nemovitosti ve výši 2 300 000 Kč vůči panu Š. Dodal, že nemůže v bance získat hypoteční úvěr, kterým by splatil svůj dluh vůči panu Š., neboť v katastru nemovitostí jsou neoprávněně evidovány dvě exekuce. Městský soud v Praze osvobodil stěžovatele od soudních poplatků usnesením ze dne 19. 12. 2007, čj. 4 Ca 7/2007
24. Toto usnesení neobsahuje v souladu s § 55 odst. 4 s. ř. s. odůvodnění.
[24] V nyní projednávaném případě uvedl stěžovatel v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 3. 12. 2008, že jeho průměrný čistý příjem ze závislé činnosti (skladník a údržbář) za III. čtvrtletí roku 2008 činil 11 713 Kč. Základ daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 činil 136 975 Kč. Jiné příjmy nemá. Vlastní rodinný dům s pozemky v obci Hlásná Třebáň a automobil zn. Chrysler Voyager (rok výroby 1994). Dále má vyživovací povinnost k nezletilé dceři B., která s ním žije ve společné domácnosti, a dluh ve výši 2 300 000 Kč vůči panu Š. Tyto peníze použil na koupi rodinného domu. Na dotaz soudu uvedl, že půjčku od pana Š. zatím nesplácí, k tomu použije hypoteční úvěr, který má v úmyslu si vzít. Dosud si jej však nemohl vyřídit, neboť v katastru nemovitostí je stále protiprávně evidován údaj o probíhající exekuci. V neposlední řadě stěžovatel poukázal na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a péči o dvě nezletilé děti své družky, na něž jejich otec neplatí výživné.
[25] Nejvyšší správní soud po porovnání spisů městského soudu sp. zn. 7 Ca 2/2003 a 9 Ca 248/2008 dospěl k závěru, že se nejedné po skutkové stránce o stejné věci. Pokud jde o věc sp. zn. 7 Ca 2/2003, ačkoliv soud rozhodl o osvobození od soudních poplatků dne 31. 10. 2007, vycházel ze skutečností, které stěžovatel sdělil soudu na počátku roku 2003. Nejvyšší správní soud nemíní posuzovat správnost takovéhoto postupu městského soudu. Rozhodující je, že městský soud vycházel ze skutečnosti, že stěžovatel byl osobou samostatně výdělečně činnou, základ daně za rok 2000 činil pouze 46 000 Kč a za rok 2002 částku ve výši 69 214 Kč. Stěžovatel nevlastnil žádnou nemovitost ani automobil, nevyživoval žádnou osobu, neuvedl žádný dluh. K tomu byl dům jeho otce, kde bydlel stěžovatel, postižen povodní, která zničila veškeré vybavení domácnosti a osobní věci. V nyní projednávané věci, v níž měl městský soud k dispozici informace z konce roku 2008 (rozdíl tedy činí téměř 6 let), však stěžovatel doložil, že jeho průměrný čistý měsíční příjem ze závislé činnosti činil 11 713 Kč, základ daně za rok 2007 byl 136 975 Kč, tedy dvojnásobek oproti roku 2002. Nadto stěžovatel v průběhu let nabyl rodinný dům s pozemky a starší automobil. Na druhou stranu si sjednal půjčku ve výši 2 300 000 Kč, kterou ovšem ještě nezačal splácet, má vyživovací povinnost k nezletilé dceři a pečuje o další dvě nezletilé děti své družky. Zároveň došlo ke zhoršení zdravotního stavu stěžovatele, ovšem pominuly náklady na opravu zaplaveného domu jeho otce. Je tedy naprosto zřejmé, že došlo k značnému nárůstu příjmů stěžovatele, též ke zvětšení jeho majetku, což je však částečně kompenzováno zadlužením. Ke změně došlo rovněž v osobním životě stěžovatele, žije s družkou, spolu pečují o tři děti, přičemž k jednomu z nich má vyživovací povinnost.
[26] Naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků je potřeba posoudit vždy přísně individuálně v závislosti na konkrétních okolnostech a časovém okamžiku. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že skutečnosti rozhodné pro osvobození od soudních poplatků se ve věci sp. zn. 7 Ca 2/2003 a 9 Ca 248/2008 podstatným způsobem liší, dělí je velké časové rozpětí (blíže viz bod [25] shora). Argument stěžovatele, že byla porušena zásada, podle níž ve stejných případech je nezbytné rozhodovat stejně, proto ve vztahu těchto dvou případů nemůže obstát. Nešlo totiž vůbec o stejné případy.
[27] Skutkové okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků ve věci sp. zn. 4 Ca 7/2007 a 9 Ca 248/2008 si jsou podobné mnohem více. V prvé řadě časová vzdálenost údajů, z nichž městský soud v těchto věcech vycházel, činí pouze jeden rok. Taktéž příjem stěžovatele za rok 2006 (ze závislé činnosti a pronájmu) zhruba odpovídá příjmu dosaženému stěžovatelem za rok 2007 a III. čtvrtletí roku 2008. Stěžovatel v obou případech uvedl, že vlastní starší automobil (byť vždy jiné značky) a rodinný dům s pozemky. Taktéž již měl vyživovací povinnost k nezletilé dceři a půjčku ve výši 2 300 000 Kč. Ve věci sp. zn. 9 Ca 248/2008 navíc uvedl, že pečuje o další dvě nezletilé děti své družky a že jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý.
[28] Přesto ani v tomto případě neshledal Nejvyšší správní soud porušení principu rovnosti v právech a zákazu svévole, jak je vyložen ve stěžovatelem citovaných nálezech Ústavního soudu a rozsudku NSS (viz body [18] a [19] shora). Soud poukazuje na tu část odůvodnění nálezu sp. zn. III. ÚS 252/04, v níž se hovoří o zákazu rozhodovat ve stejných případech odlišně jako o záruce proti svévoli (libovůli) při rozhodování soudu. Rozhodnutí městského soudu, které je předmětem této kasační stížnosti, však nelze hodnotit jako výraz svévole. Krajský soud je oprávněn odchýlit se od právního názoru vyjádřeného v jiném svém rozhodnutí, pakliže svoje stanovisko podrobně zdůvodní a opře o řádně zjištěné skutečnosti (podrobně viz bod [20] shora). V daném případě zde stojí proti sobě usnesení Městského soudu v Praze čj. 4 Ca 7/2007
24, které v souladu se zákonem neobsahuje odůvodnění, a nelze tedy zjistit, jak soud hodnotil rozhodné skutečnosti, a usnesení téhož soudu čj. 9 Ca 248/2008
24. Toto usnesení neobsahuje v souladu s § 55 odst. 4 s. ř. s. odůvodnění.
[24] V nyní projednávaném případě uvedl stěžovatel v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 3. 12. 2008, že jeho průměrný čistý příjem ze závislé činnosti (skladník a údržbář) za III. čtvrtletí roku 2008 činil 11 713 Kč. Základ daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 činil 136 975 Kč. Jiné příjmy nemá. Vlastní rodinný dům s pozemky v obci Hlásná Třebáň a automobil zn. Chrysler Voyager (rok výroby 1994). Dále má vyživovací povinnost k nezletilé dceři B., která s ním žije ve společné domácnosti, a dluh ve výši 2 300 000 Kč vůči panu Š. Tyto peníze použil na koupi rodinného domu. Na dotaz soudu uvedl, že půjčku od pana Š. zatím nesplácí, k tomu použije hypoteční úvěr, který má v úmyslu si vzít. Dosud si jej však nemohl vyřídit, neboť v katastru nemovitostí je stále protiprávně evidován údaj o probíhající exekuci. V neposlední řadě stěžovatel poukázal na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a péči o dvě nezletilé děti své družky, na něž jejich otec neplatí výživné.
[25] Nejvyšší správní soud po porovnání spisů městského soudu sp. zn. 7 Ca 2/2003 a 9 Ca 248/2008 dospěl k závěru, že se nejedné po skutkové stránce o stejné věci. Pokud jde o věc sp. zn. 7 Ca 2/2003, ačkoliv soud rozhodl o osvobození od soudních poplatků dne 31. 10. 2007, vycházel ze skutečností, které stěžovatel sdělil soudu na počátku roku 2003. Nejvyšší správní soud nemíní posuzovat správnost takovéhoto postupu městského soudu. Rozhodující je, že městský soud vycházel ze skutečnosti, že stěžovatel byl osobou samostatně výdělečně činnou, základ daně za rok 2000 činil pouze 46 000 Kč a za rok 2002 částku ve výši 69 214 Kč. Stěžovatel nevlastnil žádnou nemovitost ani automobil, nevyživoval žádnou osobu, neuvedl žádný dluh. K tomu byl dům jeho otce, kde bydlel stěžovatel, postižen povodní, která zničila veškeré vybavení domácnosti a osobní věci. V nyní projednávané věci, v níž měl městský soud k dispozici informace z konce roku 2008 (rozdíl tedy činí téměř 6 let), však stěžovatel doložil, že jeho průměrný čistý měsíční příjem ze závislé činnosti činil 11 713 Kč, základ daně za rok 2007 byl 136 975 Kč, tedy dvojnásobek oproti roku 2002. Nadto stěžovatel v průběhu let nabyl rodinný dům s pozemky a starší automobil. Na druhou stranu si sjednal půjčku ve výši 2 300 000 Kč, kterou ovšem ještě nezačal splácet, má vyživovací povinnost k nezletilé dceři a pečuje o další dvě nezletilé děti své družky. Zároveň došlo ke zhoršení zdravotního stavu stěžovatele, ovšem pominuly náklady na opravu zaplaveného domu jeho otce. Je tedy naprosto zřejmé, že došlo k značnému nárůstu příjmů stěžovatele, též ke zvětšení jeho majetku, což je však částečně kompenzováno zadlužením. Ke změně došlo rovněž v osobním životě stěžovatele, žije s družkou, spolu pečují o tři děti, přičemž k jednomu z nich má vyživovací povinnost.
[26] Naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků je potřeba posoudit vždy přísně individuálně v závislosti na konkrétních okolnostech a časovém okamžiku. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že skutečnosti rozhodné pro osvobození od soudních poplatků se ve věci sp. zn. 7 Ca 2/2003 a 9 Ca 248/2008 podstatným způsobem liší, dělí je velké časové rozpětí (blíže viz bod [25] shora). Argument stěžovatele, že byla porušena zásada, podle níž ve stejných případech je nezbytné rozhodovat stejně, proto ve vztahu těchto dvou případů nemůže obstát. Nešlo totiž vůbec o stejné případy.
[27] Skutkové okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků ve věci sp. zn. 4 Ca 7/2007 a 9 Ca 248/2008 si jsou podobné mnohem více. V prvé řadě časová vzdálenost údajů, z nichž městský soud v těchto věcech vycházel, činí pouze jeden rok. Taktéž příjem stěžovatele za rok 2006 (ze závislé činnosti a pronájmu) zhruba odpovídá příjmu dosaženému stěžovatelem za rok 2007 a III. čtvrtletí roku 2008. Stěžovatel v obou případech uvedl, že vlastní starší automobil (byť vždy jiné značky) a rodinný dům s pozemky. Taktéž již měl vyživovací povinnost k nezletilé dceři a půjčku ve výši 2 300 000 Kč. Ve věci sp. zn. 9 Ca 248/2008 navíc uvedl, že pečuje o další dvě nezletilé děti své družky a že jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý.
[28] Přesto ani v tomto případě neshledal Nejvyšší správní soud porušení principu rovnosti v právech a zákazu svévole, jak je vyložen ve stěžovatelem citovaných nálezech Ústavního soudu a rozsudku NSS (viz body [18] a [19] shora). Soud poukazuje na tu část odůvodnění nálezu sp. zn. III. ÚS 252/04, v níž se hovoří o zákazu rozhodovat ve stejných případech odlišně jako o záruce proti svévoli (libovůli) při rozhodování soudu. Rozhodnutí městského soudu, které je předmětem této kasační stížnosti, však nelze hodnotit jako výraz svévole. Krajský soud je oprávněn odchýlit se od právního názoru vyjádřeného v jiném svém rozhodnutí, pakliže svoje stanovisko podrobně zdůvodní a opře o řádně zjištěné skutečnosti (podrobně viz bod [20] shora). V daném případě zde stojí proti sobě usnesení Městského soudu v Praze čj. 4 Ca 7/2007
24, které v souladu se zákonem neobsahuje odůvodnění, a nelze tedy zjistit, jak soud hodnotil rozhodné skutečnosti, a usnesení téhož soudu čj. 9 Ca 248/2008
64. To je podrobně odůvodněno, založeno na logické úvaze, která vychází z obsahu soudního spisu a z tvrzení stěžovatele.
[29] Napadené usnesení městského soudu nestojí na závěru, že stěžovatel má dostatečné prostředky na úhradu soudních poplatků. Městský soud totiž neosvobodil stěžovatele od soudních poplatků proto, že ten uvedl neúplná, nevěrohodná tvrzení ohledně svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Nehodnotil tedy, zda poměry na straně stěžovatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků. Právě v rozhodovacích důvodech se od sebe liší rozhodnutí ve věci sp. zn. 9 Ca 248/2008, na straně jedné, a rozhodnutí ve věcech sp. zn. 7 Ca 2/2003 a 4 Ca 7/2007 na straně druhé. Podrobné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí sp. zn. 9 Ca 248/2008 plně ospravedlňuje odlišné závěry, k nimž městský soud došel. Rovnost v právech ani princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí tak porušeny nebyly. Soud shora obsažně odůvodnil premisu, podle níž se krajský soud může odchýlit od právního hodnocení jiného případu téhož žalobce. Podmínkou takovéhoto odchýlení je argumentační břemeno, které leží na pozdějším odůvodnění z důvodu zamezení svévolného rozhodování (blíže viz bod [20] shora). Představa stěžovatele, že předchozí rozhodování vůči témuž žalobci musí být v každém jednotlivém případě vždy zachováno, je ostatně o to absurdnější v situaci, kdy předchozí rozhodnutí krajského soudu nebylo v souladu se zákonem vůbec odůvodněno.
[30] Protože krajský soud splnil požadavek snést dostatečné a přesvědčivé argumenty pro správnost svého právního názoru, nelze na jeho rozhodnutí nahlížet jako na svévolné. Kasační námitka proto není důvodná.
III.B.2
Otázka správnosti závěru, podle něhož jsou stěžovatelova tvrzení nevěrohodná
[31] Nejvyšší správní soud se následně musí vypořádat s otázkou, zda závěr městského soudu, že stěžovatelova tvrzení jsou nevěrohodná, je správný. Je vhodné připomenout, že předpokladem úspěchu žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů je řádné splnění povinnosti tvrzení a důkazní. Ke splnění této povinnosti byl stěžovatel vyzván městským soudem přípisem ze dne 10. 11. 2008, čj. 9 Ca 248/2008
37, a dále přípisem ze dne 23. 12. 2008, čj. 9 Ca 248/2008
64. To je podrobně odůvodněno, založeno na logické úvaze, která vychází z obsahu soudního spisu a z tvrzení stěžovatele.
[29] Napadené usnesení městského soudu nestojí na závěru, že stěžovatel má dostatečné prostředky na úhradu soudních poplatků. Městský soud totiž neosvobodil stěžovatele od soudních poplatků proto, že ten uvedl neúplná, nevěrohodná tvrzení ohledně svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Nehodnotil tedy, zda poměry na straně stěžovatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků. Právě v rozhodovacích důvodech se od sebe liší rozhodnutí ve věci sp. zn. 9 Ca 248/2008, na straně jedné, a rozhodnutí ve věcech sp. zn. 7 Ca 2/2003 a 4 Ca 7/2007 na straně druhé. Podrobné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí sp. zn. 9 Ca 248/2008 plně ospravedlňuje odlišné závěry, k nimž městský soud došel. Rovnost v právech ani princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí tak porušeny nebyly. Soud shora obsažně odůvodnil premisu, podle níž se krajský soud může odchýlit od právního hodnocení jiného případu téhož žalobce. Podmínkou takovéhoto odchýlení je argumentační břemeno, které leží na pozdějším odůvodnění z důvodu zamezení svévolného rozhodování (blíže viz bod [20] shora). Představa stěžovatele, že předchozí rozhodování vůči témuž žalobci musí být v každém jednotlivém případě vždy zachováno, je ostatně o to absurdnější v situaci, kdy předchozí rozhodnutí krajského soudu nebylo v souladu se zákonem vůbec odůvodněno.
[30] Protože krajský soud splnil požadavek snést dostatečné a přesvědčivé argumenty pro správnost svého právního názoru, nelze na jeho rozhodnutí nahlížet jako na svévolné. Kasační námitka proto není důvodná.
III.B.2
Otázka správnosti závěru, podle něhož jsou stěžovatelova tvrzení nevěrohodná
[31] Nejvyšší správní soud se následně musí vypořádat s otázkou, zda závěr městského soudu, že stěžovatelova tvrzení jsou nevěrohodná, je správný. Je vhodné připomenout, že předpokladem úspěchu žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů je řádné splnění povinnosti tvrzení a důkazní. Ke splnění této povinnosti byl stěžovatel vyzván městským soudem přípisem ze dne 10. 11. 2008, čj. 9 Ca 248/2008
37, a dále přípisem ze dne 23. 12. 2008, čj. 9 Ca 248/2008
48. Stěžovatel uvedl do potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech údaje týkající se svých příjmů a svého majetku a mezi závazky vyživovací povinnost ke své dceři a péči o další dvě nezletilé děti své družky. S úvahou městského soudu, že stěžovatel musí mít ke krytí svých životních nákladů a plánů v blízké budoucnosti i jiné příjmy, než které soudu přiznal, se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Ostatně sám stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že náklady hradí spolu se svojí družkou, s níž žije ve společné domácnosti a která má vlastní příjem.
[32] Stěžovatel má nepochybně pravdu, že potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech obsahuje část VIII. o výdělkových a majetkových poměrech manžela, s nímž žadatel o osvobození od soudních poplatků žije ve společné domácnosti. Družka není v právním slova smyslu manželkou. Mezi druhem a družkou nevzniká zákonné majetkové společenství, majetek nabývají buď do výlučného vlastnictví, nebo podílového spoluvlastnictví. Z toho důvodu nelze příjem a majetek družky považovat za majetkovou masu stěžovatele, jak by tomu bylo zpravidla v případě manželky. Nicméně jak vyplývá z vyjádření stěžovatele, žije se svojí družkou ve společné domácnosti, vychovávají a živí spolu svoji nezletilou dceru (dle rodného listu na č. l. 46 soudního spisu je stěžovatelova družka matkou jeho dcery B.). Lze proto důvodně předpokládat, že se na úhradě nákladů společné domácnosti podílí oba dva. Při posuzování poměrů stěžovatele nelze brát v úvahu jeho životní náklady související s provozem domácnosti, dopravního prostředku, výživy nezletilé dcery B. a dalších dvou nezletilých dětí jeho družky v plné výši, nýbrž toliko proporčně. Soud taktéž nevylučuje, že stěžovatel se se svojí družkou dohodl na jiné úpravě úhrady nákladů na společné potřeby. Stěžovatel měl tyto skutečnosti, tj. že žije ve společné domácnosti s družkou, která má vlastní příjem, sdělit městskému soudu a podrobně popsat, jakým způsobem se on sám podílí na úhradě nákladů společného soužití. Soud nemůže zjišťovat tyto skutečnosti z úřední povinnosti, zásada vyšetřovací se neuplatní (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004
50).
[33] Není pravda, jak tvrdí stěžovatel v kasační stížnosti, že již před městským soudem uvedl soužití s družkou ve společné domácnosti. V potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových příjmech toliko zmínil péči o děti své družky. Z toho však nelze bez dalšího dovodit, že s družkou a jejími dvěma dětmi žije ve společné domácnosti a už vůbec ne, že má družka vlastní příjem. Stěžovatel se na jedné straně domáhá zohlednění péče o dvě nezletilé děti své družky, na druhé straně nepovažuje za důležité přiznat soužití s družkou ve společné domácnosti a její příjem (resp. podíl na úhradě společných nákladů). Nejvyšší správní soud považuje tento postoj stěžovatele za vnitřně rozporný, nevyvážený, a proto na něj nemůže přistoupit. Ve vztahu k argumentu, „že na družku se soud v potvrzení neptá“, odkazuje soud stěžovatele na část X. potvrzení, nazvanou „Jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození“. Právě v této části se mají uvést všechny další skutečnosti, které mohou mít vliv na rozhodování soudu o přiznání osvobození od soudních poplatků. Podpisem potvrzení stěžovatel stvrdil, že nezamlčel žádné okolnosti, které by mohly mít vliv na rozhodování soudu o jeho žádosti. Toto prohlášení se ukázalo nepravdivým.
[34] Pokud jde o stěžovatelem předložený platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za rok 2007, ten pouze prokazuje výši příjmů zahrnutých stěžovatelem do daňového přiznání. V žádném případě se nejedná o absolutní, nezvratný důkaz výše příjmů stěžovatele. Nota bene v dané věci šlo o udržování společné domácnosti s družkou, jež má vlastní příjem a podílí se na nákladech spojených s provozem domácnosti. Ve vztahu k této skutečnosti nemá platební výměr žádnou vypovídací hodnotu.
[35] Úvaha městského soudu o tom, že stěžovatel uvedl nevěrohodné (resp. neúplné) údaje je správná, a nadto výslovně potvrzená též obsahem kasační stížnosti stěžovatele. Nevěrohodnost či neúplnost tvrzení stěžovatele ohledně existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno. Jelikož je splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podmínkou ustanovení zástupce z řad advokátů, městský soud zcela v souladu se zákonem zamítl i tento návrh (shodně rozsudek NSS ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007
77).
IV.
Závěr a náklady řízení
[36] Nejvyšší správní soud na závěr podotýká, že vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na jeho zastoupení advokátem (viz k tomu detailně rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007
37).
[37] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Soud přitom neshledal žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez návrhu (§ 109 odst. 3 s. ř. s.).
[38] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo. Žalovanému žádné náklady nevznikly, a tudíž mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2009
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu