č. 101/2000 Sb. a č. 39/2001 Sb. Je-li žalobou napaden přípis, kterým žalovaný v zákonem stanovené lhůtě reagoval na odvolání žalobce podané proti fiktivnímu rozhodnutí o odepření informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, tak, že není subjektem povinným k poskytnutí informace, lze takovou žalobu s poukazem na $ 70 písm. a) ve spojení s $ 65 odst. 1 s. ř. s. odmítnout pouze tehdy, je-li najisto postaveno, že subjekt, po němž byla informace požadována, nenáleží do okruhu povinných subjektů podle výše uvedeného zákona.
č. 101/2000 Sb. a č. 39/2001 Sb. Je-li žalobou napaden přípis, kterým žalovaný v zákonem stanovené lhůtě reagoval na odvolání žalobce podané proti fiktivnímu rozhodnutí o odepření informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, tak, že není subjektem povinným k poskytnutí informace, lze takovou žalobu s poukazem na $ 70 písm. a) ve spojení s $ 65 odst. 1 s. ř. s. odmítnout pouze tehdy, je-li najisto postaveno, že subjekt, po němž byla informace požadována, nenáleží do okruhu povinných subjektů podle výše uvedeného zákona.
Je-li podána písemná žádost o poskyt- nutí informace splňující zákonem stano- vené náležitosti, je na povinném subjek- tu, aby v zákonem stanovené lhůtě žádost posoudil a v závislosti na tom, ja- ké informace jsou požadovány, buď žá- dost odložil [$ 14 odst. 3 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb.] nebo žádané informace poskytl ($ 14 odst. 3 písm. ©), popř. ve spojení s odstavcem 5 téhož zákona|, anebo, jestliže i jen zčásti žádosti nevy- hoví, vydal o tom rozhodnutí ($ 15 odst. 1); pokud takové rozhodnutí v zákonem sta- novené lhůtě pro vyřízení žádosti nevy- dá a ani požadované informace v celist- vosti neposkytne, zákon č. 106/1999 Sb. v $ 15 odst. 4 konstruuje fikci vydání roz- hodnutí, kterým informaci odepřel. Pro- ti rozhodnutí povinného subjektu (včet- ně fiktivního rozhodnutí) je možno podat odvolání, popř. rozklad ($ 16 záko- na), a pokud odvolací orgán o něm ne- rozhodne ve lhůtě zákonem stanovené, nastupuje i v tomto případě zákonná fik- ce vydání rozhodnutí, jímž odvolací or- gán odvolání zamítl a napadené rozhod- nutí potvrdil ($ 16 odst. 5). Proti rozhodnutí odvolacího orgánu (skuteč- ně vydanému i fiktivnímu) lze brojit ža- lobou podle $ 65 a násl. s. ř. s. Na řízení, v němž je vydáno rozhodnutí o odepření informace podle $ 15, a na řízení o odvo- lání ($ 16) se vztahuje správní řád, s vý- jimkami stanovenými v $ 20 odst. 4, s modifikací náležitostí rozhodnutí obsa- ženou v $ 15 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. Z výše uvedeného vyplývá, že povin- nost poskytnout informace stíhá jen okruh těch subjektů, jimž ji zákon č. 106/1999 Sb. ukládá, a jen okruh těch- to povinných subjektů má tak zároveň i zákonem založenu pravomoc ve správ- ním řízení vydat negativní rozhodnutí, pokud je požadována informace, jejíž poskytnutí zákon vylučuje anebo jejíž poskytnutí lze ze zákonem stanovených důvodů omezit. Jen v případě nečinnos- ti povinného subjektu nastává fikce vy- dání rozhodnutí o odepření informace. Pokud je tedy požadováno poskytnutí informace po subjektu, na nějž se zákon č. 106/1999 Sb. nevztahuje, nemá takový subjekt nejen povinnost požadovanou informaci poskytnout, ale nemá též pra- vomoc k vydání rozhodnutí o odepření informace, a nemůže tak ani nastat fikce vydání takového rozhodnutí. Vydáli povinný subjekt rozhodnutí o odepření informace, pak musí takové roz- hodnutí splňovat formální náležitosti sta- novené v $ 15 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., tedy musí obsahovat označení povinné- ho subjektu, číslo jednací a datum vydá- ní rozhodnutí, označení příjemce roz- hodnutí, výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodová- no, odůvodnění každého omezení práva na informace, poučení o místu, době a formě podání opravného prostředku, musí být vlastnoručně podepsáno pra- covníkem povinného subjektu s uvede- ním jeho jména, příjmení a funkce. S ohledem na $ 20 odst. 4 téhož zákona se na vydání takového rozhodnutí vzta- huje i ustanovení $ 46 správního řádu, ukládající, že rozhodnutí musí být vydá- no v souladu se zákony a ostatními práv- ními předpisy, musí být vydáno orgánem 301 811 k tomu příslušným, musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsa- hovat předepsané náležitosti. Jen takové rozhodnutí může obstát v rámci jeho ná- sledného přezkumu. Obdobné požadav- ky je třeba vztáhnout i na rozhodnutí o odvolání odvolacího orgánu. Z ustanovení $ 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. vyplývá, že povinný sub- jekt může vydat negativní rozhodnutí pouze ve lhůtě zákonem stanovené k vy- řízení žádosti, a neučiní-li tak, nastupuje zákonná fikce vydání negativního roz- hodnutí. Zákonná fikce negativního roz- hodnutí by nastala i v případě, kdy v zá- konné lhůtě vydané rozhodnutí je rozhodnutím nicotným; pokud však vy- dané rozhodnutí je „jen“ rozhodnutím vadným (pro nezákonnost či vady říze- ní), zákonná fikce negativního rozhod- nutí se neuplatní. Dříve, než soud může přistoupit k po- souzení vlastní důvodnosti žaloby, musí zkoumat, zda v dané věci neexistuje kompetenční výluka, která by činila ta- kovou žalobu nepřípustnou. V důsledku kompetenční výluky jsou ze soudního přezkumu mimo další vyloučeny i úkony správního orgánu, pokud se jimi neza- kládá, nemění, neodnímá či závazně ne- určuje žádné právo nebo povinnost, te- dy ty, které nejsou po materiální stránce rozhodnutím ve smyslu soudního řádu správního [$ 70 písm. a), $ 65 odst. 1]. Na existenci takové kompetenční vý- luky usoudil městský soud v předmětné věci a napadeným rozhodnutím žalobu odmítl s tím, že správní orgány vydávají v řízení o poskytnutí informace rozhod- 2 MZ nutí pouze v případě odmítnutí žádosti 302 a rozhodování o odvolání, napadeným sdělením však žalovaný dal najevo, že ne- ní povinným subjektem podle $ 2 záko- na č. 106/1999 Sb. a sdělení rozhodnu- tím správního orgánu není; ani podle obsahu je nelze podřadit pod případy rozhodování uvedené v $ 14 odst. 3 písm. a), $ 15 odst. 1 ve spojení s $ 16 odst. 1 a $ 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. Jak z výše uvedeného vyplývá, závěr by byl nepochybně na místě tehdy, jestli- že žalovaný není povinnou osobou po- dle zákona č. 106/1999 Sb., neboť pokud se na něj tento zákon nevztahuje, nemá povinnost podle něho postupovat a ani pravomoc vydávat rozhodnutí v přípa- dech, kdy zákon povinnost rozhodovat ukládá. V takovém případě nelze na sdě- lení žalovaného nahlížet jako na rozhod- nutí o odepření informace schopné pře- zkumu ve správním soudnictví ve smyslu $ 70 písm. a) ve spojení s $ 65 odst. 1 s. ř. s. a je dán důvod pro odmít- nutí žaloby pro její nepřípustnost. Nále- ží-li však žalovaný do okruhu povinných osob, jimž zákon č. 106/1999 Sb. povin- nost poskytovat informace ukládá, pak, s ohledem na nečinnost ve lhůtě k vyří- zení žádosti, nastala fikce vydání rozhod- nutí, kterým byla informace odepřena (6 15 odst. 4 téhož zákona), a bylo na měst- ském soudu žalobou napadené sdělení ža- lovaného přezkoumat z hlediska jeho zá- konnosti či deklarovat jeho nicotnost. Jestliže se městský soud těmito sku- tečnostmi rozhodnými pro závěr o ne- přípustnosti žaloby ve svém rozhodnutí nezabýval a nezjednal si jasno o tom, zda žalovaný je povinnou osobou podle záko- na č. 106/1999 Sb., je jeho rozhodnutí ne- přezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 812 Řízení před soudem: kompetenční výluka k $ 70 písm. d) soudního řádu správního k $ 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní ne- schopnosti pro účely sociálního zabezpečení Rozhodnutí lékaře o ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle $ 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní ne- schopnosti pro účely sociálního zabezpečení, závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby, a protože samo o sobě neznamená právní překáž- ku výkonu povolání, je vyloučeno ze soudního přezkumu podle ustanovení $ 70 písm. d) soudního řádu správního.
Spolek D. proti Ředitelství silnic a dálnic o poskytnutí informace, o kasační stíž- nosti žalobce.
eré mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, popřípadě k jejich rozhodovací činnosti, v následujících ustanoveních pak jednak vymezuje, které informace musí každý povinný subjekt pro informování veřejnosti ve svém sídle a svých úřadovnách zveřejnit a všeobecně zpřístupnit (§ 5), jednak stanoví, které požadované informace povinný subjekt neposkytuje, popřípadě ve kterých případech může poskytnutí informace omezit (§ 7 až § 11).
Je-li podána písemná žádost o poskytnutí informace splňující zákonem stanovené náležitosti, je na povinném subjektu, aby v zákonem stanovené lhůtě žádost posoudil a v závislosti na tom, jaké informace jsou požadovány, buď žádost odložil [§ 14 odst. 3 písm. b)] nebo žádané informace poskytl [§ 14 odst. 3 písm. c) popř. ve spojení s odstavcem 5], anebo, jestliže i jen z části žádosti nevyhoví, vydal o tom rozhodnutí (§ 15 odst. 1); pokud takové rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě pro vyřízení žádosti nevydá a ani požadované informace v celistvosti neposkytne, zákon v § 15 odst. 4 konstruuje fikci vydání rozhodnutí, kterým informaci odepřel. Proti rozhodnutí povinného subjektu (včetně fiktivního rozhodnutí) je možno podat odvolání, popř. rozklad (§ 16 zákona) a pokud odvolací orgán o něm nerozhodne ve lhůtě zákonem stanovené, nastupuje i v tomto případě zákonná fikce vydání rozhodnutí, jímž odvolací orgán odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil (§ 16 odst. 5). Proti rozhodnutí odvolacího orgánu (skutečně vydanému i fiktivnímu) lze brojit žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Na řízení, v němž je vydáno rozhodnutí o odepření informace podle § 15, a na řízení o odvolání (§ 16) se vztahuje správní řád, s výjimkami stanovenými v § 20 odst. 4, s modifikací náležitostí rozhodnutí obsaženou v § 15 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb.
Z výše uvedeného vyplývá, že povinnost poskytnout informace stíhá jen okruh těch subjektů, jimž ji zákon č. 106/1999 Sb. ukládá, a jen okruh těchto povinných subjektů má tak zároveň i zákonem založenu pravomoc ve správním řízení vydat negativní rozhodnutí, pokud je požadována informace, jejíž poskytnutí zákon vylučuje anebo jejíž poskytnutí lze ze zákonem stanovených důvodů omezit. Jen v případě nečinnosti povinného subjektu nastává fikce vydání rozhodnutí o odepření informace. Pokud je tedy požadováno poskytnutí informace po subjektu, na nějž se zákon č. 106/1999 Sb. nevztahuje, nemá takový subjekt nejen povinnost požadovanou informaci poskytnout, ale nemá též pravomoc k vydání rozhodnutí o odepření informace a nemůže tak ani nastat fikce vydání takového rozhodnutí.
Vydá-li povinný subjekt rozhodnutí o odepření informace, pak musí takové rozhodnutí splňovat formální náležitosti stanovené v § 15 odst. 2 zákona, tedy musí obsahovat označení povinného subjektu, číslo jednací a datum vydání rozhodnutí, označení příjemce rozhodnutí, výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, odůvodnění každého omezení práva na informace, poučení o místu době a formě podání opravného prostředku, musí být vlastnoručně podepsáno pracovníkem povinného subjektu s uvedením jeho jména, příjmení a funkce. S ohledem na § 20 odst. 4 zákona se na vydání takového rozhodnutí vztahuje i ustanovení § 46 správního řádu, ukládající, že rozhodnutí musí být vydáno v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí být vydáno orgánem k tomu příslušným, musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané náležitosti. Jen takové rozhodnutí může obstát v rámci jeho následného přezkumu. Obdobné požadavky je třeba vztáhnout i na rozhodnutí o odvolání odvolacího orgánu.
Z ustanovení § 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. vyplývá, že povinný subjekt může vydat negativní rozhodnutí pouze ve lhůtě zákonem stanovené k vyřízení žádosti a neučiní-li tak, nastupuje zákonná fikce vydání negativního rozhodnutí. Zákonná fikce negativního rozhodnutí by nastala i v případě, kdy v zákonné lhůtě vydané rozhodnutí je rozhodnutím nicotným, pokud však vydané rozhodnutí je „jen“ rozhodnutím vadným (pro nezákonnost či vady řízení) zákonná fikce negativního rozhodnutí se neuplatní.
Dříve než soud může přistoupit k posouzení vlastní důvodnosti žaloby, musí zkoumat, zda v dané věci neexistuje kompetenční výluka, která by činila takovou žalobu nepřípustnou. V důsledku kompetenční výluky jsou ze soudního přezkumu mimo další vyloučeny i úkony správního orgánu, pokud se jimi nezakládá, nemění, neodnímá či závazně neurčuje žádné právo nebo povinnost, tedy ty, které nejsou po materiální stránce rozhodnutím ve smyslu soudního řádu správního [§ 70 písm. a), § 65 odst. 1].
Na existenci takové kompetenční výluky usoudil Městský soud v předmětné věci a napadeným rozhodnutím žalobu odmítl s tím, že správní orgány vydávají v řízení o poskytnutí informace rozhodnutí pouze v případě odmítnutí žádosti a rozhodování o odvolání, napadeným sdělením však žalovaný dal najevo, že není povinným subjektem podle § 2 zákona č. 106/1999 Sb. a sdělení rozhodnutím správního orgánu není, ani podle obsahu je nelze podřadit pod případy rozhodování uvedené v § 14 odst. 3 písm. a), § 15 odst. 1 ve spojení s § 16 odst. 1 a § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Jak z výše uvedeného vyplývá, závěr by byl nepochybně na místě tehdy, jestliže žalovaný není povinnou osobou podle zákona č. 106/1999 Sb., neboť pokud se na něj tento zákon nevztahuje, nemá povinnost podle něho postupovat a ani pravomoc vydávat rozhodnutí v případech kdy povinnost rozhodovat ukládá. V takovém případě nelze na sdělení žalovaného nahlížet jako na rozhodnutí o odepření informace schopné přezkumu ve správním soudnictví ve smyslu § 70 písm. a) ve spojení s § 65 odst. 1 s. ř. s. a je dán důvod pro odmítnutí žaloby pro její nepřípustnost. Náleží-li však žalovaný do okruhu povinných osob, jimž zákon č. 106/1999 Sb. povinnost poskytovat informace ukládá, pak, s ohledem na nečinnost ve lhůtě k vyřízení žádosti, nastala fikce vydání rozhodnutí, kterým byla informace odepřena (§ 15 odst. 4 zákona) a bylo na městském soudu žalobou napadené sdělení žalovaného přezkoumat z hlediska jeho zákonnosti či deklarovat jeho nicotnost.
Jestliže se městský soud těmito skutečnostmi rozhodnými pro závěr o nepřípustnosti žaloby ve svém rozhodnutí nezabýval, nezjednal si jasno o tom, zda žalovaný je povinnou osobou podle zákona č. 106/1999 Sb., je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Kasační stížnost je důvodnou.
Nejvyšší správní soud proto zrušil napadené usnesení (§ 110 odst. 1 věta prvá s. ř. s.) a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm, vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.), rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu