2429 Myslivost: uznání honitby; přičlenění pozemků k honitbě k$17af$ 18 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č č. 59/2003 Sb. Pokud návrh na uznání honitby splňuje podmínky stanovené v $ 17 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, musí mu orgán státní správy myslivosti vyhovět v roz- sabu honebních pozemků, které jsou ve vlastnictví navrhovatele (jde-li o honitbu vlastní) či členů navrhovatele (jde-li o honitbu společenstevní). To, zda správní or- gán přičlení podle vůle navrhovatele k uznávané honitbě i honební pozemky jiných vlastníků ($ 18 odst. 4 citovaného zákona), je naproti tomu věcí jeho správního uvá- žení; lze-li přitom přičlenit konkrétní pozemek ke kterékoli ze sousedících honiteb, přihlíží správní orgán při rozhodování ik vůli vlástníka pozemku.
2429 Myslivost: uznání honitby; přičlenění pozemků k honitbě k$17af$ 18 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č č. 59/2003 Sb. Pokud návrh na uznání honitby splňuje podmínky stanovené v $ 17 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, musí mu orgán státní správy myslivosti vyhovět v roz- sabu honebních pozemků, které jsou ve vlastnictví navrhovatele (jde-li o honitbu vlastní) či členů navrhovatele (jde-li o honitbu společenstevní). To, zda správní or- gán přičlení podle vůle navrhovatele k uznávané honitbě i honební pozemky jiných vlastníků ($ 18 odst. 4 citovaného zákona), je naproti tomu věcí jeho správního uvá- žení; lze-li přitom přičlenit konkrétní pozemek ke kterékoli ze sousedících honiteb, přihlíží správní orgán při rozhodování ik vůli vlástníka pozemku.
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 49/2007 Sb. 2430 Myslivost: účastenství v řízení o přičlenění honebních pozemků k$30o0dst.1a4 $ 32 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb.,o myslivosti Účastníkem správního řízení dle $ 30 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, o přičlenění honebních pozemků, které netvoří vlastní nebo společenstevní honit- bu, je rovněž nájemce honitby dle $ 32 odst. 3 téhož zákona, která má s přičleňova- nými honebními pozemky společnou hranici.
Žalobce se dovolává rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 9 As 18/2007 ze dne 27. 6. 2007, ten však řešil jinou situaci. Jednalo se o spor mezi dvěma honebními společenstvy, z nichž u prvého byla honitba uváděna do souladu podle § 69 zákona o myslivosti a druhé bylo nově zakládáno. Někteří z dosavadních členů prvého honebního společenstva projevili vůli nebýt nadále jeho členy, a druhé honební společenstvo s jejich souhlasem zahrnulo jejich pozemky do svého návrhu na uznání společenstevní honitby. Správní orgán tuto druhou honitbu uznal v takto navrhovaném rozsahu, ovšem Nejvyšší správní soud se s takovým postupem neztotožnil, když dovodil, že zánik členství vlastníka v honebním společenstvu nemá za následek vynětí jeho pozemku z honitby a možnost zahrnout jej do honitby jiné.
Projednávaná věc se od této věci liší: původní honitba Řimice, jejímž držitelem bylo ZD Doubrava, totiž zanikla k 31. 3. 2003, a ani to, že přípravný výbor Honebního společenstva Řimice požádal v prosinci 2002 o uznání této honitby v prakticky stejném rozsahu, na tom nemohlo nic změnit. Nešlo zde – jako v právě popsaném případě – o to, že v průběhu tzv. transformace podle § 69 zákona o myslivosti by z úspěšně transformovaného, a tedy nadále existujícího honebního společenstva vystoupily některé osoby, které by se posléze domáhaly vynětí svých pozemků z honitby (v kterémžto případě by jejich úsilí bylo marné), ale o zánik honitby takříkajíc „bez náhrady“. Vlastníci pozemků na pomezí sousedících honiteb, které dříve patřily do honitby Řimice, se tak mohli rozhodnout, ke které honitbě chtějí patřit (za předpokladu, že by jejich volbě nestály v cestě požadavky § 17 zákona o myslivosti). Jelikož vlastníci projevili vůli připojit se se svými pozemky k honitbě Bouzov a správní orgán shledal, že tyto pozemky souvisejí s pozemky tvořícími honitbu Bouzov a že i výsledný tvar honitby vyhovuje zájmu chovu zvěře, důvodně je nezahrnul do honitby Řimice. Jak již bylo řečeno, není sporu o to, že požadavky souvislosti pozemků a tvaru honitby by byly splněny i v případě přičlenění sporných pozemků k honitbě Řimice; nabízely-li se ovšem dvě rovnocenné možnosti, správní orgán správně přihlédl k vůli vlastníka pozemků. Formulace, podle níž patří vůle vlastníka honebních pozemků mezi zásady řádného mysliveckého hospodaření, není zřejmě nejvhodnější; rozhodně však mezi zásady řádného mysliveckého hospodaření (ostatně i jakékoli jiné činnosti) lze zahrnout zásadu rozumného uspořádání vztahů. Není přitom třeba obsáhle rozvíjet myšlenku, že souhlas vlastníka s přičleněním pozemků do honitby již od počátku vytváří lepší předpoklady pro vzájemné vztahy členů honebního společenstva a pro jejich spolupráci při užívání honebních pozemků a při ochraně myslivosti.
Postup, který správní orgán zvolil při tvorbě honitby, je v mezích jeho volného správního uvážení; soud tedy stěží může reagovat na žalobcovy poznámky o tom, že správní orgán by měl posunout hranici v souladu s jeho přáním, pokud ostatní osoby, jichž se věc rovněž týká, vyjádřily přání odlišná. Přesný průběh hranice je věcí správního orgánu; soud dohlíží jen na to, aby správní orgán vysvětlil a zdůvodnil své rozhodnutí hledisky uznávanými zákonem o myslivosti, a tuto svou povinnost správní orgán splnil. Žalobci nelze přisvědčit v tom, že přičleňovat pozemky lze jen k právě uznávané honitbě: to by totiž vylučovalo možnost přičlenit k již existující honitbě pozemky z honitby zaniklé, pokud někdejší držitel honitby nebo vlastníci pozemků zahrnutých do této honitby neprojeví zájem provozovat na tomto území nadále myslivost. I proto zákon o myslivosti upravuje přičlenění na dvou místech, a to v § 18 odst. 4 a v § 31. Přičleňovat pozemky nelze k honitbě, která se transformuje podle § 69 zákona o myslivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2006, č. j. 8 As 27/2005
214, www.nssoud.cz); později (tedy u honitby již uznané nebo transformované) však tomu nic nebrání. Žalobce konečně polemizuje se snahou správního orgánu předcházet budoucím sporům mezi vlastníky sporných pozemků a honebním společenstvem, a poukazuje na to, že v budoucnu stejně bude docházet ke zcizování pozemků; tato argumentace se však míjí účinkem. Správní orgán rozhoduje v aktuálním čase a je jen přirozené, že vychází ze stavu věcí právě existujícího. Poměry se pochopitelně mohou změnit, ovšem není zřejmé, proč by tato zjevná pravda měla vést správní orgán k ignorování vlastníkova přání, je-li mu možné při splnění všech zákonných požadavků vyhovět. Ostatně tato pravda se vztahuje i na žalobce samotného, a nemůže tedy přinést nic v jeho prospěch, protože relativizuje jeho argumenty stejnou měrou jako argumenty ostatních dotčených osob.
Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu