Domáhat se zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které před- cházelo napadenému správnímu rozhodnutí, není procesním právem žalobce, je- muž by odpovídala povinnost soudu o takovém návrhu výrokem rozhodnout. Ka- sační stížnost spočívající pouze v tvrzení, že krajský soud rozhodující o žalobě měl kromě rozhodnutí správního orgánu druhého stupně zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo, je nepřípustná. x% xx
Domáhat se zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které před- cházelo napadenému správnímu rozhodnutí, není procesním právem žalobce, je- muž by odpovídala povinnost soudu o takovém návrhu výrokem rozhodnout. Ka- sační stížnost spočívající pouze v tvrzení, že krajský soud rozhodující o žalobě měl kromě rozhodnutí správního orgánu druhého stupně zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo, je nepřípustná. x% xx
Otázka předložená k posouzení rozšíře- nému senátu Nejvyššího správního soudu v souladu s $ 17 odst. 1 s. ř. s. tedy zní, zda ka- sační stížnost, uvádějící coby jediný kasační důvod skutečnost, že správní soud měl v říze- ní o žalobě proti rozhodnutí správního orgá- nu podle $ 65 a násl. s. ř. s. k návrhu žalobce také zrušit dle $ 78 odst. 3 s. ř. s. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, je kasační stížností směřující toliko do důvodů rozhod- nutí, a z tohoto důvodu kasační stížností ne- přípustnou. (...) Rozšířený senát při posouzení sporné právní otázky vyšel ze skutečnosti, že součas- ná podoba soudního řízení správního je ovlá- dána principem kasačním; kasační soud mů- že v případě důvodnosti žaloby rozhodnutí krajského soudu pouze zrušit a vrátit, 4 to pouze s ohledem na rozhodnutí tohoto sou- du ($ 110 s. ř. s.). Stejně tak krajský soud zpra- vidla napadené rozhodnutí správního orgánu druhého stupně zruší a věc vrátí tomuto orgá- nu k dalšímu řízení ($ 78 odst. 1 a 4s. ř. s.). Fi- lozofickým východiskem takto nastaveného systému omezené kasace je minimalizace zá- sahů do rozhodovací pravomoci nižších člán- ků soudní, respektive správní soustavy, a možnost zjednání nápravy v rámci dalšího řízení před tímto orgánem. Ustanovení třetího odstavce $ 78 s. ř. s. upravuje výjimku z obecného principu ome- zené kasace: krajský soud podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Jinými slovy, krajský soud má zákonnou povinnost uvážit, zda v kon- krétním případě není vhodnější zrušit neje- nom rozhodnutí správního orgánu druhého stupně, ale také rozhodnutí správního orgá- nu prvního stupně. Tak tomu bude přede- vším v případech, kdy je patrné, že rozhod- nutí správního orgánu prvního stupně vůbec nemělo být vydáno. Stejně tak bude dán dů- vod pro zrušení rozhodnutí správního orgá- nu prvního stupně v případech, kdy odvolací správní orgán nemůže vady tohoto rozhod- nutí sám napravit, a je tedy patrné, že jemu sa- mému nezbude nic jiného než správní roz- hodnutí prvního stupně zrušit a věc vrátit 101 1456 k novému projednání správnímu orgánu [$ 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů]. Žaloba proti rozhodnutí správního orgá- nu dle $ 65 s. ř. s. vždy směřuje proti rozhod- nutí správního orgánu druhého stupně. Pro účely soudního přezkumu správních rozhod- nutí jsou rozhodnutí obou stupňů správních orgánů vnímána jako celek. Jak již konstato- val například ve své judikatuře Vrchní soud v Praze, „Pod pojmem rozhodnutí vydané ve správním řízení ve smyslu f 247 odst. 20.s.ř. Je nutno (proběhlo-li řízení ve dvou správ- ních instancích) chápat rozhodnutí správní- ho orgánu prvního i druhého stupně jako je- den celek.“ (Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 1993, sp. zn. 6 A 68/93, publikováno v časopise Správní právo č. 17). To znamená, že ač správní soudy přezkoumá- vají a případně ruší především rozhodnutí správního orgánu druhého stupně, při posu- zování zákonnosti tohoto rozhodnutí přihlí- žejí k předchozímu správnímu řízení a roz- hodnutí správního orgánu prvního stupně. Principy, kterými je současný soudní pře- zkum správních rozhodnutí ovládán, [ze tedy shrnout jako princip omezené kasace pouze bezprostředně předcházejícího rozhodnutí, poskytnutí možnosti nápravy správních po- chybení v rámci správního řízení a jednota vnímání obou stupňů správního řízení pro účely soudního přezkumu. Tomuto vnímání také odpovídá to, čeho se může žalobce správní žalobou podlc $ 65 a násl. s. ř. s. do- máhat; pokud je žaloba důvodná, žalobce se může domoci zrušení (správním orgánem v druhém stupni vydaného) správního roz- hodnutí - $ 78 odst. 1 s. ř. s. jasně stanoví, že pokud je žaloba důvodná, soud napadené rozhodnutí zruší. Ustanovení $ 78 odst. 3 s. ř. s. je však odlišného charakteru - posouzení dů- vodů pro zrušení rozhodnutí správního orgá- nu prvního stupně svěřuje do volné úvahy krajského soudu. Tomuto závěru svědčí ne- jen jazykový výklad daného ustanovení (po- dle okolností, které nejsou dále specifiková- ny, může soud zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně), ale také výklad logic- ký a výše uvedená kasační filozofie soudního řádu správního. 102 Z výše uvedeného plyne, že na zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stup- ně nemá žalobce před krajským soudem právní nárok. Z absence nároku plyne absen- ce povinnosti krajského soudu rozhodnout o (ne)zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve výroku soudního rozsudku, a to bez ohledu na to, že se zrušení tohoto roz- hodnutí žalobce ve svém podání taktéž domá- há. Konečně z absence výroku o zrušení správ- ního rozhodnutí vydaného správním orgánem prvního stupně plyne, že pokud žalobce brojí proti nezrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně kasační stížností, která je ome- zena na tento jediný kasační důvod, pak se jed- ná o kasační stížnost nepřípustnou. Taková ka- sační stížnost totiž směřuje pouze proti důvodům rozhodnutí soudu, a nikoliv proti vý- roku. Nejvyšší správní soud ji proto postupem podle $ 104 odst. 2 s. ř. s. odmítne. Odmítnutím kasační stížnosti, která jako jediný kasační důvod uvádí, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nebylo zrušeno, není odepřena právní ochrana ve- řejným subjektivním právům, respektive upřeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svo- bod, případně čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 13 Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod. Především je třeba zdů- raznit, že i když krajský soud po provedení úvahy podle $ 78 odst. 3 s. ř. s. sice rozhod- nutí správního orgánu prvního stupně ne- zruší, tak stejným rozhodnutím zrušil záro- veň rozhodnutí odvolacího © správního orgánu. To znamená, že pokud bylo správní rozhodnutí prvního stupně také stiženo ne- zákonností, pak správnímu orgánu druhého stupně, který bude v dané právní věci vázán právním názorem krajského soudu ($ 78 odst. 5 s. ř. s.), nezbude nic jiného než zrušit rozhodnutí správního orgánu prvního stup- ně a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Ke zruše- ní tohoto rozhodnutí tak může dojít sice o ně- co později, než kdyby tak učinil přímo správní soud, nicméně k němu dojde. Případ- né zpoždění je však vyváženo dodržením ji- ných zájmů a principů, které takto nastavený systém právní ochrany sleduje, zde přede- vším již výše zmiňované omezené kasace a možnost správních orgánů zjednat nápravu primárně a samostatně. Závěrem je však nezbytné zdůraznit, že o typově odlišnou situaci se bude jednat v případě, kdy krajský soud svoji úvahu svě- řenou mu $ 78 odst. 3 s. ř. s. provede, dojde k pozitivnímu závěru, že jsou dány okolnosti též pro zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a k jeho zrušení také ve výro- ku svého rozsudku přistoupí. Citované usta- novení totiž představuje povinnost krajského soudu v každém konkrétním případě vážit, zda jsou dány podmínky pro zákonem před- vídaný postup. Soud je zde, s ohledem na princip procesní ekonomie, tedy povinen zkoumat, zda existují důvody i pro zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího stup- ně, které mu předcházelo. Shledá-li jejich ext- stenci, zruší též rozhodnutí správního orgá- nu prvního stupně. V takovém případě není pochyb o tom, že zrušující výrok může zasáh- nout nejen do veřejných subjektivních práv žalobce, ale také do zájmů žalovaného. Je ne- zbytné, aby soud i tento výrok náležitě odů- vodnil. Pokud některý z účastníků řízení v podobném případě namítá, že nebyl dán důvod pro zrušení správního rozhodnutí or- gánu prvního stupně, pak kasační stížnost bude přípustná, neboť v takovém případě směřuje do výroku rozhodnutí krajského soudu, byť věcně jistě polemizuje s jeho dů- vody, resp. může namítat, že takové důvody chybí ($ 104 odst. 2 s. ř. s. a contrario). 1457 Řízení před soudem: kompetenční žaloba k $ 97 a násl. soudního řádu správního k vládnímu nařízení č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení) Bylo-li rozhodnutí správního orgánu prvého stupně napadené odvoláním zruše- no v jiném řízení, odpadl předmět řízení o odvolání. Nelze-li z předpisů účinných v rozhodné době (v daném případě zejména z vládního nařízení č. 8/1928 Sb.) dovo- dit povinnost vydat procesní rozhodnutí o ukončení řízení o odvolání (např. roz- hodnutí o zastavení odvolacího řízení), není možné se již domáhat kompetenční ža- lobou ($ 97 a násl. s. ř. s.) rozhodnutí, který orgán má o odvolání rozhodnout. Nejvyšší správní soud takovouto žalobu odmítne.
Bc. Pavel B. proti Bezpečnostní informační službě o propuštění ze služebního poměru, o kasační stížnosti žalobce.