Výjimkou z pravidla o pozbytí státního občanství České republiky, stanoveného v $ 13 písm. b) zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství Čes- ké republiky, je toliko případ, kdy k nabytí cizího státního občanství dojde v souvis- losti s uzavřením manželství nebo narozením ($ 17). Za „souvislost“ s uzavřením manželství je nutno považovat stav, kdy žadatelka nabyla cizího státního občanství » Nyní ve znění zákona č. 357/2003 Sb. 892 2x4 na vlastní žádost (naturalizací) a žádost podala proto, že hodlala se svým manželem a rodinou žít v jeho zemi.
Výjimkou z pravidla o pozbytí státního občanství České republiky, stanoveného v $ 13 písm. b) zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství Čes- ké republiky, je toliko případ, kdy k nabytí cizího státního občanství dojde v souvis- losti s uzavřením manželství nebo narozením ($ 17). Za „souvislost“ s uzavřením manželství je nutno považovat stav, kdy žadatelka nabyla cizího státního občanství » Nyní ve znění zákona č. 357/2003 Sb. 892 2x4 na vlastní žádost (naturalizací) a žádost podala proto, že hodlala se svým manželem a rodinou žít v jeho zemi.
Vzhledem k tomu, že skutková fakta neby- la žádnou ze stran sporu zpochybněna, zůstá- vá předmětem soudního přezkumu toliko zodpovězení nastolené právní otázky; tou je interpretace textu $ 17 zákona č. 40/1993 Sb., zejména té jeho části, zabývající se „výjímkou, kdy k nabytí cízího státního občanství dojde v souvislosti s uzavřením manželství.. “. Stěžovatelka obdržela od britských úřadů osvědčení o naturalizaci s tím, že je britskou státní občankou ode dne 12. 3. 1993; pro apli- kaci zmíněného zákona je proto podstatné je- ho znění účinné k tomuto datu. Obecně je možno připomenout, že k na- bytí či pozbytí státního občanství dochází na základě množství různých právních skuteč- ností, jež jsou stanoveny zákony či meziná- rodními smlouvami. Tyto skutečnosti lze čle- nit do základních skupin zejména z toho pohledu, zda k nabytí či pozbytí státního ob- čanství dochází na základě projevu vůle oso- 893 1334 by, anebo tak, aniž by takový stav mohla do- tčená osoba svojí vůlí ovlivnit. Právní skutečností nezávislou na projevu vůle je jistě narození (při existenci dalších skutečností - např. státní občanství rodičů v době narození...). Zásadu /us sanguinis pre- feruje i platná česká právní úprava. Dalšími způsoby, jimiž lze bez projevu vůle získat stát- ní občanství, může být i osvojení či nalezení na území určitého státu. Naopak - právní skutečnosti závislé na projevu vůle bývají v zákonech často označo- vány jako prohlášení (opce) a nebo žádost. Opcí se rozumí právo volby státního občan- ství mezi dvěma nebo více občanstvími, při- padajícími v úvahu. Optant se pak zpravidla přímo prohlášením o volbě občanství stává státním občanem. Naproti tomu žádost tako- vé účinky změny státoobčanského postavení sama o sobě nemá. Nabytí státního občanství udělením na základě žádosti (naturalizace) totiž předpokládá vydání rozhodnutí. Zname- ná to, že změnu státního občanství založí až rozhodnutí příslušného státního orgánu v ta- kové věci. Přesto, že snahou právní úpravy většiny států je zábrana bipolitismu, není tato snaha bezvýjimečná. Jak Ústavní soud zdůraznil v již několika svých rozhodnutích (sp. zn. PI. ÚS 5/95, IV. ÚS 34/97), je třeba při výkladu a aplikaci právních předpisů vycházet z jejich účelu a smyslu, přičemž účel a smysl nelze hledat jen ve slovech a větách, tedy jen v po- zitivním právu. V právním předpisu jsou vždy nutně obsaženy i právní principy uzná- vané demokratickými právními státy. Z do- stupných srovnávacích studií vyplývá, že jako principy, které jsou v souladu se základními lidskými právy a svobodami, je především uznáváno, že: nikdo nesmí být svévolně zba- ven svého státního občanství, že dobrovolné nabytí jiného státního občanství může být důvodem, který zákonodárství suverénního státu spojuje s pozbytím občanství dosavad- ního, že při udělování státního občanství lze vyžadovat, aby se žadatelé zřekli státního ob- čanství jiného (dosavadního), a konečně, že státní občanství nelze ztratit, jestliže by to vedlo ke stavu bez státní příslušnosti. 894 Z těchto ústavních kritérií vycházel tedy i zdejší soud a dospěl k závěru, že zmíněnou část právní normy nelze vykládat tak úzkým způsobem, jak to učinily správní orgán a městský soud. Kromě toho soud vychází z premisy, že je nutno vzít v úvahu i fakt, že občanství by mě- lo být právním svazkem, jehož základem je skutečné spojení existence, zájmů a pocitů, spolu s existencí vzájemných práv a povin- ností (jak definoval Mezinárodní soudní dvůr ve věci Nottebohm v roce 1955). Státní ob- čanství je právním svazkem, jehož základem je sociální spojení a solidarita zájmů. Vůle na- být občanství by tedy měla být i vůlí být trva- le spjat s územím, na kterém člověk zpravidla trvale sídlí, a tudíž i vztahem k legální státní moci, která jej ovládá. Soud proto vychází z následujícího inter- pretačního pravidla, zahrnujícího v sobě jak prvky výkladu teleologického, tak i jazykové- ho a především však logického výkladu práv- ního textu. Ze shora citovaného znění $ 13, jež pojed- nává o zásadách pozbytí státního občanství, je jasně normováno, že občanství se pozbývá vždy, směřuje-li projev vůle žadatele k cíli zís- kat státní občanství jiné a tohoto cíle žadatel dosáhl a cizí státní občanství ke své žádosti rovněž dostal. Výjimkou z takového pravidla může být toliko případ, kdy k nabytí cizího státního občanství dojde v souvislosti s uza- vřením manželství nebo narozením dítěte. Ustanovení $ 13 zákona podává odkaz k $ 17 zá- kona. V něm je potvrzeno pravidlo ve shora uvedeném ustanovení uvedené, totiž, že státní občan České republiky pozbývá státní občan- ství České republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství s výjimkou, kdy cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením. Ustanovení $ 17 zdůraznilo tedy okamžik, k němuž se státní občanství pozbývá (kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství), a zopakovalo rovněž výjimku, pro kterou se takové pravidlo neuplatní. Takovou výjimkou je mj. nabytí cizího státního občanství v sou- vislosti s uzavřením manželství. Ve věci není dále sporu o tom, že stěžova- telka nabyla cizího státního občanství na vlast- ní žádost (naturalizací) a že žádost podala pro- to, že hodlala se svým manželem a rodinou žít v jeho zemi. Spornou je nadále otázka výkladu oné „souvislosti“ s uzavřením manželství. Soud je toho názoru, že pokud by zákono- dárce hodlal spojit výjimku pro pozbytí stát- ního občanství se stavem, kdy je udělení (či získání) státního občanství spojeno přímo s uzavřením manželství, pak by tuto svoji vůli jistě uměl do textu právní normy jednoznač- ně vtělit, a to již například tím, že by vypustil z textu zkoumané věty $ 17 sousloví „v sou- víslosti“. Bylo by pak zcela bez pochyb, že by takovou výjimkou bylo mj. nabytí cizího stát- ního občanství uzavřením manželství. Takový interpretační závěr učinil správní orgán, ja- kož i městský soud. Nejvyšší správní soud však zastává názor, že je-li právní norma svým obsahem přinej- menším matoucí, a nebo připouštějící snad vícero výkladů, pak je vždy nutno zvolit ten, který nesměřuje k újmě právní strany. Pokud se však ocitlo ve zkoumaném textu (otázkou je, zda nadbytečně) slovní spojení „v souvis- losti“, pak se čitatel právem mohl domnívat, že české občanství nepozbude, nabyl-li jej v sou- vislosti s uzavřením manželství, tedy např. pro- to, že orgány cizího státu z důvodu uzavření manželství s jejich státním občanem promi- nou obecně stanovenou lhůtu nutnou k natu- ralizaci, Či v souvislosti s uzavřením manželství udělí k žádosti jejich státní občanství. Na tomto místě soud považuje za potřeb- né ještě dodat, že pojem stát a státní občanství svým vývojem mění nikoliv snad svůj obsah, ale jistě svoji „výjimečnost“ a nenahraditel- nost. Existence Evropské unie a států uvnitř ní, jakož i vývoj pojmu „evropské občanství“ jsou fenomény, které nutí ke změně pohledu na popisované instituty. Hranice domovské- ho státu se pro občany a pro jejich záruky (např. sociální i ekonomické) začínají stírat a je otázkou vývoje, zda bipolitismus naopak nebude v budoucnu vítaným jevem. Na tento trend mají vliv jistě i globalizační a integrační trendy současné doby, které do značné míry relativizují význam spojení fyzické osoby s jedním státem. Tuto úvahu však soud přiči- nil pouze nad rámec svého výkladu stěžova- telkou zmíněného textu, aniž by mohla ovliv- nit jeho závěr, shora uvedený. Nutno podotknout, že i nová právní úpra- va zmíněného textu (zákon č. 357/2003 Sb.) již sama dospěla k zřetelnějšímu jazykovému vyjádření, jestliže uvedla, že v případě, kdy státní občan nabude na základě výslovného projevu vůle po 29. 10. 2003 cizí státní občan- ství, nepozbude české státní občanství, jestli- že k nabytí cizího státního občanství došlo za trvání manželství s cizím státním občanem. 13535 Pobyt cizinců: povolení k trvalému pobytu; narušení veřejného pořádku k $ 87h odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 217/2002 Sb. Při posuzování toho, zda určité jednání cizince žádajícího o povolení k trvalému pobytu může „závažným způsobem narušit veřejný pořádek“ ve smyslu $ 87h odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (zde uzavření fingovaného man- želství), je třeba souběžně zvažovat jednak vztah dotčené normy veřejného pořádku k zájmům chráněným tímto předpisem a jednak intenzitu tohoto porušení.
PhDr. Marie G. proti Ministerstvu vnitra o osvědčení o státním občanství, o kasační stíž-