1 As 84/2008 – Nejvyšší správní soud

1 As 84/2008- 81 - text

1 As 84/2008 - 84

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. D. T., zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Odbor cizinecké policie, se sídlem U Výstaviště 18, 750 02 Přerov (dříve Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Ostrava, Inspektorát cizinecké policie Přerov), proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2008, č. j. CPOV 4269/ČJ-2008-4066, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2008, č. j. 22 Ca 102/2008 - 9,

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2008, č. j. 22 Ca 102/2008 - 9, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

[1] Dne 8. 4. 2008 rozhodla žalovaná pod č. j. CPOV-4629/ČJ-2008-4066 o správním vyhoštění žalobce podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“); žalobce totiž pobýval na území České republiky bez platného víza, ač k tomu nebyl oprávněn. Zároveň žalovaná stanovila žalobci dobu k vycestování, vyslovila, že se na něj nevztahuje překážka vycestování, a ve smyslu § 85 odst. 2 správního řádu vyloučila odkladný účinek odvolání.

[2] Žalobu, jíž žalobce napadl výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání, odmítl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 4. 2008, č. j. 22 Ca 102/2008 - 9. Napadený výrok, resp. rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání, považoval krajský soud za rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), a přirovnal je k předběžnému opatření (§ 61 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu) či k rozhodnutí o odkladném účinku žaloby (§ 73 s. ř. s.). Rozhodnutí předběžné povahy jsou přitom vyloučena ze soudního přezkoumání. II. Kasační stížnost

[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby kasační stížnost. Setrval zde na tom, že výrok, kterým se vylučuje odkladný účinek odvolání, je sám o sobě rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. Jakkoli tento výrok nesplňuje formální náležitosti rozhodnutí (srov. § 67 správního řádu), jedná se o rozhodnutí po materiální stránce. Stěžovatel upozornil na to, že proti tomuto výroku není odvolání přípustné, a je tedy zřejmé, že vyčerpal všechny přípustné řádné opravné prostředky.

[4] Dále stěžovatel vypočetl znaky rozhodnutí předběžné povahy, jak je dovodila judikatura Nejvyššího správního soudu; výrok, který napadl žalobou, podle něj nesplňuje ani materiální ani procesní znak. Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je vydáván až v rámci rozhodnutí ve věci, nikoli před ním, a jeho účinky trvají až do skončení řízení (do rozhodnutí odvolacího orgánu). Odvolací orgán přitom tento výrok zvlášť nepřezkoumává, takže náprava jeho nezákonnosti není možná, i kdyby rozhodnutí o správním vyhoštění bylo zrušeno jako celek. Předběžné opatření či rozhodnutí, jímž se přiznává odkladný účinek žalobě, jsou úkony jiného charakteru, neboť slouží k dočasné úpravě poměrů účastníků řízení do vydání rozhodnutí, a nikoli až po jeho vydání. Pokud by žalobce výrazně ohrožoval veřejný pořádek, správní orgán by na to jistě reagoval předběžným opatřením.

[5] Stěžovatel se pro úplnost vyjádřil i k důvodům, pro něž je napadený výrok nezákonný (naléhavý veřejný zájem je spatřován ve skutečnosti, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, neboť právě ona je předmětem rozhodnutí o správním vyhoštění), a poukázal na vztah ustanovení § 85 odst. 2 správního řádu (možnost správního orgánu vyloučit odkladný účinek odvolání mj. tehdy, jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem) a § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců (zákonem stanovený odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění, vyjma případů, kdy je ohrožena bezpečnost státu). S ohledem na posledně zmíněné ustanovení je třeba citované ustanovení správního řádu vykládat restriktivně.

[6] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

[7] Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a není na místě kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

[9] Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 9. 10. 2008, č. j. 1 As 84/2008 - 39, dostupném na www.nssoud.cz, kasační stížnost zamítl. Přisvědčil krajskému soudu, že stěžovatelem napadené rozhodnutí (výrok) je jako rozhodnutí předběžné povahy ze soudního přezkoumání vyloučeno; z tohoto důvodu nezkoumal stěžovatelem uváděné důvody nezákonnosti tohoto výroku, ani se nezabýval vztahem mezi ustanovením § 85 odst. 2 správního řádu a ustanovením § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců.

[10] Proti tomuto rozsudku Nejvyššího správního soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, na jejímž základě Ústavní soud uvedené rozhodnutí zrušil (nálezem ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 145/09; dostupném na http://nalus.usoud.cz), neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud v odůvodnění citovaného nálezu nejprve konstatoval, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a že není vrcholem jejich soustavy. Dodal však, že na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezi hlavy páté Ústavy, a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Takový zásah shledal Ústavní soud v projednávaném případě, proto ústavní stížností napadený rozsudek zdejšího soudu zrušil. Konstatoval, že jádrem ústavní stížnosti byla „otázka, zda aplikace a interpretace příslušných ustanovení SŘ, a zákona o pobytu cizinců a s. ř. s. provedená napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, je souladná s (ostatními) rozhodnutím téhož soudu (v prakticky totožných věcech), zda nevedla k zásahu do rovnosti před zákonem a zda je tedy ústavně akceptovatelná.“ Ústavní soud ve svém nálezu vycházel z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2010, č. j. 7 As 26/2009 - 58, publikovaného pod č. 2191/2011 Sb. NSS, www.nssoud.cz, v němž rozšířený senát odstranil rozpor v judikatuře Nejvyššího správního soudu a dovodil, že „[v]ýrok o vyloučení odkladného účinku odvolání podle § 85 odst. 2 správního řádu z roku 2004, obsažený v rozhodnutí správního orgánu o správním vyhoštění cizince podle § 119 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., jež nemá předběžnou povahu a ani se jím neupravuje vedení řízení před správním orgánem, a není proto vyňato ze soudního přezkumu podle § 70 s. ř. s.“ S právní argumentací obsaženou v citovaném rozsudku se Ústavní soud ztotožnil a doplnil, že je z hlediska ústavnosti plně přijatelná, jeví se jako logická, přesvědčivá a nemající povahu svévole.

[11] Ústavní soud uzavřel, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu znamenal v svých důsledcích porušení stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Na tom nemohla podle Ústavního soudu změnit ničeho ani skutečnost, že napadený rozsudek byl vydán dříve, než spornou otázku posoudil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, s jehož závěry se Ústavní soud ztotožnil.

[12] Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu vyšel Nejvyšší správní soud v dalším řízení a shledal, že kasační stížnost je důvodná. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 145/09 a v souladu se shora citovaným rozsudkem rozšířeného senátu č. j. 7 As 26/2009 - 58 lze konstatovat: „Skutečnost, že prvostupňový správní orgán nezákonně vyloučí odkladný účinek odvolání, se může za dobu, po kterou bude dočasně možno postupovat podle „věcného“ výroku prvostupňového rozhodnutí, velmi negativně a nezřídka obtížně napravitelným způsobem dotknout práv a povinností jednotlivce. Tuto nezákonnost by ovšem bez soudní ochrany bylo možno jen stěží napravit – pouze soudní ochrana na základě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu zajišťuje, že nezákonný výrok o vyloučení odkladných účinků odvolání [tedy takový výrok, jehož podkladem je nesprávné posouzení podmínek podle § 85 odst. 2 písm. a) až c) správního řádu] bude pro nezákonnost soudem zrušen“ (srov. rozsudek rozšířeného senátu č. j. 7 As 26/2009 - 58, bod [29]).

[13] Dále rozšířený senát v předmětném rozsudku poznamenal, že „vyloučení odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí prvostupňového orgánu o vyhoštění rozhodnutím soudně přezkoumatelným, neboť mění časové parametry účinků prvoinstančního rozhodnutí ve věci samé a zjevně dopadá na právní postavení cizince, a to dokonce velmi intenzívně, neboť mu znemožní nadále v České republice fakticky pobývat, ač by jinak – mělo-li by odvolání odkladný účinek – do právní moci rozhodnutí o odvolání zásadně území republiky nemusel opustit. Realizace vyhoštění v průběhu odvolacího řízení navíc fakticky zásadně oslabuje možnost cizince uplatňovat svá práva v odvolacím řízení, neboť jej nutí vést odvolací řízení „na dálku“, a tedy pouze prostřednictvím svého zástupce či písemně.“ Z popsaných důvodů rozšířený senát uzavřel, že výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o vyhoštění cizince je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., jež nemá předběžnou povahu a ani se jím neupravuje vedení řízení před správním orgánem, proto podléhá soudnímu přezkumu.

[14] S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli, že krajský soud v napadeném usnesení nezákonně rozhodl o odmítnutí podané žaloby, neboť nesprávně posoudil právní otázku existence výluky ze soudního přezkumu ve správním soudnictví u rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí o správním vyhoštění; je tedy dán kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.

[15] Námitkami stěžovatele směřujícími do věci samé (tj. námitkami zpochybňujícími zákonnost výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání) se zdejší soud nezabýval. Jestliže krajský soud žalobu odmítl a věc samu neposuzoval, může Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti pouze přezkoumat, zda krajský soud správně posoudil podmínky pro odmítnutí žaloby [tj. důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.], nemůže se však již zabývat námitkami týkajícími se „merita věci“, tedy např. toho, zda předmětný výrok o vyloučení odkladného účinku byl zákonný či nikoli (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 As 44/2008 - 80, www.nssoud.cz).

[16] Žádostí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť ve věci rozhodl bezodkladně poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí po zrušení nálezem Ústavního soudu.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Nejvyšší správní soud tedy z výše popsaných důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a tak podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu. V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. dubna 2012

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu

Plný text rozhodnutí