souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění zákona č. 215/2006 Sb.*) k čl. 47 odst. 1 a 2 písm. f) a čl. 48 nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem Primárním smyslem evropské úpravy označení (vín) je prevence klamání spo- třebitele, nikoli formální požadavek na umístění údaje o původu (vína). Toto pre- ventivní hledisko tvoří materiální podstatu povinnosti, zatímco požadavky na ozna- čení různých aspektů komodity vyjadřují prostředky, jak uvedeného cíle dosáhnout.
Přesné umístění, velikost nebo barevné provedení informace 0 původu (vína) proto není nutné konkrétně předepisovat, nýbrž je nutné tyto informace po- skytnout tak, aby klamavý dopad na spotřebitele byl minimalizován až vyloučen. % S účinností od 1. 9. 2011 bylo písmeno jj) S 39 odst. 1 přesunuto zákonem č. 256/2011 Sb. do písmena SD téhož ustanovení. 268 Ignorování uvedeného preventivního hlediska proto tvoří materiální podstatu správního deliktu dle $ 39 odst. 1 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství.
C.)
[9] Relevantní právní úpravu ve vzta- hu ke zkoumané problematice představuje nařízení o společné organizaci trhu s vínem, v tomto případě jeho čl. 47 odst. 1, definující smysl evropské úpravy [cílem je „a) ochrana oprávněných zájmů spotřebitele, b) ochrana oprávněných zájmů producenta, c) řádné fungování trhu a d) podpora kvalitní pro- dukce“]. Principy dle odstavce 1 vyžadují pro 269 2520 své naplnění, mimo jiné, „označení dováže- ných produktů [..I, aby se zaručilo, že spo- třebitelé jsou o vlastnostech těchto produktů informování“ [čl.
47 odst. 2 písm. D], „vlast- nosti produktu jako především druh, složení [| původ nebo místo, odkud se dováží“ (čl. 48 odrážka druhá) a zákaz držení řádně neoznačených produktů ve Společenství za účelem jejich prodeje (čl. 49 odst. 1). Mimo ji- né z posledně uvedeného ustanovení vyplývá, že pro porušení evropského práva v dané ob- lasti stačí pouhé riziko oklamání spotřebitele. Jednoznačně tuto problematiku upravuje také zákon o vinohradnictví a vinařství, a to jak v platném znění, které v $ 3 písm. g) pod po- jmem „uvádění do oběhu“ rozumí „nabídk[u) produktu k prodeji, jeho prodej anebo jinou formu jeho nabídky ke spotřebě, včetně sklado- vání pro potřeby prodeje, případně přepravy pro potřeby prodeje, nebo nabídky ke spotře- bě“, identicky i ve znění platném do 31.
8. 2011 dle $ 3 odst. 2 písm. s) citovaného zákona - „uváděním do oběhu [se rozumí] nabídka pro- duktu k prodeji, jeho prodej anebo jiná forma jeho nabídky ke spotřebě, včetně skladování ro potřeby prodeje, případně přepravy pro po- třeby prodeje, nebo nabídky ke spotřebě“, [10] Stěžovatel se mýlí v přesvědčení, že se nemohl dopustit klamání spotřebitele jen proto, že zmíněná ustanovení nespecifikují jednoznačně, jak stěžovatel tvrdí, způsob označování původu vín. Primárním smyslem evropské úpravy, kterou přirozeně nemůže ignorovat národní zákonodárce a ze které ta- ké vychází materiální i formální podstata 270 správního deliktu dle $ 39 odst. 1 písm. jj) zá- kona o vinohradnictví a vinařství, je totiž prá- vě prevence klamání spotřebitele, nikoli for- mální požadavek například na umístění údaje o původu vína.
Prevence klamání spotřebite- le tedy tvoří materiální podstatu povinnosti, zatímco požadavky na řádné označení růz- ných aspektů komodity [čl. 47 odst. 2 písm. ©), čl. 48 odrážka druhá nařízení o společné or- ganizaci trhu s vínem] zmiňují prostředky, jak uvedený cíl dosáhnout. Není tedy nutné konkrétně předepisovat umístění, velikost nebo barevné provedení informace o půvo- du vína, nýbrž je nutné tuto informaci po- skytnout tak, aby klamavý dopad na spotřebi- tele byl minimalizován až vyloučen.
Tomuto požadavku podoba viněty vín v daném přípa- dě, s dominantní informací „ZAJEČÍ“ rozhod- ně neodpovídá. Velmi sugestivně totiž vnucuje spotřebiteli nepravdivou představu o původu vína nebo jeho vlastnostech. Stěžovatel ani vi- nařská obec Zaječí nemá ve skutečnosti s pod- statou vína a jeho vlastnostmi nic společného, a tudíž dominantní údaj na etiketě nemá žád- né opodstatnění. Pokud se tam vyskytuje, má takový údaj značně klamavý potenciál. X4 [11] Nejvyšší správní soud tedy ve shodě s krajským soudem konstatuje, že ani při vel korysém přístupu k podáním stěžovatele ne- lze přehlédnout neoprávněnost jeho tvrzení o nezávadnosti označení vín z hlediska vlivu informace na etiketách na materiální podsta- tu úpravy této problematiky, totiž na minima- lizaci vzniku mylné představy spotřebitele o tom, co je mu vlastně nabízeno.
(...) 2521 Služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů: výsluhový příspěvek k $ 160 odst. 1 a $ 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bez- pečnostních sborů k $ 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání k zákonu č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků?
I. Služební funkcionář ministerstva vnitra není u příslušníka bezpečnostního sboru (policisty) oprávněn rozhodovat podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, o jeho nárocích dle zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, a zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z po- volání, jako o nárocích bývalého vojáka z povolání. Zákon o vojácích z povolání v $2 zaručuje kompetenční a v přechodných ustanoveních i věcnou kontinuitu pod- mínek pro vyplácení a zvyšování výsluhových příspěvků za dobu služby u vojsk Mi- nisterstva vnitra.
II. Oprávnění služebního funkcionáře vypořádat nároky bývalého vojáka z po- volání není dáno ani z důvodu předmětu řízení, jímž je při rozhodování služebního funkcionáře dle $ 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušní- ků bezpečnostních sborů, o zastavení výplaty výsluhového příspěvku z úřední po- vinnosti, nastanou-li zákonné podmínky pro tento postup. Rozhodnutím 0 zastave- ní výplaty výsluhového příspěvku se nerozhoduje o zániku nároku na příspěvek ze služebního poměru policisty, a služební funkcionář tak není nejen věcně příslušný k vypořádání nároků podle jiného zákona - zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z po- volání, ale není nadto ani povinen tak učinit v rámci řízení, v němž se o zániku ná- roku na výplatu výsluhového příspěvku vůbec nerozhoduje.
Společnost s ručením omezeným Vinařství U Kapličky proti Státní zemědělské a potravi- nářské inspekci, ústřednímu inspektorátu, o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.