1 Azs 128/2023- 26 - text
1 Azs 128/2023 - 27 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové, soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: U. C. A., zastoupen Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou se sídlem Milady Horákové 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2023, č. j. OAM 1039/ZA
ZA11
ZA19
2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2023, č. j. 22 Az 12/2023 24,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[1] Rozhodnutím ze dne 20. 2. 2023, č. j. OAM 1039/ZA ZA11 ZA19 2022, žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Dospěl totiž k závěru, že azylový příběh žalobce nesvědčí o tom, že by byl v zemi původu pronásledován nebo mu hrozilo pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu či vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalobou podanou u Krajského soudu v Brně; ten ji však jako nedůvodnou zamítl.
[3] Souhlasil přitom s žalovaným, že jediné důvody pro vycestování žalobce z Turecka byly ryze soukromé povahy, tj. vyhrožování rodinou jeho turecké přítelkyně s ohledem na jeho kurdskou národnost. Tato otázka podle názoru soudu není azylově relevantní. Z příběhu žalobce vůbec neplynulo, zda ověřil (ne)činnost policie, neplyne z něj ani to, že by útoky na žalobce v podobě vyhrožování pokračovaly poté, co se na policii obrátil. Z ničeho nelze proto dovodit, že by ochrana ve státě původu byla v jeho konkrétním případě neefektivní. V podané žalobě dovozuje toliko paušální závěry o neochotě tureckých bezpečnostních složek poskytovat ochranu kurdské menšině. Sám přitom uvedl, že kromě osobních problémů ho nic nenutilo Turecko opustit. II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost podle § 103 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Předně zopakoval, že je kurdské národnosti a že se v domovské zemi necítil v bezpečí a nevěřil, že mu turecké bezpečnostní složky budou moci poskytnout dostatečnou ochranu. Podle něj je na kurdské obyvatelstvo nahlíženo jako na osoby nižší kategorie. V přesvědčení, že by mu nebyla poskytnutá dostatečná ochrana před pohrůžkami rodiny své partnerky, nevyčkával na šetření bezpečnostních složek. Opustil Turecko sice ze soukromých důvodů, ale především s ohledem na skutečnost, že by mu místní bezpečností složky s ohledem na jeho kurdskou národnost dostatečnou ochranu neposkytly.
[6] Namítl též porušení čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod s tím, že etnickým Kurdům je poskytována mnohem menší ochrana jejich soukromého a rodinného života.
[7] Závěrem konstatoval, že v jeho případě bylo namístě využití doplňkové ochrany ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu. Odpovědnost za zjištění úplného skutkového stavu pak nelze přenášet na stěžovatele, dle něj totiž leží na žalovaném. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle § 104a s. ř. s. přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele
[9] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[10] Stran přesahu vlastních zájmů z pohledu výše uvedených kritérií stěžovatel v kasační stížnosti nic netvrdil. Uplatněné kasační námitky neobsahují důvody, které by mohly založit přesah vlastních zájmů stěžovatele, natož přesah svým významem podstatný. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku krajského soudu rovněž prima facie neshledal žádná pochybení, natož pochybení zásadního rázu, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Námitky uplatněné stěžovatelem jednak téměř nereflektují závěry krajského soudu k obdobně formulovaným žalobním námitkám, nadto k nim existuje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, z níž krajský soud správně vycházel.
[11] Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře opakovaně zabýval otázkou postavení kurdské menšiny v Turecku. Ačkoli dlouhodobě uznává, že Kurdové v Turecku čelí významným nesnázím, nedosahují bez dalšího intenzity pronásledování ve smyslu § 12 nebo hrozby vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Azylově relevantní mohou být typicky až opodstatněné obavy politicky aktivních členů kurdské menšiny či účastníků pokusu o převrat z roku 2016 (k problémům politicky aktivních Kurdů viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27.
10. 2020, č. j. 10 Azs 235/2020 35, a ze dne 26. 2. 2020, č. j. 10 Azs 278/2019 57; k politicky neaktivním Kurdům viz usnesení ze dne 16. 2. 2023, č. j. 7 Azs 314/2022 34, ze dne 18. 1. 2023, č. j. 10 Azs 246/2022 37, ze dne 14. 12. 2022, č. j. 2 Azs 48/2022 35, nebo ze dne 29. 9. 2022, č. j. 1 Azs 180/2022 36). Ani tvrzení, že Kurdové nejsou v Turecku rovni ostatním obyvatelům samo o sobě není důvodem k udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu.
[12] V posuzované věci se stěžovatel domáhal mezinárodní ochrany z důvodů, že mu vyhrožovala rodina jeho přítelkyně. Hrozby vyplývající z jednání ze strany soukromých osob ovšem mohou být relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany pouze tehdy, pokud k nim přistoupí též nečinnost státních či jiných orgánů, resp. neschopnost nebo neochota takových orgánů poskytnout žadateli adekvátní ochranu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003 č. j. 4 Azs 38/2003 36, ze dne 22. 12. 2005 č. j. 6 Azs 479/2004 41, nebo ze dne 31. 10. 2008 č. j. 5 Azs 50/2008
62). Krajský soud v této souvislosti správně poukázal na skutečnost, že stěžovatel se vůbec nepokoušel (případně to minimálně netvrdí) předestřený problém s policií řešit, a tedy nebylo zjištěno, že by nemohl využít ochrany svého domovského státu. Nemožnost domoci se ochrany v zemi původu pak nevyplývá ani z obsahu žaloby nebo kasační stížnosti. Přisvědčit lze rovněž závěru krajského soudu, že se žalovaný postavením kurdské menšiny v Turecku zabýval dostatečně.
[13] Krajský soud žalobní námitky vypořádal způsobem, který zcela korespondoval s mírou jejich obecnosti. Námitky vytýkající krajskému soudu nebo žalovanému, že nedostatečně posoudil otázku správného zjištění skutkového stavu, bez náznaku, jaké konkrétní důležité skutečnosti přitom opomenul, nemohou vést k posouzení kasační stížnosti jako přijatelné. Výhradami vůči posouzení žalovaného se kasační soud zabývat nemohl vůbec, neboť předmětem přezkumu je nyní rozsudek krajského soudu; soud nezjistil ani žádná pochybení na straně žalovaného či krajského soudu, co se týče zjištěného skutkového stavu, který byl podkladem pro rozhodování o stěžovatelově žádosti o mezinárodní ochranu.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti, pročež nepřikročil k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatele a kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a odst. 1 s. ř. s.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. září 2023
Lenka Kaniová předsedkyně senátu