Ustanovení $ 104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasač- ní stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; tako- vé námitky jsou nepřípustné. Ustanovení $ 109 odst. 4 s. ř. s. naproti tomu brání tomu, aby se poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplat- ňovaly skutkové novoty. K takto uplatněným novým skutečnostem kasační soud při svém rozhodování nepřihlíží.
Ustanovení $ 104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasač- ní stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; tako- vé námitky jsou nepřípustné. Ustanovení $ 109 odst. 4 s. ř. s. naproti tomu brání tomu, aby se poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplat- ňovaly skutkové novoty. K takto uplatněným novým skutečnostem kasační soud při svém rozhodování nepřihlíží.
Stěžovatelka namítla nezákonnost rozsudku krajského soudu pro nespráv- né posouzení právní otázky, tj. existence důvodu ve smyslu $ 12 písm. b) zákona o azylu, a existence překážky vycesto- vání podle $ 91 zákona o azylu [$ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Tomuto tvrzení přisvědčit nelze. Podle dovolaného ustanovení $ 12 písm. b) zákona o azylu bude azyl udě- len, zjistí-li se, že cizinec má odůvod- něný strach z pronásledování z důvodu * rasy, náboženství, národnosti, přísluš- nosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Především tu nejde o „pronásledová- ní“ ve smyslu zákona o azylu, tedy neo- právněný postih ze strany státní autority nebo těch osob, které takovou autoritu zosobňují. Tvrzené obavy z pomsty ze strany soukromých osob, třebas i odů- vodněné, by se mohly stát důvodem pro udělení azylu pouze tehdy, pokud by státní orgány země původu takové ohrožení podporovaly, organizovaly, zá- měrně trpěly apod. Stěžovatelka však ve správním řízení uvedla, že se před pronásledováním (v podobě telefonic- kých výhrůžek smrtí) ze strany věřitelů své matky vůbec nedovolávala ochrany u státní moci. Důvodem, proč tak neuči- nila, byly opět výhrůžky oněch věřitelů; pokud prý půjde na milici, tak ji zabijí. Podobné obavy různé intenzity však zažívá každá oběť, která se rozhodu- je, zda oznámí na ní spáchaný trestný čin. Musí totiž být srozuměna s tím, že pokud bude pachatel dopaden, dojde s největší pravděpodobností k vzájem- né konfrontaci, např. při hlavním líčení před soudem. V těchto situacích je pak na státních orgánech, aby následky této konfrontace co možná minimalizovaly. Jestliže ale stěžovatelka ukrajinské orgá- ny veřejné moci o pomoc vůbec nepožá- dala, nelze usuzovat na to, že by jí nebyly schopny účinnou pomoc poskytnout. Není vyloučeno, že věřitel stěžova- telčiny matky působil v rámci organizo- vaného zločinu a při vymáhání zaplace- ní dluhu užíval nelegální metody. Jeho jednání by však v takovém případě bylo trestné podle práva země původu. Pří- 1123 419 Lr padná nižší efektivita takové ochrany Cv konkrétních podmínkách jednotli- vých zemí) nečiní z takového ohrožení „pronásledování“, a tedy ani azylový dů- vod. Pokud stěžovatelka v kasační stížnos- ti tvrdí, že s mafií, která ji pronásledo- vala, spolupracovala i policie, pak jde o tvrzení, které stěžovatelka ve správ- ním řízení ani v řízení před krajským soudem neuváděla. Z pohledu přezku- mu kasačním soudem jde o tvrzení nové, které stěžovatelka uplatnila až poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí. K ta- kové skutečnosti Nejvyšší správní soud nepřihlíží ($ 109 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatelka tedy ve správním říze- ní neuvedla žádnou skutečnost svědčící o tom, že byla nebo mohla být vystave- na pronásledování z důvodů uvedených v $ 12 zákona o azylu. Krajský soud pro- to nepochybil, jestliže přisvědčil žalova- nému, který jí azyl neudělil. Právní otázkou, jež byla dle stěžo- vatelky v řízení před krajským soudem také posouzena nesprávně, je otázka spl- nění podmínek pro konstatování překáž- ky vycestování. Podle $ 91 odst. 1 zákona o azylu povinnost ukončit pobyt neplatí, pokud by byl cizinec nucen vycestovat do státu, kde je ohrožen jeho život ne- bo svoboda z důvodu jeho rasy, nábo- ženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické pře- svědčení, nebo do státu, kde mu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či poni- žujícího zacházení nebo trestu anebo kde je jeho život ohrožen v důsledku válečného konfliktu, nebo do státu, kte- rý žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti, anebo jestliže by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky České repub- 1124 liky, nebo jestliže v zemi původu nebo v třetí zemi, ochotných přijmout nezleti- lou osobu bez doprovodu, není po jejím příchodu k dispozici přiměřené přijetí a péče podle potřeb jejího věku a stup- ně samostatnosti. Krajský soud se otáz- kou existence překážky vycestování sa- mostatně zabýval; svoji úvahu založil na tom, že stěžovatelka se obává toliko jed- nání soukromých osob a ekonomických obtíží, a z toho usoudil, že takové obavy nejsou důvodem k tomu, aby pobyt stě- žovatelky v České republice nemohl být ve smyslu $ 91 zákona o azylu ukončen. Těmto vývodům Nejvyšší správní soud přisvědčil, neboť jsou po právu. V této souvislosti se stěžovatelka do- volávala čl. 33 Úmluvy o právním po- stavení uprchlíků (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 208/1993 Sb.), se kterým je ustanovení $ 91 zákona o azylu plně v souladu. Pokud tedy krajský soud situaci stěžovatelky poměřoval s krité- rii, která toto zákonné ustanovení pro překážku vycestování stanoví, pak plně dostál i nárokům, které jsou na Českou republiku kladeny v čl. 33 Úmluvy. Stěžovatelka rovněž namítala vady ří- zení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to moh- lo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvod- ně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit [$ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. V tomto však Nejvyšší správní soud stížnosti přisvědčit nemohl. Součástí správního spisu je vedle žádosti o azyl i protokol o pohovoru se stěžovatelkou ze dne 16. 4. 2003; v něm stěžovatelka uvedla, že z Ukrajiny ode- šla, protože jí telefonicky vyhrožovali věřitelé její matky. Nezpůsobilost tohoto důvodu založit právo na udělení azylu je popsána shora. Ve správním řízení stěžovatelka již jiný důvod svého odcho- du netvrdila. Jestliže tedy žalovaný vzal za základ svého rozhodnutí právě tyto skutečnosti, neprováděl další zjištění a žádost o azyl neudělil, pak nepochy- bil a krajský soud neměl proč správní rozhodnutí rušit. Správní orgán totiž ne- ní povinen domýšlet azylově relevantní důvody, které žadatel o azyl ve skuteč- nosti neuplatnil, a poté o nich provádět rozsáhlé dokazování. V řízení o azyl je správní orgán povinen zjistit skutečný stav věci v rozsahu důvodů, které žadatel o azyl v průběhu řízení uvedl. Vedle nedostatečně provedeného dokazování namítla stěžovatelka i nedo- statečné odůvodnění rozhodnutí žalova- ného. Námitku nedostatku odůvodnění stěžovatelka v žalobě neuplatnila. Z po- hledu přezkumu kasačním soudem jde o nový právní důvod, který stěžovatelka neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohla. Takový důvod kasační stížnosti je nepřípustný ($ 104 odst. 4 s. ř. s.). Na tomto místě se sluší uvést, že usta- novení $ 104 odst. 4 s. ř. s. má zabránit tomu, aby se kasační stížností uplatňo- valy jiné právní důvody, než které jsou uvedeny v $ 103 s. ř. s., nebo ty, které stě- žovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumává- no, ač tak učinit mohl. Například by tedy bylo nepřípustné namítat v kasační stížnosti vady řízení před správním or- gánem, byla-li u krajského soudu tvrzena hmotněprávní nezákonnost. V rozsuzo- vané věci je pak tímto nepřípustným jiným právním důvodem tvrzené nedo- statečné odůvodnění rozhodnutí správ- ního orgánu. Naproti tomu $ 109 odst. 4 s. ř. s. brá- ní tomu, aby se kasační stížností uplat- ňovala skutková nova, ať již nastala před rozhodnutím krajského soudu nebo po něm. K takovým námitkám by Nejvyšší správní soud nepřihlížel, tj. zacházel by s nimi v řízení o kasační stížnosti tak, jako by tu vůbec nebyly. Takovou skutko- vou novotou je zde tvrzení stěžovatelky, že policie spolupracovala s mafií, která ji pronásledovala. Nejvyšší správní soud zhodnotil všechny přípustné stížní námitky jako nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly na- jevo ani žádné jiné vady, k nimž musí ka- sační soud přihlížet z úřední povinnosti ($ 109 odst. 3 s. ř. s.), kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ($ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). (aza)
Lidiya P. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o azyl, o kasační stížnosti žalob-
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. září 2004
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu